Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Artoisský honič

Český názevArtoisský honič
Původní názevChien d'Artois
Zkratka plemeneAH
Číslo standardu28
FCI skupinaVI. - Honiči a příbuzné
Velikoststřední (31 - 60cm)
Druh srstikrátká
Vhodnostpro začátečníky
pro aktivní lidi
pro seniory a děti
Umístěnído bytu
na zahradu
Využitísport
dlouhé tratě

Standard

Krátký výtah z historie:

Toto plemeno, někdy nazývané též pikardský honič, bylo hojně rozšířené při historických lovech (štvanicích) v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. A bylo velmi oblíbené.

Byl to úžasný zážitek, sledovat tyto psy, hlásící zajíce vytrvale celou hodinu i v suchém počasí. Pan Coulteulx de Canteleu ve svém díle „Rukověť francouzského parforsního lovu“ (Manuel de vénérie francaise, 1890) mluví rovněž s obdivem o atroiském honiči. Uvádí, že artézská rasa byla v jeho době prokřížená a bylo těžké najít čistokrevné jedince, avšak přesto se zachovalo ještě několik čistokrevných jedinců tohoto plemene, nejlepšího pro lov zajíce. Proto umístil tyto vybrané jedince, představitele plemene, do velkého psince v pařížské zoologické zahradě, aby se s nimi seznámila široká veřejnost. Ke konci XIX. století a na počátku XX. se o restauraci původního typu artoise  pokoušel pan Levoir v Pikardii, aniž by však toho dosáhl. Během tohoto období a na počátku I. světové války jiný pikardský chovatel, pan Mallard, dominoval v chovu této rasy. Ale i když choval velice krásné psy, jak o tom svědčí četná uznání z výstav psů, tito již nebyli vždy v původním typu, jaký popisují staří autoři. Po II. světové válce se mělo zato, že artoiský honič se zařadil mezi plemena, která zmizela navždy. Ale pan Andréchy v Buigny les Gamaches v kraji Somme se rozhodl na počátku 70. Let XX. stoleté zrekonstruovat toto rasu. Díky jeho nadšení a také práci paní Pilat, získává tento honič znovu svoje místo.

Celkový vzhled:          

  • Pes dobře stavěný, svalnatý a nepříliš dlouhý, působící dojmem energie a síly.

Důležité proporce:

  • výška/délka těla………………………………..mezi 10:10 až 10:11
  • výška hrudníku/výška v kohoutku……………okolo 1:2
  • šířka mozkovny/délka hlavy………………….okolo 8:10

Vlastnosti-povaha:

  • Je to statný a otužilý pes s velmi jemným nosem, dobře se držící ve smečce, vyrovnaný a společenský;

Hlava:

Část mozková:

  • Mozkovna:
    silná, široká, dost krátká, oblá, svrchu zploštělá, s nevýrazným týlním hrbolem.
  • Stop:
    výrazný

Část obličejová:

  • Nos:
    černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami.
  • Pysky:
    horní překrývá spodní a musí být dostatečně vyvinutý, aby při bočním pohledu utvářel dojem hranaté čenichové partie.
  • Nosní hřbet:
    rovný, při pohledu z profilu středně dlouhý.
  • Líce:
    suché.
  • Zuby:
    nůžkový skus, horní řezáky překrývají spodní v těsném doteku, zuby jsou správně postaveny v čelistech.
  • Oči:
    vzhledem k šířce fronty nejsou posazeny příliš blízko u sebe, jsou okrouhlé, nejsou vsazeny hluboko, jejich pohled je melancholický a milý, zbarveny jsou tmavě hnědě. Sliznice vnitřní stany víček nesmějí být vidět.
  • Uši:
    zavěšené ve výši očí, jemné, široké na konci oblé, téměř ploché a dosti dlouhé, dosahující k začátku nosu.

Krk:    

  • středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem.

Tělo:

  • Hřbet:
    široký a pevný.
  • Bedra:
    mírně klenutá.
  • Kyčle:
    mírně klesající k zádi, která je svalnatá.
  • Hrudník:
    široký a dlouhý, dost hluboký, neboť hrudní kost dosahuje do výše loktů.
  • Slabiny:
    vyplněné.
  • Źebra:
    dobře klenutá.

Ocas:

  • silný, dost dlouhý, nesený srpovitě, nikdy ne přetočený dopředu.

Hrudní končetiny:

  • Celkový pohled:
    přední končetiny jsou silné a rovné.
  • Záprstí:
    lehce šikmé.
  • Lopatky.
    šikmo uložené a svalnaté
  • Lokty:
    postavené v ose těla.
  • Tlapky:
    mírně protáhlé, silné, ale dostatečně sevřené. Polštářky jsou černé a kompaktní.

Pánevní končetiny:

  • při pohledu zezadu se sedací hrbol, střed stehna, hlezno, zánártí a tlapka nacházejí v téže ose.
  • Stehna:
    dlouhá a svalnatá.
  • Kolena:
    silná a středně úhlená.
  • Zánártí:
    krátké a silné.

Pohyb:

  • pravidelný a snadný.

Kůže:

  • dost silná.

Zevnějšek:

  •  Srst:
    krátká a dost přiléhavá.
  • Zbarvení:
    trikolorní, tmavě pálené, přecházející k odstínu zaječímu nebo jezevčímu, s pláštěm nebo s velkými plotnami.
  • Hlava je obvykle plavá, někdy s příměsí černé.

Váha:

  • průměrně 28-30 kg.

Výška:

  • Kohoutková výška:    
    psi i feny          53-58 cm s tolerancí 1 cm

Chyby:

  • všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Hlava:

  • mozkovna úzká, střechovitě klenutá
  • čenich příliš špičatý
  • horní pysk nedostatečně spuštěný a přiléhající
  • uši nasazené pod linií očí, krátké, ne dost ploché
  • oči světlejší, zřejmá šilhavost
  • krk  příliš dlouhý nebo štíhlý

Tělo:

  • hřbetní partie příliš dlouhá, hřbetní linie měkká, prosedlá
  • ocas příliš dlouhý, křivý

Přední končetiny:

  • strmě uložená lopatka
  • vybočené lokty
  • strmé záprstí
  • měkké tlapky
  • prsty otevřené, příliš dlouhé

Zadní končetiny:

  • plochá stehna
  • hlezna strmá, příliš uzavřená nebo příliš otevřená

Zbarvení:

  • stříkané

Povaha:

  • nedůvěřivý jedinec

Vyřazující vady:

  • chybějící typ (jedinec nedostatečně typický
  • předkus, podkus
  • oči příliš světlé
  • slabé končetiny
  • zbarvení odchylné od předepsaného standardu
  • velmi husté stříkání
  • kohoutková výška vybočující z hranic, předepsaných standardem
  • jedinec bázlivý nebo agresivní
  • anatomické anomalie
  • viditelné invalidní změny

N.B.: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

 

 

                                  

 

           

 

 

 

Kalendář akcí