Kastrace fen a psů

Víte, že nám do redakce velmi často chodí dotazy na názor ohledně kastrace psů a fen? Ano, či ne? A co přesně to znamená pro zdraví našich psů? Preventivní kastrace jak samic, tak samců je dosud mezi chovateli poměrně kontroverzním tématem. Rádi bychom vám tedy pomohli se v této problematice trochu zorientovat ...

Zvažujete-li pořízení fenky, budete dříve či později řešit přirozené (avšak pro majitele často nepříjemné) projevy říje, prevenci nechtěného zabřeznutí, případně plánovanou reprodukci. Obvykle ve vyšším věku se u fen a psů mohou rozvinout často i zhoubná onemocnění pohlavního aparátu.

Pokud jste si jistí, že nikdy nebudete chtít na své fence odchovávat štěňata a rozhodnete se pro preventivní kastraci, je dobré zákrok naplánovat ideálně třetí až čtvrtý měsíc po první říji (hárání). Vědecké studie prokázaly, že časnou kastrací se sníží incidence nádorových onemocnění mléčné žlázy až o 85%. Kastrací provedenou po každém dalším hárání již riziko nádorového bujení mléčné žlázy výrazně stoupá. Lze ji samozřejmě provést i u fen pohlavně nedospělých, tedy ještě před první říjí. V některých zemích je zcela běžné provádět tento zákrok již ve štěněčím věku. Pejsek nebo fenka pak prakticky nikdy fyzicky ani psychicky zcela nedospějí, nedosáhnou pravděpodobně ani plného vzrůstu a osvalení a jejich povaha nemusí být plně dotvořená.

Preventivní kastrace psů – samců

Není zákrokem vyžadovaným tak často, jako kastrace fen. Většinou k ní chovatelé přistupují ze zdravotních důvodů, případně v rámci řešení určitých poruch chování v naději, že kastrace psa zklidní nebo zmírní agresivitu (což ovšem kastrace samotná zaručit nemůže). Je s podivem, že mnohem více se zdráhají nechat provést kastraci psů samců majitelé – muži. Často nechají raději vykastrovat fenu, ačkoli kastrace psa je technicky jednodušším a méně invazivním zákrokem než kastrace feny. Pokud je důvodem solidarita a soucit s psím parťákem, jenž by měl přijít o své „mužství“, je třeba si připustit, že psi pravděpodobně neberou tuto ztrátu nijak fatálně a žijí dál naprosto plnohodnotný život. 

Nesporným benefitem kastrace fen a psů je zamezení nekontrolovaného množení a produkce nechtěných štěňat. Definitivně NEPLATÍ mýtus, že „KAŽDÁ FENA BY MĚLA MÍT JEDNOU ZA ŽIVOT ŠTĚŇATA“. Neexistuje žádný důvod zdravotní a ani z psychosomatického aspektu není mateřství u fen nijak nezbytné.

Je možné, že se fenka po porodu zklidní, psychicky „dozraje“, ale není to pravidlem a rozhodně to není vhodné řešení poruch chování zapříčiněných častěji chybou ve výchově. Jsou známé i případy, kdy se fena po porodu může naopak „rozhodit“ a také neplatí, že každá fena je dobrá matka!

Řešení nechtěného nakrytí a zabřeznutí feny použitím hormonálních abortiv (injekce vyvolávající potrat) není pro fenku nijak příjemnou záležitostí. Nikdy nelze zaručit stoprocentní účinnost a např. u velké feny je finanční náročnost takového potratu téměř srovnatelná s chirurgickou kastrací.

Z pohledu veterináře je preventivní kastrace nejúčinnější prevencí níže uvedených onemocnění:

Falešná březost (pseudogravidita)

Jedná se o hormonální nerovnováhu u nekastrovaných negravidních fen, které mají podobnou hladinu progesteronu jako feny gravidní. Zásadní vliv na toto onemocnění má hormon prolaktin. Jeho sekrece je ovlivňována růstem nebo regresí žlutého tělíska a koncentrací progesteronu v krvi. Vlivem prolaktinu dochází k  přestavbě mléčné žlázy a produkci mléka. Pozorujeme chování typické pro fenu před porodem, jako je příprava hnízda, péče o hračky, jako by šlo o domnělá štěňata, někdy projevy agresivity nebo nechuť k aktivitě a práci. Typická je „rozněžnělost“ a mazlivost psích pseudomatek. Komplikace může nastat v okamžiku, pokud si fena sama olizuje mléčnou žlázu, což vede k  další stimulaci sekrece mléka popř. až ke vzniku mastitidy (zánětu mléčné žlázy).

Glandulárně cystická hyperplazie endometria

Je předstupněm obávané pyometry (zánětu dělohy). Opět v důsledku hormonální dysbalance dochází k abnormálnímu růstu žlázek přítomných v děložní sliznici.

Ve většině případů následkem tohoto (často neodhaleného) onemocnění dochází během několika týdnů k  rozvoji pyometry.

Pyometra (hnisavý zánět dělohy)

Jedním z nejčastějších gynekologických onemocnění především starších fen je pyometra. Při otevřené formě odchází patologicky nahromaděný hnisavý sekret z dělohy a fena má výtok z pochvy. Při uzavřené formě se hnis hromadí v  děloze, fena vykazuje „pouze“ systémové příznaky bez výtoku a pyometra tak může zůstat delší dobu neodhalená.  V  obou případech dochází k  narušení celkového zdravotního stavu (nechutenství, zvracení, ospalost až apatie, žíznivost, nadměrné močení, průjem, teplota), hrozí i prasknutí dělohy a výlev hnisu do břišní dutiny. Bez včasného veterinárního ošetření se tento stav prohlubuje, dochází k sepsi a následně k úhynu!!

Hemometra (nahromadění krve v děloze)

Je obdobou výše zmiňované pyometry, avšak patologickou náplní dělohy je zde místo hnisu krev. Stav nejčastěji vzniká též vlivem hormonálních poruch.

Cystické onemocnění vaječníků

Cysty vznikají při poruše pohlavního cyklu nebo nádorových onemocněních. Cysty mohou být příčinou nejrůznějších poruch reprodukčního cyklu (prodloužené nebo chybějící hárání, nezabřezávání, atraktivita pro samce i mimo říji…), ale také třeba změn v osrstění.

Alopecie způsobené dysbalancí pohlavních hormonů

Alopecie (neinfekční onemocnění způsobující vypadávání chlupů). Estrogeny produkované ve vaječnících mají přímý vliv na receptory v  pokožce a chlupových folikulech. Při zvýšené hladině estrogenů (cysty nebo nádory vaječníků) může docházet k  řídnutí srsti, případně až alopecii (úplné vylysání). Typickou lokalizací jsou boky, oblast břicha, vnitřní strany stehen, mezi vulvou a řitním otvorem. Srst bývá lámavá, suchá, nekvalitní.

Přechodný diabetes mellitus

Během hárání a březosti se může vyskytnout přechodný diabetes mellitus (srovnatelný s  těhotenským diabetem u lidí), který je indukován růstovým hormonem produkovaným mléčnou žlázou. Přechodný diabetes se často vyskytuje u mladých fen. Projevuje se zvýšeným příjmem krmiva, vody a častým močením. Kastrace je proto doporučována jako prvotní terapie u fen s diabetem a mnohdy již není nutná další léčba inzulinem.

Neoplazie (nádorová onemocnění)

U fen se setkáváme velmi často s tumory na mléčné žláze, poměrně často s novotvary v pochvě, méně časté jsou nádorové změny na vaječnících, ve vejcovodech a v děloze. U psů samců jsou poměrně velmi časté nádory varlat, a to především varlat nesestouplých do šourku (zůstávají v břišní dutině nebo tříslech). Nádory prostaty jsou méně časté, avšak benigní hyperplazie prostaty (= nezhoubné zbytnění prostaty) je u psů nad pět let věku velmi častým onemocněním a kastrace by měla být v těchto případech řešením první volby.

Kastraci fen lze provést chirurgickým odstraněním buď pouze vaječníků nebo vaječníků a dělohy zároveň. U psa se odstraní obě varlata, šourek je možné ponechat nebo též odstranit.

Alternativou pro chirurgickou kastraci, která je nevratná, je kastrace pomocí hormonálního podkožního implantátu. Tento drobný implantát učiní psa – samce neplodným po dobu šesti měsíců. Poté by se měla plodnost psa zcela obnovit nebo se může aplikace zopakovat. Implantát není potřeba po skončení účinku z podkoží vyjímat.

Negativa kastrace

Nic není černobílé a je třeba připustit, že i kastrace psů a fen může mít určité negativní důsledky.

Obzvláště feny velkých plemen, či feny v nadměrné tělesné kondici (tlusťošky) mohou po kastraci trpět tzv. postkastrační inkontinencí moči. Trpí tedy spíš majitel, protože fena prakticky ani nevnímá únik většího či menšího množství moči, především vleže. Naštěstí je tento stav poměrně snadno řešitelný pomocí medikamentů podávaných pravidelně po zbytek života feny.

Asi největším prokletím kastrátů je sklon k přejídání a tím i k obezitě. Apetit roste, metabolismus se zpomaluje. Zde je již veškerá zodpovědnost na majiteli zvířete, neboť u korektně krmeného a přiměřeně fyzicky zatěžovaného zvířete lze tomuto stavu skutečně předejít.

Dále se reálně mohou po kastraci projevit změny v textuře, kvalitě i barvě osrstění některých fen a psů. Především hrubosrstým srst měkne, případně se zmatňuje lesk srsti. Tento stav již nelze nijak ovlivnit.

Se zásadními změnami povahy fen se po kastraci nesetkáváme. Psí kluci se NĚKDY kastrací opravdu zklidní, mohou se méně pouštět do rvaček, přestat utíkat za háravými fenami. Nelze to však zaručit! 

Častým argumentem proti kastraci je invazivnost vlastního chirurgického zákroku do zdravého, přirozeně fungujícího organismu feny nebo psa. Z důvodu minimalizace všech rizik se zákrokem spojených vždy důrazně doporučujeme majitelům předoperační vyšetření. To může odhalit abnormality vnitřního prostředí a skrytě probíhající onemocnění. V takovém případě se kastrace odsune až do vyléčení či stabilizace zvířete.

Nepopiratelně je kastrace, především fen, nutno brát jako velký chirurgický zákrok v dutině břišní, který nikdy (ani v rukách nejšpičkovějšího chirurga) není zcela bez rizika a bez bolesti. Pooperační bolest se vždy snažíme maximálně tlumit nejúčinnějšími možnými prostředky.

Z osobní zkušenosti mohu konstatovat, že všechny feny, s nimiž jsem měla doposud to potěšení sdílet domácnost, byly kastrované, nikdy neměly štěňata (jelikož by o ně s jistotou nebyl zájem) a dožily či dožívají se vysokého věku.

MVDr. Michaela Slavíková

veterinární ordinace pro malá a exotická zvířata VETORA

www.vetora.cz

Foto: B. Šedivá