Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Chyběl vám v našem magazínu také portrét některého z chrtů? Tak jste se právě dočkali! Celý tento měsíc strávíme v příjemné společnosti nádherného a elegantního afgánského chrta. Dozvíte se o všem, co jeho chov a držení obnáší a na co je třeba se před jeho pořízením dobře připravit. Tak si toto parádní čtení rozhodně nenechte ujít!


Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!
Romana Hřebejková, CHS van de Robega 3.9.2020 1833x Představení plemene v podobě portrétu

Není snad na světě další plemeno, jež by bylo opředeno tolika mýty a pověrami. Bezesporu jste o afgánech také slyšeli, že jsou hloupí, neposlušní, nevycvičitelní a namyšlení. Jak se říká – na každém šprochu pravdy trochu, skutečná pravda je však někde jinde. Afgána musíte milovat, jinak si ho nepořídíte. Je to plemeno náročné nejen na údržbu srsti, která upoutá na první pohled, ale také na výchovu a rozhodně se nesmí zanedbat socializace. Chrti jsou obecně velice citlivá zvířata, každou nespravedlnost těžce nesou a v tu chvíli se z nich stávají ještě více nezávislí psi. Možná právě z této vlastnosti pramení jejich pověst hloupých psů.

Trocha historie…

Podle názvu by se dalo usuzovat, že zemí původu afgána je Afghánistán. Je to pravda jen napůl. Na území Blízkého východu, konkrétně Afghánistánu, Pákistánu, Iráku a například i Persie se vyskytovalo několik typů chrtovitých psů, kteří se od sebe lišili jen nepatrně, byť byli rozšířeni na poměrně velkém území. Říká se jim obecně „tazy“, a i dnes můžeme v těchto zemích potkat různé typy tazyho převážně v pískových či černých barvách, připomínající dnešní saluky, menší barzoje či afgány s menším množstvím srsti. Společným znakem pro orientální chrty je svěšené ucho, více nebo méně osrstěné slabiny, dlouhý štíhlý nos a navzdory nešlechtění a divokosti i jistá patrná ušlechtilost. Tito psi nejsou v těchto zemích nijak šlechtěni či chováni záměrně k nějakým účelům. Používají se především na lov gazel, ale úkolem psa není zvěř ulovit, nýbrž uštvat. To je typickým znakem všech chrtů (jak orientálních, tak západních typů vipeta či greyhounda) – loví zrakem. Pokud se zvíře nehýbe, sotva si ho všimnou, při nejmenším pohybu však chrt vyrazí a ve značné rychlosti se umí dobře a s jistotou pohybovat i v členitém terénu. Jinak v těchto zemích nejsou chrti nijak zvlášť ceněni, ani o ně není extra pečováno. V arabských zemích si bohaté rodiny velice cení svých loveckých saluk či sloughi, stejně jako například loveckých sokolů. V Afghánistánu však chrti taková privilegia nemají, a tak žijí jen vedle obydlí a občas je lidé vezmou na lov, z jehož kořisti i někdy něco dostanou.

Afgán je dnes již plnohodnotným společenským plemenem, byť má v sobě stále ten oheň po předcích a citlivou duši, která nesnese dril či špatné zacházení!

Všichni orientální chrti mají shodnou společnou vlastnost, a tou je jistá dávka nezávislosti. Nejvíce jí však disponují azavaci, u afgánů je v současnosti nejméně patrná. Afgán je dnes již plnohodnotným společenským plemenem, byť má v sobě stále ten oheň po předcích a citlivou duši, která nesnese dril či špatné zacházení.

První standard vznikl ve Velké Británii

Začátkem 20. století se psi typu tazyho dostali na Britské ostrovy, a tak začala éra novodobého afgánského chrta. Tudíž můžeme za zemi původu afgána označit Velkou Británii, jež je garantem plemene a také vytvořila jeho první standard. Prvním afgánem v Anglii byl pes Zardin, kterého vlastnil kpt. John Barff, po němž však nejsou žádní potomci. Další afgáni se dostali do Anglie díky několika importům nezávisle na sobě – mjr. Bell Murray s manželkou dovezli několik stepních afgánů s kratší srstí, a manželé Ampsovi přivezli do své chovatelské stanice Ghazni naopak afgány z horských oblastí, kteří měli delší srst. Oba typy tedy získaly jména po svých zakladatelích: „typ Bell Murray“ a „typ Ghazni“. Afgáni obou typů se lišili nejen délkou srsti, ale i výškou, mohutností či stupněm ušlechtilosti. V každém případě to však byla pozoruhodná zvířata, která stála za vznikem jednoho z nejkrásnějších plemen na světě. I když jsou afgáni v současnosti rozšířeni po celém světě a vypadají zcela jinak, dodnes můžeme na jednotlivých typech či liniích poznat jejich předky – rozdíly bývají zejména ve struktuře srsti. Někteří afgáni mají srst s podsadou, jiní bez podsady. A také dodnes existují cílené dostihové linie, jejichž představitelé v sobě nezapřou předky původních psů typu tazy.

I Waldemar Matuška byl majitelem afgánů…

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Do bývalého Československa se úplně první afgáni dostali v roce 1966, a to přímo z Afghánistánu. Tito dva psi se jmenovali Berchamm a Osiris a dovezl je pan Jiří Badalec, tehdejší ředitel liberecké zoo, který byl v Afghánistánu kvůli služebním účelům. O existenci plemene se veřejnost jistě dozvěděla na začátku 70. let z dnes již kultovní filmové pohádky Tři oříšky po Popelku, kde na saních cestou na ples dělají maceše a Doře společnost dva zlatí afgáni. Málokdo však již ví, že tito dva psi měli slavného majitele – vlastnil je zpěvák Waldemar Matuška. Jeden se jmenoval Samuraj Asaraj El Rajah, jehož matkou byla Rashna el Kandahar ze Švédska a otcem jeden ze psů pana Badalce. Další z dvojice afgánů na saních byl pravděpodobně Samuel, kterého vlastnila Matuškova pozdější manželka Olga Blechová.

Za minulého režimu to chovatelé měli těžké!

Do ČSSR se další afgáni dostali koncem 60. let, a to z Anglie a Německa. V době normalizace byl chov psů obtížný nejen pro majitele afgánů, ale vlastně všech plemen. Genetický fond byl omezen na země bývalého východního bloku a získat novou krev, či jet krýt do jiných zemí bylo velkým problémem. Rovněž informovanost o chovech ve světě byla omezena. Výstav se konalo poměrně málo (např. až do konce 80. let se v bývalé ČSSR konaly pouze dvě mezinárodní výstavy do roka), a tak titul šampion bylo velmi obtížné získat. Také propojenost chovatelů byla na slabé úrovni a možnost vidět veškerá zvířata naživo bylo vlastně nemožné. Zahraniční krytí se omezovalo pouze na bývalou Jugoslávii, Polsko či Maďarsko, a pokud se objevilo krytí psem ze západní země, bylo to obyčejně jen díky ochotě zahraničního chovatele přijet se svým psem za fenou do ČSSR. Navzdory všem překážkám se však v rodokmenech českých a slovenských psů vyskytovala i jména odchovů z USA, Rakouska, Anglie a dalších zemí. Afgánů bylo celkově málo, ale i tato výjimečná zahraniční krytí značně pomohla k oživení krve v populaci plemene.

Afgán je přece jen pes pro náročné majitele, vyžaduje čas i trpělivost, a tak i navzdory své nevšední kráse, novým importům a zahraničním krytím se nikdy nestal obětí módní vlny!

Začátkem 90. let po otevření hranic byly možnosti chovu daleko větší, ale afgán se naštěstí nestal módním plemenem a vlastně nikdy nezažíval boom patrný u jiných plemen (border kolie, retrívři či stafordšírští bulteriéři). A to je vlastně dobře. Afgán je přece jen pes pro náročné majitele, vyžaduje čas i trpělivost, a tak i navzdory své nevšední kráse, novým importům a zahraničním krytím se nikdy nestal obětí módní vlny.

Afgánský chrt je nepřehlédnutelným psem!

Je bezesporu ztělesněním psí krásy, hrdosti, majestátnosti, ušlechtilosti a elegance. Působí důstojným a nezávislým dojmem a člověk neznalý se při pohledu na něj jistě zastaví a nechá své oko spočinout na nádheře a královské noblese, kterou toto plemeno oplývá vskutku vrchovatě. Jeho největší ozdobou je hlavně srst, která, když je správně opečovávaná, dodává svému psímu nositeli ještě větší krásu. Náhodný pozorovatel si však jistě všimne i krásných očí trojúhelníkového tvaru – afgán má pohled velice něžný a přívětivý, s jistou dávkou sebevědomí a nezávislosti. Dlouhý štíhlý nos s mírným patrným klabonosem je rovněž znakem ušlechtilosti a do kroužku zatočený ocas jen podtrhává vše již řečené. Tohoto psa si zkrátka zapamatujete.

Pestrá škála barev oku ladí

Ještě větší atraktivitu dodává afgánovi i velká a pestrá paleta barev srsti. Podle standardu je povolena jakákoli barva a barevná kombinace (snad jen s výjimkou merle). Mnozí chovatelé toho využívají plnou měrou a rádi v chovu spojují kombinace různobarevných rodičů, jiní jsou zase „věrní“ tradičním barvám (zlatá, plavá, černá), anebo svým oblíbeným. Tak nebo tak, pokud je afgán opravdu opečovávaný, žádná barva mu na atraktivitě neubírá. Můžeme tak na výstavách vidět afgány bílé, krémové, žíhané, modré, domino (s velice krásným tónováním), černé se stříbrným pálením i černé jako uhel. Zde je již na vkusu nového majitele, jaké barvy preferuje, případně kterou cestou se chce dál ubírat, pokud chce být budoucím chovatelem tohoto plemene.

Afgán je však nejkrásnější, když se rozběhne…

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

V tu chvíli se z něho stává Fénix a jeho dlouhý vydatný klus s mírným pohupováním, lehkostí a ladností mu ještě víc přidá na již nemalé atraktivitě. Dlouhým krokem afgán disponuje díky úhlení předních i zadních končetin, kdy lopatka s ramennou kostí tvoří pravý úhel, stehenní a bércová kost jsou velmi dlouhé a hlezno naopak nízké. Rovná záda s dlouhým krkem a vysoko neseným ocasem dodávají psovi vznešenost a pes tak v pohybu působí velmi sebevědomě. Rovněž v rychlém cvalu je afgán jedním slovem krásný. 

Spatří-li zvěř, okamžitě „ohluchne“

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Tak jak je jedinečný jeho vzhled, je jedinečná i jeho povaha. Dnes jsou všichni chrti považováni za společenská plemena, jelikož jejich pracovní využití v našich zeměpisných šířkách je vlastně nemožné. Stylem lovu je pro všechny chrty štvaní, což je u nás zakázáno, a tak se jako lovečtí psi uplatnit nemohou – což je podle mého názoru dobře, protože štvaní zvěře je bezesporu nehumánním způsobem lovu, i když v některých civilizovaných evropských zemích (Irsko, Španělsko) se stále provádí, a to i za pomoci chrtů (ve Francii jsou například i dnes populární parforsní hony za pomoci honičů). Co však afgánům z jejich povahy zůstalo, je velmi silný lovecký pud. S tím musí počítat každý jeho potenciální majitel, protože je to vlastnost, která může jejich vzájemné soužití značně zkomplikovat, nepřihlíží-li se k ní s respektem. Proto může být velmi nebezpečné pouštět ho z vodítka kdekoliv, kde může spatřit kočku nebo zajíce. Na afgána totiž stoprocentně platí rčení: „Pes, jenž spatří prchající zvěř, okamžitě ohluchne.“ Od rychle se pohybujícího zvířete afgána prostě neodvoláte, i kdybyste si vykřičeli hlasivky. Zmizí vám z dohledu, ani nevíte jak, a pokud ho cestou neporazí auto, vrátí se po nějaké době, kdy už vám tečou slzy i nervy a nevíte si rady. Zmiňuji tuto vlastnost záměrně hned na začátku, protože mnoho majitelů o ní nevědělo a pak se dočkali od svých psů nemilých překvapení.

Dokážete-li se s tímto aspektem smířit, a navíc umíte-li své nervy ukočírovat v případě, že pes se vám opravdu zaběhne, máte napůl vyhráno. Afgán se obyčejně z takového výletu vrátí z opačného směru, než kterým zmizel, špinavý a se srstí plnou vzorků všech rostlin, které se v okolí vyskytují. A vy jakožto jeho milující majitel jej musíte pochválit a odměnit, což chce velkou dávku sebezapření. Pokud byste psovi vynadali nebo ho nějak potrestali, příště se již nemusí vrátit vůbec. Trest by si spojil s tím, že se vrátil, a ne s tím, že utekl. Jeho návrat k vám musí být pro něho příjemným zážitkem. Budete-li pamatovat na to, že z vodítka ho můžete pustit jen v bezpečném prostoru s plotem anebo na volném prostranství bez výskytu zvěře, budou vaše společné procházky příjemné a upevňující váš vzájemný vztah.

Nesmí se nudit!

Pomineme-li silný lovecký instinkt, je afgán specifickým společenským psem a hodí se zejména pro lidi, kteří rádi pečují o zvířata a mají dostatek času. A to nejen kvůli péči o srst, která je opravdovým zabijákem volného času, ale také kvůli době, kterou afgán vyžaduje strávit se svým člověkem. Je nerad sám, a tak má-li být doma přes den nějakou dobu bez dalšího člena rodiny, je nutné ho na tuto skutečnost odmala zvykat. Štěňata afgánů jsou poměrně temperamentní a zklidňují se přibližně ve třetím roce života (feny o něco dřív, ale také to není pravidlem). Jsou schopni dvacet hodin denně spát, ale na ty zbylé čtyři hodiny se mění v neřízené střely. Jsou přítulní, mazliví a velice přívětiví ke členům rodiny a po vzájemném seznámení i k rodinným návštěvám, a to jim zůstává až do seniorského věku. Umějí však také na zahradě vyhrabat kráter, pokud se příliš nudí. Jsou velice vynalézaví. Otevřít ledničku není problém. Dostat se přes dvoumetrový plot není problém. Bohužel ani vyskočit z okna pro afgána není problém, spatří-li na ulici kočku…

Hlídat nikdy nebude

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Nejsou hlídači. Za plotem sice můžou štěkat, ale pak jsou schopni návštěvu umazlit k smrti a vlídně uvítat i případného zloděje. Umějí však dát najevo, pokud je jim nějaký člověk nesympatický. Obyčejně ho nespustí z očí a nenechají se jím pohladit, ale nikdy nekousnou, maximálně výhružně zavrčí. Obecně však afgáni lidi milují a navzdory uzavřenosti a zdrženlivosti, která je vlastní všem plemenům chrtů, jsou velmi milí a kontaktní.

Socializace od útlého věku je důležitá u každého plemene, u afgánů je však nezbytná!

Socializace je nesmírně důležitá

Socializace od útlého věku je důležitá u každého plemene, u afgánů je však nezbytná. Již u chovatele jsou štěňata při dobré péči kontaktní, mazlivá a veselá. Vzájemně si hrají a přítomnost člověka vnímají velmi pozitivně. Nový majitel, pokud chce svého afgána vodit například do práce, by měl volit procházky mezi lidmi, jet občas vlakem nebo tramvají, zvykat štěně na auto, výtah, rušnou ulici apod. Pozor na eskalátory! Tohle opravdu nedoporučuji – riziko zachycení dlouhých chlupů mezi drážky pohyblivých schodů je velké a může skončit fatálně! Budete-li se svým afgánem používat jezdící schody, vezměte ho pokaždé do náruče. Ošklivý úraz za to nestojí!

Zanedbá-li se socializace, může se u daného jedince projevit již zmíněná zdrženlivost a nezávislost, kterou pes dává najevo svoji nedůvěru v lidi. Rovněž se takto může projevit jeho špatná zkušenost s lidmi, nepřiměřené tresty, odmítání přívětivých projevů psa členem rodiny či přehnané požadavky na psa, co se týče výcviku. Afgán není plemenem typickým pro výcvik jakéhokoli druhu, i když některým cvikům se může snadno naučit například pomocí klikru. Stačí přijít na to, kterým pamlskům váš pes nikdy neodolá, udělat z nich „vzácnou“ věc a odměnit jimi psa jen po kvalitně provedeném cviku. Nesmíte ale po něm chtít nemožné. Obranáře, záchranáře či závodníka v obedience z něho opravdu neuděláte. V minulosti se sice několik afgánů objevilo na parkúrech agility, byly to však výjimky potvrzující pravidlo. Zkusíte-li s afgánem některý druh sportu či začnete-li zkoušet triky, možná vás váš pes příjemně překvapí, zázraky však nečekejte.

Bez pravidel to nepůjde

Stejně důležitá jako socializace je však i výchova. Netolerujte vašemu psovi všechny jeho výstřelky. Odnaučit psa žebrat u stolu, krást lidské jídlo, skákat po nábytku či vlítnout do bytu se zablácenými tlapami prostě musíte, protože je to v zájmu vašeho bezproblémového společného soužití. Pravidla musejí být. Dovolíte-li mu spát s vámi v posteli, je to vaše věc, pokud to nijak nenaruší chod rodiny, ale žádný pes vám zkrátka nesmí přerůst přes hlavu. Musíte být důslední. Když jednou řeknete NE, pes musí pochopit, že to neznamená ANO, ani MOŽNÁ. Znamená to prostě NE. Jak jsem již zmínila, afgán umí být neřízenou střelou, a tak musíte laskavě, ale důsledně psovi zakázat vše, co považujete za nežádoucí. Afgán vše velmi rychle pochopí a moc dobře si zapamatuje, že některé věci nesmí dělat. Pokud ale jednou ze svých zásad povolíte, afgán si to také zapamatuje a pak na vás začne zkoušet, zda mu to projde i podruhé. Proto je důslednost důležitá, a to u všech členů rodiny. Když mu vy něco zakážete, ale manžel mu to dovolí, vaše snaha vyjde vniveč.

Je přítulný, laskavý, ale nezávislý…

Afgán si však svojí povahou dokáže získat prakticky kohokoliv. Nebude ze sebe dělat otroka na cvičišti, v mžiku se však dokáže proměnit v šaška a předvádět „psí kusy“ pokaždé, když je se svými lidmi anebo před návštěvou. Nejeden majitel afgána mívá pravidelně modřiny na svých stehnech v důsledku švihnutí jeho ocasu, které je občas značně silné. Z toho důvodu doporučuji odstranit veškeré vzácné předměty v domácnosti z výšky psího ocasu, abyste o ně definitivně nepřišli. Je to přítulný, laskavý, ale také stále nezávislý pes, jenž navzdory energii, která v něm dřímá, velmi rád spí. Umí si udělat pohodlí kdekoliv, a pokud mu hlava visí z gauče, přičemž jeho nohy trčí do výšky jako antény, připomíná spokojeného jogína. Rád chodí na procházky a volný pohyb uvítá, ale vyloženě nevyžaduje. Rád se proběhne, ale vydatná procházka na vodítku mu plně postačuje. Samozřejmě mu nestačí jen nezbytná doba na vyvenčení, ale hodina svižné chůze s občasným klusem je pro jeho kondici žádoucí. Zejména v období růstu jsou pravidelné procházky prospěšné pro správné utváření svalů, kostí a kloubů. Dospělého afgána s ukončeným růstem můžete vzít i na kolo. Je však nutné přizpůsobit tempo a nenutit psa do cvalu, měl by pouze klusat. Ne však příliš dlouho. Afgán není vytrvalostní běžec. Jezdíte-li rádi na dlouhé cyklotúry a toužíte po psím společníkovi, vyberte si raději jiné plemeno.

Typickou vlastností všech chrtů je lov zrakem!

Tím pravým mohou být dostihy, či coursing

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Jak již bylo řečeno, afgánský chrt není v českém prostředí loveckým plemenem, a tak svých vrozených vloh může využít v „náhradní“ aktivitě, a tou je dostihový sport, konkrétně dostihy a coursing. Oba sporty simulují lov s využitím typické vlastnosti chrtů – lovení zrakem. Pes běží za umělou návnadou tahanou navijákem přes kladky a „loví“. Dostihy chrtů jsou poměrně starým sportem, v Anglii se dokonce již v 19. století stavěly speciální dostihové dráhy pro chrty, převážně greyhoundy, kteří byli ze všech chrtů přece jen těmi nejrychlejšími. Byl to však sport pro peníze, kde na psy byly sázeny vysoké částky. U nás se psí dostihy konají výlučně jako zábava pro psy i jejich majitele, kteří berou dostihový den jako svůj odpočinek s možností své psy pořádně vyběhat. V podobném duchu se konají také coursingové závody nebo tréninky. Oproti dostihům se coursing liší ve způsobu běhu a také v hodnocení. U dostihů psi běží v počtu dva až šest psů jednoho plemene a pohlaví (při nízkém počtu přihlášených běží psi i feny spolu) po ovále na čas. Coursing je naopak terénním během, kdy běží spolu pouze dva psi a návnada kličkuje mezi různými přírodními nebo umělými překážkami a simuluje skutečný běh zajíce. Rozhodčí oba psy boduje podle toho, jak si počínají, aby „zajíce“ co nejdříve chytili – hodnotí se obratnost, chytrost, vzájemná spolupráce a také konečný zákus v cíli. Psi samozřejmě musejí nejdřív získat dostihovou nebo coursingovou licenci, a až pak se můžou zúčastňovat závodů.

Do přírody ano, ale s mírou!

Afgán je tedy, co se běhu týče, sprintér, ne vytrvalec. Tudíž vytrvalostní sporty typu canicross či dogtrekking pro něj vhodné nejsou. Není vhodný do tahu, ani k dlouhému běhu. Rovněž několikakilometrové treky vzhledem k jeho tělesné konstituci nejsou ideální. V kohoutku sice měří kolem 70 cm, takže je to velký pes, váží však jen přibližně 30 kg, čili poměr jeho svalové hmoty ke zbytku těla je značně nižší než například u stejně velkého dobrmana. Navíc by afgán po takovém dlouhém pobytu v lese vypadal jako prasátko se srstí plnou bodláků, jehličí a klíšťat. Nechci tím říct, že pro afgána je vhodný pouze anglický trávník, ale jeho srst opravdu není samočistící jako u plemen s podsadou. Na bílém samojedovi může bláto uschnout a pak jej stačí vyčesat a je opět bílý. Zabláceného afgána musíte prostě vykoupat, jiná cesta není. Tudíž do přírody ho vzít můžete, ale všeho s mírou. I tak počítejte s tím, že v letním období musíte po každé procházce zkontrolovat srst až na kůži a odstranit případné osiny. O jejich nebezpečí se již napsalo mnoho článků – po dlouhých chlupech se dostanou velmi rychle ke kůži, zapíchnou se a způsobují bolestivé rány. Hlavně tlapky a prsty, vnitřní stranu uší a okolí pohlavních orgánů kontrolujte opravdu pečlivě!

Afgán je aristokrat s modrou krví, jenž se nedá zotročit!

Afgána k obrazu svému nepředěláte!

Chcete-li se věnovat některým dalším oblíbeným aktivitám typu dogfrisbee či flyball, vyberte si raději jiné plemeno. Afgána k smrti nebaví aportování, míček či frisbíčko ho absolutně nezajímají a běhat za neživým předmětem ho bude těšit možná chvíli, ale určitě ne opakovaně. Míček možná chytí, ale již vám ho nepřinese, spíš ho cestou někde ztratí a bude běžet za něčím jiným. I kdybyste ho aportům pracně naučili, nebude ho to bavit a vás tím pádem také ne. Rovněž od něho nemůžete očekávat stoprocentní poslušnost a dlouhodobé provádění triků. Tudíž je těžké najít pro afgána jinou vhodnou aktivitu kromě dostihů, coursingu a vašich vzájemných procházek. Je to aristokrat s modrou krví, jenž se nedá zotročit.

Pokud se tedy rozhodnete pro afgána, musíte se zkrátka smířit s tím, že to budete vy, kdo se bude přizpůsobovat psovi, ne naopak. Afgána k obrazu svému prostě nepředěláte. Bude vám věrným přítelem a vrbou, ale vždy bude mít v sobě jistou dávku nezávislosti a nespoutané svobody.

Péče o srst je náročná

Afgán patří do kategorie plemen, jejichž srst vyžaduje velkou a náročnou péči, a to jak na čas, tak i na techniku úpravy. S dospělým jedincem strávíte při úpravě čtyři až šest hodin, a to každých čtrnáct dní, tudíž je nutné již malé štěně důsledně zvykat na tuto nezbytnou proceduru. Podrobněji se však úpravě srsti budeme věnovat v samostatném článku, který vyjde již zítra.

Zdraví a chov            

Afgánský chrt je poměrně zdravým plemenem. Ačkoli je na první pohled velice ušlechtilý, netrpí žádnými vážnými genetickými nemocemi. Na svou výšku je poměrně lehký, tudíž se u něj nevyskytují dysplazie kyčlí nebo loktů. Nemoci očí nebo srdce jsou rovněž vzácné, a co se týče torze žaludku, častého neduhu velkých psů, výskyt není příliš častý (stát se však může, tudíž prevence v podobě povinného klidu po krmení je na místě).

 Feny rodí v průměru osm štěňat, může jich však být více i méně. V období růstu je potřeba dodržovat správnou výživu, hlavně poměr vápníku a fosforu, jelikož chrti jsou obecně rychle rostoucím plemenem. Pes doroste do výšky 70 cm za osm až devět měsíců, osvaluje se však o několik měsíců déle. Čili je potřeba dbát na správný vývoj kostí. Výživa jde ruku v ruce s pohybem, kterým bychom štěně a mladého psa neměli příliš přetěžovat. Snažte se zabránit anebo aspoň omezit štěněti velké skoky (např. z gauče) a běhání po schodech. Štěňátko je v jednu chvíli úplným andílkem, ale vzápětí lítá jako pošuk. Je fajn ho nechat vyblbnout, ale určitě ne do odpadnutí. Afgán obyčejně pozná svoji míru a sám si jde odpočinout, ale je také na vás, abyste jej hlídali a určili, kdy je čas na klid.

S přibývajícím věkem se afgán stále více zklidňuje, na procházkách jde poslušně u nohy a doma je pohodlný a líný. Dožívá se kolem dvanácti let, ale nejsou výjimkami ani patnáctiletí psi. Dobře umějí žít i ve smečkách s více afgány i jinými plemeny, ale pokud máte jen jednoho psa, je také spokojený.

Afgánský chrt není „jen“ pes, je to životní styl!

Pro koho se hodí?

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Afgánský chrt není „jen“ pes, je to životní styl. Hodí se pro samotáře i do rodiny, je však třeba jej brát jako rovnocenného parťáka. Drilem u něho ničeho nedosáhnete, s výjimkou toho, že se uzavře do sebe a bude vedle vás pouze přežívat, a to jistě nechcete. Rovněž od něj nečekejte bezhlavou poslušnost. Afgán je nesmírně citlivou duší, která vám vaši lásku oplatí a bude se na vás těšit pokaždé, když přijdete domů. Může být také věrným přítelem dětí, pokud nastavíte pro obě strany pevná pravidla, co se smí, a co ne. Vaše společné procházky budou pro vás relaxem a vzájemnou symbiózou. Možná budete pro své okolí za marnivého podivína, toho si ale po čase přestanete všímat.

Afgán rozhodně není pro lidi nervózní, uspěchané, bez volného času a kladného vztahu ke zvířatům. Není jen ozdobou druhého konce vodítka, ani bytovou dekorací. Ač luxusně vypadající, je to živý tvor s velkorysým srdcem a pohledem, který vás pokaždé zaručeně odzbrojí.

 

Foto: Romana Hřebejková, Silvia Antalíková, archiv Silvie Antalíkové, Robert Badalec, Martina Frolíková, Eva Mizerová

Afgánský chrt není jen bezduchou hromadou chlupů!

Země původu: Afghánistán

Patronát: Velká Británie

Skupina FCI:   Skupina          10  Chrti

                         Sekce 1           dlouhosrstí chrti a chrti s praporci

                         Bez pracovní zkoušky

Použití: Chrt

Celkový vzhled: Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou.  Hlava je nesena hrdě.

Barva: Všechny barvy jsou přípustné.

Výška: Ideální kohoutková výška:    psi 68 – 74 cm

feny 63 – 69 cm

Kontakt:         Klub chovatelů chrtů Praha (https://kchch.estranky.cz/)

                        Afgán – klub CZ (https://afgan-klubcz.webnode.cz/)

Standard: č. 228 naleznete na www.ecanis.cz.

Kam dál ...