Jakutská lajka

Krátký výtah z historie

Jakutská lajka je staré domorodé psí plemeno vyšlechtěné původními národy Severovýchodu Ruska na tzv. „psích řekách“[1].

V různou dobu a také různí badatelé (A. F. Middendorff, W. L. Sieroszewski, L. P. Sabanejev, N. V. Sljunin, R. K. Maak, kněz A. A. Širinskij-Šichmatov, V. I. Johelson, E. V. Pfitzenmeier, J. G. Orlov, M. Dmitrijeva-Sulimova, E. I. Šereševskij, A. G. Čikačev a další) použili k popisu jakutské lajky různé názvy (alazejevská, aňjujská, arktická, verchojanská, kolymo-indigirská, omolonská, omsukčanská, lovecká, polární, susumanská, severovýchodní tažná, tunguzská, čuvyčanská, evenská, jakutská atd.).

Od r. 1635 je v listinách Kоzáků zmínka o psech žijících podél „psích řek“.

V r. 1692 byla v Amsterdamu publikována kniha holandského vědce, cestovatele, geografa a etnografa Nikolas-Kornelissona Vitsena „Severní a východní Tartárie“. V této knize byly publikovány rytiny „Způsoby přesunu Jakutů v zimě“. Tyto rytiny ukazují způsoby využití psů k tažné dopravě. Je to první zobrazení jakutských psů. Tyto rytiny rovněž zobrazují tažení lyžaře psem (skijöring race – zimní druh sportu) a další zimní druh sportu – zimní windsurfing. Jsou to nejstarší zobrazení skijöringu a zimního windsurfingu.

V  r. 1730 Vitus Johassen Bering začal s výpravou rozšířené 2. kamčatské expedice. V době této expedice se aktivně používali psi ležícího za polárním kruhem Jakutska. Byly to první geografické expedice s využitím psů.

V knize „Geografie Ruského impéria“ Ivana Pavlovského v 1843 r. se píše, že: „psi (jakutské lajky) se používali jako poštovní“. V r. 1839 v Jakutské oblasti se v zimním období pro poštovní spojení z Jakutska do Ochotska a dál na Kamčatku používalo k převážení těžkého nákladu do dvaceti spřežení (saně). Do sáněk bylo zapřaženo obvykle deset psů po dva do řady na dlouhém řemenu, s vedoucím jedenáctým. Takto vezli náklad o hmotnosti od 25 do 35 pudů (x 16,38 kg) a za den uběhli až 80 verst. A při lehké jízdě za den uběhli 140 verst (ruských mil, x 1067 m).

V 1850 profesor Ivan Jakovlevič Gorlov popsal tradiční metody chovu a použití jakutských lajek ve své knize „Přehled ekonomického stavu, statistiky Ruského impéria za r. 1849“. 

Celkový vzhled

• Jakutská lajka je silný pes, s dobře vyvinutým svalstvem, střední velikosti, kompaktní, přiměřeně dlouhé nohy, se silnou suchou kůží. Osrstění je dobře vyvinuto a musí být dostatečné pro život a práci v drsných arktických podmínkách. Pohlavní dimorfismus je jasně vyjádřen, psi jsou silnější a mohutnější než feny.

Důležité poměry

• Délka trupu od plece k sedacímu hrbolu převyšuje kohoutkovou výšku o 10-15%.  
• Délka hlavy tvoří o trochu méně než 40 % kohoutkové výšky.
• Délka tlamy tvoří 38-40% délky hlavy.
• Délka přední nohy tvoří 52-54% kohoutkové výšky.

Povaha a temperament

• Jakutská lajka je odvážný, pohyblivý, kontaktní, přátelský, společenský a temperamentní pes.

Hlava

• Mírně klínového tvaru, úměrná velikosti psa.

Mozkovna:

• Lebka:
  středně široká, lehce kulatá, s dostatečně vysokým čelem.
• Lícní kosti:
  mírně vyjádřeny.
• Stop:
  dobře vyjádřen.

Obličejová partie

• Nos:
  nosní houba velká, s širokými nozdrami černé nebo hnědé barvy.
• Tlama:
  dobře tvarovaná pod očima, klínovitého tvaru, zužující se plynule směrem k nosní houbě.
• Čelisti/zuby:
  zuby velké, bílé, žádoucí je kompletní (42 zubů dle zubního vzorce), nůžkový nebo klešťový skus. Po 3 letech je přípustný těsný předkus.
• Oči:
  uloženy rovně a široko od sebe, ale ne hluboko, mandlového tvaru. Barva očí je tmavě hnědá, světle modrá a přijatelné jsou rovněž oči různé barvy (jedno oko hnědé, druhé světle modré) anebo světlemodré segmenty na hnědé duhovce.Víčka jsou suchá, těsně přiléhající, v souladu s barvou nosní houby. U bílého podkladu (srsti) je přípustné světlejší víčko.
• Uši:
  trojúhelníkového tvaru, vysoko nasazené, široké u kořene, silné, vztyčené nebo polovztyčené. Uši jsou pokryty hustou krátkou srstí. Při pohybu se uši pokládají dozadu.
• Krk:
  dostatečně dlouhý, dobře osvalený, středně nasazený

Trup

silný, osvalený, se zaoblenými žebry.

• Horní linie:
  rovná a pevná s nepatrným náklonem od mírně vyjádřeného kohoutku směrem ke kořenu ocasu.
• Hřbet:
  silný, široký, rovný, dobře osvalený.
• Bedra:
  krátká, široká, dobře osvalená.
• Záď:
  široká, svalnatá, dlouhá, kulatá, téměř horizontální
• Ocas:
  vysoko nasazený, nesen do půlkruhu na zádech (srpkovitý hozen přes záda), pokrytý hustou chundelatou srstí.
• Hrudník:
  široký, dostatečně dlouhý, mírně hluboký, v průřezu oválný.

Končetiny

• silné, svalnaté, rovné, paralelně postavené.

Hrudní končetiny

rovné, rovnoběžné, silné, s dobře vyvinutým osvalením.

• Lopatky:
  uložené šikmo, umírněné délky.
• Plece:
  svalnaté, umístěno šikmo, umírněné délky.
• Lokty:
  těsně přiléhají k hrudníku, směrují dozadu.
• Nadprstí:
  krátké, silné, téměř horizontální.

Pánevní končetiny

se silnou kostrou a dobře vyvinutým svalstvem. Při pohledu zezadu rovné a paralelní.

• Stehno:
  široké a svalnaté.
• Koleno:
  dobře vyjádřeno a zaúhleno.
• Bérce:
  střední délky, silné. Zaúhlení hlezenních kloubů dobře vyjádřeno.
• Nárt:
  silný, vertikální.
• Tlapky (přední i zadní):  
  klenuté, sevřené, s velmi tvrdými polštářky, hustou srstí (štětkou) mezi prsty. Zadní tlapy jsou o trochu větší než přední.

Chody / pohyb

•  rychlý, pružný. Charakteristickým tempem je energický klus a cval.

Osrstění

• Srst:
  hustá, lesklá, rovná, drsná na dotek, střední délky, s velmi dobře vyvinutou hustou podsadou. Na krku tvoří hřívu, zvlášť výrazně se projevující u psů, na zadní straně předních a zadních končetin jsou husté praporce, na ocasu malý závěs. Na hlavě a předních stranách končetin je srst kratší.
• Barva:  Bílá a libovolná skvrnitá (dvou nebo tříbarevná).

Výška a hmotnost 

• Psi:
  požadovaná výška – 55-59 cm, ideální – 56 cm.
• Feny:
  požadovaná výška – 53-57 cm, ideální – 55 cm.

Vady

• Jakákoli odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a závažnost s jakou je posuzována, musí být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví psa a jeho schopnost vykonávat práci tradiční pro toto plemeno.
• výrazná odchylka od typu, stavby, krátké nohy;
• čtvercový formát;
• plochý, mělký nebo sudovitý hrudník;
• špatně vyvážený, mdlý pohyb;
• vlnitá, měkká, příliš krátká srst, se špatně vyvinutou podsadou.

Diskvalifikující vady

• agresivní nebo bázlivá povaha;
• disproporce stavby těla;
• psi samičího typu;
• podkus, předkus volný (bez kontaktu), zkřivená čelist;
• jakékoli jednobarevné zbarvení, kromě bílé barvy;
• hladkosrstost;
• jakékoli odchylky v chování nebo stavbě těla, jenž mají vliv na zdraví psa a na jeho schopnost vykonávat práci tradiční pro dané plemeno.

Poznámka: psi (samci) musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.