DĚSNÁ PSINA – soutěž pro milovnice německých ovčáků a ukázka z knihy

O knížce Petry Baďurové Egon: Děsná psina jste asi už slyšeli, že? Dnes jsme z ní pro vás připravili další ukázku a také soutěž pro milovníky německého ovčáka, jednoho z nejpočetnějších psích plemen u nás i ve světě!

Oblíbenou knihu Petry Baďurové asi není opravdu třeba mnoho představovat a my jsme velice potěšeni, že vám z ní můžeme opět nabídnout další ukázku. A to by ani nebyla Petra, aby pro vás nepřipravila mimo báječné čtení také něco opravdu zajímavého. A co to bude?

Některé historky v knize, jejímž protagonistou je starý německý ovčák Egon s nezapomenutelným pohledem, vychází ze skutečnosti, jiné příběhy se staly jen možná a třeba také ne. Přečtěte si tedy další ukázku a napište nám do 24. srpna 2020 na e-mailovou adresu redakce@ecanis.cz odpověď na soutěžní otázku: Historka, kterou si dnes v ukázce z knížky přečtete, se opravdu stala, či nikoliv? My už to totiž víme!

Do názvu předmětu e-mailové zprávy uveďte „DĚSNÁ PSINA – soutěž pro milovnice německých ovčáků“ a rovněž nám napište, jestli jste něco takového někdy zažili i vy či zdali znáte někoho, komu se něco podobného přihodilo a jak to dopadlo.

Dne 25. srpna 2020 pak vylosujeme jednoho výherce, který na soutěžní otázku odpoví správně. O tom, že jste soutěž vyhráli, vás budeme informovat e-mailem a požádáme vás o vaši doručovací adresu. Obdržíte pak prstýnek z Brazílie pro milovnice německých ovčáků. Je neutrální velikosti, poddajný, měkoučký, jak podsada psí srsti, krásný jako tento chlupatý mazlíček, který se vám tak líbí. Extravagantní. A není ani trošku ostrý, ač to tak nevypadá. Můžete ho nosit ve dne, v noci, na procházku, na cvičák, do práce či třeba do divadla. V létě nebo v zimě. I do sprchy. A nebudete ho chtít sundat ani na chvilku. Pokud jste milovníky jiného plemene, výhra vám poslouží jako skvělý vánoční dárek třeba pro kamarádku „ovčáčkářku“. K prstýnku přiložíme navíc barevnou záložku do knížky a záložku ve tvaru německého ovčáka, kterou v knihkupectví nedostanete. A jestli už doma tu děsnou psinu máte, bude vám graficky ladit z obálkou knihy.

Koncem léta se pak můžete těšit na další soutěž spojenou s DĚSNOU PSINOU určenou pro čtenáře, kterým již doma na poličce tato kniha dělá parádu.

Zloději

                  Jednu sobotu vodpoledne, venku mrzlo, až praštělo, páníček pravil: „Zajedu pro novej zámek. Jak tady včera dole vykradli ty sklepy. Sjedu se kouknout i na chalupu. Jen tak na potvoru. Jestli je tam všechno v rychtyku.“ A byl fuč.

                  Já čekal věrně u předsíňovejch dveří. Jediný místo v zabedněnym přetopenym bytě, kde sem moh nasát kapku čerstvýho ledovýho vzduchu. Nechat si srst polaskat příjemnym vánkem, co profukoval vypáčenym barákem. I když Vona tam do tý škvíry neutěsněný nad práhem věčně cpala dlouhýho pletenýho jezevčíka a honila mě: „Jedeš pryč od těch dveří! Furt se tam válíš v tom průvanu, táhne ti na cemr!“

                  Pán nešel a my už spali. Akorát se mi zdálo, jak ležím v mrazu ve sněhový závěji, když se vozvaly rány na dvéře. Bejsbólovou pálkou? Buch! Buch! Buch buch! Já nadskočil a štěk. Napřímil se u dveří. Zkusil nasát pach zpoza jezevčíka. Vona vyskočila z postele, bosejma špičkama stoupla vedle mě, vodstrčila kryt kukátka a zírala do tmavý chodby: „Haló, je tam někdo?“. Nic, žádná vodpověď. Zato další rána jak bucharem do dveří. Až se celá předsíň zaklepala. Shora vod pantu upadlo kus vomítky. „Haló, je tam někdo? Kdo je tam?“ volala srdnatě. A v tu ránu uskočila metr vzad, jak se další perda rozlehla kvartýrem. Zašeptala mi, co by jeden neřek: „Někdo se sem dobejvá!“ A do třetice položila stejnou votázku: „Haló, je tam někdo?“ Pak se votočila na mě: „Hlídej, kouknu se!“

Zahákla řetízek a povodevřela na deset čísel. V chodbě tma jak v pytli. A v tu chvíli další rána do dveří, až narazila zádama do botniku. Mezírkou mezi řetězem a futrama náhle padnul do předsíně pruh světla z chodby v domě.

                  Ozvalo se zaťukání a něžný hlásek: „Dobrý večer, promiňte, doufám, že jste se nelekli, já jsem Novotná, tady od sousedů. Oni jsou na dovolený, mám jim kontrolovat byt. A tohle je naše Karla. Ona je taková hravá. Když ucejtí pejska, skáče na dveře a chce se za ním dostat. Netušila jsem, že nějakýho máte. Dokud neštěk. Jinak bych ji nechala v autě,“ pokračoval hlásek. „Když se jí totiž neotevře, tak ona se dobejvá. Couvne, rozběhne se a celým tělem narazí do dveří, aby je vylomila. Už nevíme co s ní. Neumíte si představit, kolikrát už jsme platili truhlářský práce. Příště už si psa nepořídíme.“

                  Panda taky rozsvítila, sundala řetízek, vodevřela dvéře a řekla: „Aha, no nejdřív jsem myslela, že je to zas nějakej zloděj. Tak se ukaž, čuba, jak teda vypadáš?“ A směrem ke mně prohodila: „Máš tu dámskou návštěvu.“

                  Do bytu vpadla hnědá vobézní labradorka. Vodstrčila mě, až jsem se praštil vo ledničku. A rovnou do kuchyně. Čumákem nadzdvihla víko a vyžrala mi pixlu s piškotama. Dojela z misky zbytek granulí. Vylemtala z třílitrový misky všecku vodu. Pak si sedla vedle botníku a zaštěkala na mou pandu, že chce eště. Já byl pro ni vosk.

  „Nezlobte se,“ pípla naducaná tvářička vomotaná šálou s třásněma. „Ona je úplně jak popelnice, má furt hlad. Prostě labradorka. Veterinář říkal, že má držet dietu, co vy byste myslela?“ Zvídavá hlava s třásněma se vocitla u nás v předsíni. „Mně to nepřipadne, že by byla nějak tlustá, je jen taková pěkná, udělaná, ne? Holka jako lusk.“

                  Jak se ta noční koule vobjevila, tak zase zmizela. I s tou Novotnou. Nikdy potom už jsme je neviděli.

„Neviděli jste tady paní Novotnou, co jsme byli pryč? Ta je moc ochotná! Tý můžete svěřit všechno. Třeba o půlnoci,“ vykládala pak sousedka pandě, když se vrátili z dovolený. „Cože? Ona měla s sebou tu prožranou fenu? A nevyrazila vám dveře?“

Foto: Petra Baďurová