Ruský toy (dlouhosrstý, hladkosrstý)

Vždycky žertem říkám, že jsem „vyrostla v psí boudě“. Psi byla a je moje celoživotní láska a tak jsem měla možnost setkat se a mít v rukou mnoho psů rozličných plemen, a taky „voříšků“, které mám asi vůbec ze všeho nejraději.

Ruský toy (dlouhosrstý, hladkosrstý)

Hledala jsem plemeno, které by se jaksi „vešlo“

V době, když jsem se odstěhovala od rodičů a chystala si po studiích pořídit psího kamaráda, jsem cvičila dobrmana Artíka, německou dogu Ebinu a stafordšírského teriéra Badíka. Jenže já bydlela v 1+1 a bylo třeba najít plemeno, které by se jaksi „vešlo“. V té době jsme jeli na Intercanis do Brna jen tak na „čumendu“ a můj, tehdy tříletý syn přiběhl k paní (Jarmila Zierová – chovatelská stanice „z Údolí mlhy), která zabraná do rozhovoru stála uprostřed výstavní haly a kolem ní běhala fenka ruského toye (v té době ještě moskevského dlouhosrstého toy teriéra) a odrostlejší štěňata. Syn si s nimi nerušeně hrál. Sedaly mu na klín, jak u nich seděl na bobečku, olizovaly mu ručičky a obličej a vrtěly kupírovanýma ocáskama. Povaha, to bylo to, co mě naprosto uchvátilo a věděla jsem, že už mám vybráno. O nějaký čas později jsem jela s kamarádkou na Národní výstavu do Hradce Králové, a tam uviděla u kruhu paní, co se právě chystala vystavovat mladého pejska. Ptala jsem se na rasu a na koupi štěněte. Tenhle pejsek byl zrovna na prodej, a tak jsem si později od chovatelky, paní Fiřtové z Dobříše, dovezla prvního dlouhosrstého „moskeváčka“, černého s pálením, Houmího Tofimu. Byl k sežrání…ale soužití s drobným psíkem vůbec nebylo jednoduché. Po měsíci zvykání si jsem zjistila, že se k takovému psíkovi vůbec neumím chovat….dneska už bych svoje „toyáčky“ nevyměnila za nic na světě.

Původ

Původ Ruského toye je třeba hledat kde jinde než v Rusku. Před zhruba 400 lety vznikalo na území Anglie plemeno Anglického toy teriéra. Úkolem těchto psů bylo především zabíjení krys. Pro tehdejší společnost to byla životně důležitá věc. Ve středověkých městech chyběla kanalizace, na ulicích se hromadily odpadky, ve kterých spokojeně žily a množily se krysy, mimo jiné nositelé dýmějového moru, tzv. „černé smrti“, metly tehdejší lidské populace.

U ruské inteligence a lidí z vyšších vrstev byly vždy oblíbené čistokrevné anglické rasy, setři, buldoci a angličtí toy teriéři. Za dob Petra I. bylo velkou módou pánů nosit anglický kabát a holit si bradu po anglickém způsobu. Sám car Petr I. měl ještě před 300 lety ve svém psinci skutečného anglického toy teriéra o velikosti 35-40 cm. Tohoto psa - vycpaného - je v současné době možno vidět v petrohradském zoologickém muzeu, v oddělení, kde jsou vystaveny exponáty z let 1716-1725. Pod exponátem je tabulka s nápisem: „Pes plemene hladkosrstý teriér jménem Lizetta, patřil osobně Petru I“. Později v Puškinově době byly ve vyšší společnosti populární „Anglické salony“, kde objevit se se skutečným anglickým psem na rukách bylo prostě ohromně šik. Zde se scházely významné osobnosti jako Puškin, Gilyarovský, Čaadajev a další. Není proto divu, že anglický teriér byl oblíbený a rozšířený. V roce 1907 bylo na výstavě v Petrohradě vystaveno 46 psů společenských plemen, z toho 11 bylo toy teriérů. Velká říjnová revoluce v roce 1917 byla velkým převratem života v Rusku. V důsledku „rudého teroru“ mnoho lidí s vyšší společnosti bylo zavražděno nebo emigrovalo na Západ. Část jejich psů utekla spolu se svými majiteli, část se rozprchla do všech koutů země, stále existovali a množili se, ale jejich čistokrevný chov se neprováděl téměř do poloviny 50 let.

Suvenýry z II. světové války

V polovině 40. let, po konci druhé světové války, se ruští vojáci vraceli domů a každý si sebou vezl nějaký suvenýr….někdo dobrý německý motocykl, někdo výkřik techniky – fotoaparát značky Lejca a někdo psa. Tak se do Ruska dostali ratlíci, trpasličí pinčové a další plemena psů s rodokmenem i bez.  Pro anglického toy teriéra je typické zbarvení pouze černé s pálením, avšak pinčové byli hnědí s pálením, čistě rezaví s hnědým nebo černým nosem…Následky toho vidíme v toyích dodnes.

Ve stalinských dobách neměla společenská plemena psů příliš na růžích ustláno, teprve v roce 1953 až 1991 v době Chruščova, dochází k uvolnění a nastává doba velkých chovatelských experimentů. Obnovy plemene anglický toy teriér se ujala moskevská kynoložka Marie Alexandrovna Landau, příbuzná laureáta Nobelovy ceny za fyziku Lva Davidoviče Landaua. Zasloužila se o vznik Moskevského městského spolku chovatelů společenských plemen, kde se jí do rukou dostal nemocný toy teriér. Marie ho vyléčila, zamilovala se to tohoto plemena, a tak začala jeho chov rozvíjet. Sbírala po celé zemi jednotlivé psy, kterým mnohdy chyběly rodokmeny. Přesto se jí podařilo vytvořit celkem početnou populaci.

Padesátá léta

 V 50 letech opět zasáhla politická situace, zatáhla se „železná opona“ a chovatelé byli nuceni vystačit s domácím chovatelským materiálem. Situace nebyla jednoduchá. Bylo to období tvrdé rivality s kapitalistickými státy a tak není divu, že pro ruské chovatele anglických toy teriérů tak přestal být anglický standard směrodatný, formovali plemeno dle vlastních kriterií, mnohdy zásadně se odlišujících od anglického standardu, toto trvalo až do 80tých let. V 50.  letech, v této zvláštní době, se tak německý ovčák začal přetvářet ve východoevropského ovčáka – dnes rozšířeného plemene, protože slovo „německý“ bylo z pochopitelných důvodů v Rusku zapovězeno -  téměř v každé ruské rodině byl někdo, kdo padl v bitvě proti fašistickému Německu. V této době vznikalo mnoho nových plemen, například moskevská doga (vznikla křížením německé dogy a německého ovčáka), moskevský vodolez ( výsledek křížení novofoundlandského psa a kavkazského ovčáka), Moskevský strážný pes (vzniklý křížením bernardýna s kavkazským ovčákem), který se chová dodnes i u nás jako málopočetné plemeno, dále černý ruský teriér, plemeno dnes již uznané mezinárodní kynologickou organizací FCI a je poměrně velmi oblíbený. V té době vznikl také moskevský dlouhosrstý teriér – dnes oficiálně nazvaný ruský toy dlouhosrstý.

Hladkosrstý toy teriér byl stále tedy nazýván anglickým toy teriérem, a to, jak už bylo řečeno, až do 80tých let, avšak vzhledem se od skutečných anglických toy teriérů již značně odlišoval, protože ruští chovatelé se vydali z pochopitelných důvodů jaksi odlišnou cestou, než jakou jim velel kapitalistický anglický standard. V Sovětském svazu toy teriér měřil pouze 18-26 cm, měl znatelný stop s klenutou mozkovnou a krátkou zašpičatělou mordu. Mohl být černý s pálením, jakéhokoliv odstínu červené anebo modrý. V 50. letech, jak již bylo řečeno, byl těchto psů v Rusku nedostatek a tak docházelo k přílivu psů bez průkazu původu a kříženci těchto psů, ať již s průkazem nebo bez, podobných těmto anglickým toy-terierům a docházelo k revitalizaci plemene. V té době nikdo neuvažoval o vytvoření nového plemene, prostě jen zachraňovali anglického toy teriéra v izolovaných podmínkách Sovětského svazu. Srovnávat tyto psy se psy s ostatních zemí, prostě nebylo možné. V 80. letech padla „železná opona“ a politická situace se opět rapidně změnila. Rusové mohli navštívit evropské výstavy a srovnat svoje psy se psy z ostatních zemí, dostali se k zahraniční kynologické literatuře a k rozhovorům se zahraničními kynology. V té době Rusové zjistili, jak velmi se jejich toy teriér liší od toho anglického a začali uvažovat o novém plemeni a toy teriér se tak stal oficiálním národním plemenem.

Džony a Dezi

Vraťme se nyní ke vzniku dlouhosrstého moskevského toy-teriéra. 12. 10. 1958 se v Moskvě dvěma hladkosrstým toy teriérům Džonymu a Dezi narodili 2 psíci černí s pálením, kteří měli originální závěsy na uších. Majitelkou těchto psíků se stala moskevská kynoložka  Jevgenie Forminična Žarová, pozoruhodná žena. Byla manželkou generála, což v té době znamenalo velmi mnoho, byla tak velmi bohatá, profesí byla novinářkou a tak byla i velmi zcestovalá. Jako mladá manželka o mnoho staršího muže byla rozmazlovaná, a pro ni nebyl problém koupit jakéhokoliv psa, kterého uviděla na ulici a nabídnout za něj nemalou částku lidem, kteří stěží uživili vlastní rodiny. Měla také dostatek času věnovat se svému cíli – vytvoření nového plemene. Za krátkou dobu tak pod vedením Žarové vznikla v Moskevském městském spolku chovatelů společenských plemen psů početná populace nového plemene -  moskevského dlouhosrstého toy-teriéra. Později v 60. letech se ujala chovu moskevského dlouhosrstého toy-teriéra Zinajda Ivanovna Podhajská, která byla také hlavním rozhodčím exteriéru pro toto plemeno.

V té době se vážně zvažovalo o ukončení chovu.

Kritickým obdobím pro plemeno byly počátky 90tých let. Mnoho jich bylo prodáno „za valuty“ do zahraničí, také výměnou za štěňata jiných plemen. V Rusku vzrostla obliba jiných (západních) plemen. Na výstavách bylo vidět moskevské toy teriéry jen zřídka. V té době se vážně zvažovalo o ukončení chovu tohoto plemene. Naštěstí se v té době objevili noví chovatelé, provedly se korekce ve standardu a plemeno se opět začalo rozvíjet. Vzhledem k odlišnosti hladkosrstého anglického toy teriéra od jeho anglické verze, vyvstala myšlenka spojit moskevského dlouhosrstého toy-teriéra a hladkosrstého anglického toy teriéra vzniklého v historických podmínkách Ruska a byl přijat pro obě varianty nový název „Ruský toy-teriér“ ve dvou variantách, a to hladkosrsté a dlouhosrsté. Fantastickým tempem se plemeno začalo rozvíjet a to nejen v Rusku, ale také v ostatních zemích a začalo období boje za oficiální mezinárodní uznání kynologickou organizací FCI. Je to první plemeno, o jehož uznání Rusko oficiálně žádalo. Prezidentem klubu chovatelů ruského toye v té době byl Valerij Novikov, mezinárodní rozhodčí exteriéru, velká osobnost a přitom vlídný, skromný a inteligentní, spolu se svou ženou majitel legendární chovatelské stanice ruských toyů a boxerů - iz Armii Ljubvi. Autor mnoha článků a knihy o tomto plemeni. Začala trnitá a namáhavá cesta. Trpělivá a systematická práce přinesla svoje ovoce a 21. 2. 2006 FCI podmínečně na dobu 10 let uznalo plemeno pod názvem Ruský toy (teriér muselo být k nelibosti všech chovatelů vypuštěno) ve dvou variantách dlouhosrsté a hladkosrsté. V roce 2016 skončilo 10ti leté období podmínečného uznání. Nyní probíhají jednání o plném uznání plemene. Bohužel se člověk, který se o uznání plemene znatelně zasadil, této fáze již nedožil. Prezident klubu ruského toye Valerij Novikov na jaře roku 2015 náhle zemřel. V jeho práci však pokračují další zkušení a dlouholetí chovatelé a všichni věříme, že celý proces dovedou do úspěšného konce. A tak všichni držte malým hrdým toyáčkům palce.

První toy v ČR

Do Čech byl první Moskevský dlouhosrstý toy-terier dovezen po roce 1980 a první vrh se narodil v roce 1988. Plemeno je sdruženo do Klubu málopočetných plemen. Jeho chovem se zabývá pouze několik chovatelských stanic. Počet narozených jedinců od roku 1988 je zhruba 700. O hladkosrsté verzi nejsou žádné zmínky, pravdou ale zůstává, že někdy kolem roku 1999 mě oslovila neznámá paní (jméno mi bohužel vypadlo) na klubové výstavě KCHMPP v Mladé Boleslavi a byla nadšená plemenem. Ukazovala mi starou fotografii hladkosrsté fenky ruského toye, černé s pálením, s typickou hlavou a široce posazenýma očima, kterou dostala od svých ruských přátel jako dar. Avšak ani ona ani její štěňata nebyly nikdy oficiálně do naší plemenné knihy zapsány. První hladkosrstí jedinci byli do České republiky dovezeni a řádně do plemenné knihy zapsáni v roce 2014 – Prvním psem byl z Finska dovezený pes černý s pálením Mustan-Mantan Isosorsimo a druhým v roce 2015 z Novosibirska dovezená černá s pálením fena Beauty Toy Yanvar´ka. Dnes již je zapsáno 5 dospělých jedinců této varianty. Navzdory malému počtu jedinců u nás se toy v současné době chová v mnoha státech v Evropě, v Asii, v Americe, Austrálii. V Rusku se na klubové výstavě sejde přes 200 jedinců, na evropských a světových výstavách pak zhruba 70 jedinců.

A jaký vlastně “rusáček” je?

Malý klaun se stále dobrou a veselou náladou. Často si při hře vystačí i sám. V malém těle se skrývá poměrně hodně agilní pes. Dokáže v klidu odpočívat nejraději blízko svého pána a někde hodně vysoko, ale pak aktivně vyskočit a provázet ho, klidně i do „pekla“. Vzhledem k tomu, že se jedná o mladé plemeno, není ještě zatížený degenerativními onemocněními, je zpravidla zdravý a vitální do vysokého věku, není výjimkou dožití se 17-18 let věku. Nebezpečím jsou vzhledem k velikosti psíka spíše úrazy, toy je zejména ve štěněcím věku malé kamikadze (úmyslné nebo neúmyslné ublížení velkým psem, pády, zlomeniny, otravy, apod.). Toy se zpravidla fixuje na jednoho člověka, kterému je bezmezně oddaný, provází ho prakticky všude a brání ho (vzhledem ke své velikosti) doslova s nasazením vlastního života. Jinak miluje celou rodinu a má dobrý vztah k dětem, nebývá kousavý. Je inteligentní, rychle se učí, ale také rychle vymýšlí, jak svého pánečka “očůrat”. Je hravý, rád a bravurně se zapojuje do interaktivních her. Je temperamentní a nezřídka dominantní, prostě teriér, a proto vyžaduje zejména důslednou výchovu. Je to osobnost. Při dobré výchově se z něj stává skvělý rodinný pes, ale chovat smečku toyů není úplně jednoduché. Ve smečce se plně projevují základní instinkty, vrozené smečkám všech psovitých šelem, a to vyžaduje určitou dávku znalostí a zkušeností.  Srst vyžaduje jen malé úsilí na svou údržbu, nijak výrazně nelíná, dlouhosrstá varianta vyžaduje pročesávání srsti na uších a ocase, aby se netvořily dredíky a srst se zbytečně nepoškozovala. Zvýšená péče je nutná jen u výstavních jedinců a i to je zanedbatelné oproti ostatním plemenům. Nutné je dbát na krácení drápků, toy je lehký a tak drápky dostatečně neobrušuje ani při aktivním pohybu. Důkladnou péči, jako u všech malých plemen, vyžadují zuby. Zuby a dásně je třeba kontrolovat a pravidelně čistit od zubního plaku a kamene. Pokud se zubům neposkytuje dostatečná péče, může dojít k zánětu dásní a následně k vypadávání zubů, zejména řezáků již ve věku 3 let. Malé plemeno vyžaduje kvalitní stravu, vhodnou pro malá plemena psů. Štěně do 7 měsíců se vyvíjí, a proto je třeba krmit vhodnou stravou pro štěňata malých plemen a omezit zvýšenou námahu kloubů a kostí (schody směrem dolů, skoky, dlouhé turistické výlety apod.). Toy zpravidla rád aportuje a loví (mouchy, ptáky, hlodavce…). Není výjimkou, že si toy troufne na vzrostlého potkana a bravurně ho zakousne. Domácí zvířata, žijící s ním v domácnosti, zpravidla toleruje, ale není dobré ho nechávat s nimi o samotě. Kočky, které s ním žijí v domácnosti, miluje, sám je tak trochu kočka. Sportování a procházky jsou pro toye zábava, rád něco podniká a poznává něco nového. Rád aportuje. Lehce a rád se učí, je vytrvalý a málokdy choulostivý. Hladkosrstá varianta je pochopitelně trochu choulostivější v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Pokud se pejsek pohybuje, zvládne bravurně i silnější mrazy, pokud ale chvíli stojíme, třeba při tlachání se známými, berte svého toye raději pod bundu, může lehce prochladnout. Malý toy prochladne pochopitelně rychleji než 45 kg rotweiler. 

Chov ruského toye není úplně jednoduchý a to zejména proto, že se jedná o mladé a ne úplně ustálené plemeno. Úplný začátečník má tak situaci poměrně těžkou. Pro zkušeného chovatele je to zase naopak velká výzva.

Chov v ČR zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů KCHMPP, www.kchmpp.cz, v Rusku pak Národní klub plemene ruský toy http://rustoy-nkp.ru/

V roce 2017 také připravujeme první Den ruského toye. Tak nám držte palce, ať se vše podaří a rok 2017 je rokem plného uznání plemene, které bude odměnou všem zarputilým chovatelům tohoto, u nás málo známého a málo rozšířeného, ale přitom tak skvělého, plemene. A také aby dalším svátkem pro naše chovatele byl vedle ostaních klubových akcí také Den ruského toye.

Foto: archiv Renaty Doležalové

Prosinec 2016

Vyšlo: 16.12.2016
Toto číslo jsme si opravdu užili a to plnými doušky. Jak jsme nasadili hned od prvního čísla, tak v každém je jedna skupina FCI. Jenže dvanáctá neexistuje a co s tím? To bylo přeci ...
17 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Ruský toy (dlouhosrstý, hladkosrstý)

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi