Lafora epilepsie

Poprvé byla zjištěna u drsnosrstých jezevčíků trpasličích. Například ve Velké Británii trpí touto autozomálně recesivní progresivní nemocí více než 5 % čistokrevných trpasličích drsnosrstých jezevčíků. Mezi další plemena, u kterých se s tímto onemocněním setkáváme, patří např. baset, trpasličí a velký pudl, pointer, velškorgi nebo bígl. Vzhledem k nepříbuznosti některých plemen, trpících epilepsií Lafora, se zdá, že ke vzniku mutace došlo opakovaně a rozšířena byla inbreedingem.

Klinické příznaky se zpravidla začnou objevovat až ve věku 5 - 6 let psa nebo později. Zahrnují především myoklonus (nepravidelné prudké záškuby svalů typické pro epilepsii) a s postupem času se kromě zvyšování frekvence záchvatů a nekontrolovatelného škubání přidávají i jiné neurologické symptomy jako ataxie, mrkání, slepota nebo demence. U záchvatů je kromě záškubů běžná i rigidita, zvukové projevy, slinění, močení nebo stav bezvědomí. Epileptický záchvat může být vyvolán buď spontánně nebo blikajícím světlem, náhlými zvuky nebo pohybem, zejména v blízkosti hlavy psa.

Tato forma epilepsie je neléčitelná a fatální. Terapie je v současnosti omezena na léčbu záchvatů, vhodná dieta a léky je pomohou udržet na uzdě.

Zdroj: www.genomia.cz