„Pane inženýre dokázal jste to...!“

Zajímá vás, co vše stálo za tak velkým úspěchem, který nyní „potkal“ chodského psa? Roky dřiny, píle a nepropadání zoufalství… Uznání totiž rozhodně nebylo zadarmo. Ať již jste, či nejste fanouškem tohoto plemene, rozhodně si nenechte ujít následující rozhovor. A nezapomeňte sdílet...

Tento aktuální rozhovor je zaměřen hlavně na to, co vše se s chodským psem poslední roky dělo. A dozvíme se také, jak obrovský kus práce lidé kolem něj udělali. Pro mnohé z nás je často problém vyplnit třeba jen krycí list, složenku či jakýkoliv jiný formulář. A nikdo si nedokážeme představit, co vše za papírování bylo kolem uznání. A nejen to! Povídat nám o tom všem bude paní Jana Kudrnáčová, předsedkyně Klubu přátel chodského psa.

Pondělí 29. dubna bylo plné vzrušení, poněvadž již v dopoledních hodinách jsem měla telefonáty a e-maily (zejména ze zahraničí), že gratulují k našemu prozatímnímu uznání. Volal mi Karel Peroutka (jednatel a místopředseda našeho klubu), že „to máme“. Měla jsem smíšené pocity a stále jsem čekala na oficiální zprávu od předsedy ČMKU pana MVDr. L. Širokého nebo od naší členky ve vědecké komisi FCI, od paní MVDr. Ing. Veroniky Chrpové, Ph.D. Ještě dopoledne mi psal MVDr. Široký, že jsme schváleni generálním zasedáním FCI, ale že ještě bude zasedat Prezidium FCI, které musí naše prozatímní uznání potvrdit. Až v odpoledních hodinách jsem obdržela oficiální zprávu, že chodský pes i pražský krysařík jsou mezinárodně-prozatímně na deset let uznáni. Potom to už frčelo do světa..., telefonáty, e-maily, gratulace atd.... Vše na mě dopadlo až v pozdních nočních hodinách. Cítila jsem hrdost, vděčnost, úlevu a hlavně radost, že jsme dotáhli do konce sen Ing. Jana Findejse, zakladatele plemene.

Prozatímně uznaná plemena střešní kynologickou organizací FCI mají, stručně řečeno, stejná práva a povinnosti jako plemena uznaná. S výjimkou toho, že nemohou získat na mezinárodních výstavách psů titul CACIB a titul Interšampion. Ostatní zadávané tituly na evropských i světových výstavách získat mohou (např. Světový vítěz mladých, Evropský vítěz atd.). Nově schválená plemena jsou prozatímně uznaná na deset let s případnou možností zažádat i dříve o definitivní/řádné uznání plemene. Během prozatímního uznání nelze měnit standard plemene, chov by měl pokračovat minimálně za stejných podmínek. Lze „zpřísňovat“, ale nelze povolovat z daných pravidel pro zařazování jedinců do chovu. Až budeme žádat o řádné uznání, tak musíme opět doložit povinné údaje (stav populace, variabilita ve využívání jedinců v chovu, vyhodnocené RTG na DKK a jiné statistiky z hlediska sledovanosti zdraví, rozvoj chovu v zahraničí atd.).

Již právě proto, že si Ing. Findejs přál, aby šla obě plemena „ruku v ruce“ ve svém vývoji, který by směřoval k jejich mezinárodnímu uznání, jsme byli v kontaktu jako předkladatelé žádosti o mezinárodní uznání. Ne sice v nějakém úzkém kontaktu, každé plemeno má svůj vývoj, svá specifika v chovu, ale jakékoli připomínkování od FCI byla směrována na obě plemena a my jsme konzultovali formu dodávání některých podkladů.

Jako první naše české národní plemeno byl uznán český teriér (rok 1963), rok poté český fousek. Před dvaceti pěti lety byl v roce 1994 FCI uznán československý vlčák, kde je však předkladatelem a garantem Slovensko, ale i česká kynologie uvádí ČSV jako své národní plemeno (vždyť zakladatelem a otcem tohoto plemene je Ing. Karel Hartl). Letos 29. 4. 2019 byl prozatímně uznán chodský pes a pražský krysařík. Další dvě česká národní plemena, zatím neuznaná, jsou český horský pes a český strakatý pes.

Je to hrozné, jak ten čas letí. Byly to tři roky práce, ale hlavně očekávání. Zdržením byla situace, kdy se měnilo složení některých odborných komisí FCI a následně vyšlo najevo, že nebyly předány kompletní podklady, které jsme předkládali a následně upravovali dle požadavků FCI. Obratem jsem vše, co bylo vyžádáno, odesílala znovu a čekalo se na pozitivní zpětnou informaci z FCI. Po několika měsících přišla výzva k doplnění opět něčeho, co již bylo dodáno... Nerada bych se zde vracela k období, kdy mě tak trochu ovládal pocit beznaděje a bezmoci. Udělali jsme kus práce, doložili jsme i nadstandardní podklady (statistiky nejen zdravotních vyšetření, ale i přehledy pracovního využití chodského psa, vyjádření genetických laboratoří, se kterými náš klub spolupracuje...). Když například nebyla půl roku žádná odezva, tak jsem zasílala dopis s žádostí o kladné vyřízení, znovu uvedení rekapitulace dat, aktuální čísla a data, rozvoj funkce klubu, informace o velmi zdařené 1. Evropské výstavě chodských psů 2016…  Zde patří velké poděkování mnoha lidem za pružné reakce, jako Karlu Peroutkovi, který převzal opakující se komunikaci s členem vědecké komise ohledně formy zpracování podkladů (8 nepříbuzných rodin, v každé nejméně dva psi a šest fen, bez příbuzných předků do III. gen. Je jistá možnost výskytu společných předků, ale jen na určitých pozicích...). Problém byl zejména s „tou formou“ podkladů. Obrovský kus práce, a to i po nocích odváděla paní Zdena Štěpánová (členka výboru, garant webu), kdy s manželem na několika počítačích „filtrovali“ potřebné skladby jedinců do požadované formy dokládaných rodin. Bylo toho opravdu hodně, i nočních telefonátů, kdy jsme jásali při každém jedinci, kterého bylo možno „vsadit“ na vhodnou pozici pro deklarované rodiny. Díky patří mnoha dalším, hlavní poradkyni chovu I. Soldánové, členkám propagační komise, které zpracovávají fotodokumentace z našich chovatelských akcí a mnoho dalšího.

Já jsem začala doufat, že jdeme do finále v době, kdy nám člen vědecké komise pan Gregorie Leroy nabídl vypracování analýzy genetické populace chodských psů. Obratem mu byla (březen 2018) dodána požadovaná forma podkladů. Bylo znovu velmi motivující, že se nám opravdu snaží pomoci v naší práci. Pomohlo nám také, že jsme měli v té době již českého zástupce ve vědecké komisi FCI, a to paní Veroniku Chrpovou. Jednání bylo pružnější a pozitivní byla i dohoda, že si veškerou komunikaci budeme posílat v kopiích, aby bylo možné na vše reagovat opravdu hbitě. Během krátké doby pan Leroy vypracoval velmi odbornou a pro chodského psa pozitivní analýzu, kterou následně doporučil pro uznávací proces.

Chovatelé jsou svým přístupem k vlastnímu chovu zásadní pro správný vývoj plemene. To neplatí jen u chodského psa. Chovatelská práce by měla spočívat zejména v zodpovědnosti k plemeni. Když už se někdo rozhodne pro chov daného plemene, měl by dbát na zachování a rozvoj požadovaných znaků daných standardem, s ohledem na povahy a zdraví. Musí objektivně neustále hodnotit vše, co je potřeba v jeho chovu zachovat, podpořit nebo naopak potlačit... Vhodně sestavovat chovné páry, stále se vzdělávat a mít správně nastaveny priority. Taková chovatelská práce je potom přínosem pro snahy o mezinárodní uznání plemene. 

Problémem byla zdlouhavost v komunikaci. V roce 2012 jsme podali oficiální žádost o mezinárodní uznání chodského psa. Většina podkladů byla naprosto v pořádku a jen se postupem času aktualizovala data. Precizoval se standard. Největším oříškem bylo předělat formu deklarovaných osmi rodin. Nešlo jen o splnění podmínek nepříbuznosti, ale o sestavení. Zde jsme se nejvíce zadrhli, to byl průběh roku 2015 a 2016. Připadalo mi to jako nekonečný boj. Někdo filtroval/generoval pomocí programů PC, já vše tiskla, vypisovala, kombinovala, po celé pracovně všude různé výpisy, průkazy původu z databáze, různými barvami označování jedinců do jednotlivých rodin... Zde to byly ty zmiňované pocity beznaděje. Víte, že „obsah je správný, ale forma špatná“.... Naštěstí z podkladů bylo zřejmé, že s variabilitou chovné populace je na tom chodský pes dobře, následný rozbor rodokmenové analýzy prokázal správný směr a vývoj v chovu. Efektivní velikost populace chovu chodského psa byla shledána ze strany vědecké komise FCI jako rodokmenově vysoce kvalitní a s dobrým trendem.

Drobné úpravy ve standardu proběhly na základě doporučení z FCI. Vůbec však nešlo o změny zásadní, ale spíše formálního či stylizačního charakteru. Např. proporce těla (index formátu), procentuální vyjádření délky čenichové partie, potom vyjmutí některých bodů z výpisu nedostatků a vad. O všech úpravách jsem dělala záznamy i do české verze standardu, který se musí shodovat se standardem předloženým na FCI.

V prvé řadě byly přípravy na tuto prezentaci velmi rychlé. Poslední týden v únoru jsme obdrželi ze sekretariátu ČMKU informaci, že možný termín pro prezentaci našich národních plemen před zástupci komisí z FCI je 13. dubna, původně myšleno při Mezinárodní výstavě psů v Českých Budějovicích. Prezentovat se mělo šedesát jedinců v plemeni, nutné zastoupení jedinců z deklarovaných osmi rodin.

Bylo to období příprav pro konání XV. Valné hromady ČMKU (dne 16. 3.), tedy mnoho práce a povinností s tím související. Nicméně ihned probíhala debata o „scénáři“ prezentace choďáků a krysaříků. Po zvažování všech „pro a proti“ jsme se dohodli, že prezentace nebude při MV v Česských Budějovicích, ale na Zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou.

Zajištění prezentace našich plemen před zástupci z komisí FCI měly na starost chovatelské kluby (Klub přátel chodského psa a Klub přátel psů pražských krysaříků). Za předsednictvo ČMKU se účastnil předseda MVDr. L. Široký, místopředseda Ing. J. Kubeš, tisková mluvčí Vladimíra Tichá, podívat se přijel člen předsednictva A. Karban, předseda DR ČMKU M. Krinke, slovenská rozhodčí paní L. Volariková, J. Korda a pan Vlasák.

Ale k tomu zajištění a přípravě vlastní prezentace chodských psů. Zde se hodně angažoval Karel Peroutka, který již měl zkušenost s přípravou naší evropské výstavy v roce 2016. I v tomto duchu jsme pojali prezentaci před členy FCI. Chodská kapela na živo pro dokreslení sváteční atmosféry, Peroutkovic rodina v chodských krojích, chodské koláče pro účastníky i hosty. K takové události patří i zajištění prezentačních dárků, které jsem vybrala a zajistila během deseti dnů. Pro hosty z FCI jsem narychlo dala zhotovit v barevné tištěné podobě knihu o „Procesu mezinárodního uznání“, obsahem byly kompletní dokumenty a podklady.

Výběr psů pro prezentaci jsme směrovali v návaznosti na podmínku rodokmenové variability včetně zástupců nepříbuzných rodin. Nešlo o předvedení jedinců s nejvyššími výstavními tituly. Nebylo možno volit formu „Přihlaste se, kdo máte o prezentaci zájem.“ Mělo jít o poslední krok v uznávacím procesu, a tak jsme k této akci také se vší vážností přistupovali. Zohlednili jsme i účast některých vystavovatelů z MVP ČB, kteří na prezentaci na Ohradu přijeli přímo z výstavy. V užším složení výboru jsme udělali seznam psů pro prezentaci. Ten byl potom rozeslán všem členům výboru, poradcům chovu a i revizní komisi k případnému připomínkování či doplnění. Ještě před oficiálním rozesláním pozvánek na tuto akci většinu majitelů Karel obvolal, některé oslovil korespondenčně. Obdivuhodné byly také reakce oslovených majitelů psů. Nikdo neřešil vzdálenost, nějaké proplácení nákladů na cestu. Reakce byly vesměs: „Jasně, že přijedeme, že pomůžeme...“. Nebyl čas pro rozdělování nějakých úkolů. Karel Peroutka zde odvedl velký kus práce včetně moderování a jak jinak, než v chodském kroji. Vlastní prezentace našeho plemene probíhala dle jasně daného časového plánu, trvala jednu hodinu. Mezi jednotlivými věkovými kategoriemi předváděných psů se vždy konala předváděčka z výcviku, která měla dokreslit všestrannost našich chodských psů. Bylo vidět precizní předvedení poslušnosti, ukázka obran, vyhledávání drog, tanec se psem, frisbee. Nakonec nastoupila na nádvoří zámku celá skupina šedesáti sedmi chodských psů. Byla to nádhera. Já jsem byla po dobu prezentace s paní V. Chrpovou a pány Oliveirou a Leroyem, abych zodpovídala případné dotazy nebo pro podání doplňujících informací. Střídání pocitů radosti, zodpovědnosti, nervozity... To vše se vyplatilo. Naprosto super a úžasní byli zejména majitelé našich psů. Naprostá ukázněnost, nadšení a zodpovědnost jen podtrhla náš úspěch. Vše probíhalo podle instrukcí a plánu. Sledovaly se minuty, aby vše plynule navazovalo. Když naše prezentace skončila, tak jsme se u brány na nádvoří shromáždili, shodli jsme se, že to byla krása. Snědly se chodské koláče, fotilo se, radovali jsme se...

Zásadní změny se budou týkat zejména chovu zahraničních majitelů. Prozatímním uznáním se bude naše plemeno zapisovat v ostatních členských zemích FCI. V řadě zemí jsou již specializované kluby pro chodské psy, někde mají i podmínky pro zařazování do chovu. Tam, kde tomu tak není, musí chovatelé navázat spolupráci s vhodným klubem, nakontaktovat se na střešní kynologickou organizaci ve věci podmínek pro chov, možnosti zápisu štěňat. Vystavovatelé mohou přihlašovat chodské psy na výstavy pod FCI v různých zemích (nemohou však získat po dobu prozatímního uznání čekatelství mezinárodního šampiona krásy – CACIB). Co se týče chovu u nás, tak musí být směrován k cíli splnění podmínek pro konečné mezinárodní uznání. Nepředpokládám však žádné zásadní změny, ty ani nejsou v průběhu  prozatímního uznání možné. Směr máme správný, což potvrdilo i naše uznání Prezidiem FCI minulý týden v Číně.

Naše chodské psy budeme vystavovat na výstavách již v I. skupině FCI  (plemena ovčácká, pastevecká a honácká). Posuzovat nás budou rozhodčí jako doposud, navíc nyní plus skupinoví rozhodčí pro FCI skupinu I.

Minulý týden naše plemeno bylo uznáno, ale znamená to i mnoho administrativní práce a nutnost jistých změn. Např. řešení přihlašování výstav přes Dog Office (jak jsme v posledních letech zvyklí), tisk průkazů původu. Mnoho musíme dohodnout na předsednictvu ČMKU dne 23. 5. a na jednání s radou plemenných knih. Průběžně se budou na webu klubu zveřejňovat informace. Práce nám rozhodně nekončí.

Závěrem to nejdůležitější v souvislosti s prozatímním uznáním chodského psa a to, že jsme tak splnili přání Ing. Findejsovi: „Pane inženýre, dokázal jste to, zasloužil jste se o to, že česká kynologie má další dvě mezinárodně uznaná plemena - CHODKÉHO PSA a PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA!“

Děkuji vám za rozhovor

Foto: Archiv Klubu přátel chodského psa