Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Když se řekne záchranný pes, asi každý si představí psa hledajícího v sutinách zbořeného domu či běhajícího a hledajícího osobu ztracenou v lese. Ale nezapomínejme, že mezi záchranný výcvik se počítá i takzvaná vodní práce. Kdy psi hledají ve větších případech pach utonulého člověka na hladině, ale dokáží jít na pomoc třeba i tonoucímu.
Podrobněji o vodním výcviku jsme si popovídali s Michalem Svobodou, který se nejen tomuto záchranářskému odvětví věnuje.
Věnuji se záchranné kynologii celkově, vodní výcvik je pouze jeho jednou částí. K vodní záchranařině jsem se dostal jako člen Jihočeské záchranné brigády kynologů na naší základně na Lipně, kde disponujeme kompletním vybavením pro tento druh výcviku a máme tím výrazně lepší podmínky pro trénink. V jižních Čechách je hodně rybníků, řek a vodních ploch, takže hledání utonulých je jednou z nejčastějších příčin praktických nasazení, a proto je vodní výcvik pro nás tak důležitý.
Vodní práce lze pomyslně rozdělit na dvě části. Hledání utonulých na vodní ploše či příbřežních pásech je nejčastější náplní praktických zásahů. Dále psi umí pomoci plavci v nesnázích, pomoci s dotažením člunu nebo donesením ztracného pádla či donášet záchranné pomůcky do vody nebo na zamrzlé vodní ploše.
Jak mi to jde? Těžko hodnotit sám sebe, tak spíš stručný výpis toho, co se povedlo za těch 16 let, co se záchranařině aktivně věnuji. Se svými dvěma psy jsem úspěšně složil přes 50 zkoušek, 8x byl účastníkem Mistrovství ČR, 3x úspěšně složil mezinárodní sutinové atesty, stal jsem se Mistrem světa ve vodních pracech a Mistrem světa v družstvech, splnil podmínky pro mistrovskou výkonnostní třídu s právem nošení titulu Mistr sportu, čtyřmi vítězstvími na celostátních a mezinárodních akcích se můj první pes stal Šampionem České republiky ve výkonu záchranných psů, byl jsem účastníkem praktických nasazení a mezinárodních cvičení a zúčastnil se několika desítek národních i mezinárodních závodů a soutěží. V letošním roce jsem pak splnil zkoušky a stal se národním rozhodčím.
Při hledání na vodní ploše pes s psovodem leží na přídi člunu a prohledávají vodní hladinu, zda nezachytí lidský pach. Pes pro tento druh hledání musí být zvyklý na jízdu na člunu a umět vyhledávat a označovat neživý lidský pach. Psovod pak musí umět nejenom podle chování psa, ale i podle povětrnostních podmínek, vodních proudů, hloubky a dalších okolních vlivů správně určit místo nálezu. V tom je podstatný rozdíl právě proti hledání v jiných prostředích, kdy pachové částice ve vodě se od zdroje šíří jinak a při prohledávání a následném vyhodnocování je potřeba s tím počítat a přizpůsobit tomu taktiku. Obvykle pes štěkotem neznačí zachycení pachu přímo nad utonulým, ale podle výše zmíněných faktorů to může být až o desítky metrů jinde. Je pak na zkušenostech psovoda, aby dokázal určit co nejpřesněji, kde se utonulý nachází.
Na vodní práce se pes připravuje už od štěněte. Začíná to hraním si a vytváření pozitivního vztahu k práci ve vodě a její bezprostřední blízkosti, následuje seznamování a učení jízdy na člunu a až poté se učí hledání cadaveru. Zde se přímo navazuje na zkušenosti z hledání na souši, které se aplikují na vodní ploše.
Aby psi byli dobří na vodní práce, tak by měli vodu a jízdu na člunu milovat. U mého psa se proto nedá mluvit o zvládání jízdy na člunu, ale zvládnutí klidné jízdy se soustředěním se na práci.
S mými psy jsem byl již na hodně praktických nasazeních na vodě. Hledali jsme na řekách, rybnících i přehradách. Každé prostředí je něčím specifické a všechny zásahy si díky tomu i lidským příběhům s tím spojenými velmi dobře pamatuji.
Asi nejvíc mi utkvělo v paměti hledání mladého člověka, shodou okolností spolužáka mé sestry a mého známého, u kterého bylo podezření, že se sebevražednými úmysly skočil do Orlické přehrady z Otavského mostu. Při hledání v určené lokalitě po dvou hodinách v mrazivém lednovém počasí všichni nasazení psi označili přítomnost lidského pachu. I přes velkou hloubku a nepřehlednost dna, byl nakonec utopený nalezen a to v rekordní, 18ti metrové hloubce.
V rámci našeho zkušebního řádu máme i zkoušky vodních prací, kdy ta nejvyšší zkouška třetího stupně a pak zkouška speciálně pro hledání utonulých opravňují k zásahům na vodě. V obou zkouškách se hledají pohřešovaní na vodní hladině a v příbřežním pásmu.
V současné době cvičím s hnědým flat coated retrieverem Noroó z Vlčích luk. Je mu už devět let a za celou tu dobu jsme zvládli složit přes 32 zkoušek, byli jsme 7x v řadě účastníky Mistrovství republiky, zúčastnili se celé řady národních i mezinárodních soutěží se dvěma umístěními na 1. místě a celkově 11x na stupních vítězů. Složili jsme dva mezinárodní atesty záchranných psů a byli účastníky několika atestačních cvičení. Já však za největší úspěch považuji, že jsme při praktických hledáních opakovaně byli schopni správně označit utonulou osobu.
Již můj první pes byl flat Rex v Vlčích luk, kterého jsem si pořizoval ještě bez pomýšlení na záchranářský výcvik. Hledal jsem společníka, který by se mi líbil bezkonfliktní povahou, temperamentem a zároveň i fyzicky. Naštěstí jsem se v jeho pár měsících dostal k záchranařině, kde se mi s Koudym, jak jsem mu říkal, povedlo být úspěšný. Nebylo to samozřejmě pouze plemenem, ale hlavně naturelem daného jedince a kolektivem, se kterým jsme měli možnost se vše naučit. Při volbě plemena druhého psa jsem již musel přihlížet i na soužití v rodině s dětmi a volba padla opět na flata.
Ve věku nedožitých deseti let věku odešel 18.5.2010 do psího nebe Mistr světa RHW 2007 Ch. ...
18.5.2010NekrologyV první řadě je potřeba říci, že to není naším zaměstnáním, ale děláme to všichni ve svém volnu a dobrovolně na úkor času stráveným se svou rodinou.
Z kynologického hlediska mě záchranařina velmi baví pro komplexní spolupráci psovoda se psem, kdy pro úspěšný výcvik je potřeba skloubit více věcí najednou. Je krásné sledovat, jak zkušený pes umí při prohledávání přemýšlet, samostatně pracovat a zároveň bezmezně důvěřovat psovodovi.
Z lidského hlediska bych na první místo zařadil pohled lidí, kterým se někdo ztratil a my jim jdeme pomoci. Neméně důležité je pak kamarádství a přátelství s ostatními kynology, bez kterých tento druh výcviku není možné dělat, ke kterým musíte mít při výcviku velkou důvěru a při praktických nasazeních se na ně musíte bezmezně spolehnout.
Děkuji Vám za rozhovor
Iveta Panýrková
Foto: archiv Michal Svoboda
Ve věku nedožitých deseti let věku odešel 18.5.2010 do psího nebe Mistr světa RHW 2007 Ch. ...
Nekrology-->