Artoisský honič

Krátký výtah z historie:

Toto plemeno, někdy nazývané též pikardský honič, bylo hojně rozšířené při historických lovech (štvanicích) v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. A bylo velmi oblíbené.

Byl to úžasný zážitek, sledovat tyto psy, hlásící zajíce vytrvale celou hodinu i v suchém počasí. Pan Coulteulx de Canteleu ve svém díle „Rukověť francouzského parforsního lovu“ (Manuel de vénérie francaise, 1890) mluví rovněž s obdivem o atroiském honiči. Uvádí, že artézská rasa byla v jeho době prokřížená a bylo těžké najít čistokrevné jedince, avšak přesto se zachovalo ještě několik čistokrevných jedinců tohoto plemene, nejlepšího pro lov zajíce. Proto umístil tyto vybrané jedince, představitele plemene, do velkého psince v pařížské zoologické zahradě, aby se s nimi seznámila široká veřejnost. Ke konci XIX. století a na počátku XX. se o restauraci původního typu artoise  pokoušel pan Levoir v Pikardii, aniž by však toho dosáhl. Během tohoto období a na počátku I. světové války jiný pikardský chovatel, pan Mallard, dominoval v chovu této rasy. Ale i když choval velice krásné psy, jak o tom svědčí četná uznání z výstav psů, tito již nebyli vždy v původním typu, jaký popisují staří autoři. Po II. světové válce se mělo zato, že artoiský honič se zařadil mezi plemena, která zmizela navždy. Ale pan Andréchy v Buigny les Gamaches v kraji Somme se rozhodl na počátku 70. Let XX. stoleté zrekonstruovat toto rasu. Díky jeho nadšení a také práci paní Pilat, získává tento honič znovu svoje místo.

Celkový vzhled:          

• Pes dobře stavěný, svalnatý a nepříliš dlouhý, působící dojmem energie a síly.

Důležité proporce:

• výška/délka těla………………………………..mezi 10:10 až 10:11
• výška hrudníku/výška v kohoutku……………okolo 1:2
• šířka mozkovny/délka hlavy………………….okolo 8:10

Vlastnosti-povaha:

• Je to statný a otužilý pes s velmi jemným nosem, dobře se držící ve smečce, vyrovnaný a společenský;

Hlava:

Část mozková:

• Mozkovna:
  silná, široká, dost krátká, oblá, svrchu zploštělá, s nevýrazným týlním hrbolem.
• Stop:
  výrazný

Část obličejová:

• Nos:
  černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami.
• Pysky:
  horní překrývá spodní a musí být dostatečně vyvinutý, aby při bočním pohledu utvářel dojem hranaté čenichové partie.
• Nosní hřbet:
  rovný, při pohledu z profilu středně dlouhý.
• Líce:
  suché.
• Zuby:
  nůžkový skus, horní řezáky překrývají spodní v těsném doteku, zuby jsou správně postaveny v čelistech.
• Oči:
  vzhledem k šířce fronty nejsou posazeny příliš blízko u sebe, jsou okrouhlé, nejsou vsazeny hluboko, jejich pohled je melancholický a milý, zbarveny jsou tmavě hnědě. Sliznice vnitřní stany víček nesmějí být vidět.
• Uši:
  zavěšené ve výši očí, jemné, široké na konci oblé, téměř ploché a dosti dlouhé, dosahující k začátku nosu.

Krk:    

• středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem.

Tělo:

• Hřbet:
  široký a pevný.
• Bedra:
  mírně klenutá.
• Kyčle:
  mírně klesající k zádi, která je svalnatá.
• Hrudník:
  široký a dlouhý, dost hluboký, neboť hrudní kost dosahuje do výše loktů.
• Slabiny:
  vyplněné.
• Źebra:
  dobře klenutá.

Ocas:

• silný, dost dlouhý, nesený srpovitě, nikdy ne přetočený dopředu.

Hrudní končetiny:

• Celkový pohled:
  přední končetiny jsou silné a rovné.
• Záprstí:
  lehce šikmé.
• Lopatky.
  šikmo uložené a svalnaté
• Lokty:
  postavené v ose těla.
• Tlapky:
  mírně protáhlé, silné, ale dostatečně sevřené. Polštářky jsou černé a kompaktní.

Pánevní končetiny:

• při pohledu zezadu se sedací hrbol, střed stehna, hlezno, zánártí a tlapka nacházejí v téže ose.
• Stehna:
  dlouhá a svalnatá.
• Kolena:
  silná a středně úhlená.
• Zánártí:
  krátké a silné.

Pohyb:

• pravidelný a snadný.

Kůže:

• dost silná.

Zevnějšek:

•  Srst:
  krátká a dost přiléhavá.
• Zbarvení:
  trikolorní, tmavě pálené, přecházející k odstínu zaječímu nebo jezevčímu, s pláštěm nebo s velkými plotnami.
• Hlava je obvykle plavá, někdy s příměsí černé.

Váha:

• průměrně 28-30 kg.

Výška:

• Kohoutková výška:    
  psi i feny          53-58 cm s tolerancí 1 cm

Chyby:

• všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Hlava:

• mozkovna úzká, střechovitě klenutá
• čenich příliš špičatý
• horní pysk nedostatečně spuštěný a přiléhající
• uši nasazené pod linií očí, krátké, ne dost ploché
• oči světlejší, zřejmá šilhavost
• krk  příliš dlouhý nebo štíhlý

Tělo:

• hřbetní partie příliš dlouhá, hřbetní linie měkká, prosedlá
• ocas příliš dlouhý, křivý

Přední končetiny:

• strmě uložená lopatka
• vybočené lokty
• strmé záprstí
• měkké tlapky
• prsty otevřené, příliš dlouhé

Zadní končetiny:

• plochá stehna
• hlezna strmá, příliš uzavřená nebo příliš otevřená

Zbarvení:

• stříkané

Povaha:

• nedůvěřivý jedinec

Vyřazující vady:

• chybějící typ (jedinec nedostatečně typický
• předkus, podkus
• oči příliš světlé
• slabé končetiny
• zbarvení odchylné od předepsaného standardu
• velmi husté stříkání
• kohoutková výška vybočující z hranic, předepsaných standardem
• jedinec bázlivý nebo agresivní
• anatomické anomalie
• viditelné invalidní změny

N.B.: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.