Epilepsie u psů

Znáte „strašáka“ jménem epilepsie? Asi ano. Ale věděli jste, že jí mohou trpět i zvířata? Co dělat a jak se zachovat, když pes dostane epileptický záchvat? A tušíte, jak se vlastně u našich chlupatých kamarádů diagnostikuje? Holky z projektu Prvnípomocpsa.cz pro nás tedy právě na toto téma napsaly skvělý článek...

Epilepsie neboli idiopatická epilepsie (epilepsie neznámého původu) je funkční poruchou mozkových buněk. Epilepsií lidé často mylně označují všechny křečové záchvaty u psa, i tzv. primární a sekundární epilepsii. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Pro pochopení si musíme ještě říci, co se děje při takovém záchvatu. Když pes prodělává záchvat, jeho mozkové buňky vykazují mimořádnou elektrickou aktivitu. A podle toho, čím je tato aktivita vyvolána, rozlišujeme druhy epilepsie.

U PRIMÁRNÍ EPILEPSIE jsou mozkové buňky postiženy onemocněním, nejčastěji infekcí nebo nádorem. Mozková tkáň je poškozena. Diagnostika se provádí pomocí EEG nebo zobrazovacími metodami MRI či CT vyšetřením. 

SEKUNDÁRNÍ EPILEPSIE je vyvolaná nedostatečnou funkcí vnitřních orgánů nebo otravou toxikou látkou. Dochází k hromadění škodlivých látek v organismu a pes může upadnout do křečového stavu. Často k tomu dochází u psů s onemocněním štítné žlázy, nadledvinek, ledvin a jater. Diagnostika probíhá nejčastěstěji laboratorními rozbory krve, kde se ukáže poškození daného orgánu. Při poškození velkých orgánů, se může onemocnění projevit i na RTG, příp. na SONO vyšetření.

IDIOPATICKÁ EPILEPSIE je epilepsie, u které k záchvatům dochází bez zjištěné příčiny. Diagnostika probíhá vylučovací metodou primární a sekundární epilepsie. Až po vyloučení těchto dvou epilepsií, by se měla nasadit antiepileptika. Podpůrnou terapií často bývá homeopatie a aromaterapie. Majitelé se následně bohužel musí smířit s tím, že léčba je v tomto případě doživotní. Medikace u zvířat je při tomto onemocnění oproti humánní medicíně velmi omezená. Je velmi důležité léky dávat pravidelně a udržovat tak v krvi nemocného zvířete určitou hladinu účinné látky. Jen malé procento psů dokáže s medikací dožít bez záchvatu. I při pravidelném podávání léčiv se záchvaty mohou objevit. Nejsou ale v takové pravidelnosti a četnosti. Často se stává, že veterinární lékař v průběhu léčby medikaci upravuje a to právě z důvodu, že je velmi těžké u psů stanovit dávku nebo kombinaci léků tak, aby mu to vyhovovala. Velký pozor si dávejte u psů, u kterých je idiopatická epilepsie zdiagnostikovaná a pes vám v průběhu léčby onemocní s trávicím traktem, např. má akutní průjem či zvrací. Vstřebání léků může být omezeno na minimum, a tak je potřeba tuto situaci řešit s veterinárním lékařem. Velmi opatrní buďte také při operačních zákrocích – je potřeba vždy ošetřujícího veterinárního lékaře upozornit na to, že je pes léčený s idiopatickou epilepsií. 

Před záchvatem bývá pes neklidný!

Může poštěkávat, snaží se schovat, zalézá do rohů místnosti nebo pod postel. Straní se ostatním lidem. Když už k záchvatu dojde, psa se nesnažte nijak fixovat, omezovat nebo probouzet. Vždy myslete na své bezpečí a pak na bezpečí vašeho psa. Psa v záchvatu, kterému hrozí nebezpečí (pád z postele, ze schodů, přejetí autem apod.), můžete přemístit na bezpečné místo (na podlahu, trávník, atd.). Je-li to ve vašich silách, zajistěte klidovější prostředí (vypněte rádio, TV, ztište svůj hlas), odstraňte přímé světlo (zatáhněte závěsy). Dostane-li pes záchvat v místnosti, odstraňte kolem něho předměty, o které by se mohl zranit (konferenční stolek, knihy, židle apod.). Nikdy psovi nevytahujte jazyk, hrozí vám vážné nebezpečí pokousání! Během záchvatu psa pouze kontrolujeme a měříme čas, jak dlouho záchvat trvá. Je-li záchvat delší jak pět minut, hrozí hypertermie – přehřátí organismu. Tento stav je velmi závažný a život ohrožující a žádá si ošetření veterinárního lékaře. Psi léčeni s idiopatickou epilepsí mají často od svého veterinárního lékaře předepsanou rektální tubu diazepamu, kterou lze v tomto případě použít. Po záchvatu je pes často zmatený, unavený a žíznivý. Vodu psovi podávejte dávkovaně, protože nevíte, jestli během chvíle nedojde k dalšímu záchvatu.

Když se chce, všechno jde!

Při dobrém nastavení dávky léčiv a pravidelných kontrolách, příp. odstranění zevních vlivů, které záchvaty vyvolávaly, nejsou psi ve svém aktivním životě nijak omezeni. Spousta psích sportovců je léčena na idiopatickou epilepsii, a tak není potřeba z aktivního psa udělat nemocného psa ležícího jen na gauči.

 
Foto: archiv prvnipomocpsa.cz

www.prvnipomocpsa.cz