Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Jerry je super parťák!

Souhlasíte, že záchranářská kynologie je nejen zábavná a prospěšná, ale také velmi náročná? Ostatně o tom vypovídá i tento rozhovor, který se právě tomuto tématu věnuje. A víte, že s dobrou partou to do absolutního vrcholu může dotáhnout i začátečník?


Jerry je super parťák!

Již brzy vám na našem webovém portálu přineseme velmi zajímavý rozhovor s Karlem Šplíchalem, který patří ke speciálnímu týmu USAR. Jak jistě víte, tento tým byl 5. srpna 2020 vyslán do libanonského Bejrútu spolu s další čtveřicí kynologů. A protože jsme s tímto sympatickým a obětavým kynologem již jednou rozhovor dělali, dovolujeme si ho nyní zopakovat, protože v tom dalším to bude jen a jen o záchranných pracích v Bejrútu.

Karel Šplíchal je dalším skvělým záchranářem a se svým labradorským retrívrem splnil atesty pro ostré zásahy. Co je na tom naprosto obdivuhodné, že to dokázali za dva a půl roku, a to Karel s pejskařinou prakticky začínal. I to svědčí o faktu, že záchranáři spolupracují, protože jak on sám tvrdí, tak nemusel nikdy nic vymýšlet, protože mu přátelé od záchranářů vždy poradili a pomohli.

Karle, vy jste se svým psím parťákem úspěšným záchranářským týmem. Jak dlouho se této disciplíně věnujete a byl to vždy tento druh výcviku?

Jerry je super parťák!

Když jsem si Jerryho pořídil, měl to být pouze domácí mazlík. Jelikož jsem chtěl, aby měl alespoň základní výcvik, začal jsem chodit do školiček na Březenecké v Chomutově, kde se věnovali také záchranářskému výcviku a naučili nás to, co dnes umíme. Jednou jsem se jel podívat, jak takový výcvik probíhá a dodnes si přesně pamatuji, kde to bylo – starý a polorozbořený dům v Bezručově údolí. A to, jak pes někam vběhne a za chvíli štěká na nalezenou osobu schovanou pod podlahou, pro mě bylo tenkrát neuvěřitelným zážitkem a chtěl jsem, aby to Jerry také uměl. A tím to vše začalo.

Váš aktuální pes Jerry ze Staré Výšiny se rovněž zařadil mezi atestované psy MV ČR ve specializaci sutiny, řekl byste našim čtenářům, co to vlastně znamená?

Tady začíná ta praktická stránka záchranařiny. Tým pes a psovod, který projde náročnou atestační zkouškou, může být povoláván k zásahům, které se týkají jejich specializace – v našem případě sutiny domů například po výbuchu plynu, sesuvu zeminy apod.

Sportovní záchranařině se věnuji zřídka. Za úspěch považuji to, že v prohledávaném terénu nikoho nenecháme a ne to, kolik si za to odneseme bodů!

Jistě se shodneme na tom, že cesta k atestům je dlouhá, proč jste si nakonec vybral praxi a ne jen sportovní stránku záchranařiny?

Jerry je super parťák!

Nejsem příliš soutěživým typem. Od začátku jsem věděl, že chci dělat opravdovou záchranařinu. Jako naši cestu k atestům jsem si vybral zkoušky SZBK – ZZZ, pak ZZP1 a ZZP2. V okamžiku splnění zkoušky ZZP2 jsem požádal o nominaci k sutinovým atestům. To bylo Jerrymu dva a půl roku.

 

Sportovní záchranařině se věnuji zřídka. Pokouším se o vyšší zkoušky dle zkušebního řádu NZŘ, ale není to pro mě prioritou. Záchranářské soutěže beru jako dobrý způsob tréninku na reálné situace, takže na umístění mi příliš nesejde. Za úspěch považuji to, že v prohledávaném terénu nikoho nenecháme a ne to, kolik si za to odneseme bodů.

Pes prochází prověrkami (zkouškami, atesty, neustálým tréninkem) a co psovod? Také musíte mít nějaké zkušenosti zdravotnické, a jak se školíte či testujete?

Jerry je super parťák!

Shodou okolností spolu se vstupem do záchranařiny jsem vstoupil i do výjezdové jednotky hasičů v Málkově, kde pravidelně procházíme jak školením podle dané metodiky pro jednotky SDH, tak i pravidelným zdravotnickým školením. V rámci Záchranné brigády Ústeckého kraje jsme prošli také školením první pomoci a první pomoci psům. Jako jednu z nejlepších příležitostí pro nácvik první pomoci považuji akci typu Rescue Patrol, která se koná jednou ročně a člověk si tam osvojí prakticky všechny zásady první pomoci a taktiky zásahu.

Jste atestovaní rok, kolik jste měli za tu dobu zásahů?

Byli jsme povolaní ke dvěma zásahům. V jednom případě jsem musel odmítnout vzhledem k tomu, že jsme zrovna byli u Lipenské přehrady na výcviku a dojezdový čas by byl příliš dlouhý. V druhém případě šlo o zásah v Ústí nad Labem, kde došlo ke zřícení nosných konstrukcí budovy. Ani v jednom případě nebyl pod troskami nikdo nalezen.

Prozraďte nám, jak takový zásah probíhá a kdo vůbec povolává záchranářské psy do „akce“?

Jerry je super parťák!

Atestované psovody povolává do akce na žádost velitele zásahu Krajské operační středisko Hasičského záchranného sboru dle seznamu atestovaných týmů. Operační důstojník zavolá na uvedený mobilní telefon, ověří si schopnost nasazení a dojezdový čas. V případě možnosti nasazení týmu může zajistit přepravu psa a psovoda prostřednictvím vozidel s právem přednosti v jízdě. Na místo zásahu musí vždy povolat minimálně dva kynology. Ale dá se říci, že čím více, tím lépe.

Snažím se, aby každý trénink byl reálnou situací!

Pozná váš pes nějak, zda jde o nácvik, či o ostrou akci? Je vůbec něco takového možné? A co vy, jak to vnímáte?

Jerry je super parťák!

Snažím se, aby každá reálná situace byla stejná jako trénink, nebo spíše aby každý trénink byl reálnou situací. Výhodou držitele atestu je i to, že se může zúčastnit cvičení pořádaných HZS, kdy se situace velmi blíží ostrému zásahu. Občas také požádám některé kolegy, aby mi připravili „ostrou akci“ a já jim to pak obdobným způsobem vrátím.

Jaký je Jerry vlastně parťák?

Jerry je super parťák! Splňuje to, co jsem od něj očekával, tedy je to domácí mazlík. Kromě toho, že mě občas pozlobí demolicí pantoflí a záhonků, dá se na něj vždy spolehnout a pokud je potřeba, tak si mákne.

Proč jste si zvolil zrovna toto plemeno? Viděl jste v něm nějaký potenciál?

Jerry je super parťák!

Jak jsem již říkal, neměl jsem žádná očekávání, co se výcviku týče, takže jsem si vybral sympatického hnědého labradora a to bez nějakého delšího přemýšlení. Myslím si ale, že pro začátečníka, který nelpí na dokonalé strojové poslušnosti, je labrador dobrou volbou. Mimochodem jeho velmi veselá poslušnost dokáže často pobavit i rozhodčí.

Kolik času vám záchranařina zabírá, musíte asi hodně trénovat, ne? Kde vlastně cvičíte, a jak vypadá, řekněme, týden nebo měsíc takové dvojice, co se týká tréninku?

V začátcích jsme trénovali velmi často, myslím si, že nebyl týden bez nácviku poslušnosti a sutinového, plošného nebo lavinového vyhledávání. V současné době trénujeme tak dvakrát měsíčně a jsem přesvědčen o tom, že to stačí, neboť Jerryho chuť k práci je stále obrovská. Jedním z důvodů je také to, že času není tolik, kolik by si člověk představoval.

Napadá vás něco, co byste chtěl závěrem lidem sdělit? Myslím pejskařům nebo i třeba nepejskařům…

Jerry je super parťák!

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří mi s výcvikem Jerryho pomáhají. Každý, s kým jsem kdy trénoval, mi dal kus z informací, které získával dlouhé roky. Také proto byla naše cesta ke splněnému atestu tak rychlá. Nemusel jsem téměř na nic přijít sám, všechny informace jsem dostal až pod nos. Přesto ale jsou ještě důležitější lidé, a to jsou figuranti. Dost často jsou to lidé, kteří nemají se psy moc společného a jenom tak si ve svém volném čase jdou lehnout do rozbořeného domu nebo do lesa a čekají, až je nějaký pes najde. Bez těchto lidí by to nešlo, a proto jim za všechny děkuji a věřím, že jich bude stále více.

Moc děkuji za rozhovor. 

 

 

Foto: archiv Karla Šplíchala

Kam dál ...