Jaká je... História vzniku plemena československý vlčiak?

„Pravdu je možné potlačit, ale ne zničit...“ Přesně toto motto je tím, nad čím se čtenář při otevření knihy, o které si budeme povídat, hluboce zamyslí. Jaká je tedy pravda týkající se historie plemene československý vlčák? Podívejme se na to pěkně v klidu společně.

Letos zkraje roku jsem otevřela publikaci, o které jsem již delší dobu „snila“. O to cennější je pro mne fakt, že jsem ji dostala přímo od samotného autora pana Mgr. Petera Nevolného, kterého si jako člověka nesmírně vážím a navíc s krásným věnováním. Mým poděkováním za dar je tato recenze. Ale pozor! Nejdu pět chválu jen tak, jdu opravdu recenzovat knihu...

Tentokrát se budu věnovat slovenské knize História vzniku plemena československý vlčiak, jejímž autorem je Mgr. Peter Nevolný, a na úvod mé recenze bych ráda uvedla, že osobně nejsem fanynkou tohoto plemene. Mé srdce vždy patřilo německému ovčákovi a historii kolem něj. Jenže právě proto mě „čévéčko“ vždy zajímalo, protože tato plemena spolu mají dost společného...

Kniha si s sebou nese hned několik netypických věcí, a tím mě vlastně zaujala ihned na první pohled. Také to tak máte? Listujete novou knížkou, vše včetně obsahu prohlédnete a už byste přeskakovali – jenže to tak nejde. A tak jsem to vzala pěkně po pořádku. A rozhodně to stálo za to.

Byla doba (dnes již hodně vzdálená), kdy jsem nechápala mnoho okolností kolem vzniku tohoto plemene. Vrtalo mi například hlavou, proč drží patronát nad plemenem Slovensko, když pan Ing. Karel Hartl je Čech? A takových otázek jsem měla mraky. Postupem let jsem se dopracovala ke zjištění, jak to tehdy skutečně s plemenem bylo. A přiznávám, že když jsem si hned na kraji přečetla motto: „Pravdu možno potláčať, ale nie zničiť...!“, mé srdce zaplesalo...

Než začneme, představíme si autora…

Věděla jsem, že tuto recenzi si doslova užiju, protože při čtení každé jednotlivé stránky mi automaticky „naskakovalo“ všechno to, co bych ráda napsala. Ale než se tzv. „utrhnu ze řetězu“, bylo by velmi neslušné vynechat toho hlavního, tedy samotného autora. Nebo autory?

Autorem této publikace je Mgr. Peter Nevolný, který je nejen skvělým kynologem a také mnohokrát oceněným žurnalistou, ale hlavně člověkem, který má psy rád. A pokud se o něm chcete dozvědět něco více, pak se podívejte na rozhovor, který s ním u nás už vyšel:

Okem žurnalisty nejen o služební kynologii

Máte rádi opravdu velmi všestranné rozhovory? Pak vám to tento splní beze zbytku! Dozvíte se ...

4.6.2020Rozhovory o plemeni

Rozhodně nesmíte vynechat prolog autora. Ten vás seznámí nejen s tím, proč zařadil do knihy historii služební kynologie, ale také z jakých čerpal zdrojů. Představí vám také další kynologickou legendu, a to pana Františka Rosíka, řečeného „dědo Rosík“. Pokud se i o tomto vzácném člověku chcete dozvědět více, pak se můžete podívat na tento článek:

„Dědo“ Rosík zůstane již navždy kynologickou legendou!

Dívali jste se někdy do očí svému československému vlčákovi? Tak to zkuste a uvidíte ...

1.7.2020Legendy československé kynologie

Co nás v knize čeká?

V knize nalezneme celkem jednadvacet kapitol. První čtyři se věnují historii služebních psů pro potřeby armády na Slovensku, začátkům služební kynologie na Slovensku, chovu služebních psů u pohraniční straže a 11. Pohraniční brigádě. Dále už se jednotlivé kapitoly pozvolna začínají zabývat křížením německého ovčáka a karpatské vlčice. Nalezneme zde přehledně také kapitolu o českém a slovenském chovu kříženců. Jednotlivé pasáže jsou opravdu velmi zajímavé a čtivé. Popisují nejen samotné křížení, také dobový postoj k celé této problematice. Samostatná část je zaměřená na vznik Klubu chovatelů československého vlčáka Slovenské republiky. A výborná je také poslední kapitola. Ta čtenáře blíže seznamuje s kynologickými osobnostmi Pohraniční stráže, které se podíleli na vzniku plemene.  A velmi zajímavý je i epilog na závěr, ale o tom trochu více až dále.

Zajímavosti o knize

• Kniha vznikla díky sbírce dokumentů Františka Rosíka a materiálů poskytnutých členy Klubu chovateľov československých vlčiakov.
• Návrh obálky, typografická a grafická úprava knihy je prací autora Mgr. Petera Nevolného.
• Na první stránce obálky je pes Azték Vlčí dech, nar. 13. 6. 2009.
• Publikaci lze zakoupit přes webové stránky Klubu chovateľov československých vlčiakov.
• Uvnitř vás jistě potěší více jak 320 fotografií, ať už jedinců použitých v chovu nebo skenů důležitých dokumentů, jako jsou třeba záznamy vrhů apod. A pak je tu něco, co velmi zajímá i mne, jsou to osobní náčrty chovatelů, jako například panem Rosíkem ručně psaná kniha chovu nebo nákresy vzorce úbytku podílu vlčí krve. Pokud to tedy v tomto ohledu máte stejně jako já, tak si tuto knihu opravdu užijete.  

Recenze hned na úvod?

Nebývá často zvykem, že než se do knihy začtete, narazíte ihned zkraje na recenze. Jenže v tomto případě to bylo třeba. A to hlavně z toho důvodu, aby autor věděl, zda se vydal správným směrem. Recenze od osobností československé kynologie vás jistě zaujmou. Každý nahlíží na publikaci trochu jinak, ale všichni ji hodnotí velice kladně a s láskou v srdci vzpomínají na Františka Rosíka, který je otcem plemene. Rukopis knihy k přečtení dostal také pan Ing. Karel Hartl. A jeho poznámky naleznete pod čarou po celé knize.

A jdeme na to!

Jak jsem již nastínila, úvod věnoval pan Nevolný právě historii služební kynologie. Mně osobně to vůbec nepřekáží. O historii služební kynologie jsem toho přečetla už opravdu hodně, ale nikdy mi nevadilo dozvědět se i něco dalšího od jiného autora. Vždy si v tom najdu to své. Ne každý má však takový názor.  Slyšela jsem třeba, že to tam nepatří. Omyl. Jistě, že to sem patří. O historii v Čechách toho víme celkem dost, ale kdo má přehled o tom, jak to bylo na Slovensku?

Skutečné příběhy a mnoho dalšího

Celé toto dílo se mi prostě líbí. Je psáno přesně tak, jak to mám ráda, je příjemně graficky upravené, má více jak tři sta fotografií nejen dobových, historických, ale také kopie zajímavých rukopisů. Autor rovněž barvitě popisuje nejen křížení, ale i jednotlivé příběhy konkrétních psů. Ať již psů, kteří zasáhli do chovu v Pohraniční stráži nebo potomků z křížení. Něco se dozvíme skoro o všech štěňatech z jednotlivých křížení. Kdo s kým, kolik bylo štěňat, kolik jich bylo utraceno (pozn. red. Dříve se nechával feně jen určitý počet štěňat, zbytek se utrácel) a jaká byla budoucnost těch ponechaných. Osobně mě velice baví čtení o psech a jejich životních příbězích. Již v úvodu jsem zmínila, že mé srdce patří německým ovčákům, tak jsem si při čtení mnoha stránek často zasteskla: „Ach, to byli psi!“ Nic není ale přehnaně dlouhé. Délka textů k jednotlivým kapitolám či jedincům je tak akorát. Neunaví a řekne vše potřebné.

Vše není vždy jen růžové!

Poutavě popsaná historie přináší i celou řadu informací, o kterých jste možná doposud neměli ani tušení a ne vše také vždy bylo „vymalované“ jen v samých veselých barvách, jak by se možná mohlo zprvu zdát. Jak to tedy vlastně všechno bylo? Tak třeba chovatelé německých ovčáků nebyli úplně naklonění vylepšování svého plemene vlkem. Chov se rovněž rozdělil na český a slovenský. Věděli jste, že po roce 1968 byl u nás chov těchto kříženců zastavený? A co říkáte tomu, že i Ing. Karel Hartl chtěl jen vylepšit německého ovčáka, ale první, kdo s myšlenkou nového plemene přišel, byl František Rosík? A tak bych se mohla ptát ještě hodně dlouho, protože jsem se dočetla ještě i mnoho dalších pozoruhodných věcí. Prostě pravda o vzniku plemene československý vlčák odhalena.

Těch skvělých kapitol je až moc...

Přesně tak! Když se dostanete přes kapitoly o chovu, dojdete k velice zajímavým částem knihy. Pro mladší generaci bude tato kapitola asi ne moc pochopitelná – hovořím o části, která vypovídá o dobovém postoji československé kynologie. Je zajímavé přečíst si také tehdejší korespondenci časopisu Pes přítel člověka. Další velmi pěkná kapitola se jmenuje „Ako sme to oddreli“ – to je velice pěkné a zajímavé počteníčko, které vypráví část autorova života z doby, kdy sloužil u Výcvikového praporu PS. V rámci recenze nemohu a ani nechci popisovat každou kapitolu zvlášť, i když je pravdou, že jsem po přečtení s nadšením manželovi vyprávěla, jak to s tím „čévéčkem“ vlastně bylo a je. Kdo se tedy o plemeno zajímá a chtěl by vědět všechno od „á do zet“, určitě by mu tato knížka v knihovně neměla chybět.

Co říci závěrem?

Je to kniha, která mě opravdu nezklamala. Ba dokonce předčila veškerá má očekávání. Za mě a patrně nejen za mě se jedná o zatím nejlépe zpracovanou faktografickou odbornou knihu. Co se mi osobně velice líbí, jsou citace nebo indexy pod čarou. Jsou do nich mimo jiné zahrnuty i skutečné komentáře pana Ing. Karla Hartla, protože a to se vší úctou ukážou nebo napoví jistá fakta. Ale obrázek si musí každý udělat sám. Určitě se však neubráníte stejnému pocitu jako já. Je to tedy na vás…

Ještě jednou o čévéčku…

Čtení této knihy a psaní recenze mě neskutečně bavily, a protože mám v knihovně ještě další knihu o vzniku československého vlčáka, tentokrát ale od Ing. Karla Hartla, můžete se v červenci 2022 těšit ještě na jednu recenzi s podobným zaměřením. A nebude to jen tak obyčejná recenze, ale video recenze, tak určitě nezapomeňte sledovat náš YouTube kanál. Pokusíme se obě tato díla porovnat, a vy pak budete mít možnost zhodnotit, jak se nám to povedlo.

Iveta Panýrková

Foto: Sken redakce