Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Život našich psů máme ve svých rukou!

Toužíte po dlouhém a spokojeném životě se svým psím parťákem? Umíte číst řeč jeho těla a víte, jak je to důležité? Přemýšlíte už dlouho dopředu, jak lze předcházet zdravotním i jiným komplikacím a jaký vliv má třeba strava, ale i dostatečný pohyb na kvalitu společného soužití a pohodu zvířete? A co by šlo udělat lépe? Jana Indrychová si pro vás tentokrát připravila zamyšlení právě nad touto problematikou.


Život našich psů máme ve svých rukou!

Položme si jednoduchou otázku. Proč si dnes vlastně lidé pořizují domácí mazlíčky a co by si měli uvědomit ještě předtím, než tak učiní? Dnes se budu snažit popsat nějakým čtivým způsobem situaci, jaká u nás vládne, co se péče o naše čtyřnohé parťáky týče. Bohužel skutečnost není tak růžová, a dokud se my lidé nezamyslíme nad tím, že zvířata nejsou věci, ale živé bytosti stejně jako my, nic se nenapraví. Tohle je totiž základ pro to, abychom se mohli těšit ze společnosti našich chlupatých kamarádů co nejdéle. Abychom tu spolu radostně a spokojeně žili klidně i dvacet let. Ano, slyšíte správně, dvacet let byl před zavedením industriální stravy reálně možný seniorský věk psů i koček.

vý Neznalost ale neomlouvá

Často se ve své praxi setkávám se zdravotními potížemi, jejichž příčina tkví v neznalosti majitelů. Lidé při pořizování zvířete myslí hlavně na sebe, nebo aby zvířátkem potěšili někoho dalšího. Pejsky nebo kočičky si často kupujeme pro radost a jako němé společníky. To slovo němé je někdy i přínosem, tím myslím, že ten milý tvor zdánlivě neumí mluvit nebo spíš my mu neumíme naslouchat, a tak nám nezpůsobuje starosti. Ale většinou je to na škodu. Kdyby zvířata uměla mluvit, už by pro lidi nebyla tak atraktivní, protože by to byl pak stejný vztah jako s jiným člověkem. Často by si stěžovala na to, co je bolí, co jim to dáváme do misky za hrozné jídlo, a že se jim chce na záchod nebo se proběhnout venku. Řešili by s námi prostě mnoho věcí, které při neznalosti jejich základních potřeb a špatné osobní empatii děláme. Oni s námi ale v podstatě stejně celý život komunikují, ovšem pokud k tomu nemáme vrozené vlohy nebo si nepřečteme dobrou odbornou literaturu o tom, jakým způsobem jim porozumět nebo jaké mají životní potřeby apod., tak se na nich dopouštíme velkých chyb, které nezřídka vedou minimálně k veterináři.

Veterináři by mohli vyprávět…

Veterinární lékaři by o tom mohli psát romány. Nemají to se svými lidskými klienty vůbec jednoduché. Četla jsem i studii, kdy někteří z nich z bezmoci páchají i sebevraždy. Zvěrolékaři jsou prý nejpočetnější skupinou mezi doktory, která někdy ukončí svůj život tímto způsobem. A to si nedělám legraci. Na Facebooku to dokonce zveřejnila jedna veterinářka a hned vzápětí to potvrdila další, která napsala, že z jejich ročníku takto tragicky skončili už tři její kolegové. Je totiž velice frustrující být v dnešní době veterinárním lékařem, kterému jde opravdu hlavně o zdraví zvířat, a který s nimi soucítí. Kolikrát se neustále dokolečka snaží vysvětlovat majitelům, co všechno dělají špatně a jak to napravit a kolikrát se jim tam ti samí lidé vrací se stejnými potížemi. Často musí ukončit život zvířat jen z toho důvodu, že se lidem zvíře omrzelo nebo je nevyléčitelně nemocné. Já bych třeba tohle opravdu dělat nemohla, proto jsem také nešla na veterinu. Ta bezmoc, která pramení z nevědomosti majitelů a z toho, že je někteří berou jako věc, které se mohou zbavit, kdykoliv se jim zachce. Jsou to obrovské paradoxy. Na jedné straně jsou majitelé, kteří berou svá zvířata jako věci a na straně druhé ti, kteří by za své miláčky dýchali a udělají pro ně víc než sami pro sebe. Ale i ti často právě z neinformovanosti dělají nevědomě fatální chyby, které je stejně nakonec k veterináři dovedou.

Základem zdraví je strava a pohyb výži 

O co by se tedy měl zajímat člověk, než si pořídí například psa a jak by měl uvažovat? Je důležité přečíst si potřebnou literaturu, ale také se řídit tzv. selským rozumem. Základem je strava, čistý vzduch, čistá voda a možnost pořádně se vyběhat, aby se ve zvířeti nehromadila nadbytečná energie. Tohle všechno může majitel ovlivnit, ale horší to bývá se špatnou stravu v důsledku neznalosti problematiky a podléhání reklamě. Velká většina majitelů si stále ještě myslí, že v supermarketu najde vyváženou a kvalitní stravu pro svého psa, a to pokud možno za co nejméně peněz. Je třeba vzít rozum do hrsti a představit si sám sebe na místě zvířete. Nebo si vzít příklad z přírody. Co je pro psa přirozená strava? Třeba takový divoký králík. Když se podíváte na internet a najdete si např. informace o tom, kolik má takový domácí králík výtěžnost masa, jak říkají chovatelé, tak na králíkovi chovaném pro maso je padesát až šedesát procent masa. U běžného divokého králíka to není víc jak čtyřicet pět procent. Zbytek jsou vnitřnosti, kosti, šlachy a maličko tuku. Nejvykrmenější je divoký králík jen jednou do roka, a to na konci podzimu.

Lidé, bděte!

To jsou celkem alarmující údaje v dnešní době, kdy je mánie po granulích, s co největším množstvím masa, nejlépe osmdesát procent a více. Tento trend se objevil po aféře s některými granulemi, které naopak neměly ani gram živočišné bílkoviny, trh je s nimi stále zavalen a většina lidí je zatím také pořád kupuje a podlamuje tak svým psům zdraví systematicky už od malička. Této skutečnosti se ujal marketing výrobců industriálních krmiv a přehodili to do opačného extrému. Minimálně osmdesát procent masa... Vysokým procentem bílkovin se však zatěžují játra, ledviny i střeva. A také velmi záleží na kvalitě vstupních surovin, které se k výrobě granulí i konzerv používají. Už mám u svých klientů zaznamenány i případy, kdy po dvouměsíčním krmení těmito vysokoprocentními granulemi jejich pejsci začínají pít velké množství vody. A nadměrná konzumace tekutin je většinou známkou selhávání ledvin.

výživa Vnitřnosti jednoznačně vedou

Další otázka, kterou bychom si měli u výživy psa položit, je vcelku jednoduchá. Co je v přírodě pro šelmy na jejich kořisti nejdůležitější? Po čem jdou první? Po vnitřnostech samozřejmě, protože tam je nejcennější zdroj vitamínů, probiotik a živých kultur, které mimo jiné podporují také imunitu a udržují zvířata ve vynikající kondici.  Lidé se nechají ovlivnit líbivou, ale lživou reklamou a jsou pak stoprocentně přesvědčeni, že tohle je to nejlepší ultra super prémiové krmivo, které je vyvážené a pejsci po něm budou mít krásně tvrdé a tvarované bobky. Granule jsou zbavené koloidního roztoku, ten se nachází v syrovém i vařeném mase a je životně důležitý pro organizmus. Pitná voda jej nenahradí a proto potom i bobky jsou vysušené a tvrdé. Stačí se zeptat těch, co krmí syrovou či vařenou stravou. Např. vynikajícím zdrojem vitamínů jsou vnitřnosti, které by měla každá krmná dávka společně s masem, příkrmem a zeleninou obsahovat. Vnitřnosti mají projímavý účinek, takže pokud jich náš pejsek snědl více nebo zrovna je ten den nějak oslaben a špatně tráví, tak je to hned poznat. Ale neznamená to žádnou tragédii. Je to přirozená věc. Příští den mu stravu patřičně upravíme podle momentální situace a všechno se uvede do normálu.

Nic není ztraceno výživa 

Majitel psa by měl každý den kontrolovat stolici, močení, míru pití a odchylky od běžného chování. Podle toho poznáme, jestli je s naším zvířetem všechno v pořádku či nikoliv a pak je třeba se nad tím zamyslet a zjednat nápravu. Někdy to mohou být úplně jednoduché skutečnosti, které našeho psa rozhodily. Je také dobré mít doma po ruce nějaké přírodní produkty, které mohou dát do pořádku třeba průjem či zvracení nebo i nějaké psychické obtíže. V takových případech je dobré se s někým poradit, např. se mnou nebo jiným odborníkem, co by bylo vhodné v té které situaci podat. Majitelé si často až při pohovoru uvědomí, co dělají špatně a pak stačí jednoduchá náprava. I veterinář, pokud mu neřeknete všechno, se nemusí dopídit příčiny obtíží a správně zacílit. Jde také o to, jakého veterináře máte a jestli má čas a je ochotný si s vámi o tom důkladně popovídat. 

Je to jen a jen na nás 

Závěrem bych chtěla říct, že život svých psů máme ve svých rukou. Je to velká zodpovědnost, ale i obrovská radost, když máme vedle sebe spokojené a oddané zvíře, které učiní, co nám na očích vidí. Také bychom se poměrně často měli dívat nejen do jejich očí, ale sledovat, jak se náš pes cítí a jestli má vše, co potřebuje, ale zároveň ho ani nepolidšťovat. Jedním z velkých úkolů majitele je i dobrá a důsledná výchova psa.  Předejdeme tak mnoha zbytečným starostem a budeme se moci těšit z lásky toho nejlepšího přítele člověka.

Foto: N. Kolářová, M. Weidnerová

Kam dál ...