Smutná zpráva dnes přišla....

Narodil se 11.9.1937 a již jako dvanáctiletý se 8.3.1950 s německým ovčákem Kazanem stal členem okresního Spolku chovatelů policejních a ušlechtilých psů v Mladé Boleslavi. Po čase zde nastoupil ke své první zkoušce z výkonu a nezapomenutelný rozhodčí Ladislav Kovalčík se mu podepsal pod její úspěšný výsledek. Následovala i obranářská zkouška u rozhodčího Vokouna a pak již šla kynologická dráha nadšeného psovoda Vladimíra Kuchty strmě nahoru. Kromě prvního erdela v začátcích mu prošla životem škála 15 německých ovčáků, aby byla v současnosti opět narušena flat couted retrívrem Flipem Tichý Ruland.
V nepřetržité řadě patnácti let předsedal kynologickému klubu Mladá Boleslav, v roce 1960 se stal nejmladším českým rozhodčím a v roce 1965 se jeho jméno již objevilo na seznamu mezinárodních rozhodčích FCI.
Jako člen 1. čs. brigády záchranných psů odjíždí v roce 1968 s kolegy Mirkem Zábranským a Jardou Hnízdilem do holandského Amsterodamu za duchovním otcem záchranářského výcviku Rudolfem Tomanem složit se svým ovčákem Edou Onyx první záchranářské zkoušky a zároveň složit kvalifikaci záchranářského rozhodčího. Zařazení prvotních záchranářských zkoušek (ZLP1-2, ZZP1-2) do zkušebního řádu Svazarmu bylo z velké části jeho prací. Tyto dvě dvoustupňové zkoušky byly v dnešním pohledu záchranářsky samozřejmě někde úplně jinde, ale každopádně odstartovaly začátek masovějšího záchranářského výcviku. Zkoušky ZZP obsahovaly v obou stupních kromě speciálu a poslušnosti i stopu.
V roce 1990 se V.Kuchta osobně podílí na založení samostatného Svazu záchranných brigád kynologů České republiky, kde v první funkci viceprezidenta intenzívně spolupracuje se sekretářem svazu Mirkem Zábranským a prvním prezidentem Zdeňkem Baborem. Po skončení prvního volebního období však už nastupuje do prezidentského křesla osobně a vede svaz nepřetržitě až do současnosti. Na jednom z prvních zasedání mezinárodní záchranářské organizace IRO iniciuje i vznik prvního záchranářského mistrovství světa a stává se i jeho pořadatelem.
V životě poznal nejen slávu kynologického výsluní, ale i odvrácenou tvář štěstěny, když prošel rozvodem manželství, který s sebou přinesl i značné funkcionářské problémy. Od roku 1985 ale zakotvil v Žatci, kde žije dosud. I jeho manželka ing. Helena Šabatová má ve své životní ikoně psí tlapku, takže není divu, že občas se doma jen potkávají. Díky své jazykové vybavenosti zastupuje Českou republiku v mezinárodní organizaci IRO i v FCI a je i členkou prezidia SZBK. Však také si pan prezident její spolupráce velice váží a dokáže ji ocenit.
Není to únavné a nevděčné? Co dává takový způsob života?
V.Kuchta: „Kromě té nádherné symbiózy člověka a psa, pro kterou to převážně asi všichni děláme, mi kynologie dala především pocit sounáležitosti s lidmi, kterých jsem si vždycky velmi vážil. Rád vzpomínám na Mirka Filipa, Jardu Hnízdila, Standu Čabana, Karla Martínka, Karla Hartla nebo Honzu Skuhrovského, kteří byli skutečnými osobnostmi a v kynologii velkými pojmy. Dala mi i celou dlouhou řadu dalších výborných kamarádů, bez kterých by můj život byl mnohem nudnější záležitostí. Vždycky jsem měl rád dobrou a veselou partu a psi jsou vlastně celý můj život. Bez nich si neumím představit ani pořádnou dovolenou. Myslím, že kdybych dostal šanci žít svůj život ještě jednou, prožil bych jej s chutí znovu úplně stejně.“
Zdroj SZBKČR