Jak na chyby na stopách?

Řešíte i vy různé problémy na stopách? Možná se chystáte trénovat už tento víkend! Snad vám tedy pomohou letité zkušenosti Pavla Beera st. a návod na to, jak se vyvarovat nejčastějších chyb. Přejeme krásné stopování...

Dovolím si několik myšlenek k našemu přístupu k tréninku a přípravě našich psů na zkoušky a ostatní kynologické akce. Neustále narážím na problémy lidí, kteří poctivě trénují, dodržují postupy, a přesto se jim nedaří dosáhnout na cíl  tréninkového snažení, tedy složit zkoušky, na které se připravují. Ale proč?

Nevím, možná se mýlím, ale pokud čtu různé nácviky čehokoli, tak jsou poměrně detailně popsané, ale nějak mi tam schází přechod od teorie k realizaci tak, aby to pes přirozeně pochopil. Pokusím se popsat, kde je podle mého mínění problém. Tyto myšlenky by měly sloužit lidem, kterých se týkají a zejména začínajícím cvičitelům. Začněme u stop. Nejdříve bych vzal obecně problémy, které se vyskytují při nácviku, a poradím, jak jim čelit.

Pes nesbírá pamlsky, ale snaží se letět na konec…

Vše je o motivaci. Ovšem tento problém má dvě roviny, jedna je koncovým efektem a ta druhá nebezpečným precedensem dlouhodobého šlapání rovných stop. Můj postup je následující. Rovné stopy dělám jen výjimečně, a to zejména na začátku, kdy psa učím sbírat pamlsky. Tento nácvik je u stopování velmi důležitý a později slouží i k úspěšnému složení zkoušky. Při prvotním tréninku použiji kupky pamlsků, dám je na nášlap a vydám povel „hledej“ a psa chválím, protože žere. Na délku těla dám další a znovu chválím, toto několik metrů opakuji, na konec pak dávám natrženou kočičí paštiku, zakryju ji trávou, a jakmile je pes u ní, chválím ho, vyndám ji a nechám mu ji sníst. Toto opakuji několik stop po sobě – chválím a mluvím jen, když pes jí a také bez emocí, klidně a v hlase mám očekávání, nechovám se jako na tréninku obran. Jakmile to pobere, ubírám množství pamlsků, až se dostanu jen k jednomu. V té době už začínám dělat stopy třeba ve tvaru hada, ale tady pozor. Lidé si to špatně vysvětlují, had je sice vlnovka, ale ne rovná, ale do strany a to proto, aby se pes, pokud půjde rovně, nedostal na vlnku před ní nebo mu to „nehodil“ vítr. Na začátku stopování mám vždy vítr v zádech, nicméně musím počítat s tím, že se může otočit, proto to odbočování musí být jako schody. Nyní bych dokončil a zdůvodnil své verbální chování. Pokud možno chválím psa, jen když jí, jinak jen když mám důvod, třeba pokud napravuji nějakou chybu. Cílem mého jednání je to, abych později, když začnu dávat pamlsky daleko od sebe, mohl mlčet, jako je to na zkoušce a psovi to nevadilo. Mnoho psovodů pořád mluví a psa chválí, opakují povel a pak když dojde k tomu, že jsou zticha, pes to vnímá jako chybu, ohlíží se, zůstává stát a podobně. Mimo zkoušku pes vždy najde jídlo a je pochválen. Mým cílem je to, aby to poznal a vnímal pak moje mlčení jako, že je vše v pořádku. Při tréninku neustále měním umístění pamlsků. Jednou začnu pamlskovat v polovině úseku nebo naopak na posledním, jindy krok od nášlapu, prostě různě, ale vždy reaguji verbálně.

Předměty mimo stopu a jak je pak začlenit zpět?

Potíže činí velmi často i předměty, a to zejména pokud je učím mimo stopu. Mnozí si neuvědomují, že pes nehledá předměty nosem, ale očima a i když to dělá perfektně, tak mnohdy, když je dáme na stopu, tak je přechází. Tady je pro jistotu dobré to psa naučit tak, že jej přivážu, ukážu mu předmět a pár kroků od něho udělám nášlap. Následně našlapu kousek stopy, ukazuji předmět, ohnu se a dělám, jako že ho položím. Ale nechám ho v terénu třeba až po pátém „položení“. Poté vezmu psa a nechám ho ten předmět najít. To opakuji do té doby, než to pochopí. Dalším problémem může být i fakt, že psovod odměňuje psa po odebrání předmětu. To je chyba, protože pokud tento neleží při odměňování na zemi, stává se místem pro lehnutí a pes jej pak nemívá předpisově mezi nohama. Když předmět pes neoznačí dobře, neopravuji psa, ale posunu případně předmět a nechám ho znovu označit. Na předmětech odměňuji bonusově kočičí paštikou. Je toho mnoho k tématu, ale tímto postupem skládám zkoušky už mnoho let a nikdy jsem neměl se stopováním problém. Třeba má zkušenost někomu pomůže pochopit, kde je problém. Vím, že existuje mnoho cest, jak na to a tady je jedna z nich. Samozřejmě je třeba reagovat a tvořit. Přeji hodně štěstí a vědomí, že náš pes bude stopovat celý život, tak proč se kvůli pár nezdarům hned hroutit.

Foto: Archiv redakce eCanis