Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Český teriér

V březnovém čísle roku 2016 našeho magazínu jsme Vám představili III. skupinu FCI tedy teriéry. Jak již bylo řečeno, v této skupině máme také jednoho zástupce a tím je český teriér. Plemeno, které vyšlechtil pan František Horák a později jej znovu probrala k životu paní Ing. Hana Petrusová, žena, která stála u počátků s panem Horákem. A právě paní Petrusová nám českého teriéra představí.


Český teriér

Je malý

Se svou optimální kohoutkovou výškou pod 30 cm je jen o málo větší než jezevčík. Je tedy vhodný pro ty zájemce, kteří volí malé plemeno, které je ale stále PES.

Je statný a hmotný

Na rozdíl od mnoha stejně velkých plemen má silnou kostru, dobré osvalení a je bytelně stavěný. Dokáže krokem a pomalým klusem urazit i velké vzdálenosti a vytrvale pochodovat celý den. Nehodí se ale pro běh vedle kola nebo delší rychlý pohyb.

Je veselý, ale ne přehnaně živý

Má milou, veselou povahu, ale ne příliš vstřícnou vůči cizím lidem. K těm je spíše rezervovaný a blízkému kontaktu se raději vyhne. Není to tedy typický divoký teriér. V mládí je činorodý, ale v dospělosti klidný a rozvážný. Výborně se naučí bydlet ve výstavní kleci nebo letecké transportní bedně – pak za nepřítomnosti majitele nic nezničí a naučí se být čistotný.

Je trochu čuňátko

Naučí se být čistotný, ale na rozdíl od jiných malých společenských plemen to s čistotností moc nepřehání (podobně jako mnoho jiných teriérů). Bez ohledu na svou hedvábnou srst se rád hrabe ve sněhu, blátě, kompostu či hnojišti.

Je ovladatelný a poslušný

Následuje svého majitele kamkoliv se hne, neodbíhá od něj, netoulá se. Není bázlivý ani hysterický a proto se snadno naučí žít v jakémkoliv prostředí. Nemá problémy při jízdě autem.

Je prakticky osrstěný

Jeho srst se upravuje stříháním a díky tomu

a) nenechává za sebou na koberci, potazích, oděvech lidí chlupy,

b) může být kdykoliv připraven na výstavu,

c) lze ho držet v takové srsti, jaká je zrovna potřeba - v létě kratší, v zimě v kotci delší.

Srst nepotřebuje přehnanou péči. Pokud je pes dobře živen a je v suchu, stačí jednou týdně pročesání kovovým hřebenem.

Je žravý a nenáročný

Český teriér je živoucí popelnice, která pozře, zpracuje a stráví vše, co se jí předloží. Nevybírá si v jídle a vypadá dobře i po méně kvalitní stravě. Ovšem špičkové výstavní kondice lze dosáhnout jen dobrou výživou a péčí.

 

Český teriér je ideální pes pro klidného pohodového majitele především středního a vyššího věku, protože nevyžaduje komplikovanou péči a příliš pohybu. Je příjemný nenáročný společník, kterého lze uživit i z malého příjmu.

 

Text: Ing. Hana Petrusová

Foto: archiv autorky

 

Standard

 

První standard českého teriéra sestavil pan František Horák pro uznání plemene v roce 1963. Leta chovu a dalšího zušlechťování vedla ale k potřebě původní standard upravit a přizpůsobit ho současnému vzhledu plemene. Proto Fr. Horák s ing. H. Petrusovou společně v devadesátých letech sestavili novelu standardu a předložili ji nejvyššímu českému kynologickému orgánu – ČMKU, k uznání. Po schválení (a některých úpravách) byla novela přijata FCI a je dnes platná pro posuzování českých teriérů.

 

Český teriér je krátkonohý, dlouhosrstý, dobře stavěný a dobře osvalený teriér obdélníkového formátu, se spíše menším klopeným uchem. Výška v kohoutku – psi 29 cm, feny 27 cm.

 

Standard sám o sobě nestačí k plnému poznání a pochopení vzhledu českého teriéra. Proto jsme již před lety společně s panem Horákem sestavili výklad, rozbor, jeho standardu, Ten jsem přizpůsobila dnešnímu stavu plemene a pro větší názornost jej doprovodila fotografiemi.

Tento rozbor standardu naleznete na webových stránkách http://www.ceskyterier.com/

 

Jaký je a pro koho se hodí.

 

Český teriér je velmi příjemný, ne zcela typický teriér, chybí mu charakteristická teriérská dravost, neposednost, přehnaná živost a aktivita. Jeho klidná a nekomplikovaná povaha z něj dělá ideálního společníka pro kynology střední a starší generace, ale vyhoví i dětem. Je závislý na svém pánovi a má-li možnost, dává mu to neustále najevo. Je ochoten neúnavně svého pána doprovázet, ležet u jeho nohou, pomáhat mu v práci, dělat mu společnost na pomalých procházkách i delších výletech. Jeho krátké nohy mu brání v rychlém cvalu na dlouhé trati, ale svým vytrvalým, i když pomalejším klusem dokáže překonávat velké vzdálenosti a stačí i zdatnému turistovi. Většina českých teriérů jsou veselá zvířata, stále dobře naladěná a ochotná si kdykoliv hrát se svými lidmi nebo s jinými psy. Velkou výhodou českého teriéra je to, že je možno ho celoročně držet ve venkovním kotci stejně tak, jako ho mít neustále u sebe ve vytopeném bytě. Pokud přizpůsobíme střih podmínkám, ve kterých pes žije, nebude trpět chladem nebo přílišným teplem. Pro venkovní pobyt necháme psu zarůst delší srstí celé tělo, v bytě ho upravujeme průběžně po celý rok.

 

Dobře vychovaný český teriér je poslušný a dobře ovladatelný, bez problémů chodí na vodítku a naučí se ukázněně chovat v dopravních prostředcích. Většina z nich také velmi ráda jezdí autem.

 

Český teriér miluje pohyb ve volné přírodě – má rád travnaté louky, lesy,  mokřaliska a mnoho z nich i rádo a dobře plave. Rovněž sníh je jeho velký oblíbenec – jen je po takové krásně zasněžené vycházce třeba psa umístit ve vytopené místnosti, aby mu roztály ledové koule, které se mu vytvořily na dlouhých chlupech nohou a břicha  a aby mu srst dobře proschla.

 

Historie - vznik plemene český teriér


Český teriér je produkt záměrného křížení skotského a sealyham teriéra, které prováděl pan František Horák z Klánovic od roku 1949.

Poté, co tento chovatel poznal povahové vlastnosti a schopnosti obou plemen, dospěl již v roce 1934 k závěru, že "něco mezi" těmito dvěma plemeny by mohlo splňovat jeho požadavky na psa pro úspěšnou práci. U skotů velmi oceňoval zájem o zvěř a schopnosti k norování, sealyhamů zase vynikající nos a lepší ovladatelnost oproti skotům. V roce 1949 tedy Fr. Horák přikročil k realizaci myšlenky, jež v něm zrála již 15 let, a spojil svou fenu skotského teriéra DONKA Lovu zdar se sealyhamským psem BUGANIER Urquelle. Ze tří štěňat narozených 25. 12. 1949 zůstal naživu jeden žíhaný pes, jenž dostal jméno ADAM Lovu zdar, č. 1 v soukromé plemenné knize pana Horáka, byl však bohužel v roce 1951 nechtěně zastřelen při honu na zajíce. Pokus o vyšlechtění nového plemene oznámil chovatel Českému teriér klubu a zároveň požádal, aby mohl nové plemeno nazvat ČESKÝ TERIÉR.

V roce 1950 nakryl psem BUGANIER Urqelle fenu SCOTCH ROSE. Z šesti narozených štěňat měl jeden pejsek ucho klopené podle požadavků šlechtitele – byl to žíhaný pes BALDA Lovu zdar (č. 2), který se stal zakladatelem nového plemene.


Jeho sestra BABA byla nakryta psem ADAM, ale žádné ze štěňat se v chovu dále neuplatnilo. Ve vrhu D Lovu zdar byli již dva jedinci s klopeným uchem - DAREBA a DIANA. Jejich otcem byl BALDA, kterým pan Horák úmyslně nakryl jeho matku SCOTCH ROSE. DAREBA záhy uhynul, ale jeho sestru DIANA Lovu zdar označil Fr. Horák za pramáti plemene. Tato fena již odpovídala požadavkům šlechtitele na nové plemeno. Plán na krytí této feny překazila smrt psa BUGANIER, proto byl ke krytí použit jeho syn Jasans Amorous ARTILLERYMAN. Narodili se dva psi FANTOM a FURIANT a fenka  jménem FENKA. FURIANT byl příliš hřmotný a měl velký bílý límec, proto dále v chovu použit nebyl, avšak ze spojení jeho sourozenců FANTOM a FENKA se narodila HALALI Lovu zdar (black and tan s bílými odznaky), která se podle slov pana Horáka stala pilířem chovu českých teriérů.


Ze spojení psa FANTOM s jeho dcerou HALALI se narodil hnědý pes CHYTRÝ (brown and tan), který však byl bohužel neplodný. Ve vrhu, který se narodil ze spojení psa FANTOM s jeho matkou DIANA Lovu zdar, se objevila hnědá fenka IRIS (bez znaků), kterou (z nedostatku místa a neznalosti problému chovu hnědých CT) daroval pan Horák svému příteli, kterému se však fenka později ztratila. Až do roku 1993 to byli jediní dva hnědí čeští teriéři!
Hnědou barvu musí mít CT od sealyhamů, neboť u skotských teriérů se nevyskytuje.

V roce 1959 byli FANTOM, CHYTRÝ a JAVOR Lovu zdar vystavováni mimo soutěž na MVP v Liberci, byl o ně velký zájem zvláště u zahraničních návštěvníků.

Po této výstavě byli první čeští teriéři zapsáni do plemenné knihy. Č. 1 obdržela fena CHRABRÁ Lovu zdar (nar. 1. 8. 1958, FANTOM LZ x HALALI LZ), celkem bylo zapsáno 14 vybraných jedinců.

V roce 1963 byl český teriér jako první české plemeno uznán Mezinárodní kynologickou federací (FCI).

František Horák tak vytvořil nové plemeno, které podle jeho vlastních slov je ideálním kompromisem mezi dvěma plemeny norníků - skotským a sealyhamským teriérem. Získal tak plemeno cele pigmentované (po skotovi) s praktickým klopeným uchem (po sealyhamovi), malého, pohyblivého, s jednoduchou úpravou srsti stříháním. Ověřil také možnost vzniku nového vyhraněného plemene z velmi malého počtu výchozích jedinců - na vzniku CT se v prvopočátku podíleli pouze dva psi a jedna fena.

(podle Fr. Horáka, vybráno z knihy Toto je český teriér autorky ing. H. Petrusové)

 

Zajímavost

 

Dny českého teriéra

Pořádat víkendové setkání milovníků českých teriérů - Dny českého teriéra - byl můj nápad. Vyplynul z potřeby bližšího kontaktu se zahraničními chovateli, od kterých nás dlouhá léta odděloval náš politický režim. Bylo nutno porovnat jejich české teriéry s našimi a ukázat jim, jak dalece zaostali za moderním vývojem plemene.

První Dny českého teriéra proběhly 28.-31.5.1992 v areálu autokempu Obora v krásném parku zámku Veltrusy. Páteční i sobotní program byl ještě chudý a věnovaný více vzájemnému poznávání chovatelů a přípravě psů na nedělní výstavu. Ta byla součástí Pražské oblastní výstavy ve Vojanových sadech na Malé Straně a posoudila ji paní Olga Hrabáková. Klubovými vítězi se tehdy stali pes Echo Lovu zdar majitele M. Pospicha z Německa a fena Jíva del Monte v mém vlastnictví. Již druhé Dny ČT se celé přestěhovaly do Veltrus a byl změněn i termín jejich konání na 7.-9.5. (od roku 1993).

Začínaly v pátek večer, kdy se účastníci navzájem poznávali, představovali a vedli rozpravu o chovu ČT v jednotlivých zemích. Hlavním sobotním programem byl především rozbor standardu českého teriéra s praktickými ukázkami jednotlivých vad a nedostatků. Pro každý tělesný znak bylo předvedeno vždy několik jedinců s různým typem nedostatku (příliš velké ucho, příliš malé, příliš vysoko nasazené ap.). To bylo velmi neobvyklé, protože do té doby - pokud někdo někde o standardu nějakého plemene mluvil - ukazoval při výkladu pouze jedno, co nejvíce standardní zvíře a na něm demonstroval, jak by plemeno mělo vypadat. Já jsem se naopak snažila najít co nejvíce "vadných" jedinců a divákům ukázat, jak by to vypadat nemělo. Rozbor standardu byl pro zahraniční účastníky simultánně překládán do angličtiny a němčiny.

 

 

Sobotní odpoledne bylo věnováno veselým soutěžím a ukázkám praktického využití českých teriérů. V neděli pak proběhla přímo v areálu kempu klubová výstava. Při třetích Dnech v roce 1994 vznikla další tradice. Tvůrce plemene pan Horák na závěr výstavy nezávisle na posouzení rozhodčího vybral tři jedince, kteří nejlépe vyhovovali jeho představě českého teriéra. Tato soutěž dostala název Cena Františka Horáka a později, po odchodu pana Horáka, Memoriál Františka Horáka, který jsem měla tu čest jeho jménem mnoho let posuzovat. Vítězi první Ceny F.H. se staly tři feny Charita Kvítko (manželé Hummel, Německo), Jíva del Monte (v mém vlastnictví) a Heiklea (P. Pernod, Francie).

Vícedenní mezinárodní setkání kynologů, specializované na jedno plemeno, bylo při svém vzniku něco unikátního a nemělo v naší kynologii obdoby. Po vzoru českých teriérů se začali scházet chovatelé dalších plemen a nápad ČT následovalo mnoho jiných "Dnů". Naše Dny českého teriéra ale byly první a s jedinou přestávkou (v roce slintavkové epidemie) trvají dodnes.


Text: Ing. Hana Petrusová

Foto: archiv autorky

www.ceskyterier.cz

 

Kam dál ...