Červená tlapka? Může pomoci i vašemu parťákovi!

Život s pejsky nepřináší pouze veselé a krásné okamžiky. Bohužel se může stát, že nemoc nebo nehoda postihne i vašeho čtyřnohého kamaráda. V mnoha případech je potřeba při operaci zajistit chlupatému pacientovi i transfuzi krve. Na koho se v takové situaci obrátit, kde sehnat životodárnou tekutinu, když jde často o minuty? Můžeme i my přiložit pomocnou tlapku k dílu? Do takové situace se před lety dostala i sama zakladatelka projektu Červená tlapka paní Alice Bílá. A právě s ní jsme si o činnosti organizace, která spojuje pacienty a dárce, popovídali.

Téměř před šesti lety postihla naši rodinu nešťastná událost. Naše fenka boxera Jasmínka začala být nezvykle apatická, a celkově se nám její zdravotní stav nelíbil. Na veterině, kam jsme s ní jeli, nám řekli, že si do druhého dne musíme sehnat dárce krve, aby mohlo dojít k operaci. To bylo vůbec poprvé, co jsme se setkali s tím, že i psi potřebují krevní transfuzi. Byli jsme v šoku. Netušili jsme, kam se obrátit o pomoc a prožívali hroznou bezmoc. Nevěděli jsme, jak naší holčičce pomoci...

Pamatuji si, jak jsme zběsile obvolávali známé. Klinika s krevní bankou, kam jsme také volali, bohužel v tu chvíli žádnou volnou krev neměla. Ani náš jinak moc ochotný pan veterinář neměl nikoho z řad svých pacientů, koho by nám mohl doporučit. Nakonec se nám podařilo dárce sehnat od našeho kamaráda a operace mohla proběhnout. Po otevření Jasmínky ale lékař bohužel konstatoval, že nemoc už je ve fázi neslučitelné se životem. Jasmínka měla rozsáhlé metastáze na slezině, které začaly v jednu chvíli praskat. Proto ta apatie. Vnitřně krvácela, a to jí ubíralo na síle. Během týdne se z fenky, která sršela životem (znáte boxery, jací jsou to aktivní blázni), stal unavený uzlíček. O Jasmínku jsme následně přišli úplně. Nebyli jsme schopni to pobrat. Naštěstí netrpěla, a do poslední chvíle byla veselá. My také, věřili jsme v dobrý konec. Absolutně jsme nepočítali s tím, že už se po operaci neprobudí. Nicméně onemocnění bylo natolik vážné, že jsme ji už jen nechali zašít a spát navždy.

Naše organizace Červená tlapka vznikla před skoro šesti lety na základě mé osobní zkušenosti se sháněním dárce krve pro naši boxerku Jasmínku. Když jsme se z toho trochu vzpamatovali, shodli jsme se, že jeden z nejhorších momentů bylo shánění dárce. Ptali jsme se sami sebe, jestli by to nešlo nějak jinak. Aby už nikdo nemusel prožívat to, co my. Tu hroznou bezmoc, zoufalství a obrovský stres. A tak, protože jsme nic podobného neobjevili, založili jsme registr psích dárců krve Červená tlapka. Aby v tom majitelé psů, kteří se dostanou do podobné situace, nebyli sami a věděli, kam se obrátit o pomoc. Z nápadu pár nadšenců vznikl projekt, který pět let fungoval na dobrovolné bázi a financích z vlastní kapsy, a který se nyní s tím jak roste, mění v profesionální neziskovku. Naší vizí je, aby včasná krevní transfuze byla dostupná pro každého pejska, který ji potřebuje.

Alice Bílá a Jasmínka

Dárcem se může stát jakýkoliv zdravý pes. Měl by splňovat následující podmínky. Jsou mu alespoň dva roky, maximálně však osm let. Váží víc jak 20 kg (čím víc, tím lépe). Měl by být také dobře ovladatelný, aby zvládl odběr. Samozřejmostí je očkování. Na pohlaví úplně nezáleží, jen v případě fenky by neměla v té době hárat a ideálně ani nemít po štěňatech. Dopředu žádné testy absolvovat nemusí. Před každým odběrem probíhá nejprve vyšetření dárce veterinářem.

Psi mají také krevní skupiny. Dokonce mnohem více než lidé. Záleží na systému klasifikace, ale většinou se rozlišuje šest až osm krevních skupin. K nejznámějšímu dělení patří systém DEA (Dog Erythrocyte Antigen), který rozlišuje šest hlavních krevních skupin - DEA 1.1, 1.2, 3, 4, 5, 7 a asi dvacet podskupin. Nejvíce četné jsou výskyty skupin DEA 1.1 pozitivní a DEA 1.1 negativní. Proto i dárci s těmito skupinami jsou nejvíce vyhledávaní. V praxi ale platí, že pokud se jedná o prvopříjemce (pejsek v minulosti nikdy transfuzi nedostal), může být dárcem v podstatě jakýkoliv zdravý pes.

Hagrid s paničkou Sašou. Hagrid trpěl autoimunitním onemocněním. Než zabrala léčka, bylo třeba transfuzí, aby přežil. Prognóza lékařů na jeho záchranu byla 50%. Díky dostatku obětavých dárců a rychlosti, s jakou jeho tělo začalo na léčbu reagovat, svůj boj o život vyhrál.

Samotnému odběru předchází vyšetření psa veterinářem. Ten zjistí, zda je pes v pořádku, vakcinován, netrpí žádnými chorobami, nebere léky. Udělá mu hematologické vyšetření (které může případně odhalit zdravotní komplikace, na které by se jinak nepřišlo) a udělá tzv. křížový test. Tím zjišťuje kompatibilitu krve dárce a příjemce. Následný odběr pak probíhá podobně jako u lidí. Krev se odebírá jehlou z přední packy, případně z krční žíly. Odebírá se podle váhy dárce a potřeb příjemce 250 – 450 ml. Dárce zvládne po odběru odejít domů po svých. Měl by ovšem dodržovat klidovější režim s dostatečným příjmem tekutin. Veteriny často dávají jako poděkování různé výživové doplňky pro rychlou regeneraci organismu. Než nějaká příprava je tedy spíše důležité zajistit svému pejskovi po odběru odpočinek, tekutiny a případně nějaké doplňky stravy. Zajímavostí je, že i psi, kteří normálně berou do zaječích, jen vidí dveře veteriny, jsou při darování klidní a sebevědomí. Já osobně si myslím, že prostě vědí…

Sorbon a Penny. Sorbon zachránil život fence Penny, kterou otrávili sousedé

K tomu, že pejsek darovanou krev nepřijme, v podstatě nemůže dojít, protože se během úvodního vyšetření dárce dělá již zmíněný křížový test, který by případnou intoleranci příjemce odhalil. V tuto chvíli registr veteriny oproti majitelům psů využívají v poměru cca 30% ku 70%. Jsou to odhady, jež máme na základě četnosti žádostí, které měsíčně registrem projdou. Těch je mimochodem cca osmdesát, a to o nás ještě zdaleka nevědí všichni pejskaři a veterináři. Nicméně i tak ten odhad je velmi hrubý, protože v praxi se často děje, že veterinář předeleguje vyhledávání v registru na majitele psího pacienta, aby se mohl věnovat péči o něj. A také to podporuje u majitele pocit, že nemusí jen nečinně sedět s rukama v klíně, ale může se na záchraně svého miláčka aktivně podílet.

Krevní banky existují, a v ČR se nachází na několika větších veterinách v Praze a v Brně. Problém se psí (a obecně se zvířecí) krví je, že se dlouhodobě neskladuje, tak jako lidská. Náklady a technologie s tím spojené jsou velmi vysoké. Odebraná krev tak vydrží zhruba tři týdny, a pokud se nevyužije, musí být zlikvidována. Proto veteriny velmi vítají tzv. preventivní dárce, kteří chodí darovat třeba každý půl rok a nevadí jim, že neví, komu přesně jejich krev pomohla. Případně jsou smíření s tím, pokud se zrovna nevyužije, přijde jejich dar vniveč. Od klinik s krevní bankou je také možné krevní konzervu zakoupit a převézt do pracoviště, kde je zrovna potřeba. Tento převoz zajišťuje veterinární sanitka. Všechny služby jsou samozřejmě zpoplatněné a hradí je majitel psího pacienta. Ne každé pracoviště odběry provádí, je to vždy na možnostech dané veteriny a rozsahu služeb veterináře, které se rozhodne svým pacientům nabízet.

Dárce Shedy, který za svůj život absolvoval více než 20 odběrů.

Právě proto jsme založili Červenou tlapku, aby existovalo jedno centrální místo, kde může majitel nemocného psa najít snadno a zdarma dárce krve ve svém bezprostředním okolí – podle PSČ dané lokality. Veterináři dárce krve zpravidla nezajišťují, majitelé psa si ho musí obstarat sami. Nicméně snahy pomoct tu určitě jsou! Některé kliniky mají seznamy dárců, které se skládají z jejich vlastních pacientů, se kterými jsou domluveni, že je mohou v případě potřeby kontaktovat. Často také sami vlastní psa, kterého jsou ochotni nabídnout. Existují také různé weby, které vedle své hlavní činnosti nabízejí také možnost registrovat se jako dárce v určité lokalitě. Nicméně Červená tlapka je zatím pořád jediným projektem, jehož hlavní činností je právě propojování dárců s příjemci, budování centrálního celorepublikového registru dárců (který v tuto chvíli čítá téměř 1200 psích hrdinů!) a šíření osvěty o tématu dárcovství krve nejen u psů. Zda pro svého psa budete potřebovat dárce krve, se zpravidla dozvíte na veterině při vyšetření, a tam vám také rovnou sdělí, kde bude odběr probíhat. Pokud někoho zajímá, zda právě jeho veterinář odběry provádí, je asi nejlepší způsob zeptat se přímo jeho.

Jak poznáte superhrdinu? Podle známky na obojku, kterou dostane od Červené tlapky každý dárce.

Co se projektu Červená tlapka týče, je darování krve zcela dobrovolné bez nároku na odměnu. Majitelé psů se do něj registrují zcela nezištně zkrátka proto, že chtějí pomáhat. Veteriny nicméně zpravidla mají pro majitele dárců připravenou nějakou odměnu, konzervy, pamlsky, někteří i diplomy nebo pamětní známky na obojek. Ty my mimochodem zasíláme jako poděkování každému pejskovi, který se u nás registruje a všem moc sluší. Někdy jde i o odměnu finanční, zpravidla od majitelů psů, kterým transfuze pomohla. I my jsme vděční, když nám majitelé zašlou finanční dar nebo si rovnou nastaví trvalý příkaz! Díky této podpoře můžeme registr provozovat a vysílat další psí hrdiny na jejich záchrannou misi. Darování má i další nesporné benefity. Váš pes absolvuje zdarma vyšetření, které zjistí, zda je zdravotně v pořádku a v neposlední řadě je to ten pocit, že jste společně se svým psím parťákem zachránili jinému pejskovi život. A ten je, jak nám dosvědčují majitelé psích hrdinů, k nezaplacení.

V době, kdy jsme Červenou tlapku zakládali, jsme objevili podobný projekt pouze v Argentině. V rámci průzkumu trhu jsme tehdy na jinou takovou organizaci nikde jinde nenarazili. Červená tlapka jako taková zatím tedy působí pouze na území České republiky. Nicméně registr psích dárců funguje už i na Slovensku, kde jsme s jeho vznikem našim sousedům pomáhali, a jsme s nimi v kontaktu. Chceme, aby péče pro pejsky byla v tomto ohledu zkrátka co nejlépe pokrytá.

Děkuji za milý rozhovor a věřím, že i díky němu se prostřednictvím eCanis dostane Červená tlapka ještě více do povědomí majitelů pejsků u nás i na Slovensku.

Kateřina Smětáková

Foto: archiv Červené tlapky