Kdo v srdcích žije, neumírá!

Petra Fraňková… Péťa… My jsme jí však říkali „Fujinka”. Byla to taková přezdívka po její milované fence. Ale kdo to vlastně byl? Já ji osobně znala převážně ze světa záchranářů. Působila u nás jako psovod Sboru dobrovolných hasičů Zvole. Zdůraznila bych ještě, že hodně nadějný psovod. Za sebe mohu říci, že to byl naprostý živel, člověk plný energie a elánu, čehož měla na rozdávání. Bylo obdivuhodné, jak si dokázala jít za svými cíli a plnit si své sny. Co všechno obětovala a udělala pro druhé. Někdy i „díky“ své horlivosti dokázala spoustu věcí zkomplikovat, ale pak také vše vyřešit. Když se vyslovilo slovo „Fujinka”, lidé se chytali za hlavy a čekali nějakou další pohromu. Byla jako lavina, jako velká voda, jako zemětřesení. Mezi lidmi měla spoustu přátel, ale stejně tak i lidí, kteří její počínání nechápali. I já jsem kolikrát nadávala, kolikrát ztrácela trpělivost. Ale měla jsem ji ráda. Obdivovala jsem ji.

Petra Fraňková alias „Fujinka“ byla jako lavina, jako velká voda, jako zemětřesení…

Nikdy nezapomenu, když jsme plánovali soustředění v jednom z největších sutinových trenažérů v Rakousku v Tritolwerku s maďarskou skupinou záchranářů, které se značně zkomplikovalo nehodou jedné z našich účastnic. Neměli jsme najednou jak dostat Fujinku na místo, stejně jako jednoho z našich figurantů. Ona to ale nevzdala a nakonec dorazila do Rakouska právě i s figurantem. A že to bylo opravdu komplikované a do karet tou dobou nehrála ve prospěch spousta věcí. Ona dokázala pro mě vlastně nemožné. I když někdy věci vypadají, že prostě nejdou zvládnout a dokončit, ona svou houževnatostí, odhodláním a nikdy se neztrácející nadějí vždy dosáhla svého cíle. A taková byla Fujinka. Nikdy nic nevzdávala. Šla tvrdě do boje proti komukoliv, kdo se jí postavil do cesty.

Až pak nastal osudný den, pátek 8. 11. 2019, jedna obrovská tragédie a dva vyhaslé životy. Jeden ten Péti a druhý jejího psa Charlieho. Pořád tomu nikdo nemůžeme uvěřit. Péťo, budeš nám moc chybět! Tolik si toho ještě chtěla zvládnout. Měla si tolik smělých plánů do budoucna…

Přejeme hodně sil rodině, milujícímu Tomášovi, dětem, pejskům. Žádná slova nemohou vyjádřit zármutek, který cítíme.

„Kdo v srdcích žije, neumírá… a světla plnou hrst jsem sevřel naposled.”
František Hrubín

Lucie Čeňková