Zahřátí a vychladnutí psa ve sportu

Sportujete se svým psem a zajímalo by vás, jak mu pomoci se na výkon dostatečně fyzicky připravit a jak ho po výkonu bezpečně zase nechat vychladnout? V tomto článku vám přiblížíme jak na to, a také co by měl znát každý majitel sportujícího psa.

Ať už se svým psem děláte jakýkoliv fyzicky náročný sport, měli byste věnovat dostatek času nejen samotnému tréninku, ale také rozcvičce a zahřátí psa před samotným výkonem. To samé platí i o době po výkonu, kdy je třeba nechat psa zase vychladnout a dostatečně vydýchat.

Příklad hledejme u koní

Je zajímavé, že například u sportovních koní je tento proces pro jezdce většinou zcela přirozenou a nedílnou součástí každého jejich tréninku i závodu. Dříve, než po svém zvířeti chtějí práci, ho nechají dostatečně protáhnout a zahřát na jízdárně (u koní to klidně trvá i déle než 40 minut). Zkontrolují mu nohy a ujistí se, že nikde není nic, co by mu mohlo v průběhu výkonu vadit nebo ho ohrožovat. Jakmile trénink či závod skončí, opět svého koně nechají dostatečně vychodit a vydýchat. Následně ho obvykle zadekují, aby svaly nevychladly příliš a nezatuhly. Na závody jezdí s dostatečným časovým předstihem, aby celou přípravu zvládli v klidu a přesně tak, jak ji potřebují.

Jak to vypadá u majitelů psů?

Skrčení přední končetiny

Na jednu stranu můžeme vidět zájem o sportovní péči pro psy v různých psích sportech (agility, dogfrisbee, mushing), ale často je to jen u znalých psovodů, kteří už vědí, že se nevyplatí nic podcenit. Rekreačním závodníkům to často prostě nedojde, pokud je na to neupozorní jejich trenér. Na druhou stranu vídáme i profi závodníky, kteří si ale s přípravou psa nelámou moc hlavu. Přijedou na cvičák, nechají psa maximálně vyvenčit a zase ho zavřou do auta či odkládačky, než na ně dojde řada. Následně psa vyndají, nabudí ho a šup, už ho pošlou na zákus rozběhlému figurantovi. Pes běží, co mu síly stačí a v rychlosti se chytá rukávu. Figurant si ho párkrát prohodí nebo se s ním v tréninku začne přetahovat a třeba s ním i cloumá, aby psa ještě více nabudil. Následně pes získává rukáv a je znovu umístěn do odkládacího kotce nebo do auta.

Zahřívali jsme se už ve škole

Skrčení zadní končetiny

Pamatujete si na školní hodiny tělocviku, kdy nás tělocvikář nejprve nechal běhat po tělocvičně, skákat přes švihadlo nebo nám zadal nějakou společnou hru na zahřátí? Obvykle pak následovala rozcvička, kdy někdo předcvičoval a ostatní po něm cviky opakovali. Hezky od hlavy až k patě. Teprve pak jsme začali dělat náročnější aktivity. Toto pořadí se nedělá pro nic za nic. Svaly je potřeba nejprve zahřát, než je začneme protahovat, protože v opačném případě bychom si mohli ublížit (při protahování svalu, který není intenzivně prokrvený, se zvyšuje riziko poškození svalových vláken). Než tedy začnete se psem pořádně trénovat nebo nastoupíte na soutěž, nezapomeňte ho zahřát a procvičit. Zahřát jej můžeme chůzí a následně klusem (alespoň 10 minut). Určitě psa nezahřívejte žádnými pohybově náročnými aktivitami, jako je běh za míčkem nebo různé výskoky. Po zahřátí můžeme v klidu přejít na protahování jednotlivých částí psího těla.

Protažení hlavy

Protažení hlavy do strany

Tento cvik lze velmi dobře dělat tím způsobem, že necháme psa, aby svou hlavou následoval naši ruku, ve které držíte pamlsek. Pejska si můžeme dát například ke své levé noze, a to tak, aby stál. Následně mu levou rukou ukážeme pamlsek před čumákem a pomalu s ním otáčíme tak, abychom se dotkly jeho levé lopatky. Chceme, aby se psův čumák dostal do stejného místa, ale dáváme si velký pozor, aby pes nedělal prudké a zbrklé pohyby. To můžeme opakovat třeba pětkrát. Následně si převedeme psa k pravé noze a pravou rukou s pamlskem ho navádíme k jeho pravé lopatce. U nohy ho máme z toho důvodu, aby se neotáčel celý tělem (naše nohy mu dělají jakousi bariéru), aby otáčel jen hlavou. Opět můžeme udělat cca pět opakování tohoto cviku. Následně si pejska můžeme dát před sebe a pamlskem ho navádět tak, aby svou hlavou otáčel vzhůru (ne však do záklonu) a dolů – nejprve k zemi a postupně tak, aby se díval mezi své přední packy (ruku s pamlskem umístíme k jeho hrudnímu koši). Je dobré tento cvik dělat u nějaké bariéry (ideálně zdi), u které bude mít pes své zadní nohy a která zajistí, že nám pes nebude při tomto cviku nikam couvat. Při pohybu čumáku k hrudníku dávejte velký pozor, aby se pes nepřekulil a neudělal kotrmelec (mohl by se poranit) – pomoci nám může naše druhá ruka, kterou mu vložíme pod slabiny a psa si lehce přidržíme.

Protažení předních končetin

Protažení přední končetiny

Na tento cvik si můžeme dát psa mezi své nohy (stojíme nad ním) – opět mu uděláme bariéru, aby se nám neotáčel do stran a nepopocházel. Nejprve si vezmeme přední končetinu psa a jemně ji „složíme“ až k tělu psa. Je potřeba vše dělat jemně a ne silou. Znovu ji narovnáme a cvik opakujeme. Se „složenou“ packou můžeme jemně pohnout směrem dozadu (k zadním končetinám psa), ale opravdu tak, abychom psu nepůsobili bolest. Následně necháme psa končetinu znovu přirozeně natáhnout a vezmeme si ji tak, že jednou rukou držíme špičku tlapky (u polštářků) a druhou vložíme pod jeho loket. Pes nám musí věřit, jinak se s námi může začít přetahovat, což je kontraproduktivní. Rukou, kterou máme pod loktem psa, se snažíme docílit toho, aby pes svou tlapku natáhl co nejvíc dopředu – ale jen tolik, kam nás pustí sám pes. Opět platí, že nic neděláme silou. Stejné cvičení provedeme i na druhé končetině psa.

Protažení zadních končetin

Protažení zadní končetiny

Na tento cvik se mi nejlépe osvědčilo mít psa opět mezi nohama, kdy stojím nad ním, ale psa mám tentokrát postaveného obráceně – tedy tak, že oba hledíme opačným směrem (já k jeho zadním končetinám). Nejprve si jednou rukou podepřu zadní končetinu psa v oblasti jeho kolene a druhou chytím jeho nárt. Končetinu se pak snažím přitáhnout k jeho tělu („složit“ ve směru nahoru). Následně stále držím končetinu pod kolenem psa a druhou rukou, která je v oblasti psího nártu, se snažím končetinu protáhnout směrem za psa (dozadu) tak, aby pes končetinu narovnal a opravdu protáhl (v tomto momentu často sami pocítíte protažení, které prochází psím kolenem). Samotné protažení je opět nutné dělat s citem a jemně – psa rozhodně nikam netaháme, ani ho nemačkáme. Chceme, aby mu protahování bylo příjemné a příště s námi opět rád spolupracoval. To samé provedeme i u druhé končetiny.

Protažení páteře

Protažení hlavy mezi packami

Při protahování páteře opět využijeme pamlsky (i u psů, kteří preferují spíš hračky, jsou pamlsky vhodnější, protože můžeme jejich pohyb lépe korigovat a psi obvykle dělají cviky plynuleji). Pokud pes už tyto cviky umí na povel, tím lépe. Můžeme začít jednoduchými otočkami, kdy se pes otáčí kolem své osy doprava a doleva. Pomoci mu můžeme navedením na ruku s pamlskem, se kterou opíšeme imaginární kružnici. Následně můžeme zapojit cvik „poklona“, kdy se přední končetiny psa až po loket dotýkají země a zadek psa je stále zvednutý (ve vertikální poloze). Je to stejná pozice, jako když se pes sám protahuje nebo vyzývá jiného psa ke hře.

Protažení o strom

Pokud náš pes tento cvik nezná, můžeme ho docílit tak, že jednu ruku vložíme psu pod slabiny (aby si nemohl leknout) a druhou ruku s pamlskem dáme na zem. Většinou stačí chvilku počkat a pes se lokty dotkne země, za což dostane pamlsek v ruce. Některým psům pomůže, když se s pamlskem v ruce po zemi přiblížíte trochu víc k psovi (směrem mezi jeho přední packy) nebo naopak oddálíte – každý pes se totiž učí trochu jinak. Pokud vám to nepůjde, mrkněte na Youtube – je tam mnoho návodných videí, jak poklonu snadno naučit.

Dále můžeme k protažení použít i další cviky. Například kombinaci klasického sedni-lehni-vstaň, ale také opření se předními packami o nějaký předmět (například o strom, o lavičku, nebo o zábradlí).

Nezapomeňte na péči po tréninku/závodu

Psa máme rozehřátého a protaženého. Absolvujeme s ním trénink či závod, ale tím to nekončí. Psa bychom měli nechat vychladnout. Ideální je ho vychodit (někdy je potřeba psa připnout na vodítko, aby v zápalu adrenalinu nepobíhal kolem nás) a nechat ho celkově uvolnit. Proto je vhodné zvolit nějaké klidné prostředí, ve kterém nebude muset „řešit“ ostatní psy a jiné vzruchy. Taková procházka může trvat klidně deset až třicet minut, záleží na celkové kondici vašeho psa a náročnosti aktivity, kterou dělal. Když se pes uvolní, můžeme ho umístit do zatepleného boxu nebo na jiné místo, kde nehrozí, že by prochladl (venkovní odkládací kotec není zrovna tím pravým). Pokud je chladné počasí, máme krátkosrstého psa nebo psa náchylnějšího na rychlou změnu teplot, je vhodné dát mu obleček (vyrábí se už i speciální oblečky pro sportovce), který udrží psu jeho přirozenou tělesnou teplotu a nenechá ho prostydnout a zatuhnout. Teprve když je pes dostatečně vychozený a vydýchaný, můžeme mu dát také napít.

Voda by neměla být příliš studená – ideální je pokojová teplota.

Text: Marie Trauškeová

Foto: Marie Trauškeová a Pixabay