Warte, Sorbone!

Která z nás (ano, čtenáři našeho magazínu jsou z většího procenta ženy) se nikdy nepozastavila nad příkladnou spoluprací neohroženého policejního psa Sorbona a jeho pána, elegantního Francoise Desgreze, kterého ve filmové Angelice zastával oblíbený francouzský herec Jean Rochefort?

Těžko by se hledal filmový divák, který neviděl už v dětském věku ve filmu policejního psa Sorbona. A těžko by se našel budoucí kynolog, který někdy nechtěl mít takového Sorbona doma! Jaký ale je ve skutečnosti beauceron? Je opravdu tak neohrožený, charismatický, důstojný a sebevědomý? Ano, beauceron alias bosík je opravdu velmi hrdý aristokrat s pracovitou krví vesničana zároveň. Na poli pracovním ho to řadí mezi univerzální psy, kteří dokážou být skutečně všestrannými společníky pro různé kynologické aktivity. Jeho pán mu ale musí rozumět, musí s ním umět komunikovat a musí ho především bezvýhradně milovat! 

Beaucký pes, beauceron nebo červená punčoška 

Historie plemene je opravdu dlouhá a pro mnohé čtenáře bude jistě velmi zajímavá. Beauceron je totiž jedno z nejstarších ovčáckých plemen vůbec! Málokdo dnes ví, jak úzce je historie plemene beauceron spjata s historií briardů, jak mají k sobě obě plemena blízko a že se vlastně jedná o plemena prakticky původní! Ano, je to tak. Na vývoj beaucerona nebo lidově „bosíka” nebylo potřeba žádného zpětného křížení, žádné genetické manipulace, žádných přikřížení dalších plemen. Beauceron je zkrátka stejný, jako byl před lety, s veškerými vlastnostmi a uplatněním, jen s lehce doladěným exteriérem. Je to největší francouzský ovčák! 

Na první pohled nesourodá dvojka 

Již od roku 1387 se datují první zmínky o francouzských pastýřských psech. Dnes by někdo těžko věřil, že briad a beauceron tvořili kdysi jedno „plemeno”, Ano, je to tak. V dobách minulých se ve Francii nacházel tzv. francouzský ovčák. Tito ovčáci byli prakticky stejného typu, s různě dlouhou srstí na těle, krátkou srstí na hlavě a obvykle s kupírovanýma ušima. Často bývali ve zbarvení černá se znaky (jak bychom řekli dnes), dříve se jim přezdívalo červená punčocha. Barva byla někdy ale též černá, šedá, nebo také rezavá. Chov těchto psů podléhal především jejich schopnostem vést a hlídat stáda ovcí. 

Až v roce 1809 byl zveřejněn článek od autora Abbé Roziera, který definitivně rozdělil dva typy francouzských ovčáků na Berger de Brie (dlouhosrstý briard) a Berger de Beuace (krátkosrstý beuaceron). Následně až v roce 1893 došlo k definici standardu plemene pro krátkosrstého Berger de beuce a v roce 1922 byl založen první chovatelský klub beauceronů pod názvem Club des Amis du Beauceron (pod vedením MVDr. Mengina). 

Beauceron versus briard 

Obě plemena jsou spolu tak těsně spjatá, že se to v kontextu dnešních standardů zdá téměř neuvěřitelné.  Až do doby kolem přelomového roku 1809 byla obě plemena společně vystavována ve stejné třídě, a dokonce byla považována za úzce příbuzná. Sice se velmi lišila svým vzhledem, jejich využití ale bylo téměř stejné. A protože v dobách minulých se na exteriér prakticky vůbec nehledělo, zájmem chovatelů bylo především pracovní upotřebení. Tito psi byli nazývání jako „Chien de la Plaine“ – v překladu „pes z roviny” a byli používáni na ochranu dobytka jako ovčáčtí a strážní psi. 

K jasnému rozdělení obou plemen došlo až v roce 1889, a to známým francouzským kynologem, veterinářem a členem lékařské akademie Pierrem Mégninem. Megnine svolal ustanovující schůzi, na kterou byli přizvaní mnozí zainteresovaní chovatelé, podnikatelé a farmáři (včetně například Ernesta Menauta, tehdejšího ministra hospodářství), na které byly zpracované první standardy a oficiálně byly zapsány názvy obou plemen Berger de Brie (dlouhosrstý francouzský ovčák) a Berger de Beauce (krátkosrstý francouzský ovčák). V roce 1897 tito pánové založili Club Francais du Chien de Berger – tedy Francouzský klub ovčáckých psů. Dnes už najdeme ve vzhledu obou plemen jen málo podobných znaků. Společné předky ovšem navždy budou připomínat paspárky na zadních nohách, které jsou u obou plemen považovány za plemenný znak. 

Paspárek u dospělého psa

Prvním registrovaným zápisem psa plemene beauceron v plemenné knize L.O.F. (Livres Origines Francais) která byla součástí Societe Central Canine, se stala v září roku 1892 fena Bergere de la Chapelle. Po tzv. „rozdělení” briardů a beauceronů se obě plemena začala od sebe velmi oddělovat a vzdalovat.  A tak vznikl první beauceron klub (1911) pod názvem Club des Amis du Beauceron (Klub přátel beaucerona). Ten začal vydávat i klubový časopis „Le Bas rouge”. Následně došlo k registraci plemene v rámci FCI a k sjednocení standardu. 

Beauceron dodnes patří k deseti nejoblíbenějším plemenům ve Francii a počet odchovaných jedinců přesahuje 35 000! 

Jakkoliv by se zdálo, že předchůdcem nebo prapředkem beaucerona může být například dobrman, je to právě naopak – podle některých pramenů byl beauceron použit při zdokonalování plemene dobrman (které je daleko mladší). 

Československý beauceron 

Prvenství v bývalém Československu drží slovenská strana – zde se narodil první vrh beauceronů v Československu, a to v chovatelské stanici Manuela dne 15. 10. 1989. Jednalo se o spojení po rodičích Ira vom Schweizerblick a Wido vom Sillufer. V té době byl chov zastřešen Klubem málopočetných plemen. O pár let později, 3. 2. 1990 se konala v Praze-Černošicích ustavující schůze Československého klubu přátel beaucerona. V Čechách se narodil první vrh na začátku roku 1991 a to v chovatelské stanici Robito paní chovatelky Ing. Ludmily Kavánkové po rodičích Déesse de la Bergere Chauliac (fena zbarvení harlekýn) x Djak de Chalmour.  

Chov v České republice aktuálně zastřešuje Beauceron klub ČR. Pro uchovnění musí jedinec splnit popisný svod, minimálně jedenkrát se zúčastnit výstavy s hodnocením výborný nebo velmi dobrý (ve třídě dospělých), povinné je také vyšetření DKK (dysplazie kyčelních kloubů), které musí být nejhůře druhého stupně, přičemž spojení dvou jedinců s druhým stupněm DKK není povoleno. Chovní jedinci jsou na základě splněných podmínek zařazováni do jednotlivých tříd chovnosti, které určují jejich kvality. Pro některé třídy je povinné splnit ještě povahový test. Na základě udělení třídy chovnosti se dále chov dělá na výběrový (kdy oba rodiče splňují podmínky pro zařazení do třídy 4 – 6) a chov kontrolovaný.  

Slovenský beauceron klub, jako člen Slovenské kynologické jednoty, řídí chov plemene na Slovensku, kde mají beauceroni podobné podmínky pro připuštění do chovu. Povinná je rovněž výstava se získaným výsledkem výborný nebo velmi dobrý (v dospělé třídě), RTG kyčelních kloubů s výsledkem maximálně druhého stupně. Od letošního roku nově přibyla dvě povinná vyšetření a to DLK (dysplazie loketních kloubů) a vyšetření na spondylózu (degenerativní proces páteře). Poslední podmínkou do chovu je absolvování bonitace. Ta se skládá z dvou částí, popisu exteriéru a povahového testu. 

Statný elegán 

Beauceron je největším francouzským ovčákem s výškou 65 – 70 cm u psů a 61 – 68 u fen a mohli bychom ho charakterizovat především jako silného, mohutného, ale přitom stále elegantního. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o křížence dobrmana a německého ovčáka a laická veřejnost ho tak skutečně může vnímat. Beauceron má ale jasně dané charakteristické rysy.  

Hlava beaucerona je elegantní, lebka je plochá až mírně klenutá s nepříliš výrazným stopem. Pysky jsou velmi pevné, beauceron je plemenem, které by nemělo slintat. Oči jsou preferovány tmavší, pouze u varianty harlekýn se připouští tzv. březová barva. Říká se, že hlavu dělají uši a ty jsou u beaucerona asi nejrozdílnějším znakem. Díky letům kupírování nedocházelo k chovné selekci a k utváření konkrétního tvaru, délky a nesení ucha, a tak na dnešních psech můžeme často vidět uši nesouměrné nebo odstávající. Délka ucha by ovšem měla odpovídat polovině délky hlavy, ucho by mělo být ploché, polovztyčené nebo klopené. 

Beauceron má ladný krk a vždy rovný hřbet s jasně vyjádřeným kohoutkem, záď je mírně spáditá. Postavení končetin je vždy rovné, hrudník symbolizuje mohutnost a měl by být hluboký až k lotkům a dostatečně prostorný. Ocas je nesen i nasazen nízko a měl by dosahovat minimálně k hleznu, v pohybu a v afektu může být nesen výše. Na pánevních končetinách musejí být francouzským ovčákům vlastní paspárky. 

Paspárek je viditelný už u malého štěněte

Srst je silná, hustá a přiléhá k tělu, na spodní straně ocasu a na zadní straně stehen je trochu delší. Beauceron má krátkou a jemnou podsadu, která mu umožňuje celoroční pobyt venku a chrání ho proti vlivům chladného a vlhkého počasí. Zbarvení je povoleno pouze dvojí a to černé s pálením nebo harlekýn (rovněž s pálením). U černé variety se preferuje barva sytá a hluboká, pálení je výrazně rezavé. U barvy harlekýn základní černou pokrývají modrošedé skvrny, pálení je u obou variet stejné.

Standard toleruje menší bílé skvrny na hrudníku. Občas se v chovu může vyskytnout i barva hnědá, případně modrá, takový jedinec ovšem musí být vyřazen z chovu. 

Gaučák i obranář v jedné osobě 

Povaha beaucerona je snad nejvíce diskutovaným tématem mezi chovateli tohoto plemene, protože každý má tak nějak „svou” představu o ideálním modelu. Svou roli v tom hrají chovatelské zájmy a záměry, pochopitelně. Někteří chovatelé upřednostňují bosíka jako společníka, jiní jako pracanta. Pravdou ale je, že standard plemene nám jasně říká, jaká má povaha beaucerona být – a od něho bychom se měli odchylovat pouze do přípustné vzdálenosti. Ani beauceron, který celý den proleží na gauči, by neměl ztratit nic ze své ostražitosti, tvrdosti a schopnosti chránit svou rodinu. 

Původní upotřebení a šlechtění beaucerona bylo čistě pro účely pasení stád, resp. pro jejich hlídání a ochranu před predátory. V období během světových válek byl ale často používán v armádě jako „posel” pro předávání zpráv, a tak se jeho další působení začalo orientovat i tímto směrem. Dodnes je (zejména ve Francii, kde je považován téměř za národní poklad) hojně využíván u ozbrojených složek.  

Silný pes pro náročné aktivity 

Těžko bychom hledali plemeno více všestranné. Svou inteligencí, silou a vytrvalostí je beauceron jakoby předurčen pro různé kynologické sporty. Ovšem právě díky této všestrannosti na druhou stranu v žádném příliš nevyniká. Ať už si zvolíte jakýkoliv sport, beauceron ho bude vykonávat s maximálním nasazením, ale vrcholové výkony od něj očekávat nemůžeme. Jedná se o psa velmi inteligentního s dlouhodobou pamětí. A to musí mít na paměti každý majitel, který chce s beauceronem pracovat. 

V současné době se už i u nás najdou chovatelské stanice, které cílí přímo na výkon. V takových můžeme najít jedince s dobře vyvinutým kořistnickým pudem, výrazným temperamentem, sebevědomím a ochotou pracovat. S takovým štěnětem se potom majitel může pustit do jakéhokoliv odvětví sportovní kynologie, ať už to bude všestranný výcvik, záchranářský výcvik, agility nebo i speciální pachové práce. S beauceron to ale vždy bude běh na hodně dlouhou trať!  

Navzdory tomu, že sportovní výcvik není v chovu beauceronů prioritou, každoročně se koná Mistrovství francouzských ovčáků ve výkonu, na kterém se beauceroni nejen pravidelně účastní, ale také se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách. To dokazuje, že IGP3 nebo OB3 není pro majitele beaucerona jen vzdáleným snem, ale reálným cílem. Ačkoliv není považován za výrazného obranáře, v zemi původu můžeme vidět beaucerona i v ringových sportech. 

Nepodceňujte jeho inteligenci 

Největším nepřítelem beaucerona je stereotyp, proto majitel se zájmem o výcvik bude muset být dostatečně kreativní a zejména při poslušnosti se soustředit na časté obměňování cviků, vymýšlení různých her a především být vždy krok před psem. Vzhledem k jeho inteligenci a dobré paměti se nedoporučuje dělat chyby, protože ty se následně velmi dlouho odbourávají a napravují. 

Beuaceron je zkrátka psem přímo určeným pro spolupráci s člověkem a jakou aktivitu pro něj jeho majitel vymyslí, taková ho bude bavit. Díky své síle, obratnosti a vytrvalosti se také velmi dobře uplatňuje ve sportech určených pro aktivní majitele, jako jsou canicross, skijöring či bikejöring.  

Jediné, co beauceron opravdu nesnáší, je nuda. Potřebuje k sobě aktivního majitele se smyslem pro spravedlnost, správné a klidné vedení. Nevyrovnaný či cholerický majitel by si beaucerona rozhodně pořizovat neměl! Při nevhodném vedení a nesprávné výchově se z úžasného společníka může velmi rychle stát bázlivý či agresivní pes a to při výšce téměř 70 cm není rozhodně žádoucí. 

Beauceron dospívá později než jiná plemena, na to je třeba brát zřetel zejména při výchově a výcviku. V mladém věku může být k cizím lidem zdrženlivý až nedůvěřivý, s tím je třeba počítat. U samců beaucerona se často projevuje výraznější dominance. S tou si zkušený majitel hravě poradí, nikoliv však silou nebo tresty, ale především správným vedením, důsledností a nastavením mantinelů, na jejichž dodržování bude velmi striktně dbát. Ať už jste začátečníky, nebo pokročilými psovody, jako majitelé beaucerona byste měli mít hlavně přirozenou autoritu! 

Je to především hlídač! 

Tak, jako kdysi hlídal ostražitý beauceron početná stáda před vlky a medvědy, bude si pochopitelně hlídat svůj majetek i dnes. A jeho schopnosti není radno podceňovat! Musíme je zkrátka přijmout. Konec konců pořídili jsme si ho také proto, aby ochránil naši rodinu a náš majetek. Proto pokud necháte beaucerona uvázaného u sámošky a svěříte mu na hlídání kočárek, máte jistotu, že se k němu nikdo nepřiblíží. Taková situace ovšem pochopitelně nebude pro kolemjdoucí bezpečná. A opět platí, že je dobré být vždy jeden krok před beauceronem a takové situace předvídat a snažit se jim pokud možno vyhnout, aby nedošlo ke zbytečnému napadení. 

Empatický a citlivý 

Čím beauceron opravdu vyniká, a to ať už ten, co se povaluje na gauči, nebo ten, který celý den maká na cvičáku, je loajalita. Má velmi silné vazby na rodinu a především na svého psovoda. Změnu majitele snáší velmi těžko a reaguje velmi citlivě na emoce svého pána, na rozpory a hádky v rodině, na veškeré emočně vyhrocené situace. Je to velmi empatický pes, dokáže se vcítit do vaší nálady a zná všechny vaše niterní pocity.  

Se srstí si vrásky nedělejte 

Péče o bosíka není nijak náročná. Jeho srst se neupravuje, pouze se udržuje pravidelným, ale ne příliš častým kartáčováním. Jako plemeno s kvalitní podsadou může být držený celoročně venku a snáší i nepříznivé počasí. Nicméně svou povahou je vhodný spíše ke společnému soužití se svou rodinou a neměl by mu být upírán přístup do domu, aby mohl být součástí své smečky. 

Zdravé původní plemeno 

Díky svému téměř původnímu standardu, který se nesnažili chovatelé nijak výrazně měnit, a nedocházelo tedy k žádnému přešlechtění, si drží beauceron relativně dobré zdraví. Dědičná onemocnění se objevují jen zřídka, v nijak masivním množství, které by mělo ovlivnit populaci. V chovu se povinně kontroluje pouze dysplazie kyčelních kloubů. Někteří chovatelé nechávají vyšetřit také srdce, dědičné oční vady a aktuálně hodně diskutovanou degenerativní myelopathii. Častým problémem u tohoto plemene bývají úrazy paspárků, neboť jak víme, psi si své zadní nohy příliš neuvědomují. A občas tak dochází k zatržení nebo zlomení tohoto šestého prstu, který je sice neodmyslitelným plemenným znakem, ale upřímně, trochu bosíkům překáží. 

Beauceron v nouzi 

Na klubových stránkách se čas od času objeví nabídka nějakého bosíka v nouzi, psa, který přišel o majitele, nebo kterého se majitel z nějakého důvodu musel zbavit. V aktuální koronové situaci je ale zájem nejen o štěňata, ale i o dospělé psy tak velký, že s umisťováním dospělých jedinců není takový problém, jako býval dříve 

http://beauceron.cz/stranky/nouze.php 

Katka Houšková

Foto: Michaela Sutterová, Lucie Komoňová- život koní skrz objektiv, Ivana Ondrová, Viera Mozolová, chovatelská stanice z Babanovho vrška

Portrét plemene Beauceron

Originální název	Berger de Beauce
Zkratka plemene	BC
Země původu	Francie
Číslo standardu	44
FCI skupina	I. - Ovčáci a honáčtí psi
Velikost	velký (nad 61 cm)
Přesná velikost	psi 65 – 70 cm, feny 61 – 68 cm
Druh srsti	krátká
Srst	Krátká, přiléhavá, s hustou podsadou
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu na zahradu
Využití	sport dlouhé tratě klidné procházky
Využití	Vytrvalé a sportovně založené plemeno. Jeho původním zaměřením bylo hlídání stád dobytka, dnes se používá v různých kynologických sportech jako je pasení (především), ale také ve všestranné kynologii, agility, mondioringu či záchranařské kynologii.

---

Celkový vzhled:

Silný, vytrvalý a přitom elegantní. Ačkoliv je mohutný, působím sportovním dojmem.

Barva:

Přípustná je pouze černá se znaky nebo harlekýn (rovněž se znaky).

Hmotnost:

psi 32 – 45 kg
feny 30 - 39 kg

---