Čím větší mráz, tím lépe!

Máte chuť se opět přesunout na zasněžené pláně Orlických hor a alespoň virtuálně usednout do saní tažených opravdu vytrvalými severskými psy? A cítíte už ten studený vzduch a vítr bičující vaše tváře? Pak jste naprosto správně naladění na další rozhovor na téma Šediváčkův long!

Již nějakou dobu se vám na stránkách našeho kynologického magazínu snažíme ze všech možných úhlů pohledu představit nejdelší a také nejnáročnější etapový závod psích spřežení nejen v České republice, ale i v Evropě Šediváčkův long. Tentokrát si s jeho ředitelem Pavlem Kučerou budeme povídat o jeho samotném průběhu a o některých zajímavostech, které se s ním v současné době pojí.

Náročná je zejména délka trati (220 a 330 km) s velkým převýšením 7000 a 8000 metrů, pak jeden povinný bivak pro závod na 220 km a dva pro závod na 330 km. Celou dobu vezou musheři v saních povinnou výbavu, kterou musí dovézt až do cíle.

V závodě na 220 km jsou vypsané tři kategorie pro čistokrevné psy (LT 1: do čtyř psů, LT2: čtyři až osm psů a LTO: osm a více psů), a pak pro „otevřené“ (nečistokrevné) se otevírají dvě kategorie (LU 1: do šesti psů, LU: šest a více psů). V závodě na 330 km jedou pouze kategorie LT 2, LT O a LU. V obou závodech mohou soutěžit i kategorie skijöring a pulka.

Šediváčkova longu se zúčastní také bikeři a různí dobrodruzi, jako jsou třeba pěší chodci, apod.

Věříme, že se mezi námi nenajdou musheři, kteří by své psy dopovali. Možnost kontroly existuje, ale nemáme na ni finanční prostředky.

Přejímka psů probíhá za přítomnosti veterináře, je kontrolováno nejen jejich očkování, ale i zdravotní stav. Zdraví psi jsou označeni a mohou startovat. Veterinární prohlídka pokračuje po celou dobu závodu, jak na startu každého dne, tak i v cíli, na bivacích i na trase. Jakékoliv problémy se řeší ihned.

V kategoriích čistokrevných se pravidelně startují sibiřský husky, aljašský malamut, grónský pes nebo samojed. Zúčastnili se i eskymácký pes a český horský pes. V otevřených kategoriích jsou to ponejvíce aljašští husky a evropští saňoví psi. Vzpomínám si, že v historii závodu se na start postavilo i pár zcela netypických plemen, jako byli československý vlčák, český fousek, border kolie a také pitbullové.

Na ŠEDIVÁČKOVĚ LONGU startují ženy pravidelně a jsou rovnocennými soupeři mužů. Startovní pole zaplní tak z dvaceti pěti procent.

Jediný, kdo se postavil na start všech ročníků, je Roman Novotný, řečený Paliza. Patří mezi inventář závodního pole. Na závod jezdí také řada bývalých musherů, kteří nám teď obětavě pomáhají s jeho organizací.

Kolem chaty Kristýny a penzionu Verner se rozprostírají louky, kde jsou připraveny stakeouty pro psy – v Jedlové vzniká na celý týden pro všechny malé městečko s perfektním servisem provozovatelů Kristýny a Vernerů.

Bivak slouží k přenocování musherů a jejich spřežení na vyhrazeném prostoru ve volné přírodě. Musí se zde sami postarat o své psy a také o sebe a spát buď ve stanech či v záhrabech. Perfektní zázemí jsme měli na Bedřichovce, nyní v Pádolí a Černé vodě.

Každý musher si veze sám pro své psy krmivo, které připravuje na stakeoutech. Vodu mají zajištěnu. Na bivak si závodník veze stravu pro psy i pro sebe v saních, kde má v povinné výbavě také vařič.

Povinná výbava obsahuje pouze věci, které jsou nutné pro přežití ve volné přírodě na dvacet čtyři hodin. Hodně musherů už bylo rádo, že ji mělo s sebou.

Celá trasa i přístupná místa pro diváky jsou každý večer před startem aktualizovány na webu ŠEDIVÁČKOVA LONGU. Kdo má zájem, může se podívat, či se přeptat pořadatelů v místě startu. Do prostoru startu a stakeoutů cizí pes nesmí – je to uzavřená veterinární zóna. Jak píšeme na všech propagačních materiálech, prosíme diváky, aby své psí miláčky nechali raději doma.

Nejideálnější je dostatek sněhu, a čím větší mráz, tím lépe!

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Šediváčkova longu

https://czechlongtrail.com/