Český teriér se ani na cvičáku neztratí!

Před několika lety bylo téměř nemyslitelné, aby se při klasickém výcviku objevila jiná plemena, než ta služební. Dnes už jsou naštěstí kynologické kluby otevřeny všem, kteří mají chuť se svým pejskem pracovat. Své o tom ví i paní Jaroslava Fuhsová. Také ona byla kdysi se svým pudlem odmítnuta. Nyní úspěšně skládá zkoušky z poslušnosti s českým teriérem!

Měsíc březen se na eCanis nese ve znamení našeho národního plemene – českého teriéra. Přestože se jedná o lovecké plemeno, srdce bojovníka nezapře ani při klasické poslušnosti. Své o tom ví i paní Jaroslava Fuhsová, která má zkoušek z poslušnosti složeno se svou fenkou Duběnkou hned několik. A na další se chystají i v letošním roce.

Paní Jaroslava Fuhsová se narodila v malém městečku Dolní Benešov na Opavsku. Od útlého dětství byla v neustálém kontaktu se zvířaty, a také se psy. Běhala a hrála  si se sousedovic jezevčíkem, kolií i ohařem. Na prázdniny k její rodině jezdil pekinéz, o kterého se už v pěti letech starala, krmila jej, a chodila s ním na procházky. Psů bylo kolem Jaroslavy mnoho, ale žádný nebyl její vlastní. A tak po usilovném přemlouvání díky dědečkovi dostala v sedmi letech svého prvního psa – malého pudla Ditu. Byl to divoch a lovec všeho živého. Byla z ní nešťastná. A rozhodla se to změnit. Chtěla navštěvovat místní cvičák, ale v době před listopadem 89 bylo možné cvičit jen psy služebních plemen. A tak pracovala se svou fenkou sama. Jezdila s ní na kole nebo autobusem na cvičiště v okolních vesnicích, která nebyla oplocená a tam se věnovala „výcviku“. Pudl, jako pes s dlouhou srstí, se musí samozřejmě upravovat. V té době si víceméně musel poradit každý majitel sám. Paní Jaroslava se i do tohoto úkolu pustila s vervou. Po nějaké době si jejího umu všimli lidé ve vesnici, kteří vlastnili různé křížence s dlouhou srstí, a ona začala tyto psy stříhat. Psů přibývalo, a paní Jaroslava měla celkem slušný přivýdělek v době studií na Masarykově střední zemědělské škole v Opavě. Postupem času se z koníčku a občasné brigády stalo povolání, kterému se paní Fuhsová věnuje dodnes.

Českého teriéra znám od dětství z knížky „Vyberte si pejska“. Naživo jsem se s ním setkala asi před 25 lety, kdy jsem upravovala jednomu myslivci dvě fenky. Vždy se mi líbili fousatí psi, a tehdy jsem si řekla, že si ho pořídím. Jezdila jsem na výstavy psů, a zajímala jsem se o toto plemeno. Nakonec jsem však svou touhu odložila. Vím, jak to chodí, kovářova kobyla chodí bosa, a já jsem si dost užila s úpravou svého pudla.

Po zkušenostech se srstí pudla jsem zatoužila mít psa, o jehož srst se nebudu muset starat. Nakonec jsem se rozhodla pro bígla – v té době docela neznámé plemeno. Byl to skvělý pes. Poslušný, klidný, věrný. Dělali jsme spolu agility. Byl to úžasný kamarád. Samozřejmě pověstné utíkání se nevyhnulo ani mému bíglovi. Na procházku do lesa jsme chodili pouze na vodítku. Nemám ráda řeči typu: „Bígl je hloupý, uštěkaný, nezvladatelný.”  Pes je takový, jak si ho vycvičíte. Jak se vy chováte ke psu, tak se bude on chovat k vám. To dobré vám pes vždy vrátí, a samozřejmě i to zlé.

Když jsem si před třemi lety pořídila svou fenku českého teriéra, učila jsem ji poslušnosti sama. Tehdy mě napadlo, že bych se zašla zeptat na cvičák v Dolním Benešově, kde mě před mnoha lety odmítli. Tentokrát mě však přivítali doslova s otevřenou náručí. Je to skvělý klub, který začíná být více a více „vidět“. Především  díky lidem, kteří jsou „srdcaři“, a práce se psy je baví.

Český teriér má jednu velkou výhodu – rád žere. S dobrým masíčkem, nebo párečkem dokážete se svým ČT divy. Dovést čecha ke zkouškám nebylo velkým problémem. U nás to bylo, a stále je, spíše o dotahování cviků k dokonalosti. Co se týče poslušnosti, český teriér se vyrovná služebním plemenům. Vycvičit se dá každý pes. Je to o individuálním přístupu ke každému jedinci. Za neúspěch, a za to že je pes neposlušný, může vždy majitel a ne pes!

Největší radost jsem měla, když jsme se s mou Duběnkou zúčastnili na podzim roku 2022 závodů v Markvartovicích. Duběnka tam doslova zazářila, a v kategorii ZZO obsadila úžasné druhé místo. V celkovém počtu devíti psů převážně služebních plemen to byl opravdu krásný výsledek.

Rozhodně ano! Velkou výhodou je určitě i velikost psa. Oproti mnoha jiným teriérům, není český teriér žádným bouřlivákem. Povahou je spíše klidnější. Jako první pejsek budoucího kynologa je český teriér skvělou volbou. Dost dobře si neumím představit malé dítě s velkým psem například v městském provozu. Je rozhodně lepší mít malého a ještě k tomu hezkého psa, který je vychovaný, než když vás táhne na vodítku velký, krásný, svalnatý, ale neovladatelný pes.

Chválit a odměňovat. Na českého teriéra nelze jít silou nebo hrubým zacházením. Díky jeho empatii je i důležité cvičit jen tehdy, když se vám opravdu chce a máte dobrou náladu. Když se vám v práci nedařilo nebo vás naštval manžel, šéf, rozhodně nechoďte na cvičák! Český teriér je velmi citlivým plemenem, které pozná, že je „něco špatně“ a nechápe, proč máte špatnou náladu. Myslí si, že za to může on. Proto s úsměvem a kapsou plnou pamlsků to zvládnete!

Na podzim jsme složili zkoušku BH-VT se ztrátou pouhého jednoho bodu. V prosinci se Duběnce narodilo pět štěňátek, takže jsme měli spoustu práce. Štěňátka už mají své nové domovy, a my se pomalu vracíme k práci. Na čem pracovat nebudeme, jsou obrany. Tato disciplína se k jemné povaze mé feny nehodí. Určitě se letos zúčastníme závodů ve sportovní kynologii. Od dětství mě fascinovaly stopy. Tato královská disciplína mě velice zajímá. Uvidíme, zda Duběnka pokoří i tuto výzvu.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám i Duběnce mnoho dalších kynologických i chovatelských úspěchů.

Kateřina Smětáková

Foto: Jaroslava Fuhsová