Závody se vyhrávají na stopách!

Chtěli byste se naučit opravdu dobře stopovat? A pátráte už dlouho po kvalitním odborném kurzu vedeném někým, kdo patří v pachových pracích mezi opravdovou špičku a rád se o své zkušenosti také podělí? Jeden takový tady pro vás máme! Ale pozor kapacita je omezená, tak příliš neváhejte!

Semináře a kurzy zaměřené na poslušnost a obrany „rostou“ každým rokem jako houby po dešti, ovšem těch opravdu fundovaných a dobře zorganizovaných se stopařskou tematikou je jako šafránu. To se ale v letošním roce podstatně změní. Úřadující mistryně světa IHF a dvojnásobná mistryně republiky HW Kateřina Houšková na základě četné poptávky ze strany kynologické veřejnosti otevírá březnem počínaje kurz kombinující jak tolik potřebnou teorii, tak i praktický nácvik v terénu. A na to, co by vás mohlo ještě zajímat, jsme zeptali té nejpovolanější…

V pilotním dílu k seriálu o přesném stopování na www.ecanis.cz jsem o svojí stopařské praxi již psala, takže teď jen ve zkratce. Stopařině se věnuji od dětství, tedy stejně dlouho, jako se věnuji kynologii celkově, protože všestranný výcvik se bez stop zkrátka neobejde. Ale stejně, jako mnoho jiných kynologů, po řadu let jsem stopy dost opomíjela a často jsem se spoléhala na to, že to prostě nějak vyjde. Než jsem pochopila, že právě stopa bývá tím oddílem, který zásadním způsobem rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu zkoušky, a také, že závody se vyhrávají na stopách.

Můj první pes, který je veden podle metodiky přesného stopování, je osmiletá hovawartka Drákulka. Je dvojnásobnou mistryní republiky HW a aktuálně úřadující mistryní světa IHF. Její stopy se pohybují stabilně přes 90 bodů a to jak nyní na úrovni IGP-FH, tak i v minulosti na úrovni IPO3 a ZVV3. Všechny své psy i psy v tréninku jsem před tím připravovala klasicky a o výsledcích bych raději pomlčela. Ale rozhodně to byly cenné zkušenosti!

Já jsem si s těmi stopami opravdu pohrála, a abych se dostala do fáze, kdy pes spolehlivě dává FHčkové stopy přes 90 bodů, trvalo to osm let. Ale zase kriticky musím říct, že kdybych se nevěnovala na soutěžní úrovni i dalším aktivitám, jako jsou všestranný výcvik a obedience, tak bychom se na podobnou úroveň dostaly o dost dříve. Nicméně ve stopařině platí, že úspěch tvoří především zkušenosti a že vyzrálí psi většinou dosahují stabilnějších výsledků, než psi mladí.

Asi jako většina psovodů jsem se ve své kynologické praxi soustředila především na semináře zaměřené na poslušnost a na obranu. Stopy byly až na té poslední koleji a vždy jsme si tak nějak společně na cvičáku na stopu prostě zašli a něco jsme si vzájemně poradili. Ale nikdo z nás hlouběji neovládal žádnou metodiku. Vždy se říkalo, že pes přece stopovat umí sám. Až v roce 2008 jsem na klikr semináři potkala MVDr. Ivo Srba, který mi představil přesné stopování. Společně jsme uspořádali první seminář přesného stopování a následně jsme pokračovali v rozpracování této metodiky. Zavedení tohoto komplexního systému zcela změnilo můj pohled na pachové práce jako takové a z toho těžím dodnes. Kdybychom se tenkrát nepotkali, na žádné mistrovství světa bych zcela jistě nejela.

Pro každého, kdo to myslí se stopami vážně a hodlá se jim plnohodnotně věnovat. Ať už jsou jeho ambice vrcholové nebo zatím ještě vůbec netuší, kam se chce se psem dostat. Nerozhoduje, zda se jedná o začátečníka nebo pokročilého psovoda, podstatná je pouze chuť do práce a ochota učit se nové věci. Pokud se někdo domnívá, že navštíví seminář a díky tomu přijde automatické zlepšení, tak se bohužel plete – metodika je založená na systematické práci a pravidelném opakování. Bez práce bohužel ani na stopách nejsou koláče. Samozřejmě, že začít metodiku praktikovat u mladého psa (již od štěněte) je značkou ideál, ale i staršího psa s nějakými zlozvyky můžeme přeučit, mám s tím osobní a velmi dobrou zkušenost. Snad jediné omezení – metodika je založená na motivaci na žrádlo a proto je více než žádoucí, aby účastníci kurzu byli tímto způsobem dobře motivovatelní.

Úvodní seminář bude čistě teoretický a na ten bude navazovat desetiměsíční kurz v terénu. Já osobně nejsem velkým příznivcem jednodenních seminářů, protože ne každý psovod (zejména pokud se jedná o začátečníka) si ze semináře dovede odnést skutečně užitečné informace, které je potom schopný sám aplikovat do praxe. Ano, mohla bych udělat seminář, vybrat peníze a jít si po svých… ale pokud má mít teoretická příprava nějaký smysl, musí na ni navazovat praxe. Právě proto vznikla myšlenka stopařského kurzu, který poskytne psovodům komplexní pohled na věc a naučí je cíleně pracovat v systému. Během setkání, která budou probíhat cca jednou měsíčně, budeme společně postupovat kupředu, řešit každý jednotlivý krok zvlášť a opravovat chyby.

Samozřejmě, v dnešní době nám naštěstí moderní technika nabízí spoustu možností a proto součástí kurzu bude také online podpora, kdy s každým psovodem jednotlivě proberu zádrhely, kterých nás jistě spousta čeká, aby nemusel během měsíce opakovat stále stejné chyby, ale abychom se posouvali reálně kupředu.

Počítám s tím, že ne každý psovod bude mít důvěru přihlásit se hned na celý kurz a někteří účastníci si napřed budou chtít poslechnout teoretický seminář, než se rozhodou do kurzu vstoupit. Možnost absolvovat pouze samostatný seminář tu samozřejmě je a vůbec se jí nebráním. Ovšem účastníci, kteří se přihlásí rovnou na celý kurz, budou mít úvodní seminář již v ceně a také zabezpečené místo v kurzu. Kapacita míst v kurzu je pochopitelně omezená, aby měl každý pes v terénu dostatek času pro sebe. Proto nemohu všem účastníkům, kteří se přihlásí pouze na seminář, volné místo garantovat.

Všichni účastníci samozřejmě obdrží propozice s podrobným návodem, ale na úvodní  seminář bude stačit vybavit se dobrou náladou a touhou po vědomostech. Na praktické lekce se potom výbava bude lišit podle pokročilosti jednotlivých psovodů a kroků, které budeme v jednotlivých lekcích řešit.

Přihlášky přijímáme pouze elektronicky (link přikládám níže) a uzávěrka přihlášek je do 23. 2. 2020, případně do naplnění kapacity.

Reálné to je a bude to i naším cílem. Ale záleží na okolnostech, na píli psovoda, šikovnosti psa, jejich vzájemné spolupráci a samozřejmě na věku a zkušenostech, případně zlozvycích obou členů týmu.

Děkuji vám za sdělení užitečných podrobností a sama hned posílám přihlášku.

Foto: Roman Rakovan