Jak dál v TARTu?

Zaregistrovali jste už jistě změnu na postu prezidenta SKS TART a zajímalo by vás, jak to s tou organizací a jejím chodem vidí do budoucna on sám? Pojďme se tedy s tím vším společně seznámit v rozhovoru Josefa Růžičky právě s Jiřím Dupalem. Přejeme příjemné čtení!

Je tomu téměř rok, co si reprezentanti regionů zvolili do čela Speciálního kynologického svazu  TART, z. s.  Jiřího Dupala. A protože činnost nejednoho sportovního či zájmového spolku doznala po „koronavirové pauze“ větších či menších změn, zeptali jsme se, jaké má nově zvolený šéf spolku představy o dalším působení TARTu...

Zde už v roli prezidenta TARTu blahopřeje Miroslavovi Šúsovi z MP Plzeň na MR obranářů v roce 2022.

Úvodem rozhovoru si připomeňme, že SKS TART byl založený v roce 1994 a je určený pro každého, kdo má zájem mít psa se služebním výcvikem. Tedy čtyřnožce schopného bránit paničku, páníčka, jejich rodinu či dům se zahradou. A třeba s ním vykonávat službu strážného u bezpečnostní agentury. Avšak přitom to musí být pes náležitě ovladatelný, jinak řečeno, nesmí být nebezpečný svému okolí ve veřejném prostoru. Tomu jsou přizpůsobené jednotlivé druhy a stupně zkoušek. Zkoušky obranářské, stopařské nebo zkoušky psů všestranných jsou jakýmsi průnikem zkoušek psů platných u jednotlivých ozbrojených složek ČR. Kromě zkoušek a soutěží TART pořádá také šampionáty obranářů, stopařů a na základě jejich výsledků se vyhlašuje mistr ČR TARTu všestranných psů. Další šampionát pak pořádá samostatná mělnická organizace TARTu – Mezinárodní mistrovství psů se služebním výcvikem.

Při ocenění nejlepších na stopařském šampionátu SKS TARTu v říjnu 2022.

Je to delší historie, ale ve stručnosti bych řekl, že už v dětství jsem měl zájem o psy. Mým prvním psem byl kokršpaněl Lesan, s nímž jsem udělal také první lesní zkoušky. Moje tehdejší záliba mě přivedla do Českých Budějovic na Střední zemědělskou školu, veterinární obor. Tam byl mj. také předmět myslivost. V práci se psy jsem se pak mohl zdokonalit jako voják základní služby u Hradní stráže. Když jsem se stal velitelem družstva psovodů, bylo mi nabídnuto, abych se stal vojákem v další službě, tedy profesionálním kynologem. Po pěti letech u Hradní stráže jsem odešel k policii Jihočeského kraje. Protože v roce 1983 nebylo žádné volné místo psovoda, působil jsem na obvodním oddělení v Táboře a následující rok jsem se dostal jako psovod ke kriminální službě v Písku. V roce 1998 jsem byl ustanovený vedoucím skupiny služební kynologie okresního ředitelství policie, kde jsem působil až do svého odchodu do výslužby k 31. 12. 2019. Během působení u policie jsem měl sedm služebních psů.   

Z mých kynologických aktivit si nejvíce cením umístění na celostátních přeborech policejních psovodů a psů, když jsem dvakrát zvítězil a jednou obsadil druhé místo v individuálním hodnocení.     

Uvedl bych především specifické výkony psů, mých i mých kolegů, které pomohly nejednou dopadnout nebo usvědčit zločince i zloděje, když dokázali rozlišit osoby z pachu stopy, rozlišit předměty podle pachu osoby a také označili předměty, které patřily určitému člověku. Tehdy jsme cvičili stopy čtyři až pět kilometrů dlouhé, ukončené nalezením a zadržením člověka, a také jsme mnohokrát takovouto připravenost psů využili. 

Vyhledání a sledování stopy patřilo k silným stránkám jeho policejních psů.

Těch případů dopadení od obyčejných zlodějíčků až po vrahy je docela dost.  V osmdesáti čtyřech případech byla práce psa přímo ukončená zadržením nebo nalezením pachatele. To číslo je naprosto přesné, neboť na psinci v Písku jsou uloženy protokoly o úspěšném použití psů od roku 1968. Dalších čtyřicet pachatelů bylo dohledáno na základě nalezených předmětů nebo stop. Zvláště rád vzpomínám na pátrání po pohřešovaných osobách, kdy moji psi našli třináct živých lidí, z toho tři děti. Ano, rád zavzpomínám a vyberu ty pejskařsky nejzajímavější případy. To bych ale nechal na nějaký jiný rozhovor. 

S TARTem jsem se seznámil v roce 1998 a okamžitě jsem se zapojil do závodů a dalších akcí pořádaných touto organizací. Nikdy jsem nedělal sportovní kynologii, nezbýval mně na ni čas, neboť jsem se plně věnoval služebním psům. Se svými psy jsem složil desítky zkoušek z výkonu, včetně pětkrát složené stopařské zkoušky P - 3. To vše skvěle zvládli moji němečtí ovčáci Vilmar, Back a Rony.

Německý ovčák Galo z policejního chovu se má s páníčkem skvěle i ve výslužbě.

Nemluvil bych o změnách, ale o svých prioritách. Těmi jsou:

1. Udržet v TARTu nastavený trend směrem ke služební kynologii
2. Rozšířit členskou základnu
3. Zlepšit komunikaci mezi orgány TARTu a regiony
4. Nastavit rovné kvalifikační podmínky pro účast na šampionátech SKS TART pro všechny psovody
5. Nabídnout spolupráci Armádě ČR při přípravě psovodů a psů pro aktivní zálohy

Jiří Dupal v roli rozhodčího na jednom ze šampionátů TARTu při poučení soutěžících.

V poslední době proběhly pouze změny v hodnocení některých cviků a disciplín. Rozhodně nemáme důvod je dál měnit. Že se občas mění a doplňují zkušební řády ozbrojených složek je naprosto nezbytné, neboť se některé cviky a disciplíny přizpůsobují praktickému výkonu služby a bezpečnostní situaci. Jako bývalý policista můžu ovšem konstatovat, že ne každá změna je přínosná. Starý rezortní zkušební řád byl velmi dobře nastavený pro pátrače a obranáře. Proto jeho úplné zrušení nebylo dobrým krokem. 

Věřím, že se členská základna rozšíří a myslím, že určitým modelovým příkladem by mohl být TART Strakonice, kde je dvacet osm členů. Na tamním cvičišti ZKO vládne kolegialita a spolupráce vyznavačů několika kynologických sportů.

Nemyslím si, že psovodi z civilního sektoru, kteří připravují své psy směrem k TARTu, by měli zásadní problémy. Snad jen se získáním objektů, ve kterých by mohli cvičit a připravovat psy na složení vyšších obranářských zkoušek.

Příprava psů na domovském cvičišti byla pro něho vždy radost.

Mladý pejskař, který cvičí se psem jak podle sportovních řádů, tak zvláště podle kritérií TARTu, má obrovský náskok před ostatními uchazeči o práci profesionálního psovoda. Myslím, že důkazem je i fakt, že po dobu existence TARTu se nemalý počet jeho členů, žen i mužů, dostal mezi psovody ozbrojených sborů. Zde opět můžu mluvit ze zkušeností u Policie ČR. U policejních psovodů je velmi malá fluktuace, troufám si říct, že minimální, protože ve většině případů je práce psovoda spojena s jeho koníčkem. Když končil u nás v Písku psovod z jakéhokoli důvodu, vždy byla na jeho místo tlačenice dvou až čtyř zájemců. Takže konkurence při výběrovém řízení byla nemalá. Doufám, že také v příštích letech bude aktivní členství v TARTu určitým odrazovým můstkem k profesionální kynologii. 

Josef Růžička děkuje Jiřímu Dupalovi za rozhovor.

Josef Růžička

Foto: Josef Růžička