Divočák může být opravdu nebezpečný!

Také okolo sebe na procházkách se psem vidíte rozryté louky nebo lesní porost a moc to neřešíte? Ale měli byste! Střet s divočákem nemusí vždy dopadnout tak, jak nám ho popsala jedna naše čtenářka.

Jo, jo… Bylo krásné nedělní ráno, a tak jsem s holkami svými psími vyrazila ven... Aktuálně bydlím pod Brdy, nedaleko od Řevnic a je to opravdu krásný venkov, lesy všude kolem, louky se také najdou, ale hlavně les, ke kterému se musí dojít, ale daleko to není…

Jen ať se proběhnou!

Mám dvě holky borderky – mámu Borgi a její dceru Eset. Vždycky jsem ráda, když se fenky pořádně proběhnou. Samy moc nelítají, zábavu jim tedy musím vymyslet vždy já, a tak jsem spokojená, když lítají za ptáky nad polem nebo nad loukou, stejně tak mám radost, když potkají zajíce a proběhnou se s ním, respektive za ním. Holky jsou opravdu ovčáci se vším všudy, pasou a nezažila jsem, že by byly agresivní na kohokoliv. Jedině na mladá štěňata, která Borgi nepřetržitě otravují, tak těm potom má potřebu dát najevo, že už to přehánějí. Ale nikdy nikomu neublížila.

Na letošní apríl nikdy nezapomenu!

Stejně tak tomu bylo i letos 1. dubna.  Byla jsem ráda, když Borgi v lese za „něčím“ zaběhla do nízkých smrčin. „Fajn, proběhne se“, říkala jsem si. Pak jsem ale jen slyšela, jak zakvičela. Zavolala jsem ji, hned přišla a šly jsme dál, vlastně spíš zpátky k domovu. Jenže Borgi si lehla, a to v lese obvykle nedělá. Zavolala jsem ji za chvíli znovu, ležela, nezdálo se mi to… Otočila jsem ji tedy na záda a na ten pohled asi nikdy nezapomenu. Viděla jsem všechno, co měla mít uvnitř v břiše, ale tam to bohužel nebylo. Strach byl obrovský! Zalarmovala jsem co nejrychleji bráchu a mazali jsme na pohotovost. Doktoři opravdu nevěřili, že to přežije, ona ale věděla, že jo.

Návštěva na veterině druhý den po operaci, Borgi nechtěla žrát, tak jsem to zkusila sama. Byla nadšená a já také. Paní doktorka se divila, že to vůbec přežila.

Štěstí v neštěstí

Neviděla jsem nic, ale s největší pravděpodobností v těch nízkých smrčinách narazila na bachyni se seletem. To prý divočáci bývají opravdu velmi agresivní a byli i v našem případě. Borgi měla rozpárané celé břicho, vysloužila si dvacet osm stehů, strávila pár dní na pohotovosti, a když nechtěla vůbec žrát, zavolali mi, abych si pro ni přijela. Trvalo to ještě pár dní, ale dneska už je moje fenka dávno propuštěna, bez stehů, bez prášků, je veselá a žere. Měly jsme štěstí v neštěstí.

Moje bojovnice si „vysloužila“ dvacet osm stehů. Ještě se však musí poprat se zánětem v dutině břišní.

  
Třetí den po zákroku byla Borgi propuštěna do domácí péče.

Buďte raději ve střehu!

Samozřejmě, že vím, že psi nemají v lese běhat na volno, ale na druhou stranu jsem si říkala a říkám pořád, že moje holky neloví a jsou poslušné. To je pravda a honitba je tady kolem nás všude. V lese, na polích i na loukách. Na vodítku se ale proplétat lesem opravdu asi nikdy nebudu. Nejen myslivci nám mohou psa zastřelit, ale i divoká prasata mohou být velice nebezpečná. Dávejte si tedy všichni pozor!

Všechno dobře dopadlo. Po více než dvou týdnech je ta moje holka propuštěna z péče lékařů, je veselá, žere a hodní ptáky nad poli. Zázraky se dějí!

Foto: archiv Martiny Jíchové