Italský ohař

Krátký výtah z historie

Tento starověký pes italského původu byl používán k lovu ptáků a vyvinul se v průběhu staletí od pradávných způsobů lovu k lovu se střelnou zbraní. Fresky ze 14.století jsou důkazem nesporné nadčasovosti italského ohaře v průběhu staletí, co se týče jeho morfologie nebo jeho loveckých vloh ohaře. Byl selektován na schopnost rychlého a prostorného klusu a je přirozeným výborným přinašečem.

Celkový vzhled

• Silný a harmonický v konstrukci, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jednicům se suchými končetinami, s dobře vyvinutým svalstvem a s výraznými liniemi, s výrazně modelovanou hlavou a zřetelnou modelací v oblasti pod obličejem, tj. se všemi znaky, které přispívají k specifičnosti tohoto plemene.

Důležité poměry

• Délka trupu je stejná anebo o trochu větší, než výška v kohoutku. Délka hlavy odpovídá 4/10 výšky v kohoutku; šířka hlavy, měřená na úrovni jařmových oblouků, je menší, než polovina její délky. Lebka a tlama jsou stejně dlouhé.

Povaha a temperament

• Houževnatý a uzpůsobený všem druhům lovu, spolehlivý, obdařený výbornou schopností rozumět, poslušný a snadno ovladatelný.

Hlava

• Je hranatá a úzká v oblasti jařmových oblouků; délka lebky je stejná jako délka tlamy. Úhel mezi horní linií lebky a tlamy je divergentní, tzn. že prodloužená osa nosního hřbetu protíná lebku ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině lebky.

Lebeční partie

• Lebka:
  Při pohledu z profilu, má lebka tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka lebky, meřená na úrovni jařmových oblouků, by neměla přesáhnout polovinu délky hlavy. Vyklenutí čela a nadočnicových oblouků je zřetelné. Čelní rýha je patrná a končí v polovině lebky. Hřeben je krátký a nevýrazný. Týlní hrbol je zřetelný.
• Stop:
  Není výrazný.

Obličejová partie

• Nosní houba:
  Velká, s velkými dobře otevřenými nosními otvory, mírně přečnívá před linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven více méně růžově – až masově nebo hnědě, podle zbarvení srsti.
• Tlama:
  Nosní hřbet lehce klenutý nebo rovný. Jeho délka odpovídá polovině délky hlavy, hloubka činí 4/5 délky. Pozorovány zepředu se boky tlamy mírně sbíhají, ale i přesto má tlama dobrou šířku. Brada je nevýrazná.
• Pysky:
  Horní pysk je dobře vyvinut, jemný a elastický, ne zvadlý, překrývá čelist; při pohledu z profilu přesahuje mírně dolní čelist. Při pohledu zepředu tvoří pod nosem obrácené „V“; koutek musí být znatelný, aniž by byl větrný (volný).
• Čelisti / zuby:
  Zubní oblouky dobře vyvinuté, zuby kolmo postaveny v čelistech, nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný.
• Líce:
  Suché.
• Oči:
  Jsou uloženy středně po stranách, mají jemný a submisivní výraz, nejsou ani zapadlé, ani vystouplé. Oči jsou dost velké, oční víčka mají tvar oválu a těsně přiléhají (ani entropium ani ektropium). Duhovka je více méně tmavá okrová nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti.
• Uši:
  Dlouhé, měly by dosáhnout špičku nosu, aniž by bylo potřeba je natahovat. Jejich šířka je alespoň jako polovina jejich délky; pozvednout se dají jenom mírně; úpon je poněkud úzký, položen dosti vzadu na úrovni jařmových oblouků; pružné ucho s předním okrajem dobře vtočeným dovnitř a přiléhající k lícím je upřednostňováno; špičky uší jsou lehce oblé.

Krk

• Silný, má tvar komolého kuželu, délka nesmí být menší, než 2/3 délky hlavy, zřetelně oddělený od šíje. Na hrdle je patrný jemný dvojitý lalok.

Trup

• Horní linie z profilu:
  Horní linie je tvořena dvěmi liniemi: první, téměř rovná, vede šikmo od kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli; druhá linie je mírně klenutá a spojuje se s linií zádě.
• Kohoutek:
  Je dobře vyjádřen, zřetelně oddělen jako bod na lopatkách.
• Bedra:
  Široká bederní partie, svalnatá, krátká a lehce klenutá
• Záď:
  Dlouhá (zhruba 1/3 kohoutkové výšky), široká a dobře osvalená; ideální úhel pánve (úhel tvořený pánví a horizontálou) je 30°.
• Hrudník:
  Široký, hluboký a dosahující až k loktům, aniž by vytvářel kýl, dobře klenutá žebra, zejména ve spodní části.
• Dolní linie z profilu a břicho:
  Dolní linie téměr vodorovná v oblasti hrudníku, mírně vtažená v oblasti břicha.

Ocas

• Silný u kořene, rovný, s lehkou tendencí se zúžovat ke konci; srst krátká. Když je pes v akci, obzvláště při vyhledávání, je nesen horizontálně nebo skoro horizontálně. Ocas přirozené délky by neměl přesahovat pod patu a měl by mít výše zmíněné vlastnosti. Pokud je kupírován pro lovecké účely a s ohledem na zdraví a pohodu zvířete, musí mít délku 15-25 cm od kořene.

Končetiny

Hrudní končetiny

• Všeobecně:
  Pohyb je velmi volný.
• Plece:
  Silné, dobře osvalené, dlouhé a šikmé.
• Nadloktí:
  Šikmé, přilehající ke hrudníku.
• Loket:
  Měl by se nacházet na kolmici spuštěné z nejzazšího budu lopatky k zemi.
• Předloktí:
  Silné, rovné, se zřetelnými silnými svaly.
• Nadprstí (metacarpus):
  Správně utvářené, suché, dobré délky a lehce šikmé.
• Tlapy hrudních končetin:
  Silné, lehce oválného tvaru, dobře klenuté s pevnými prsty a silnými drápy dobře klenutými směrem k zemi. Barva drápů je bílá, žlutá nebo hnědá, s více či méně tmavým odstínem podle zbarvení srsti; polštářky jsou pružné a tvrdé.

Pánevní končetiny

• Stehno:
  Dlouhé, paralelní, osvalené, se zadním obrysem téměř rovným.
• Kolenní kloub:
  Dobře zaúhlený.
• Lýtko:
  Silné.
• Hlezenní kloub:
  Široký.
• Nárt (metatarsus):
  Relativně krátký a suchý
• Tlapy pánevních končetin:
  Stejných vlastností jako tlapy hrudních končetin; mají paspárky, jejichž absence není považována za chybu. Dvojité paspárky jsou tolerovány.

Chody / pohyb

• Prostorný a rychlý klus, s mocným odrazem z pánevních končetin, s hlavou a nosem vysoko nesenými stejně jako při lovu, nos je nesen výše, než je hřbetní linie.

Kůže

• silná, ale pružná, jemnější na hlavě, hrdle, podpaží a na nížších partiích těla. Viditelná pigmentace musí korespondovat se zbarvením srsti, nikdy ne černé tečkování. Pigmentace pysků je růžová, u běloušů nebo u zbarvení bílá s oříškovou vykazují někdy hnědé nebo světle kaštanové skvrny.

Osrstění

• Srst:
  Krátká, hustá a lesklá, jemnější a kratší na hlavě, uších, předních stránach končetin a tlapách.
• Barva:
  Bílá. Bílá se skvrnami různých velikostí oranžové nebo více či méně tmavě jantarové barvy. Bílá s více nebo méně velkými hnědými skvrnami. Bílá stříkaná oranžově, tj. oranžový bělouš. Bílá stříkaná hnědě, tj. játrový bělouš. U této poslední kombinace se oceňuje kovový lesk, je upřednostňován teplý odstín hnědé, připomínající barvu mnišského roucha. Je upřednostňována symetrická maska na obličeji, ale její nepřítomnost je tolerována.

Výška a hmotnost 

Kohoutková výška:   

• 55 až 67 cm

Preferovaná velikost u psa:

• 58-67 cm

Preferovaná velikost u feny:

• 55 – 62 cm

Hmotnost:

• Mezi 25 a 40 kg v závislosti na velikosti

Vady

• Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

Vážné vady

• Výrazný podkus
• Přílišné množství kůže, která způsobuje přehnaný lalok nebo nerozdělený lalok a příliš vrásek na hlavě.
• Velikost 2 cm nad nebo pod standardní výšku v kohoutku.
• Přetočený ocas je vysoce nežádoucí.

Diskvalifikující vady

• Agresivita nebo přílišná plachost
• Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování budou diskvalifikováni.
• Rozštěp nosu
• Sbíhavost/konvergence kranio-faciálních linií (mozkovna a nosní hřbet)
• Předkus
• Různě zbarvené oči
• Srst černá, bílá s černou, tříbarevná, plavá, oříšková, jednobarevná a tříslové znaky.
• Absence pigmentace / albinismus
• Pigmentace kůže a souvisejících míst se stopami černé barvy.

Poznámka:

• Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
• Do chovu musí být připuštěni pouze typičtí psi funkčně a klinicky zdraví