Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Základ ruského toye najdeme v anglickém toy teriérovi!

Patříte rovněž mezi ty, které hodně zajímá historie chovu, a dychtivě se těšíte na další střípky z minulosti plemene, které vám právě představujeme? Pak je to konečně zde. Pohodlně se usaďte a opona do doby dávno minulé se právě otevírá...


Základ ruského toye najdeme v anglickém toy teriérovi!
Renata Doležalová 12.5.2021 3269x Historie chovu

Jak již název napovídá, původ ruského toye bychom měli hledat v Rusku. Ale není tomu tak, „vděčí“ za něj totiž úplně jinému plemeni. Plemeni, jehož historie vznikla zhruba před čtyřmi sty lety v Anglii. Ano, jedná se o anglického toy teriéra, který se počátkem dvacátého století těšil v Rusku velké oblibě.

Další zabijáci krys

Věděli jste, že...?

Tohoto psa (vypreparovaného) je možné v současné době vidět v petrohradském Petru I.“. zoologickém muzeu, v oddělení, kde jsou vystaveny exponáty z let 1716 – 1725. Pod exponátem je tabulka s nápisem: „Pes plemene hladkosrstý teriér jménem Lizetta, patřil osobně

Také jste si všimli, že většina malých plemen psů má základy svého využití právě v lovení a zabíjení krys? A stejným úkolem byl „pověřený“ i anglický toy teriér. Pro tehdejší společnost to bylo životně důležitou věcí. Ve středověkých městech totiž chyběla kanalizace, na ulicích se hromadily odpadky, ve kterých spokojeně žily a množily se krysy, mimo jiné nositelé dýmějového moru, tzv. „černé smrti“, metly tehdejší lidské populace.

U ruské inteligence a lidí z vyšších vrstev byly vždy oblíbené čistokrevné anglické rasy, tedy setři, buldoci a angličtí toy teriéři. Za dob Petra I. bylo velkou módou pánů nosit anglický kabát a holit si bradu po anglickém způsobu. Sám car Petr I. měl ještě před tři sta lety ve svém psinci skutečného anglického toy teriéra o velikosti 35 – 40 cm.

Anglie určovala směr...

Základ ruského toye najdeme v anglickém toy teriérovi!

Později v Puškinově době byly ve vyšší společnosti populární „anglické salony“, kde objevit se se skutečným anglickým psem na rukách bylo prostě ohromně šik. Zde se scházely významné osobnosti té doby, jako byli Puškin, Gilyarovský, Čaadajev a další. Není proto divu, že anglický teriér byl oblíbený a rozšířený. V roce 1907 bylo na výstavě v Petrohradě vystaveno čtyřicet šest psů společenských plemen, z toho jedenáct toy teriérů. Velká říjnová revoluce v roce 1917 způsobila velký převrat života v Rusku. V důsledku „rudého teroru“ mnoho lidí z vyšší společnosti bylo zavražděno nebo emigrovalo na západ. Část jejich psů uteklo spolu se svými majiteli, část se rozprchla do všech koutů země, stále ovšem existovali a množili se, ale jejich čistokrevný chov se neprováděl téměř do poloviny padesátých let.

Vzestup plemene

K obnovení plemene došlo tedy až v padesátých letech, do chovu byli použiti jedinci i bez rodokmenů a někteří dokonce nebyli ani čistokrevní. Vývoj ruského plemene však šel svou vlastní cestou. Vznik toye se datuje do roku 1958, kdy se ze spojení dvou hladkosrstých rodičů (pes Džoni a fena Dezi) narodila štěňata se závěsy na uších a chovatelé se rozhodli, že to bude typickým znakem pro nově vznikající plemeno. Ale o tom až níže...

Suvenýry z druhé světové války

V polovině čtyřicátých let, tedy po konci druhé světové války, se ruští vojáci vraceli domů a každý si s sebou vezl nějaký suvenýr. Někdo dobrý německý motocykl, jiný výkřik techniky – fotoaparát značky Lejca a další psa. Tak se do Ruska dostali ratlíci, trpasličí pinčové a další plemena psů s rodokmenem i bez.  Pro anglického toy teriéra je typické zbarvení pouze černé s pálením, avšak pinčové byli hnědí s pálením, čistě rezaví s hnědým nebo černým nosem. Následky toho vidíme v toyích dodnes.

Ve stalinských dobách neměla společenská plemena psů příliš na růžích ustláno. Teprve v roce 1953 až 1991, tedy v době Chruščova, dochází k uvolnění a nastává doba velkých chovatelských experimentů. Obnovy plemene anglický toy teriér se ujala moskevská kynoložka Marie Alexandrovna Landau, příbuzná laureáta Nobelovy ceny za fyziku Lva Davidoviče Landaua. Zasloužila se o vznik Moskevského městského spolku chovatelů společenských plemen, kde se jí do rukou dostal nemocný toy teriér. Marie ho vyléčila, zamilovala se to tohoto plemene, a tak začala jeho chov rozvíjet. Sbírala po celé zemi jednotlivé psy, kterým mnohdy chyběly rodokmeny. Přesto se jí podařilo vytvořit celkem početnou populaci.

Zatáhla se „železná opona“

Základ ruského toye najdeme v anglickém toy teriérovi!

V padesátých letech opět zasáhla politická situace, zatáhla se „železná opona“ a chovatelé byli nuceni vystačit s domácím chovatelským materiálem. Situace nebyla jednoduchá. Bylo to období tvrdé rivality s kapitalistickými státy a tak není divu, že pro ruské chovatele anglických toy teriérů tak přestal být anglický standard směrodatným, formovali plemeno dle vlastních kritérií, mnohdy zásadně se odlišujících od anglického standardu, toto trvalo až do osmdesátých let. V padesátých letech, v této zvláštní době, se tak německý ovčák začal přetvářet ve východoevropského ovčáka – dnes rozšířeného plemene, protože slovo „německý“ bylo z pochopitelných důvodů v Rusku zapovězeno. Téměř v každé ruské rodině byl někdo, kdo padl v bitvě proti fašistickému Německu. V této době vznikalo mnoho nových plemen, například moskevská doga (vznikla křížením německé dogy a německého ovčáka), moskevský vodolez (výsledek křížení novofoundlandského psa a kavkazského ovčáka), moskevský strážní pes (vzniklý křížením bernardýna s kavkazským ovčákem), který se chová dodnes i u nás jako málopočetné plemeno, dále černý ruský teriér, plemeno dnes již uznané mezinárodní kynologickou organizací FCI a je poměrně velmi oblíbeným. V té době vznikl také moskevský dlouhosrstý teriér – dnes oficiálně nazvaný ruský toy dlouhosrstý.

Hladkosrstý toy teriér byl stále tedy nazýván anglickým toy teriérem, a to, jak už bylo řečeno, až do osmdesátých let, avšak vzhledem se od skutečných anglických toy teriérů již značně odlišoval, protože ruští chovatelé se vydali z pochopitelných důvodů jaksi odlišnou cestou, než jakou jim velel kapitalistický anglický standard. V Sovětském svazu toy teriér měřil pouze 18 – 26 cm, měl znatelný stop s klenutou mozkovnou a krátkou zašpičatělou mordu. Mohl být černý s pálením, jakéhokoliv odstínu červené, anebo také modrý. Víme už, že v padesátých letech bylo těchto psů v Rusku nedostatek a tak docházelo k přílivu psů bez průkazu původu a kříženců, ať již psů s průkazem nebo bez, podobných těmto anglickým toy teriérům a docházelo tím k revitalizaci plemene. V té době nikdo neuvažoval o vytvoření nového plemene, prostě jen zachraňovali anglického toy teriéra v izolovaných podmínkách Sovětského svazu. Srovnávat tyto psy se psy z ostatních zemí prostě nebylo možné. V osmdesátých letech padla „železná opona“ a politická situace se opět rapidně změnila. Rusové mohli navštívit evropské výstavy a srovnat svoje psy se psy z ostatních zemí, dostali se k zahraniční kynologické literatuře a k rozhovorům se zahraničními kynology. V té době zjistili, jak velmi se jejich toy teriér liší od toho anglického a začali uvažovat o novém plemeni a toy teriér se tak stal oficiálním národním plemenem.

Ruský toy byl prvním plemenem, o jehož uznání Rusko oficiálně žádalo!

Na počátku stáli Džony a Dezi

Základ ruského toye najdeme v anglickém toy teriérovi!

Vraťme se nyní ke vzniku dlouhosrstého moskevského toy-teriéra. V Moskvě se dne 12. 10. 1958 dvěma hladkosrstým toy teriérům Džonymu a Dezi narodili dva černí psíci  s pálením, kteří měli originální závěsy na uších. Majitelkou těchto psíků se stala moskevská kynoložka  Evgeny Fominischa Žarovan, pozoruhodná žena. Byla manželkou generála, což v té době znamenalo velmi mnoho, byla také velmi bohatá, profesí byla novinářkou a tak byla i velmi zcestovalá. Jako mladá manželka o mnoho staršího muže byla rozmazlovaná, a pro ni nebyl problém koupit jakéhokoliv psa, kterého uviděla na ulici a nabídnout za něj nemalou částku lidem, kteří stěží uživili vlastní rodiny. Měla také dostatek času věnovat se svému cíli – vytvoření nového plemene. Za krátkou dobu tak pod vedením Žarové vznikla v Moskevském městském spolku chovatelů společenských plemen psů početná populace nového plemene – moskevského dlouhosrstého toy-teriéra. Později v šedesátých letech se ujala chovu moskevského dlouhosrstého toy-teriéra Zinajda Ivanovna Podhajská, která byla také hlavním rozhodčím exteriéru pro toto plemeno.

Plemeno málem zaniklo

Kritickým obdobím pro plemeno byly počátky devadesátých let. Mnoho jich bylo prodáno „za valuty“ do zahraničí a také vyměněno za štěňata jiných plemen. V Rusku vzrostla obliba jiných (západních) plemen. Na výstavách bylo vidět moskevské toy teriéry jen zřídka. Tehdy se vážně zvažovalo o ukončení chovu tohoto plemene. Naštěstí se v té době objevili noví chovatelé, provedly se korekce ve standardu a plemeno se opět začalo rozvíjet. Vzhledem k odlišnosti hladkosrstého anglického toy teriéra od jeho anglické verze, vyvstala myšlenka spojit moskevského dlouhosrstého toy-teriéra a hladkosrstého anglického toy teriéra vzniklého v historických podmínkách Ruska a byl přijat pro obě varianty nový název „ruský toy-teriér“ ve dvou variantách, a to hladkosrsté a dlouhosrsté.

Fantastickým tempem se plemeno začalo rozvíjet, a to nejen v Rusku, ale také v ostatních zemích a začalo období boje za oficiální mezinárodní uznání kynologickou organizací FCI. Je to první plemeno, o jehož uznání Rusko oficiálně žádalo. Prezidentem klubu chovatelů ruského toye v té době byl Valerij Novikov, mezinárodní rozhodčí exteriéru, velká osobnost a přitom vlídný, skromný a inteligentní muž, spolu se svou ženou byl majitelem legendární chovatelské stanice ruských toyů a boxerů „iz Armii Ljubvi“. Je také autorem mnoha článků a knihy o tomto plemeni. Začala trnitá a namáhavá cesta. Trpělivá a systematická práce přinesla svoje ovoce a 21. 2. 2006 FCI podmínečně na dobu deseti let uznalo plemeno pod názvem Ruský toy (teriér muselo být k nelibosti všech chovatelů vypuštěno) ve dvou variantách dlouhosrsté a hladkosrsté. V roce 2016 skončilo desetileté období podmínečného uznání. Nyní (Pozn. red. v době vzniku tohoto článku, květen 2021) probíhají jednání o plném uznání plemene. Bohužel se člověk, který se o uznání plemene znatelně zasadil, této fáze již nedožil. Prezident klubu ruského toye Valerij Novikov na jaře roku 2015 bohužel náhle zemřel. V jeho práci však pokračují další zkušení a dlouholetí chovatelé a všichni věříme, že celý proces dovedou do úspěšného konce. A tak všichni držme malým hrdým toyáčkům palce.

První vrh ruských toyů se v České republice narodil v roce 1988!

První toy v ČR

Do Čech byl první moskevský dlouhosrstý toy-terier dovezen po roce 1980 a první vrh se narodil v roce 1988. Plemeno je sdruženo do Klubu málopočetných plemen psů. Jeho chovem se zabývá pouze několik chovatelských stanic. Počet narozených jedinců od roku 1988 je zhruba sedm set. (Pozn. red. V roce 2020 bylo zapsáno do plemenné knihy 47 jedinců.) O hladkosrsté verzi nejsou žádné zmínky, pravdou ale zůstává, že někdy kolem roku 1999 mě oslovila neznámá paní (jméno mi bohužel vypadlo) na klubové výstavě KCHMPP v Mladé Boleslavi a byla nadšená plemenem. Ukazovala mi starou fotografii hladkosrsté fenky ruského toye, černé s pálením, s typickou hlavou a široce posazenýma očima, kterou dostala od svých ruských přátel jako dar. Avšak ani ona ani její štěňata nebyla nikdy oficiálně do naší plemenné knihy zapsána. První hladkosrstí jedinci byli do České republiky dovezeni a řádně do plemenné knihy zapsáni v roce 2014. Prvním psem byl z Finska importovaný pes černý s pálením Mustan-Mantan Isosorsimo a druhým pak v roce 2015 z Novosibirska dovezená fena černá s pálením Beauty Toy Yanvar´ka. Navzdory malému počtu jedinců u nás se toy v současné době chová v mnoha státech v Evropě, v Asii, v Americe, Austrálii. V Rusku se na klubové výstavě sejde přes dvě stovky jedinců, na evropských a světových výstavách pak zhruba sedmdesát představitelů plemene.

Renata Doležalová

 

Foto: google.com, toy-russian.com

Kam dál ...