Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Zajímaly by vás podrobnosti kolem inseminace u psů? Tak právě to je téma, kterému se v naší chovatelské poradně budeme věnovat tentokrát a věříme, že řada méně nebo i více zkušených chovatelů právě takové potřebné informace pro svou další práci velmi ocení. Užijte si čtení!
Velmi pravděpodobně se shodneme na tom, že reprodukce u psů by měla pokud možno probíhat přirozenou cestou. Někdy ale nastanou situace, kdy je možné nebo i vhodné přikročit k umělému oplodnění feny. Co všechno to obnáší, jak je to s předpisy ze strany FCI a ČMKU a především v jakém případě volit tento způsob, se dozvíme v odpovědi Bc. Vladimíry Tiché z veterinární laboratoře Labvet.
Dotaz: Dobrý den, moc by mne zajímalo, jak přesně probíhá inseminace, a kdy je možné (povolené) ji využít? Mohli byste mi, prosím, celý tento „proces“ trochu více přiblížit?
Dobrý den, slovník cizích slov vysvětluje pojem inseminace jako „přenos spermií nebo spermatoforu do samičích genitálií, umělé oplodnění“. V odborné literatuře lze narazit na rozdělení pojmu na „inseminaci, tedy vpravení ejakulátu do samičích orgánů přirozenou cestou a inseminaci umělou, tedy stejný úkon, ale prováděný umělou cestou“. Pro běžného člověka ale asi platí, že nevidí rozdíl mezi inseminací a inseminací umělou. V dalším textu bude používáno slovo inseminace a myšlena tím bude inseminace umělá.
Starší z nás si asi pamatují, že člověk, který dříve inseminace prováděl, býval označován jako „býk na motorce“.
Trocha historie…
Původně byla inseminace vnímána hlavně jako plemenářský postup u skotu. Existovaly (a dodnes existují) inseminační stanice. Stručně a asi trochu nepřesně vysvětleno se jedná o zařízení, ve kterém jsou chováni špičkoví býci. Od nich je odebírán ejakulát, který je zamrazován do tak zvaných pelet a následně se používá k oplodnění jalovic a krav. Inseminační pravidla i systémy u skotu a dalších hospodářských zvířat jsou velmi propracovaná a pravidla určuje i Plemenářský zákon. Starší z nás si asi pamatují, že člověk, který inseminace prováděl, býval označován jako „býk na motorce“.
Co říkají kynologické směrnice?
Inseminace u psů se provádí poměrně dlouhou dobu. Vždy byla a stále je považována za náhradní způsob krytí. V současné době je zakotvena v kynologických předpisech FCI a ČMKU. Např. Zápisní řád ČMKU říká že: „Krytí feny může být nahrazeno inseminací. Inseminace smí být použita výhradně mezi jedinci, kteří se již předtím úspěšně reprodukovali přirozeným způsobem. Výjimku může v souladu s Chovatelským řádem FCI povolit P ČMKU. Inseminaci zmraženým nebo chlazeným spermatem potvrdí veterinární lékař na předepsaném formuláři ČMKU (https://www.cmku.cz/data/dokumenty/595_potvrzeni_inseminace.pdf). Podmínky pro inseminaci jsou stanoveny v samostatné směrnici“. Všechny potřebné informace o formálních stránkách inseminace jsou k dispozici na www.cmku.cz.
Běžného chovatele nebo majitele krycího psa formální náležitosti příliš nezajímají. Trochu jiné to je s praktickým provedením inseminace. Pomineme-li výběr vhodného psa a feny, tak lze asi za základ považovat odběr ejakulátu. Provádět by jej měla osoba odborně způsobilá, tedy nikoliv běžný majitel psa nebo fenky. Mezi osoby odborně způsobilé patří lidé s veterinárním vzděláním nebo lidé se vzděláním zaměřeným přímo na inseminace.
Jak na to prakticky?
Odběr ejakulátu není zdánlivě složitý. Zjednodušeně řečeno je třeba psa sexuálně nabudit např. přítomností háravé feny. Existují i různé správnou vůní nasycené přípravky a leckdo dokáže psa odebrat i bez uvedené stimulace. Odběr se provádí masturbací. Existuje i možnost odběru elektrickým šokem (žádnému psovi bych to nedoporučovala). Slovo zdánlivě na začátku odstavce je zcela pravdivé. Celá řada psů se odebrat nenechá. Celá manipulace jim je nepříjemná a leckdy reagují i agresivně. Naopak spousta jiných psů podobný zážitek vítá a raduje se z návštěvy u veterináře, který jej odebírá.
Ejakulát by se měl odebírat do sterilní nebo alespoň důkladně vymyté nádoby. Měla by mít odpovídající teplotu, spermie nemají rády zimu ani horko. Počítat je třeba s tím, že pes vypuzuje ejakulát ve třech frakcích. Ta první by se dala označit za frakci přípravnou, jejím úkolem je chystat v pohlavních orgánech fenky pro spermie vhodné prostředí. Druhá frakce je semenná, tedy frakce obsahující nejvíce spermií. Třetí frakce by se dala lidově označit za zátkovací nebo konečnou. Obsahuje výměšky pohlavních žláz.
Při odběru ejakulátu je třeba postupovat citlivě a dodržovat čistotu. Počítat se musí s tím, že pes má pyj ve stavu erekce dobu zhruba odpovídající délce svázání a že je třeba zabránit tomu, aby se poranil. V praxi jsem viděla řadu psů po nešetrném odběru. Bylo to pro ně bolestivé, léčila se sice povrchová, ale stejně nepříjemná poranění a pro některé z nich to byla tak nepříjemná zkušenost, že už nikdy nechtěli krýt ani přirozenou cestou.
Inseminace smí být použita výhradně mezi jedinci, kteří se již předtím úspěšně reprodukovali přirozeným způsobem!
„Materiál“ máme a co bude dál?
Ejakulát je tedy odebraný a otevírá se otázka, jak dál. To se odvíjí od toho, o jakou inseminaci se jedná.
Inseminace zmraženým ejakulátem se používá v případě zahraničního krytí, určitě je lepší si nechat ejakulát poslat z Kanady než tam letět s dogou na krytí. Existuje-li kvalitní pes, má celá řada chovatelů zájem si jeho ejakulát uložit pro budoucí použití.
Majitelé psů se ptají, kolik dávek ejakulátu lze z jednoho odběru udělat. Většinou se uvádí dvě až tři. Zmrazený ejakulát, pokud nemáme speciální vybavení a hlavně kontejner s tekutým dusíkem, doma v mrazáku asi nikdo nebude uchovávat. Odborné pracoviště je tedy třeba hledat nejen kvůli odběru, ale i pro uchovávání vzácného materiálu. Připomenout je třeba, že při převozu ejakulátu je třeba dodržovat veterinární podmínky daného státu, což není vždy úplně jednoduché.
Pokud se rozhodneme pro tento způsob „krytí“, je třeba počítat s tím, že pravidla jsou poměrně přísná, že to není postup úplně nejlevnější a že je třeba zvažovat, kdy a proč chceme svoji fenku inseminovat.
Inseminace má své opodstatnění, ale…
O inseminaci je v poslední době velký zájem. Hodně se uplatňovala v době covidové a zájem o ni je i z pohledu chovatelského při využití vzdálených psů. Určitě to má své opodstatnění. Je ale třeba počítat s tím, že pravidla jsou poměrně přísná, že to není postup úplně nejlevnější a že je třeba zvažovat, kdy a proč chci svoji fenku inseminovat.
Velmi mě mrzí, že přímá inseminace pes-fena, je používána často z lenosti (nebudu trávit čas krytím, než se jim to povede, mám inseminaci hotovou). Velmi mě mrzí, že takovou inseminaci provádějí lidé bez odborného vzdělání a často nenávratně ublíží psovi i feně. Velmi mě mrzí, že se inseminace provádí v případě psů, kteří nemají zájem o feny a nedokáží se reprodukovat přirozeným způsobem.
Neméně mě mrzí, že jim v tom ochotně pomáhají někteří veterináři. Ona „reprodukceschopnost“ by měla být základním požadavkem chovu a neměli bychom zapomínat na to, že neschopnost krýt a neschopnost přirozeně porodit jsou věci často dědičné a že chov není jen o titulech, ale také o tom, že psi a fenky by se měli přirozeně rozmnožovat. Takže inseminace v zájmu kvalitního spojení ano, inseminace pro lidskou lenost nebo neschopnost si přiznat, že můj pes nebo moje fenka nepatří do chovu určitě NE.
Bc. Vladimíra Tichá
Foto: Pixabay
Zajímalo by vás, jak je to s přepisováním výsledků vyšetření na dědičně podmíněné ...
Chovatelská poradnaVšechny naše poradny jsou tu samozřejmě pro vás a jednou z těch nejfrekventovanějších je ...
Chovatelská poradna-->