Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Italský Segugio krátkosrstý

Český názevItalský Segugio krátkosrstý
Původní názevSegugio Italiano a pelo raso
Zkratka plemeneSEK
Číslo standardu337
FCI skupinaVI. - Honiči a příbuzné

Standard

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:

Plemeno segugio pochází z antických dob. Tito psi jsou jistě potomci primitivních psů antického Egypta, kteří byli používáni k lovu zvěře. Do oblasti Středomoří je přivedli féničtí obchodníci a nakonec se dostali do Itálie. O existenci psů podobných dnešnímu plemeni segugio vypovídá mnoho vyobrazení z dob různých dynastií egyptských faraónů. Na vyobrazeních jsou psi se svěšenými slechy, což svědčí o pokročilé domestikaci. Z toho se může vyvodit, že antičtí psi, používaní pro lov zvěře, se objevili v Itálii a vznikl z nich dnešní segugio, jehož anatomické znaky se udržely prakticky beze změn v průběhu staletí. Psi stejného typu a velikosti jsou součástí sousoší lovkyně Diany (neapolské muzeum) a Diany s lukem a šípem (vatikánské muzeum). Na zámku vévody Borso d´Este (1600) je k vidění plátno, na kterém je vyobrazen ideální typ dnešního segugia.

 

CELKOVÝ VZHLED: Pes středních proporcí, má kvadratický rámec; je robustní konstrukce, vyvážený, s dobře vyvinutou kostrou, suchých tvarů, obdařen dobrým svalstvem bez sebemenší stopy tuku; podlouhlá hlava, jejíž horní linie (osy lebky a nosního hřbetu) jsou divergentní; krátká srst.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka těla je stejná jako kohoutková výška (kvadratický formát). Hloubka hrudníku je polovinou kohoutkové výšky. Délka tlamy je polovinou délky hlavy. Krk má mít délku 4/10 kohoutkové výšky.

 

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Honič dobře uzpůsoben pro nejrůznější honitby; vybaven velkou odolností a dobrou rychlostí, je extrémně náruživý, ať loví samostatně anebo ve smečce; je pevného temperamentu, ale ne příliš společenský, má jemný výraz a rezonantní velmi líbivý hlas.

 

 

HLAVA:

 

MOZKOVNA:

Lebka: Při pohledu seshora má lebka tvar skoro oválný. Z profilu jsou osa lebky a tlamy divergentní; horní profil lebky je lehce konvexní; šířka v oblasti jařmových oblouků je menší, než polovina délky hlavy; nadočnicové oblouky jsou nepatrně vyvinuté; čelní rýha je jenom lehce naznačena; týlní hřeben je krátký, úhledný a výrazný, ale ne přehnaně.

Stop: Jenom lehce vyznačený.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Dostatečně velká, pohyblivá s dobře otevřenými otvory; nosní žlábky jsou lehce do stran; vždy černá.

Tlama: Délka tlamy je polovinou délky hlavy; je nepatrně hlubší nežli delší; šířka tlamy, měřená v polovině její délky, musí být o něco menší, než jedna pětina délky hlavy; horní linie tlamy je konvexní (římský nos), tlama se po stranách zužuje směrem k čenichu; oblouky dolní čelisti jsou téměř rovné po celé své délce; dolní profil tlamy je tvořen horním pyskem.

Pysky: Jemné a tenké; zepředu i z profilu se nejeví příliš vyvinuté do hloubky; v profilu tvoří horní pysk lehkou křivku na dolním okraji. Okraje pysků jsou vždy černé.

Čelisti / zuby: Čelisti mají tvar komolého kužele; řezáky stojí v pravém úhlu. Zuby jsou kompletní a bílé, pravidelně postavené a normálně vyvinuté; nůžkový skus je korektní, klešťový je přípustný.

Líce: Ploché a suché.

Oči: Mají mandlový tvar, jsou velké, zářící, tmavě okrové barvy; v semi-laterální pozici, jemného výrazu; okraj očních víček musí být černý.

Uši: Nasazené na úrovni jařmových oblouků nebo o něco níže; uši musí být svěšené a charakteristické stočením, které táhne celý závěs dopředu, aniž by mu umožnilo záhyb nebo stočení. Závěs má tvar trojúhelníku, je plochý po celé délce a velmi široký; ve špičce je zúžený; nikdy není široce oblý; na konci se velmi lehce vtáčí dovnitř. Délka uší musí dosáhnout asi 70% délky hlavy. Šířka ucha, meřená v jeho nejširším místě, je o trochu větší, než polovina jeho délky.

 

KRK: Horní profil krku je mírně klenutý, takže je lehce konvexní. Délka odpovídá anebo je téměř rovna délce hlavy. Krk má tvar komolého kuželu a jeví se velmi suchý a lehký, působí dojmem, že není příliš osvalen (dlouhé svaly). Kůže je jemná, těsně přiléhající, bez záhybů a laloku; krátká srst.

 

TRUP:

 

Horní linie: Rovná hřbetní linie, která od kohoutku harmonicky sestupuje k zádi s mírným klenutím na úrovni beder.

Kohoutek: Jenom mírně stoupá nad hřbetní linii a je úzký, protože špičky lopatek jsou blízko u sebe; přechází harmonicky do základu krku.

Hřbet: Profil je rovný s nepříliš výrazným svalstvem; poměr hrudní a bederní oblasti je 3 : 1.

Bedra: Délka beder je o něco méně, než jedna pětina kohoutkové výšky; jsou přibližně stejně široká jako dlouhá; dobré osvalení bederní oblasti v délce i šířce.

Záď: Horní linie zádi je lehce klenutá; s inklinací asi 10° pod horizontálu; její délka je asi jednou třetinou kohotkové výšky a šířka je asi polovinou její délky; osvalení je dobře vyvinuto.

Hrudník: Hloubka hrudníku tvoří polovinu kohoutkové výšky; hrudník je dobře vyvinut, aniž by měl sudovitý tvar. Hrudník musí dosahovat dolů k loktům. Žebra nejsou příliš klenutá, pouze lehce oblá; obvod hrudníku je o čtvrtinu větší, než kohoutková výška, hrudní koš je středně široký.

Dolní linie z profilu a břicho: Profil je typický tím, že je v přímce po celé své délce od hrudní kosti k břichu; břicho je velmi suché a není příliš vtažené.

 

OCAS: Je nasazen vysoko v úrovni zádi. Na bázi je tenký a nezužuje se po celé své délce, s výjimkou špičky, která je velmi tenká. Špička ocasu téměř dosahuje k hleznům. Je pokryt krátkou srstí po celé své délce. V klidu ocas pouze visí; v akci je nesen nad linií hřbetu.

 

KONČETINY

 

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Svislice pozorována z profilu musí odpovídat pomyslné přímce, která spuštěna ze špičky úhlu, tvořeného kostí ramenní a lopatkou, se dotýká země v bodě prstů hrudních končetin, a další vertikále, které je spuštěná ze špičky loktu a dělí předloktí a kloub zápěstí na dvě skoro stejné části a končí v polovině délky nadprstí. Při pohledu zepředu jsou končetiny ve vertikální linii, která je spuštěna ze špičky lokte a dělí předloktí, kloub zápěstí, nadprstí a tlapku na dvě víceméně stejné díly. Výška lokte od země je rovna polovině kohoutkové výšky.

Plece: Délka lopatky je jednou třetinou kohoutkové výšky; lopatka se sklání pod úhlem  45° až 55° k horizontále; svaly jsou dlouhé a suché, viditelné a velmi výrazné; úhel skapulo-humerální je zhruba 110°.

Nadloktí: Délka nadloktí je asi polovinou výšky od země k lokti; je uloženo víceméně paralelně vůči střední rovině těla. Osvalení ramene je dlouhé a suché.

Loket: Je umístěn na úrovni hrudní linie nebo lehce pod ní, paralelně ke střední rovině těla; špička lokte musí ležet na svislici spuštěné ze špičky lopatky. Humero-radiální úhel je 135° až 145°.

Předloktí: Délka předloktí dosahuje asi jedné třetiny kohoutkové výšky; je kolmá k zemi, cubito-karpální rýha je dobře patrná, což budí dojem suché štíhlé končetiny.

Zápěstí (carpus): Suché, rozšiřující se v přímé linii předloktí.

Nadprstí (metacarpus): Je dlouhé alespoň 1/6 délky hrudních končetin, měřených od země k lokti; je širší, než zápěstí, ale ploché a suché; z profilu je nadprstí lehce šikmé.

Tlapy hrudních končetin: Oválného tvaru (zaječí tlapka); prsty sveřené a klenuté; prstové polštářky nejsou příliš masité; jsou suché, tvrdé, tuhé jako kůže a černé. Silné drápy jsou zahnuté a vždy černé. Přítomnost některých bílých drápů (nikoliv růžových), není chybou.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Svislice pozorována z profilu musí odpovídat pomyslné přímce, která spuštěna ze sedacího hrbolu k zemi, se dotýká nebo téměř dotýká špiček prstů. Končetiny při pohledu zezadu musí odpovídat pomyslné svislici, která spuštěna ze sedacího hrbolu míří k zemi, přičemž se dělí na dvě stejné části procházející hlezenním kloubem, nártem a tlapkou. Délka končetiny je asi 93% kohotkové výšky.

Stehno: Dlouhé a široké. Délka je alespoň jednou třetinou kohoutkové výšky. Svaly jsou vyrýsované a jasně viditelné; dolní obrys stehna je lehce oblý. Úhel coxo-femurální je mezi 90° a 95°.

Koleno: Je na vertikále s končetinou; není směřováno ani ven ani dovnitř; úhel kolene je kolem 115°.

Lýtko: Délka lýtka je o trochu menší, než délka stehna; sklání se pod horizontálou v úhlu 40°. Lýtko má suché svaly, dokonce i ve vyšší partii, svaly jsou jasně od sebe rozlišeny; nožní rýha je vyjádřena a jasně znatelná; vnější žíla je viditelná; struktura kostí je poněkud lehká, ale velmi pevná.

Hlezenní kloub: Má šířku víceméně jako 1/10 kohoutkové výšky; vzdálenost od země ke špičce kloubu určuje nárt; struktura kostí je pevná s vyrýsovanými obrysy kostí, což podtrhuje suchý vzhled končetiny; tibio-femurální úhel je kolem 135°.

Nárt (metatarsus): Délka nártu se blíží polovině délky hrudní končetiny, měřené od země k lokti; je o něco méně širší, než hlezenní kloub, a je postaven kolmo k zemi. Bez paspárků.

Tlapy pánevních končetin: Oválného tvaru (zaječí tlapka); ale ne tolik jako u hrudních končetin; dobře uzavřená, s klenutými prsty, pokrytými hustou srstí; prstové polštářky nejsou příliš masité; jsou suché, tvrdé, kožnaté, vždy černé. Silné drápy jsou zahnuté a vždy černé. Přítomnost některých bílých drápů (nikoliv růžových), není chybou.

 

CHODY: Pes při lovu cválá.

 

KŮŽE: Jemná a tenká, těsně přiléhající po celém těle. Pigmentace třetího víčka, drápů a polštářků u tlapek je výhradně černá. Černá pigmentace patra není požadována, ale je vysoce žádoucí.

 

OSRSTĚNÍ

 

SRST: Krátká srst po celém těle; textura je rovná jako u koně, hustá, uzavřená a jednotně hladká; na těle, tlamě i končetinách se může roztroušeně vyskytovat hrubší srst, což není považováno za vadu.

BARVA: Přípustné barvy jsou: jednotně plavá ve všech odstínech, od intenzivní červené po bledou (vymytou) plavou, a černá s pálením. Znaky pálení, jako u všech psů barvy černé s pálením, by měly být na tlamě, nad očima, na hrudi, na končetinách od zápěstí po tlapku a od hlezna po tlapku, také pod ocasem. Plaví psi mohou mít bílé znaky na tlamě a lebce (symetrická maska i bez), bílou hvězdu na hrudi, bílou na krku, na nadprstí a nártu, na tlapkách a špičce ocasu. Bílá však není žádoucí a čím je jí méně, tím lépe. Černá s pálením může mít bílou hvězdu pouze na hrudníku; v takovém případě se u segugia nazývá tříbarevnou.

 

VELIKOST A HMOTNOST :

 

Kohoutková výška:    Psi 52 - 58 cm.

                                   Feny 48 - 56 cm

Pro výborné jedince je povolena tolerance 2 cm nad i pod výšku uvedenou ve standardu.

 

Hmotnost:       18 – 28 kg

 

VADY:

 

Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

 

·         Stálý mimochod

 

VYLUČUJÍCÍ VADY:

 

·         Agresivita nebo přílišná plachost.

·         Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování budou diskvalifikováni.

·         Konvergentní osy lebky a nosního hřbetu.

·         Depigmentace úplná nebo na velké části nosu.

·         Konkávní nosní hřbet.

·         Předkus.

·         Různě zbarvené oči, úplná depigmentace na převážné části očních víček.

·         Bezocasost nebo krátký ocas, vrozený nebo získaný.

·         Barva břidlicová, olověná; žíhaná srst; kávová, kaštanově hnědá nebo játrová barva nebo pokud bílá barva převládá.

·         Výška přesahující hranice pro toleranci.

 

Pozn.:

·         Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

·         Do chovu musí být připuštěni pouze typičtí psi funkčně a klinicky zdraví.

Kalendář akcí