Norbotenský špic

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:  Norrbottenský špic (špic z kraje Norrbotten) pravděpodobně pochází z malých špicovitých psů typu lajky, o kterých je známo, že žili již s pravěkými lovci na nejsevernějším výběžku Skandinávie. Malý lovecký špic přežil tisíce let díky přirozenému výběru – vydrželi jen ti nejschopnější. Ve velmi drsných podmínkách severních oblastí skandinávského poloostrova byl lov pro obživu a kožešiny nezbytný pro přežití. Drahocenné kožešiny zvířat jako sobol, norek a hranostaj, byly po celá staletí jedinou platnou měnou. Když po 2. Světové válce drasticky klesly ceny kožešin, klesnul i zájem o norrbottenského špice. Plemeno zmizelo a nemělo po mnoho let žádné zápisy; proto ho švédský Kennel Club (SKK) prohlásil za zaniklé. Ale jen o deset let později se objevily zprávy, že na malých usedlostech provincie Norrbotten byli nalezeni někteří typičtí jedinci, žijící jako domácí psi a hlídači. Díky velmi obětavé práci několika lidí byl tento starodávný lovecký špic zachráněn. V roce 1967 byl norrbottenský špic znovu zapsán do registru a byl sestaven jeho nový standard.

CELKOVÝ VZHLED: Malý, mírně obdélníkový špicovitý pes, dobře vyvážený, s pevným a dobře vyvinutým svalstvem. Ostražitý, s vysoko nesenou hlavou, nebojácným postojem a extrémní hbitostí. Pohlavní dimorfismus by měl být dobře patrný.

POVAHA / TEMPERAMENT: Jakožto lovecký pes by norrbottenský špic měl být pozorný a odvážný. Je to bystrý, temperamentní, sebevědomý pes s přátelskou povahou. Ačkoliv je toto plemeno především využívané pro lov tetřevů a tetřívků, je použitelný pro lov kožešinové zvěře stejně jako vyštěkávání losů.

HLAVA: Silná a suchá. Při pohledu shora a ze stran se rovnoměrně zužuje k nosu.

MOZKOVNA:

Lebka: Poměrně široká, čelo mírně klenuté, shora spíše plochá.

Stop: Patrný, ale jen lehce vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Černá.

Čenich: Délka se rovná polovině délky hlavy nebo je o něco kratší. Viditelně se zužuje k nosní houbě, ale není špičatý.

Pysky: Suché a těsně přiléhající.

Líce: Patrné.

Čelisti/Zuby: Dobře vyvinuté čelisti a zuby, nůžkový skus.

Oči: Středně velké, mandlového tvaru a šikmo posazené. Jasné s klidným, ale bystrým výrazem. Tmavohnědé.

Uši: Vysoko nasazené, vzpřímené, mírně větší než střední velikosti, s pevnou kůží, špičky mírně zaoblené.

KRK: Mírně delší, proporční k tělu; suchý a svalnatý, mírně klenutý; vztyčený.

TRUP:

Kohoutek: Patrný.

Hřbet: Krátký, vodorovný, silný, svalnatý a pružný.

Bedra: Krátká a široká.

Záď: Středně dlouhá a široká, mírně spáditá, s dobře vyvinutým a pevným svalstvem.

Hrudník: Středně hluboký a dlouhý. Hloubka zhruba polovina celkové výšky v kohoutku, dobře vyvinutá poslední žebra. Při pohledu zepředu je hrudní koš oválný a normální šířky. Předhrudí dobře vyvinuté a výrazné.

Spodní linie a břicho: Při pohledu zboku by měla být nejnižší část hrudního koše v rovině loktů nebo mírně pod ní a pozvolna přecházet do slabin. Břicho jen mírně vtažené.

OCAS: Poměrně vysoko nasazený, nesený ve vysokém oblouku, ale volně stočený. Špička ocasu se ze strany dotýká stehna. Natažený ocas nemá dosahovat pod hlezna.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Při pohledu zepředu postoj ani úzký, ani široký, končetiny rovné a rovnoběžné.

Plece: Lopatky dlouhé, široké, svalnaté, výrazný kohoutek. Těsně přiléhající k hrudníku a šikmo uložené.

Nadloktí: Stejné délky jako lopatky, svírající výrazný úhel. Dobře vyvinutá a těsně přiléhající k hrudníku, ale neomezující pohyb.

Lokty: Ne vbočené nebo vybočené.

Předloktí: Rovná; silná kostra, suché, ale pružné svaly.

Nadprstí: Silná, při pohledu zboku mírně šikmá.

Přední tlapky: Malé, silné, směřující přímo vpřed, se sevřenými a dobře klenutými prsty. Dobře vyvinuté a pevné polštářky.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Při pohledu zezadu rovnoběžné.

Stehna: Proporčně dlouhá, s pánví svírající téměř pravý úhel. Silné svaly.

Kolena: Silná s výrazným zaúhlením.

Bérce: Svírají se stehny výrazný úhel.

Hlezna: Silná.

Nárty: Suché, pružné a poměrně dlouhé.

Zadní tlapky: Jako přední tlapky.

CHODY/POHYB: Plynulý, volný a prostorný, hřbet v pohybu pevný. Končetiny při pohledu zepředu i zezadu paralelní.

OSRSTĚNÍ:

Srst: Patrová. Podsada jemná a hustá, pesíky tvrdé, krátké a rovné. Krycí srst poměrně přilehlá, různé délky. Nejkratší na nosním hřbetu, temeni, uších a přední straně končetin. Nejdelší na krku, zadní straně stehen a spodní straně ocasu.

Barva: Čistě bílá, vždy s dobře ohraničenými a rozmístěnými skvrnami, ideálně všech odstínů červené a žluté. Skvrny na těle mohou být poměrně velké. Barva může pokrývat strany hlavy a uši. Skvrny v barvě černé, ve všech odstínech plavé nebo divokého zbarvení jsou přípustné, ale ideální zbarvení mají vždy přednost.

VÝŠKA/HMOTNOST:

Výška v kohoutku:     Ideální výška psů:      45 cm.

                                   Ideální výška fen:      42 cm.

Tolerance +/-  2 cm.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

VÁŽNÉ VADY: 

Masová nebo játrová nosní houba.
Chybění zubů s výjimkou P1.
Tříslové znaky.
Smíšená bílá a barevná srst (roan) a tečkování srsti.
 

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

Agresivita nebo přehnaná bázlivost.
Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
Zkrácený ocas.
 

Pozn.:

Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být 
použiti v chovu.