Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Chovatelé, co říkáte?

Dostali jste se někdy do situace, že váš odchov hledal nový domov? Jak se k tomu postavit a kam až v tomto ohledu sahá zodpovědnost chovatele? A právě to je otázka, kterou jsme položili některým z vás


Chovatelé, co říkáte?
Radek Anděl 21.10.2018 1095x Ankety

Odchováte štěňátka, najdete jim ty nejlepší možné páníčky a ona odejdou do svých nových domovů. Jste spokojeni. Pak se ale najednou něco zvrtne a pejsek nebo fenka po několika týdnech, měsících nebo i letech opět hledá nový domov. Důvody bývají různé – noví majitelé jsou nemile „překvapeni“, že se štěně chová podobně jako malé dítě; na psa najednou nemají čas či ho nezvládají nebo se vyskytnou jiné zcela pochopitelné komplikace, které prostě život přinese. Jak by se měl podle vás v takovém případě zachovat chovatel? Myslíte si, že by mělo být povinností převzít svůj odchov zpět do své péče? A dostali jste se sami někdy do podobné situace? Jak to co nejlépe vyřešit?

Otázka: Váš odchov hledá nový domov, jak se k tomu postavíte?


 Pomocnou ruku bych určitě nabídla!

anketa chovatelů V kupní smlouvě mám uvedené, že požaduji předkupní právo s tím, že majitele informuji o tom, že ne vždy bych měla možnost si jedince odkoupit zpět a přivést ho do své již zaběhlé smečky, která se skládá z různých plemen. V naší chovatelské stanici fungují feny na volno, bez zavírání do kotců apod. Kotce sice mají k dispozici, kde se však zavírají jen v případě potřeby, aby například paní pošťačka neměla psí tlapky až na hlavě, ale jinak všechny naše psí holky běhají bezkonfliktně spolu. Proto by pro mě byl problém přivést do smečky cizí sebevědomou fenu, která by mohla třeba dělat rozepře ve stávajícím seskupení, nebo naopak psa, který by sice s fenami byl jako v ráji, ale v případech hárání by to bylo velmi obtížné… Proto prosím všechny, aby mne v případě prodeje nebo nějakých jiných problémů informovali, a že jim případně pomohu najít nový domov pro jejich pejska. Chápu, že občas se situace komplikuje a prostě to jinak nejde. Snažím se majitele prověřovat a dávat štěňátka tam, kde věřím, že se budou mít dobře a budou v nejlepších rukou.

Nemyslím si, že je povinností chovatele vzít si svůj odchov zpět, protože jak jsem již uvedla výše, ne vždy to je možné. Moje fena rotvajlera, která je sice se psy nekonfliktní, by asi těžko chápala, kdybych dovezla jinou dospělou fenu na dvůr a chtěla po ní, že teď musí být kamarádky. Ovšem myslím si, že je povinností chovatele se snažit najít jiný domov pro svůj odchov a pomoci tak nejen majitelům, ale hlavně pejskovi s tím, aby ho našel. U chodských psů funguje naštěstí společenství „Chodský pes v nouzi“, tak je super, že v podobných případech spolupracují i oni.

Eva Sloupská, CHS Krosandra,
chovatelka chodských psů
http://www.krosandra.wz.cz/


Je to morální povinnost!    

anketa chovatelů Psi doprovázejí můj život už dvacet pět let a rozhodnutí stát se chovatelem padlo v roce 2000.  Za celou dobu se mi stalo pětkrát, že měl můj odchov za mé asistence měnit majitele. Vždy byly důvody různé. Podle mě je absolutní morální povinností chovatele situaci řešit. Řešení mohou být různá, ať už pejskovi najde chovatel rodinu novou, nebo alespoň dočasnou anebo si jej vezme zpátky k sobě. Rozhodně by ale měl situaci řešit.

Já sama mám ve smlouvě o koupi štěněte uvedeno, že musím být tou první, koho mají noví majitelé informovat o úmyslu prodat/darovat můj odchov a mají jej nabídnout zpátky mně. Bohužel, najdou se i tací, kteří toto nerespektují, a já se zpětně dozvím, že pes změnil svůj domov a to mě vždy velmi zamrzí.

Já jsem osobně třikrát nového vhodného majitele pro pejska našla a ve dvou případech se psi vrátili ke mně domů. Jelikož měli nějaký zásadnější problém ve výchově a jejich stav nebyl vhodný k tomu, abych jim hledala domov, tak jsem si je vzala na převýchovu s tím, že následně, až se vše srovná, jim domov najdu. Ale za tu dobu mi samozřejmě oba natolik přirostli k srdci, že už u nás zůstali napořád.

Vždy je hlavní odpovědnost na majiteli, ale pokud majitel selže nebo se dostane do situace, kterou prostě není schopen zvládnout, měl by být chovatel pro psa tou záchrannou kotvou!

anketa chovatelů Ano, i chovatel má své problémy a třeba v době, kdy by se měl postarat nečekaně o svůj odchov, tak nemá možnosti, aby tak učinil. Ale v tom případě má udělat vše proto, aby mu našel novou rodinu, ať už rychle třeba i dočasnou, nejlépe samozřejmě trvalý vhodný domov. Jednou psa přivedl na svět, má za něj určitý díl odpovědnosti i nadále. Navíc si nedovedu představit, že chovateli, který pečlivě vybírá chovný pár, má se svou fenkou úzký vztah, vypiplá si vrh štěňátek s nějakým cílem, s nějakými předpoklady, že by takový chovatel pak mávnul nad osudem svého odchovu rukou. Pokud rukou mávne, není to pro mě člověk, který by se mohl chovatelem nazývat.

Takže ano, chovatel by měl cítit svůj díl odpovědnosti a snažit se pomoci svému odchovu, který se nedostal do tíživé situace svou vinou. Vždy je hlavní odpovědnost na majiteli, ale pokud majitel selže nebo se dostane do situace, kterou prostě není schopen zvládnout, měl by být chovatel pro psa tou záchrannou kotvou.

Ivana  Šarochová, CHS Svěží vítr,
chovatelka australských ovčáků
www.svezivitr.cz


Zažila jsem to dvakrát a pomohla jsem!    

anketa chovatelů Patřím k chovatelům, kteří pečlivě vybírají páníčky pro svůj odchov a i nadále jejich osudy sleduji, i když často na velkou dálku. V této situaci jsem se ocitla dvakrát. První byl případ ročního odchovánka, kdy majitelka nezvládala výchovu fenky, neměla dostatek času a následně i ze zdravotních důvodů ji musela dát pryč. Tato informace se k nám ale nedostala od ní. Fenku jsme si vzali zpět domů, dali jí alespoň základy poslušnosti a po měsíci šla k novému majiteli. Druhým případem byla špatná péče o štěně. Nový majitel nedal a patrně ani nebyl schopen dát štěněti dobré zázemí, což po čtrnácti dnech pobytu u tohoto „páníčka“ vyústilo až v odmítání stravy. Zavolal mi, že si neví rady. Já jsem následnými dotazy zjistila vážné nedostatky v jeho péči a hned ráno pro fenku jela. Po problémech, kdy mi fenku nechtěl vydat, jsem ji našla hubenou a zanedbanou v kotci, kde byla většinu dne zavřena. Pochopil brzy, že mě ani zeď nezastaví a fenku jsem si odvezla. Opět po zhruba měsíční „rekonvalescenci“ a doléčení odjela do nového domova.

Jak by se měl chovatel zachovat a zda by zpětné převzetí mělo být povinností? V mém případě je toto bez debat, a to v každém věku našeho ochovánka. Pokud psa nemohu vzít k sobě domů, samozřejmostí by mělo být aktivní hledání nového páníčka. Nejedná se vůbec o výjimečnou situaci, stává se mezi chovateli celkem často. Většinou chovatel najde nového majitele a dále sleduje, jak se odchovánkovi daří, alespoň tedy v okruhu mých známých. Jsou pochopitelně i tací, co se dále nezajímají a i když jsou informováni o problému svého odchovu, nijak se pomoci nesnaží. Je to ale i do dalšího chovu jejich vizitka. Z mých zkušeností ale mohu říci, že většina chovatelů se k tomuto staví zodpovědně. 

No, a pokud jde o řešení tohoto problému? Podobné situace se dají zanést do kupní smlouvy, kde by měla být klauzule o povinnosti nového majitele informovat v takovém případě výhradně chovatele. Ten se pak zaváže situaci aktivně řešit, práce zodpovědneho chovatele s vrhem nekončí předáním štěněte novému majiteli. Ale jako mnoho jiných situací i tato je „o lidech“, někdy ani závazek ve smlouvě neznamená oboustranné plnění. Nezbývá než si přát, aby k těmto situacím docházelo co nejméně. Ale vzhledem k nezodpovědnosti lidí, kteří často plemeno vybírají podle faktu „to je pěkný pejsek“, nedělám si v tomto směru velké iluze. 

Kateřina Lisová, CHS Kasta Bohemia
chovatelka německých krátkosrstých ohařů a malým münsterlandských ohařů
https://kastabohemia.cz/


Osud mých odchovů mi není lhostejný!    

anketa chovatelů Já osobně jsem se s tímto problémem setkala jen jednou. Fenu mi v příšerném stavu, a to hlavně psychickém po dohodě přivezli majitelé sami. Jedno štěně jsem také zachránila po úraze před utracením. Poslední se mi vracel starší pes, ale nakonec mu sehnali náhradní domov sami majitelé. Mě osobně samozřejmě zajímá, co se stane s mým odchovem a jsem vždy odhodlána vzít si případně psa zpět k sobě domů. Neberu to jako povinnost, ale není mi lhostejný osud mých odchovů.

Marcela Šmídová, CHS z Tržiště
chovatelka Irish Soft  Coated Wheaten teriérů, australských ovčáků a německých ovčáků
http://www.ztrziste.wbs.cz/


Zodpovědnost za odchov prodejem nekončí!                  

anketa chovatelů Pro mě je nejtěžší už výběr nových majitelů. Zájemci o ně si často neuvědomují, že štěňátka nejsou věci, ale živé bytosti, které chovatel miluje a je s nimi citově spojen. Chovatel prožívá už dobu březosti jejich maminky, porod a pak každý krůček štěňátka. A najednou zavolá někdo úplně cizí a chce vaše „miminko“ a ještě k tomu se diví, kolik otázek a proč je na něj máte, vždyť on přijede, dá vám peníze, vezme si štěně a odjede! Co víc, si vy, jako chovatel můžete přát?!

Možná pro někoho překvapení, ale každý správný chovatel si pro své štěně přeje domov, opravdový milující domov, kde bude mít svou rodinu, bude v bezpečí a bude o něj postaráno v každém případě, děj se, co děj! Nejsou to peníze na stole, co nový majitel u chovatele nechá s pocitem, že to bylo sakra drahé štěně a teď už je jeho a může si s ním dělat, co chce! Ne, tak to není… Každý chovatel má kupní smlouvu, kde se zavazuje k zodpovědnosti on i nový majitel a není to z důvodu, „tak a teď sem dejte prachy“, ale z důvodu zajištění opravdu kvalitního života pro štěně a pravomoci zasáhnout, pokud tomu tak není. To samé platí pro nového majitele, pokud není se štěňátkem něco, nedej bože, v pořádku a potřebuje pomoc chovatele nebo se dostane do situace, kdy se prostě o štěně postarat nemůže.

Nejsou to peníze na stole, co nový majitel u chovatele nechá s pocitem, že to bylo sakra drahé štěně a teď už je jeho a může si s ním dělat, co chce! Ne, tak to není…

anketa chovatelů Samozřejmě člověk míní, život mění a může se stát cokoliv. Já osobně mám takové situace ošetřené právě v kupní smlouvě. Protože já jako chovatel jsem se rozhodla přivést na tento svět život a proto jsem za něj zodpovědná. S novým majitelem štěňátka proto kupní smlouvu probírám bod po bodu a je pro mě opravdu důležité, aby nový majitel porozuměl všemu, co a proč ve smlouvě je. Protože pro mě nekončí zodpovědnost za můj odchov prodejem štěňátka, mně se tímto krokem pouze rozroste rodina. Proto ty cizí lidi, co mi volají tak vyzpovídávám, proto si je jen tak nepustím domů, ale ještě se s nimi potkám někde mimo se zbytkem mé smečky a pozoruji, jak se ke psům chovají, jak si rozumíme lidsky… Pro mě je to prostě důležité!

Nikdo učený z nebe nespadl a každý děláme chyby a ty nejhorší začínají větou: „Já jsem myslel/a…“ nebo nedej bože: „Ale Máňa říkala…“!!! Proto je pro mě komunikace s novým majitelem důležitá! Protože v našem vztahu jde o život živého tvora. A pokud já jako chovatel nevím, tak to přiznám, ale mám už kolem sebe okruh lidí, kteří vědí a mohu se zeptat jich a dát zpět radu, pomoc, řešení, která štěně neohrozí a situaci, ať je jakákoliv, vyřeší. Ale to se nestane, pokud ta komunikace a především důvěra není! Ono se těžko přiznává, „Hele, dostal/a jsme se do situace a …“, někomu, koho jsem viděl jednou v životě a považuji ho za pouhého prodejce.

Chovatel by se měl vždy ke všemu postavit čelem, ať se jedná o cokoliv spojené s jeho odchovem. Tím, že se otočí zády, nevyřeší nic a nezaslouží si ani označení chovatel. Ne vždy je vše růžové a příjemné, ale já jsem chovatel, já mám zodpovědnost, stejně jako nový majitel a oběma by mělo jít vždy hlavně o šťastný a spokojený život štěněte. Pokud tomu tak není, pojďme to vyřešit!

Chovatel by se měl vždy ke všemu postavit čelem, ať se jedná o cokoliv spojené s jeho odchovem!

Sama jsem se dostala svou chybou začátečníka do situace, kdy jsem z důvodů stěhování neměla tolik času na komunikaci a nevšimla si varovných signálů, že něco není v pořádku. Důvěřovala a věřila jsem a dodnes mě celá situace stále mrzí a nemohu jí uvěřit. Za celou situací při tom stálo hloupé tvrzení: „Ale Máňa říkala, že pokud nebude štěně tolik jíst, tak přeci nevyroste a zůstane malé!!!“ Jak jsem mohla uzlíku chrastících kostiček vysvětlit, že jsem někomu jinému věřila a nemohla jsem tušit! Já svým rozhodnutím jsem ho na tento svět přivedla, já svým rozhodnutím jsem mu vybrala domov a já, CHOVATEL jsem za něj vždy zodpovědná!

Marie Krejčová, CHS Kus mého srdce
chovatelka belgických a bruselských grifonků a brabantíků
https://www.facebook.com/Kusmehosrdce/


Psa zpět do péče si vzít nemohu, ale situaci bych řešila!

anketa chovatelů Německé boxery chovám již dvacet pět let a za tu dobu jsem podobný problém řešila pouze jednou. Jako chovatel upřednostňuji prevenci a neprodám štěně každému zájemci, který se ozve a to se, myslím, vyplácí. Řekla bych, že prověřit si nové majitele ohledně plánů do budoucnosti, rodinného zázemí i času, který mohou svému psovi věnovat, je prvním z preventivních kroků. Pokud mě osloví zájemce o štěně, tak se mu snažím vysvětlit předem, co všechno znamená mít štěně boxera a co všechno znamená slovo „temperamentní“ a předpoklady pracovních povah uvedených v inzerátu. Dále jsem s novými majiteli ve stálém kontaktu, a pokud se vyskytne nějaký problém, ať výchovný, či   zdravotní, řešíme ho spolu okamžitě. Boxeři jsou ničitelé a mají-li pocit, že se jim nevěnuje patřičná pozornost, mohou napáchat obrovské škody na majetku i nervech svých pánů. Historkou, jak jeden můj vlastní pes (mimochodem se jednalo o pracovně obrovsky vytíženého psa, který měl složeno čtyřicet pět zkoušek z výkonu a byl i MR BX) vyrazil vchodové dveře z pantů, prokousal se do skříně ve zdi, sežral celou židli a mým rodičům urval čelo od postele „straším“ zájemce o štěňata do současnosti. Novým majitelům proto před koupí štěněte doporučuji, aby pečlivě zabezpečili prostor, ve kterém bude pes v době jejich nepřítomnosti, a tím si ušetřili spoustu nervů a problémů. Zároveň je ovšem upozorňuji i na obrovskou potřebu pohybu tohoto plemene, ale i na to, že pohyb sám je málo, že pes potřebuje zaměstnání a potřebuje i důslednost, a přestože vypadá jako šašek a všude se píše, že se jedná o plemeno vhodné k dětem, je třeba na něj dávat stále pozor a nenechávat jej s dětmi o samotě, protože může ublížit nechtíc. Dále nové majitele upozorňuji na jistou choulostivost tohoto plemene vzhledem k výkyvům počasí a i na vyšší náklady na veterinární péči ve stáří. Ve smlouvě mám uvedeno i předkupní právo v případě, že by nový majitel chtěl psa prodat, ale toto jsem nikdy nemusela využít.  Vzhledem k tomu, že sama bydlím v panelovém domě a mám své dva až tři psy, tak nemohu převzít odchov zpět do své péče a předem o tom informuji i nové majitele. Pokud by se problémy vyskytly, nikdy to nebude naráz a já bych začala jednat již s předstihem a shánět štěněti/psovi nové majitele, kteří by jeho temperament lépe zvládli.

Myslím, že by lidé měli k výběru štěněte přistupovat zodpovědněji!

Myslím, že by lidé měli k výběru štěněte přistupovat zodpovědněji a nebrat si psa jen proto, že se jim líbí nějaké plemeno, ale měli by si zjistit jeho povahové předpoklady, zdravotní problémy a počítat i s možnými finančními náklady na veterinární péči i výcvik. V dnešní době je módní zbavit se problémového psa a pořídit si dalšího, ale to není žádné řešení. Problémy psů jsou ve valné většině případů způsobeny nezodpovědnými lidmi. 

Michaela Martinů, CHS Tajpan
chovatelka německých boxerů
http://www.tajpan.eu/


 Foto: archiv chovatelů, Michal Opočenský

Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?
Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!

Kam dál ...