Zapisovatelkou na výstavě

Jezdíte rádi na psí výstavy? Přemýšleli jste někdy o tom, že byste si je vyzkoušeli i z jiné pozice, například v roli pracovníka v kruhu? Tušíte, co se po něm vlastně chce? Přinášíme vám vlastní zkušenost z mezinárodní výstavy psů v Brně. A třeba vás tím inspirujeme…

Možná víte, že ve výstavním kruhu je kromě rozhodčího i vedoucí kruhu a také zapisovatel. Už jste ale někdy přemýšleli o tom, jaká je jejich práce a co obnáší? Nebo máte sami osobní zkušenost? Já v této roli byla poprvé a ráda se s vámi o své dojmy podělím.

Mezinárodní výstava psů DUOCACIB Brno se konala o víkendu 28. – 29. ledna 2023 na brněnském výstavišti. Coby dlouholetou vystavovatelku mě napadlo, že tentokrát doprovodím svou kamarádku (vedoucí kruhu) a vyzkouším si po jejím boku úlohu zapisovatele. Jelikož byla výstava dvoudenní (oba dny všechna plemena), přihlásily jsme se rovnou na celý víkend. Hned ráno mě mile překvapilo, jak měli organizátoři vše hezky nachystané. Všechny potřebné materiály jsme dostaly v předem připravené přepravce, a tak stačilo jen dojít ke stolečku do správného kruhu a vše vybalit. Diplomy (kam se psaly i posudky) byly srovnané podle katalogových čísel, která jsme rovněž obdržely hezky seřazená a svázaná gumičkou. Sotva jsme s vedoucí kruhu dosedly, už se začali objevovat první dorazivší vystavovatelé, aby si vyzvedli svá čísla.

Byl to fofr!

Před začátkem posuzování přichází rozhodčí, se kterým se zdravíme a domlouváme si, jak co bude chtít a na co je zvyklý. Rychle nám podepisuje diplomy (abychom pak vystavující nezdržovali) a už se začíná posuzovat. Spolu s rozhodčím je na místě i hospitant, tedy člověk, který se uchází o roli rozhodčího a je v procesu plnění všech potřebných náležitostí. Psi nejprve nastupují v řadě za sebou, kdy jim pan rozhodčí kontroluje zuby a u psů, jestli jsou to opravdoví kluci. Připravuji vlhčené ubrousky pro rozhodčího (které byly součástí přepravky), protože psi mají mokré tlamy a rozhodčí tím pádem mokré ruce. Následně se psi předvádějí a pak se jdou prezentovat do postoje před stoleček. Teď to začíná. Můj první zapsaný posudek v životě…

Mám nachystané tři propisky – co kdyby náhodou dvě selhaly. A už to jede. „Osmnácti měsíční pes, výborné úhlení předních i zadních končetin, dobře nasazený i nesený prut, výborný stop, výborně nasazené uši, barva oka tmavě hnědé, dobré předvedení, srst by si zasloužila lepší přípravu na výstavu.“ Uf, mám to. Ale řeknu vám, byl to fofr. Sotva člověk napsal „ osmnáctiměsíční pes“, pan rozhodčí už byl u spojení „výborný stop“. Musím zrychlit. Další pes a další posudek. Ruka se zrychluje, ale písmo začíná připomínat spíš to doktorské. Začínám litovat vystavovatele, kteří to po mě budou luštit. Píšu a v paměťové frontě mám uloženo minimálně pět dalších poznámek, které musím stihnout zapsat – do toho jsou stále diktovány nové. Mám to. U dalších psů jsou posudky psány v podobném tempu, ale pan rozhodčí přidává i dlouhá souvětí. Začínám dělat zkratky, kde se dá. Místo „výborný pohyb předních i zadních končetin“, mají vystavovatelé v posudku „výb. posun před. i zad. končetin“, postupně se zkracuje na „V posun. před. i zad. končetin“. Tady to ještě jde, ale u některých souvětí nejsou zkratky tak jednoduché, protože by mohly být zavádějící. Rozhodčí má posouzena první tři plemena a nastává krátká přestávka.

Plná hala

Náš kruh je, bohužel, úplně nejdál od toalet. I když jsem ráno vypila jen lok vody, potřebuji je navštívit. Klidně bych i běžela, ale hala je už teď plná vystavovatelů a diváků. Uličky v hale jsou úzké, navíc se v nich lidé přesouvají sem a tam, a tak projít celou halu trvá poměrně dlouho a pohyb je možný jen pomalým krokem. Naštěstí jsme měli v kruhu časovou rezervu, a tak se vše stíhá. Začíná se posuzovat další plemeno, přičemž do kruhu začínají chodit i vystavovatelé, kteří mohli přijet na pozdější hodinu, aby si vyzvedli svá výstavní čísla. Pokud máme jen chvilku času, rozdáváme je – buď já, nebo vedoucí kruhu. Někdy je to ale problém – třeba když přijde vystavovatel v době, kdy rozhodčí posuzuje. Opakovaně tedy žádáme, aby lidé počkali mimo kruh, kde čísla dostanou. Po posouzení posledního psa ve třídě ještě zapisuji rozdané tituly do diplomů a u stolečku se už tvoří další fronta vystavovatelů, kteří se domáhají svých čísel. Naštěstí je většina z nich slušná a shovívavá, a tak trpělivě čekají, než se vše dopíše, následně pozdraví, a nakonec i poděkují.

Zato někteří přijdou a hodí vám svůj vstupní list bez pozdravu na stůl mezi rozepsanou práci – klidně i v době, kdy se ještě bavíte s rozhodčím a kontrolujete, zda je vše shodně zapsané. Posuzování se blíží ke konci a já cítím, že moje pravá ruka tuhne. Je fakt, že od školy jsem tak dlouho v kuse asi ještě nepsala. Doufám, že mě bude ještě chvilku poslouchat a dopíšu i poslední posudky. Využívám všech možných zkratek a doufám, že jim vystavovatelé budou rozumět. A je hotovo. Kruh i jeho okolí se vylidňují. S vedoucí kruhu ještě kontrolujeme, zda jsou naše zápisy v souladu se zápisy rozhodčího. Můj první den v roli zapisovatelky je u konce. Od rána jsem byla ve stresu, abych něco nepokazila, ale pan rozhodčí nám děkuje za dobře odvedenou práci, a dokonce je mu i trochu líto, že s ním nejsme v kruhu i další den.

Úžasný servis!

Po posouzení uklízíme všechny papíry a neseme je zpět organizátorům. V bedýnce jsme měli každý (rozhodčí, vedoucí kruhu i zapisovatel) také bagetu, kdybychom přes den měli hlad. Nyní dostáváme i poukázku na oběd, který je opravdu výborný. Žasnu nad tím, jaký servis organizátoři pro pracovníky v kruhu připravili. Je to milé a pozorné. Přesouváme se k hlavnímu kruhu a fandíme našim oblíbencům v závěrečných soutěžích.

V neděli u malých plemen

Neděle se odvíjí ve stejném duchu, jako sobota, akorát s tím rozdílem, že jsme u malých společenských plemen. Ta se posuzují nejen na zemi v kruhu, ale i na výstavním stolku. Je fajn, že paní rozhodčí je blízko mě, a tak je dobře slyšet. S pejsky má kolikrát svatou trpělivost a u mladých (kolikrát i vystrašených psů) dbá na to, aby neměli z posouzení špatný zážitek, a tak k nim přistupuje jemně a dává jim dostatek času na správnou prezentaci.

Posudky jsou diktovány o něco pomaleji než v sobotu, což velmi vítám. I zde je hospitant, který některé posudky i sám (se souhlasem rozhodčí) diktuje. Jelikož i on si musel projít rolí zapisovatele či vedoucího kruhu nebo překladatele před tím, že se stal hospitantem, má zřejmě pochopení pro to, že zápis není úplně snadný, a že zapisovatel potřebuje také trochu času.

Posudky diktuje tedy zřetelně a v příjemném tempu. V druhé půlce posuzování už zase začínám cítit svou ruku a začínám si uvědomovat, jak úžasní jsou zapisovatelé na velkých výstavách – například na klubových akcích plemen, kde musí mnohdy napsat i více jak 120 posudků za den a kolikrát i ve velkém tempu. Podvědomě tedy děkuji všem, kdo se této role kdy zhostili. Je doposuzováno. Loučíme se s rozhodčí, uklízíme a odnášíme věci organizátorům. Opět se můžeme těšit na skvělý oběd (děkujeme) a konečně také pozdravit naše známé. Na cestě domů se mi vracejí myšlenky z obou dnů. Byla to zajímavá a přínosná zkušenost a už s kamarádkou začínáme přemýšlet, kam vyrazíme příště. Myslím si, že není od věci zkusit si i druhou stranu výstav. Třeba vás to nakonec i chytne.

Text: Marie Trauškeová

Ilustrační foto: Pixabay