Všichni psi z celé vsi - Černý

Mám tohle příjmení již od narození a tak by pochopitelně měla být černá barva mému oku i sluchu lahodící, přesto však přiznávám, že od dále uvedené zkušenosti, jsem měl po dlouhou dobu právě z černých psů největší respekt.

Přijeli jsme tak jako mnohokráte před tím nakupovat psy pro potřeby armády na malé ale nám příjemné kynologické cvičiště v Havířově. Přeplněná klubovna i četné hloučky kolem debatujících příznivců této podívané a velký počet vzrušeně poštěkávajících psů potvrzovaly naše zkušenosti o výtečných organizačních schopnostech funkcionářů této kynologické organizace. Nejdříve však úkony zachovávající život, od rána jsme neměli v ústech a tak nabídnutá černá ostravská klobása i dobře vychlazený nápoj v nás mizí jako na soutěži jedlíků. Nepřijeli jsme však na podobné klání, ale jak již bylo řečeno, nakupovat služební psy. Řadíme je tedy podle seznamu do velkého kruhu a prohlížíme veterinární doklady o platném očkování proti vzteklině a jiným nemocem. Ti, kteří nemají požadované v pořádku, opouštějí nastoupený kruh a zbývající udělají obrat vpravo a začnou chodit i klusat dokola kolem stolku a nákupní komise Československé armády, jejímž jsem předsedou a také současně figurantem. Poslední jmenovanou činnost mně nemusí nikdo závidět, ale dělám ji dobrovolně a rád, neboť dává zkušenosti, které bych jinak nezískal ani za dvěstě let života. V pohybu psů je vidět všechno potřebné, mechanika, temperament i chuť pracovat a hlavně různá postižení bolestivým onemocněním nebo úrazem. Právě teď předvoláváme do středu kruhu ke stolku psa, který kulhá na levou zadní končetinu a dalšího, který dává hlavu i ucho na stranu, což svědčí o neléčeném zánětu sluchovodu. Kromě uvedeného popisuji předváděné psy a jejich exteriér převádím do kódových znaků. Tato věc je dobrá hlavně proto, že je jedním z opatření zabraňujícím možnou výměnu psa za jiného, neboť vynalézavost lidská i vojáčků základní služby nezná mezí. Dalším zdravotním úkolem bude prohlídka kvality a úplnosti chrupu, z čehož vyplývá, že každý prodávající by měl otevřít svému psovi tlamu a nechat mu prohlédnout a spočítat zuby. Někteří to umí, mnozí zase ne a tak se často musíme uchýlit k účelovému triku, že psa provokativním pohybem ruky vydráždíme a on nám pak dovolí i byť nechtěně, v široce otevřené a štěkající tlamě provést požadovanou „inventuru“. Není to ovšem tak jednoduché, jak by se zdálo, neboť někteří „jakopsovodi“ jsou schopni v rozhodujícím okamžiku povolit vodítko a pustit rozzuřeného psa prohlížejícímu do obličeje. Máme s tím zkušenosti a tak jsme stále připraveni odskočit nazad a nabídnout psovi nějaký předmět, který pro tyto účely nosíme v ruce. Na výstavách to mají rozhodčí mnohem jednodušší, neboť psa, který si nenechá prohlédnout chrup prostě vyloučí. My si takový přepych nemůžeme dovolit, protože dobrý pes za špatného psovoda nemůže a nabídka by se citelně zmenšila. Konečně máme i tento vzrušující úkon za sebou a můžeme přistoupit k přezkoušení požadovaného výkonu psů. První je přinášení předmětu psovoda, je však dobrovolné a není podmínkou nákupu, takže počty nabízených psů, kteří splnili zdravotní podmínky se nezměnily. Druhá, přezkušovaná disciplína výkonu psa je tzv. zkouška odvahy. Pes je samostatně přivázaný na řetěz k úvaznému kolíku a měl by prokázat, že se nebojí nenadálého útoku cizí osoby ani výstřelu. Je to většinou rozhodující disciplína a podle mých zkušeností vyřazuje dvě třetiny nabízených psů. Z těchto důvodů si právě také dělám figuranta sám, abych mohl opravdu objektivně posoudit, zdali je pes v této disciplíně cvičený, ale zbabělý, nebo necvičený a statečný. První totiž pro službu v armádě není k ničemu, druhý se dá bez velkých problémů vycvičit na požadovanou úroveň. Také tato disciplína probíhá bez závažných nedostatků až na to, že ztenčila počet nabízených psů na polovinu. Zbývá malý černý pes, který nadělal spoustu problémů při prohlídce zubů, budu muset být velmi opatrný. Při této příležitosti musím vysvětlit, že armádě jsou nabízeni nejen psi, kteří cvičili v kynologických klubech a kteří byli od počátku nácviku obrany učeni kousání do ochranného rukávu, ale i psi, kteří pokousali celou vesnici, nebo zadávili sousedovi kozu. Z toho pak vyplývá, že figurant ve sportovní kynologii může nacvičovat i předvádět úchvatná zadržení prchajícího pachatele, neboť věří, že psi učení kousání do rukávu nekousnou jinam a pokud se o to pokusí, jsou ze zkoušek nebo závodů vyloučeni. Oproti tomu figurant armádní, nákupní komise musí počítat i s tím, že se utká se zlým a sebevědomým psem, který rukáv nikdy neviděl a bude jej ignorovat. Majitel černého psa pečlivě uvazuje svého svěřence na dlouhý řetěz a odchází do stanoveného úkrytu, ostatní záleží na mně a Satanovi, tak se totiž pes jmenuje. Vycházím pomalu mimo dosah řetězu a opisuji kruh kolem zuřivého psa. Jeho pohyb připomíná sedačku řetízkového kolotoče, je vidět, že je na uvázání zvyklý a na cvičiště asi nikdy nechodil. Pozor, pozor, varují dlouholeté zkušenosti v tomto směru, ale musím dokončit, co jsem začal, jiná možnost ani není. Dávám tedy znamení k výstřelu a s jeho zvukem podnikám na psa s nápřahem prutu výpad. Bílé zuby se nastaveného rukávu jen dotkly a raf, už mě drží za nohu, někde uprostřed holeně. Bolest projela až do morku kostí. Máchnu prutem, abych hříšníka potrestal za „nefér“ hru, je však zřejmě i v tomto směru zkušený a bleskově odskakuje mimo dosah. Snažím se odskočit o jedné zpět, ale útočník je tu znovu a zakusuje se do boty odlehčované nohy. Tentokrát je bolest snesitelnější, ale ležím na zádech, neboť pes mě doslova potrhnul a nyní se se mnou přetahuje o moji nohu. Nový nápřah, nový odskok psa, rychle z dosahu řetězu. Přibíhá místní samaritánská služba včetně našeho veterináře a prohlížíme společně nohu. Zhmožděná holenní kost a prokousnuté lýtko ještě, že tak. Být to zezadu, bylo by možná utržené. Dobře mně ovšem tak, mám nosit ochranný oděv, jenže v té době byly tyhle obleky jako ze dřeva a podle toho vypadala i práce figuranta. V ordinaci lékařské pohotovosti mně nohu ošetřil lékař, příznivec kynologie a prohlásil, že si mám dát pár dní pohov. Ovšem výkup není u konce a tak musím požádat jeho organizátory o pomoc ve formě místního figuranta. Nabízejí hned tři a tak si vybírám toho, o kterém myslím, že umí, ovšem pod podmínkou, že bude pracovat v ochranném obleku. Poslední disciplínou a podmínkou nákupu, zadržení pachatele s protiútokem na psa již sleduji jen jako rozhodčí. Nakonec se ukázalo, že ochranný oblek nebyl ani třeba, neboť psi, kteří splnili požadavek kousali do rukávu a ostatní před útokem figuranta utekli. Mezi nimi byl i černý Satan. Řekl jsem tenkrát jeho majiteli, aby psa na příště připravil a předem upozornil na jeho nebezpečné kousání mimo rukáv. Uznale přislíbil, ale dosud jsme se na žádném z dalších nákupů nesetkali. Asi po půl roce jsem opět nakupoval psy v severomoravském kraji a ten den v Ostravě. V závěru zdravotní prohlídky upoutal mou pozornost malý černý pes, který si nechtěl nechat prohlídnout zuby. Silně připomínal neblaze proslulého Satana, ale jmenoval se Alan a jeho majitele jsem před tím nikdy neviděl. Posuzování psů dospělo až ke zkoušce odvahy na kolíku a když se na úvazném řetězu ocitl černý Alan, byl jsem rázem „doma“. Jeho zuřivý pohyb nabyl podoby pohybu sedačky řetízkového kolotoče a bílá pěna odletující z otevřené tlamy, varovala před lehkovážností. Zašel jsem za psovodem, který byl zatím v předepsaném úkrytu a optal se, jak ke psu přišel. Po delší chvíli přiznal, že pes není jeho a původní majitel prý čeká v nedaleké restauraci na výsledek nákupu. Tak opravdu hoši na tohle Vám skočím, pomyslel jsem si a oblékl ochranný oděv, snad potřetí v životě, ale vyplatilo se. I když jsem útok na nohy čekal a byl plně soustředěný, neubránil jsem se a nemít kalhoty, ve kterých se nedalo pořádně chodit, měl bych pěknou díru v noze a nechodil bych možná vůbec. Zachoval jsem ale klid a připustil Alana – Satana k závěrečné zkoušce – zadržení prchajícího pachatele s protiútokem na psa. Docela jsem se na toto utkání těšil, neboť jsem věřil, že pes je zlý a nebezpečný pouze na řetězu. Převlékl jsem se opět do montérek a výtečníka ponechal jako posledního. Zatím skáče na vodítku, které psovod drží se zřejmým respektem a čeká na moje znamení k vypuštění. Stalo se. Utíkám od psa a kontroluji jeho běh přes rameno. Teď! Prudce se otáčím a nápřahem prutu se rozbíhám proti útočícímu psovi, kdo z koho. Uhnul ze směru útoku na deset metrů přede mnou a teď obíhá s patřičným respektem a zbaběle poštěkává. Volám majitele, aby si pro psa přišel, ale pes se k němu nemá a odbíhá do protější zarostlé stráně. Alane, Alane, zní už skoro za horizontem, ale pak se jasně ozývá, Satane. Tak přece to byl Satan. Později jsem se dozvěděl, že se psem od prvního neúspěšného pokusu prodeje necvičili a aby při druhém nebyl k poznání, změnilo se jméno i osoba prodávajícího, co kdyby se povedlo. Udivila mě ovšem neserióznost obou prodávajících, že tak mimořádně nebezpečného psa pro figuranta prodávali bez upozornění podruhé. Inu, peníze mají kouzelnou moc, i kdyby měly být od krve.