Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Chovatelé, co říkáte?

Také jste někdy přemýšleli o tom, zda je typ chovu vašeho plemene ideálně nastavený? Nebyl by lepší třeba chov kontrolovaný, nebo řízený či raději úplně volný? Každý má asi svá pro a proti a co chovatel, to názor. A my jsme se několika z nich zeptali…


Chovatelé, co říkáte?
Radek Anděl 18.3.2018 1188x Zajímavosti

Otázka na tělo: „Jaký typ čistokrevného chovu je podle vás nejvhodnější?“

Zápisní řád Českomoravské kynologické unie z pohledu chovatelských klubů umožňuje hned několik typů čistokrevného chovu. Může jít například o chov kontrolovaný, řízený, evidovaný, výběrový, volný apod. Je podle vás šťastným řešením dát chovatelům zcela volnou ruku a zároveň i plnou zodpovědnost za své odchovy nebo je lepší variantou nastavit ve výběru rodičovských párů určité mantinely a chov daného plemene mít pod kontrolou? Co, myslíte? A jak to chodí konkrétně v tom vašem chovatelském klubu?

Kůži na trh nese vždy chovatel!

anketa chovatelů Začnu s dovolením odzadu – retrívři jsou v ČR chováni pod dvěma kluby (Retriever klub a Klub chovatelů loveckých slídičů). KCHLS má řízený chov, RK pak chov evidovaný.

V obou našich klubech ovšem výběr chovného páru stojí na volbě chovatele a majitele chovné feny. V obou klubech je poradce chovu především „byrokrat“, který vydává papíry, protože si troufám odhadnout, že devadesát procent chovatelů má vybráno už ve chvíli, kdy žádá o krycí list. Přesto je poradce chovu tou osobou, která by měla umět (a u nás umí) poradit tomu, kdo si s výběrem krycího psa neví rady.

Co se týče první části otázky – můj osobní názor je, že už dnes leží plná zodpovědnost za chov stejně na chovateli. Ono i v řádech KCHLS se píše, že „Za kvalitu štěňat odchovaných chovatelskou stanicí je odpovědný její vlastník, tj. chovatel.“ Je to chovatel, kdo nese kůži na trh, kdo řeší případné vady ve vrhu, jeho práce je následně posuzována ostatními chovateli, rozhodčími na výstavách, či na zkouškách. Je to chovatel, kterému v případě špatné volby chovného páru zůstanou doma štěňata s „vadou“. A může se jednat o banální vady typu flek někde, kde být nemá, stejně jako (nedej bože) o různé horší záležitosti. Leckdy se tyto ukáží až v pozdějším věku, například u nás DKK a DLK.

Myslím si proto, že naše kluby mají v podstatě ideální nastavení.  Proč by měl chovatel nést případné postihy (ztráta chovatelské prestiže, vady u štěňat, …) z rozhodnutí někoho jiného? Leckdy se stane, že i při sebepečlivějším výběru budoucího otce si ti dva prostě nesednou, ale je to rozhodnutí chovatele.
Ideální by pak samozřejmě bylo, aby pro každé plemeno existovala databáze chovných jedinců s veškerými dostupnými údaji o zdraví, o podstoupených vyšetřeních, informace o případných předešlých vrzích a podobně. Pak by poradce chovu mohl být ten, který doporučí v případě zájmu, případně nedoporučí ve chvíli, kdy se jedná o vyloženě špatné spojení. Bohužel je to ale nejspíš čirá utopie – nejspíš budeme stále narážet na neochotu některých majitelů zveřejnit informace, které by mohli „poškodit“ jejich chovné jedince.

Lenka a Jana Taubrovy, CHS Laure Alcar
chovatelky zlatých retrívrů
http://www.laure-alcar.com/

Chov by měl být o celku…

anketa chovatelů Předně uvedu, že se jedná o názor jednotlivce, který se pohybuje v oblasti chovu psů s PP pouhých dvacet let a za tu dobu jsem odchovala jen šest vrhů belgických ovčáků (jeden externě) a dva plemene papillon.

Pro chov jako takový je potřeba nejen vlastnit chovnou fenu (což je vlastně spolu s registrací chovatelské stanice jedinou podmínkou pro to stát se chovatelem), ale i alespoň základní znalosti v oblasti chovu a genetiky. Chovatelů je spousta a ne všichni tyto znalosti mají a proto je několik „druhů“ chovu. Jedině tak je možné dané plemeno nějakým způsobem „směrovat“ a udržet chov v rámci jednotlivých standardů plemene. Za dobu svého chovu jsem byla nucena odchovat štěňata pod několika druhy chovu.

V případě výběrového (u BO selektivního) chovu bych nechala vše na vůli chovatele, protože z mého pohledu ten, kdo podstoupí všechny podmínky pro splnění selekce, by měl mít dostatek zkušeností (nabízí se i „rozumu“) k odchovu dalších kvalitních jedinců. Naopak si myslím, že je nutný i chov kontrolovaný, ne vždy je totiž chovatel (majitel feny) dostatečně soudný, zejména pokud má jeho fena (případně její předci) nějakou lehčí vadu v souvislosti se standardem plemene.

Nejčastěji se setkávám s „volným chovem“. Osobně si myslím, že je to nejjednodušší z pohledu chovatele, ale ne vždy ku prospěchu plemene. U volného chovu si mnoho chovatelů říká, že je to jen jejich věc, a proč by jim tedy do toho měl „někdo kecat“. Dokonce jsem slyšela i názor, že jakýkoliv jiný druh chovu je protiústavní (zas tak jednoduché to není). Bohužel v tomto případě se často jedná o chovatele, kteří opakují spojení (zužují chovatelskou základnu), a kryjí jen se psem, kterého si v lepším případě dovezou, v horším koupí „od souseda“ v ČR a mají jej doma na zahradě. Chápu, že ne všichni mají náladu a chuť cestovat za psem veliké vzdálenosti, když výsledek může být velmi nejistý. Sama mám za sebou zrovna nyní dvě neúspěšná krytí v zahraničí, ale i to je riziko, které s sebou nese zájmový chov a jde na vrub chovatele.

Závěrem můj pohled:

  • Volný chov s možností konzultace s kvalitními a nezaujatými poradci chovu daného plemene, kteří v případě nejistoty (či jen možnosti konzultace) pomohou sestavit vhodný chovný pár. Já takového mám a jsem za něj moc ráda.
  • Řízený / Kontrolovaný chov v případě uchovněných jedinců „s podmínkou“, to jsou takoví, kteří vykazují lehčí vadu (nevyřazující z chovu, která ale v takovou vadu může přejít). Zde by měla chovatelská komise zasáhnout a sestavit chovný pár tak, aby se vada neposilovala.
  • Výběrový / selektivní chov pro chovatele, kteří mají zkušenosti (či si nechají poradit), považuji ku prospěchu a rozvoji daného plemene.

Bohužel vše je jen o lidech a jejich mentalitě. Takže žádný druh chovu nemůže být ideální, ale členěním se může pomoci udržení chovu konkrétních plemen. Někomu jde pouze o exteriér, jinému jen o povahu, ale chov by měl být o celku. Proto preferuji chovné jedince vyrovnaných povah využitelných v praxi, ale při zachování vzhledu plemene. Pokud tomu tak nebude, nemusíme chovat jedince daného plemene, ale jen jedince s prokázaným původem.

Motto: „Pokud si chcete se psem rozumět, není potřeba na něj hned začít štěkat..“.

Jitka Maroušková, CHS Novterpod,
chovatelka belgických ovčáků tervueren a papillonů

Chovatelům bych volnou ruku dala!

anketa chovatelů Podle mého názoru je to úplně jednoduché. Já bych chovatelům volnou ruku dala, ale s tím, že pokud si začínající chovatel nebude s čímkoliv vědět rady, měl by mít možnost poradit se s fundovaným poradcem chovu. Já sama bych ovšem jako dlouholetá chovatelka nesnesla ani pomyšlení, že by mě někdo omezoval ve výběru krycího psa pro mou fenu nebo naopak.

V klubu německých ovčáků je to, myslím, nastaveno šťastně. Pokud by ale měl být chov pod něčí kontrolou, vidím v živých barvách, jak by se zase nařizovalo a nařizovalo a upřednostňovali by se zvířata ve vlastnictví funkcionářů klubu. Zažila jsem to před pětadvaceti lety u malých kníračů. Měli jsme tehdy chovnou fenu i krycího psa a poradci chovu byli velmi neradi. Mám vlastně na mysli jednoho konkrétního, který tenkrát velel a mezi třemi všude doporučovanými plemeníky byl samozřejmě i ten jeho. A jak by to pak dopadlo, kdyby kryli jen protekční psi, si domyslíme asi všichni.

A vrátím-li se zpátky k současnému chovu německých ovčáků, tak ten nejlepší je samozřejmě výběrový.

Jindra Pocnerová, CHS z Milberku
chovatelka německých ovčáků

Závisí na úhlu pohledu!  

anketa chovatelů Na tuto otázku neexistuje správná odpověď. Závisí na úhlu pohledu. Jakožto chovatel několika plemen vidím zhruba toto: V případě řízeného chovu sice máme výhodu toho, že by se plemeno mělo někam posouvat, ale to vám bude platit pouze tehdy, pokud podmínky mají všichni stejné. Pokud se bude politikařit, poté to plemenu jen a jen ublíží, neboť to bude likvidovat chovatele malé a s odlišným způsobem vidění chovu. V tomto případě je samozřejmě kontrolovaný nebo volný chov lepší, neboť dává více svobody. Na straně druhé velkochovatelé a množírny budou mít pré, neboť splní jen nezbytně nutné podmínky. Další nevýhodu vidím především v tom, že se budou používat pouze šampioni nebo nejpopulárnější plemeníci, což povede k snížení genofondu... Každý typ chovu má své plusy a mínusy. Pro raritní a málopočetné plemeno vždy bude vhodný řízený chov, pro početné plemeno i kontrolovaný nebo evidovaný není zas takový problém, protože vždy se najdou chovatelé, kteří budou dělat chov ne na prvoplánovitý a líbivý exteriér, ale i na „krev“.

Jan Markup, CHS Kalimero Bohemica,
chovatel plemen československý vlčák, saarloosův ovčák, mini bulteriér

Foto: archiv chovatelů

Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?
Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!

Kam dál ...