Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Jezevčík Čenda mi obrátil život naruby

Když mi do redakce přišly snímky jezevčíků a k nim popis od naší fotografky Nikoli Kolářové ihned mě zaujal – Čenda. Drsnosrstý jezevčík, který má celkem čtyři zkoušky, ZZO, ZOP to bych ještě brala, ale smekám před ZZO1 a BH. A jak Čenda zvládá výcvik a zda je typickým jezevčíkem jsme se zeptali jeho paničky sympatické Anny Holubové.


Jezevčík Čenda mi obrátil život naruby

Paní Holubová, řekne nám jaká zkouška pro Vás byla nejtěžší?

Připojuji ještě zkoušku z dogdancingu F1. Za nejtěžší zkoušku považuji určitě BH, ale vážím si všech, každá zkouška je určitým způsobem specifická a záleží hlavně na rozpoložení nejen pejska, ale i páníčka, což je někdy obtížné skloubit dohromady.  Všechny zkoušky jsme zvládli s Čendou ani ne po půl roce výcviku, ale hlavně díky Čendovi, který rychle chápal a byl nadšený pro vše nové. 

Ačkoliv je zkouška BH první v řadě tak dle mého názoru je to celkem křest ohněm. Jsou tam dvě dlouhé chůze, které mnohdy psy jaksi odrovnají a utlumí a pokračovaní ve zkoušce bývá složité, jak jste to zvládli vy?

BH je opravdu křest ohněm, hlavně pro menší plemena. Dlouhá chůze byla náročná, Čenda ani já jsme zrovna neměli „svůj den“. Čenda se rozhodl, že se raději na mě nebude koukat.  Ale nakonec jsme se spolu „domluvili“ a došli úspěšně do cíle a hlavně prošli touto náročnou zkouškou.

Jaký je vlastně Čenda pes? Učí se dobře? Pracuje rád, co je jeho slabina a kde je naopak silný.

Čenda je PAN PES. Vlastně si našel a vybral naši rodinu sám. Čendík je z útulku, občas pomáháme s venčením v tomto zařízení a zrovna v den, kdy jsme jeli venčit útulkáčky, bylo špatné počasí, tak jsme si vzali pouze jednoho, takovou malou kouli čehosi se jménem Plaváček (jméno dostal, protože ho vytáhli vodáci z vody, když se snažil překonat rekord v plavbě po Ohři  a předali MP, aby ho převezla do útulku). A i přesto, že adopce nebyla plánována, skočil do auta a jel s námi domů, kde jsme mu dali jméno Čenda. Nikdy bych nevěřila, že hned první den „ovládne“ naši domácnost a vše bude podřízeno novému přírůstku. Čenda je nadšený pro každou práci, výcvik, pro každou srandu, kterou vymyslím. Poslušnost děláme pravidelně, věnujeme se dogdancingu a začínáme dělat i stopy a pachové práce. Jeho silné vlastnosti – vše chápe velice rychle, jeho nadšení pro cokoliv je motivací hlavně pro mě. Slabina? Těžko říci, ale určitě je to jeho závislost na mně, nikomu neumožní, aby s ním mohl cvičit a i doma je pořád se mnou. Je to taková pupeční šňůra. Čenda obrátil můj život naruby, ale jsem za to opravdu ráda a vděčná, poznala jsem spoustu nových přátel, kteří mají stejného „koníčka“ a tím je jejich práce s pejskem.

Když už jste udělali ZZO 1, hodláte pokračovat i s ZZO 2 a ZZO 3?

Určitě budeme pokračovat dál ve zkouškách, pro letošní rok máme v plánu složení ZZO 2 a pokud nám půjdou i stopy a pachové práce, rádi bychom ke konci roku zkusili i ZPU 1.

Zdá se, že Čenda je velice šikovný pes se schopným psovodem, přemýšlela jste jít do Ligy malých plemen? Myslím, že jezevčíka tam ještě nemají.

O Lize malých plemen jsem již přemýšlela, ale zatím jsme se nepřihlásili. Je to určitě další motivace pro nás, ráda bych všem ukázala, že i s malým plemenem, jako je např. jezevčík, se dá pracovat i jinde než v myslivosti.

Říká se, že jezevčíci jsou tvrdohlaví, platí to i pro Čendu? A máte nějaký příklad, kdy měl hlavu opravdu tvrdou?

Celým dětstvím mě provázeli jezevčíci, kteří byli typičtí představitele „tvrdé hlavy“, nechtěli – neudělali. Ale Čenda tvrdohlavý není, jeho elán a energie, schopnost vnímat a být nadšený pro vše dokazuje, že ne vždy musí mít pejsek povahu dle „daných pravidel povahy“ určité rasy. Opravdu tvrdou hlavu má jen v případě, když chce lovit, jakmile se Čenda dostane na louku, pole či do lesa a „natáhne“ stopu, v tuto chvíli nastává útlum a zatmění u Čendy, nevnímá okolí, natož řev paničky.

Čím byste podpořila ostatní pejskaře, kteří mají malé šikovné psíky tak aby nelenili a také cvičili? Vždyť cvičáky jsou plné hlavně velkých psů a ti malí jsou tak šikovní.

Myslím si, že každý, kdo si pořídí psa a je jedno, zda je velký či malý, by měl absolvovat alespoň základní výcvik pod vedením zkušeného výcvikáře. My osobně chodíme na cvičák, kde jsou nejen velcí psi, ale i malí a není jich tam málo, co mají hodně úspěchů za sebou. Malí psi jdou v dnešní době stranou, v módě jsou hlavně tančící border colie a ovčáci, kteří zahlcují všechna média,  proto „razím heslo“, že všem musíme ukázat, že i s malým pejskem se dá pracovat a dosáhnout stejných úspěchů jako s velkými plemeny a že nezáleží na plemeni, spíše na páníčkovi. Je jedno, zda si vyberete poslušnost, agility, dogdancing, flyball či jiné psí sporty a aktivity, všude se pes musí naučit a také naučí sebeovládání a určité poslušnosti, kterou by každý pes bez ohledu na rase a velikosti měl mít. Je tolik možností, kam jít  i s malým pejskem, kde se oba (jak páníček, tak i pejsek) budou cítit dobře.

Za sebe mohu jen říct, že výcvik dal hodně i mně, už v přístupu k ostatním psům, k řešení konfliktů mezi psy. Každý pejsek má svoji řeč a projevuje se svým typickým (někdy svérázným) způsobem a je dobré se naučit, kdy zakročit a kdy nechat pejsky si vyříkat své jen mezi sebou. Přeji spoustu zdraví a radosti všem páníčkům s jejich miláčky a věřte mi, nebojte se najít si cvičák, kde se věnují také malým plemenům, je to radost a hodně zážitků.

 

Děkuji Vám za rozhovor

Iveta Panýrková

Foto: Nikola Kovářová, Anna Holubová

Kam dál ...