Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Také pro vás není jméno Ing. Jan Findejs úplně neznámým, někdy jste o něm slyšeli nebo jste četli nějakou jeho knihu, či odborný článek v časopisu? Byl to totiž úžasný člověk, který toho pro naši kynologii a především pro česká národní plemena strašně moc udělal. Dodnes na něj řada přátel i cizích lidí, kterým nezištně pomohl nebo je mnohé naučil, s úctou vzpomíná. A nejinak je na tom jeho vnučka Kristina Kulhánková, která chovu psů rovněž propadla a právě její vzpomínky a postřehy uvedou jejího dědečka do naší virtuální síně slávy. A v článku najdete i odkaz na podcast, který jsme o této významné osobnosti nedávno natočili. Přejeme příjemné čtení i poslech!


Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!
Kristina Kulhánková 15.8.2022 6772x Legendy československé kynologie

Dnes večer po 20. hodině to bude již šestnáct let, kdy do kynologického nebe odešel chovatel, majitel chovatelské stanice ze Včelí zahrady, mezinárodní rozhodčí, genetik, regenerátor psích plemen, autor několika knížek, brožurky ,,Černý ruský teriér“, mnoha odborných článků..., ale především MŮJ DĚDA! Ten nejlepší, jakého jsme si s bráchou mohli přát.

Mohli jsme si přát lepšího dědečka?

Nikdy nezapomenu na bezstarostné dětství, které jsme prožívali právě u babičky a dědy v Hostivicích. Děda si i přes svůj akční kynologický život vždy našel čas, aby byl doma, když jsme přijeli na návštěvu. Nikdy na nás nezvýšil hlas a ani nekřičel. Bavil nás svým osobitým smyslem pro humor, vymýšlel příhody o imaginárním čertovi, který údajně také bydlel v baráku, bráchovi říkal Kajfášku a mně se do přáníček, které mi psával k narozeninám či k svátku, podepisoval jako dědulinka. A jednou se nám nechtělo z návštěvy tak moc, že to dědovi nedalo a šel pěšky do vedlejšího Jenče, aby se s našimi rodiči domluvil, že u nich ještě jednu noc můžeme spát, když tak moc chceme.

Uznejte, mohli jsme si přát lepšího dědečka?

Zrodila se legenda

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Děda se narodil 12. 2. 1927 v Dobré Vodě u Hořic. Vyrůstal na statku v Sobíně. Svého prvního psa měl již ve svých třech letech, kdy mu rodiče koupili fenku hladkosrstého pinče Setu, kterou dostal k narozeninám a od této doby již nikdy nebyl bez psa. Po základní škole šel na gymnázium. Při zaměstnání studoval VŠCHT v Praze, studium zakončil 13. 6. 1961. Své znalosti uplatňoval na Generálním ředitelství kovohutí a později pracoval na ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství v Praze, kam ho jako celoživotního nestraníka dovedly jeho odborné znalosti.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Mezitím se v březnu roku 1950 oženil v Hostivici s manželkou Jaroslavou, se kterou žil až do své smrti. Byli spolu více jak padesát pět let. V roce 1965 se jim narodila dcera Andrea, která zdědila lásku ke psům i k chovatelství. V důchodu učil na Kladně na základní škole chemii.

Večery u telefonu a psacího stroje

Máma vzpomíná na to, jak její otec po večerech vedl dlouhé kynologické hovory např. s jedním z nejznámějších českých kynologů, Františkem Horákem, který vyšlechtil českého teriéra, českého strakatého psa (dříve Horákův laboratorní pes) a podílel se i na vzniku českého horského psa. Od něj děda čerpal zkušenosti, které pak použil při regeneraci dvou českých plemen – chodský pes a pražský krysařík, či v genetice. 

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Takové hovory vedl celý svůj život a i já si pamatuji, jak na něj babička volala: „Jendo, máš telefon“. A děda pak seděl v předsíni dlouho a vedl své kynologické hovory dál a dál. A když ne, tak psával nahoře v pokoji dlouho do noci na psacím stroji a já nikdy nezapomenu na to cinknutí, které se ozvalo vždy, když ukončil řádek a ani na samotný zvuk psacího stroje. Ach, to byly časy…

Chovatelské začátky

První plemeno, kterým se chovatelsky zabýval, byly německé dogy. Ve vzpomínkách mé mamky je dědova první německá doga Ada, kterou zná z vyprávění svých rodičů a která je zvěčněná i na obraze, který nám visí doma tak, jako kdysi visel v domě v Hostivici. Díky dědově lásce k německým dogám jsem i já měla možnost vyrůstat po boku tohoto plemene a stala se z něj moje velká srdeční záležitost. Vždy, když někde potkám dogu, zahřeje mě u srdce. Děda působil v klubu německých dog jako jednatel a poradce chovu.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!
První doga Ada

Obnovená sláva pražského krysaříka

První chovatelkou pražských krysaříků v ČSSR byla paní Libuše Ondroušová ze Starkoče, která vlastnila chovatelskou stanici s názvem Odkaz středověku. První jedinci měli v rodokmenech pouze jména rodičů jako např. Fifinka a Bobeš, ostatní generace nebyly známé. 

Děda kamarádil také s kynologem, panem Karlem Štěpánským, se kterým společně v roce 1973 vydali knížku „Psi společenských plemen“. Pan Štěpánský byl navíc vedoucím redaktorem časopisu PES, ve kterém v roce 1969 v čísle 6 na straně 6 publikoval výzvu s názvem „OBNOVÍME SLÁVU PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA“. Tato výzva nezůstala bez odpovědi a pražský krysařík je dnes opět mezi námi!

O jeho regeneraci se snažil ještě dříve pan Theodor Rotter, který byl průkopníkem policejní kynologie v Rakousku-Uhersku. Spolu s panem Otakarem Karlíkem se snažili podchytit a obnovit chovatelskou základnu a shromáždit dokumentaci. Ironií osudu se však stalo, že ve výstavních kruzích byly nejtypičtější pozůstatky pražského krysaříka vyřazeny pro „netypičnost“ a především pro malý vzrůst. 

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Rozhodčí se totiž řídili standardem německého trpasličího hladkosrstého pinče. Pražský krysařík musel ustoupit, což jeho rozvoj doslova rdousilo. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla tehdy požadovaná registrace šesti generací.

V padesátých letech pan Rotter přišel o svůj veškerý majetek a tím se ztratila všechna nashromážděná dokumentace, jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka.

To se povedlo až mému dědovi, který se řídil tím, že má-li pražský krysařík v naší zemi staletou tradici, je naší povinností mu zajistit i budoucnost.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!
První rodokmeny pražských krysaříků
Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!
Regenerace pražského krysaříka trvala šestnáct let a děda první vrh krysaříků odchoval 31. 7. 1987 a poslední o deset let později (vrh J 25. 9.1997).

Jak to bylo s dalmatinem?

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Dalmatin, ještě pod jménem turecký pes, se dle mého dědy objevuje v českých zemích již na počátku 16. století. Při bitvě s Turky se dvořanovi krále Ludvíka Jagellonského Miklóšovi podařilo ukořistit dva tyto psy a dvě feny. Pan Miklóš štěňaty obdarovával své přátele.

V nepatrném počtu se u nás opět dle mého dědy dalmatini vyskytovali i mezi světovými válkami a těsně po skončení druhé světové války. Po první světové válce je u nás choval pouze pan Manek z Jablonce nad Nisou (chovatelská stanice Miramare). Dalmatini se nerozšířili a objevovali se jen na Jablonecku a Liberecku. Ještě v roce 1946 se několik dokonce i hnědě tečkovaných dalmatinů předvedlo na výstavě v Liberci, to však bylo na poměrně dlouhou dobu naposledy.

Psal se rok 1970, kdy se 1. 4. děda v Praze v restauraci U Šumavy, která stále ještě funguje, sešel spolu s několika nadšenci a založili Klub chovatelů dalmatinů. Chovatelská základna měla tehdy pouze dva jedince, což nebylo při zakládání klubu moc obvyklé.

O rok dříve, v roce 1969, pan MUDr. Miloš Synek a paní Anna Šantrová dovezli dva dalmatiny, kteří se stali zakladateli chovu v Čechách. Jako první to byla černě tečkovaná fena ze Záhřebu Arza od Jadranu v majetku pana Synka. Krátce poté přivezla paní Šantrová z Anglie černě tečkovaného psa jménem Duxfordham My Magician a o rok déle, v červenci 1970 děda dovezl z NDR hnědě tečkovanou fenku jménem Belka de Casanova, která byla v pořadím třetím importovaným a zároveň prvním hnědým dalmatinem u nás. Poté děda dovezl ještě sestru Belky, fenečku Bessy de Casanova, která byla též hnědě tečkovaná.

První československý vrh se narodil dne 14. 1. 1971 v chovatelské stanici ze Včelí zahrady a druhý dne 26. 1. 1971 v chovatelské stanici MUDr. Miloše Synka v Brně.

V prvním vrhu Belky de Casanova se narodilo devět štěňat, z toho čtyři hnědí – tři psi a jedna fenka.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!
Pes Bedži ze Včelí zahrady se v prosinci 1973 dostal i na titulní stranu časopisu Pes přítel člověka.

Děda se chovu tohoto plemene plně věnoval, dvacet pět let byl hlavním poradcem chovu a za dobu jeho působení v této funkci se dalmatini tenkrát zařadili mezi nejrozšířenější plemena u nás.

Věřím, že kdyby děda žil, že bychom často spolu debatovali o chovu psů a dění v kynologii. Tak hrozně bych tady někoho takového potřebovala...

Chodský pes se povedl

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Děda vždy vše dělal v přátelském duchu, proto i kluby plemen, které zregeneroval, nesou slovo přítel ve svém názvu – je to klub přátel pražského krysaříka a klub přátel chodského psa, který vznikl v  listopadu v roce 1991 a jelikož to bylo třicet let od jeho založení, představitelé klubu se rozhodli uspořádat 24. 9. 2022 v Chodské Lhotě Světovou výstavu chodského psa. Je to historicky první akce takového formátu. V roce 2016 proběhla Evropská výstava chodských psů, na kterou bylo přihlášených téměř tři stovky jedinců a na Světové výstavě se očekává ještě vyšší účast. Vím, že by byl děda z něčeho takového nadšený. Že je to přesně to, co by si přál. Prostě aby se plemeno, které zregeneroval, setkalo na takovém báječném místě a navíc na Chodsku. Byl by dojatý a já vím, že až se na výstavu přijedu podívat, že budu také. A také vím, že děda ji bude celou bedlivě sledovat z kynologického nebe a spolu se svými kolegy tam ze shora také posuzovat.

A jak to tenkrát bylo?

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Na možnost znovuvytvoření chodského psa přivedl Ing. Jana Findejse pan doc. Ing. dr. Vilém Kurz (známý odborník v kynologii), který mu zaslal fotografie několika plemen, která by si zasloužila a měla reálnou šanci na svou regeneraci. Z těchto obrázků mému dědečkovi nejvíce učarovalo právě jedno ovčácké plemeno – současný chodský pes. Ihned podnikl první kroky, které měly vést k jeho regeneraci.

V roce 1984 byly v kynologickém tisku uveřejněny jeho obrázky s výzvou pro jeho eventuální majitele. Zpětnou vazbou byl zájem několika čtenářů a nakonec se kontaktovali dva z Prostějovska se sdělením, že chodského psa mají. Bohužel odezva z oblastí Šumavy nebyla veškerá žádná. Započala první fáze regenerace, kdy s Ing. Findejsem úzce spolupracovala Ing. T. Schmidtová. Následovalo odborné posouzení prvního páru, srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami. Základem pro znovuvytvoření starého, zcela jasně historicky doloženého plemene byla fena Bessy, pes Dixi a o něco později objevený pes Blesk. Plemennou knihou ČSCH byla registrována první chovatelská stanice chodských psů „na Barance“ pana Ladislava Hykla. Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, velmi odolné a nenáročné psy, vysoce temperamentní s chutí do práce, výborné hlídače a společníky za každé situace a pro všechny kategorie zájemců.

V roce 1985 se narodil první vrh (spojení Dixi a Bessy) šesti štěňat a následně v roce 1986 vrh druhý (spojení Blesk a Bessy), rovněž šest štěňat. Za zmínku stojí, že v roce 1987 se poprvé představili chodští psi v Brně a následně v Rychnově nad Kněžnou. Skupina šesti chodských psů se v Brně setkala s velkým zájmem kynologické veřejnosti.

Následně od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno celkem 35 vrhů. Po pěti letech od prvního vrhu chodského psa se do chovu pro oživení krve postupně použili další regeneráti, kteří odpovídali svým typem a vlastnostmi požadovanému záměru tvorby plemene. Šlo nejprve o „zkušební“ vrhy a po zhodnocení jejich odchovů byli dle výsledků dále využíváni. Byly to dvě feny Dina a Brita a tři psi Brix (zakl. III linie), Alex (IV. linie) a Harry (V. linie). V letech 1993 – 1995 došlo k rychlému a výraznému zlepšení sjednocení typu chodského psa i k ustálení kohoutkových výšek a to zejména díky přispění plemeníka Birri Chodský pes, který prokázal silnou „dědivou“ sílu. S fenami různého krevního vedení i kvalit předával štěňatům perfektní typ, ideální výšku, dobrý pigment a bohaté osrstění. Jeho plemenná hodnota však není samozřejmě náhodná, poněvadž byl pokračovatelem svého perfektního otce Asana na Bylinkách a neméně kvalitního dědy Bena na Barance.

V dubnu 2019 bylo plemeno prozatímně uznáno na deset let Mezinárodní kynologickou federací (FCI), společně s pražským krysaříkem. A splnil se tak dědův velký sen, aby jeho plemena byla FCI uznána, ač zatím prozatímně.

Děda měl jako rozhodčí zásadu, že na každém jedinci ve výstavním kruhu je důležité vždy najít nějakou přednost, kterou je potřeba vyzdvihnout!

Kdo v srdcích žije, nikdy neumírá…

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Věřím, že kdyby děda žil, že bychom často spolu debatovali o chovu psů a dění v kynologii. Tak hrozně bych tady někoho takového potřebovala...

Mrzí mě, že jsem dědu znala „jen“ jako dědu a ne jako kynologa. Tolik mě toho mohl naučit, kdyby tu byl déle...

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Vím, že to byl člověk, který kynologii dělal především srdcem. Kterému šlo o chov psů, lidi spojoval a podporoval v jejich koníčku, kterým chov psů byl. Mám pocit, že to se nyní často vytrácí a zaměňuje mnohdy i funkcionáři chovatelských klubů za intriky, nenávist, pomluvy a podvody... A že často o plemeno jde až v poslední řadě. Z takového jednání by děda byl zklamaný a nikdy by ho neuznával jako správné.

 

Děda měl jako rozhodčí zásadu, že na každém jedinci ve výstavním kruhu je důležité vždy najít nějakou přednost, kterou je potřeba vyzdvihnout. To proto, aby pes odešel třeba i s horším hodnocením, ale jeho majitel měl pocit, že i tak má psa, na kterém je něco krásného a výjimečného.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Velmi často přemýšlím, co by mi na mé aktivity v kynologii řekl. Pevně doufám, že by byl pyšný a snad mu nedělám ostudu.

Můj děda vlastně nikdy úplně nezemřel, neboť kdo v srdcích žije, neumírá. A je tu s námi i jeho nesmazatelný a věčný odkaz právě v podobě našich již zmíněných národních plemen.

Jsem nepopsatelně hrdá, že můj děda byl právě Ing. Jan Findejs, a že na jeho památku pořádá několik klubů memoriály – Klub přátel chodského psa, Klub přátel pražského krysaříka a Klub dalmatinů.

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Díky, dědo, za nádherné vzpomínky, které mám, za všechno, co jsi pro českou kynologii udělal a za to, že právě Ty jsi byl můj děda. Doufám, že bys byl na mě hrdý tak, jako jsem já na Tebe. Vím, že se často tam nahoře díváš a divíš se, co se občas v tom kynologickém či výstavním světě děje a že ses pravděpodobně několikrát i rozčílil. Drž nám v našich cestách palce, protože kynologie není psina. Nikdy nezapomeneme!

Ing. Jan Findejs (*12. 2. 1927 – †15. 8. 2006)

Vzpomínka na Ing. Jana Findejse – Rozloučit se neznamená zapomenout!

Slyšeli jste už i podcast, který jsme s dcerou, vnučkou a také s jedním kamarádem Ing. Jana  Findejse nedávno natočili? Pokud vám utekl, nebo byste si ho rádi poslechli znovu, stačí kliknout sem: 

Ing. Jan Findejs – člověk, na kterého se nezapomíná!
Ing. Jan Findejs – člověk, na kterého se nezapomíná!

Souhlasíte, že Ing. Jan Findejs se stal legendou československé kynologie ještě za svého života? Jemu totiž vděčí nejen naše národní plemena, jako jsou chodský pes nebo pražský ...


Kristina Kulhánková

Foto:    archiv Andrey a Kristiny Kulhánkových

Doporučujeme z našeho e-shopu
MERCH eCanis
Novinka
Pytlopamlskovník eCanis - velký

Pytlopamlskovník eCanis, který je k dispozici v naší nabídce, se vyznačuje jednoduchým a funkčním designem. Může se nosit hned třemi různými způsoby: volně připnutý k opasku pomocí malé karabiny,  jako kabelka přes rameno,  pevně připnutý k opasku. 

ZB000789
od 450
MERCH eCanis
Novinka
Plastová kartička Můj pes je sám doma!

Plastová kartička ve velikosti platební karty do peněženky pro případ nouze, pokud by váš pes zůstal doma sám. Na zadní straně je opatřena kontaktmíni údaji.

Skladem
ZB000505
59
MERCH eCanis
Deštník eCanis

Už nikdy nemusíte moknout! Vybavte se do jakéhokoliv deštivého počasí krásným a stylovým deštníkem z naší dílny, který rozjasní každý pošmourný den. Barva bílá s potiskem eCanis a naší sympatické maskotky – maliňačky Dior.

Skladem
ZB000504
250
MERCH eCanis
Výstavní pamlskovník

Malý pamlskovník kolem pasu je vhodný zejména při předvádění psa na výstavách. Využít ho lze ale i při dalších kynologických aktivitách či při běžných procházkách. Ruční zakázková práce, vyrobeno v ČR.

ZB000495
od 250
MERCH eCanis
Pouzdro na mikrotenové sáčky

Textilní pouzdro na sáčky na psí exkrementy – zásobník na pytlíky na psí trus. Díky praktické karabině jej lze zavěsit například na opasek a je tak vždy pohodlně po ruce.

ZB000486
od 125
Novinka
Sušené krůtí krky

Křupavý pamlsek s vysokým obsahem vápníku a hodnotných bílkovin. Blahodárně působí na kosti a srst.

ZB000462
od 22
Novinka
Sušené hovězí plíce

Vhodné pro obézní psy díky nízkému obsahu tuku. Jsou křehké a měkké a tak jsou skvělým pamlskem pro štěňata, starší psy, ale také pro psy, kteří mají problémy s chrupem. Prospívá rovnováze hladiny žaludečních šťáv. 

ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce

Dietní pamlsek s vysokým obsahem bílkovin. Vhodné zejména pro psy s nadváhou. Hodí se také pro staré psy, kteří mají problémy se zuby.

ZB000453
od 26
Novinka
Obojek SOFTY
Obojek SOFTY
Vyberte barvu

Odolný perforovaný ručně vyráběný obojek Softy je navržen k maximálnímu pohodlí vašeho psa. Objektivně lehký a vzdušný materiál, který ovšem neztrácí svou pevnost a odolnost.

ZB000096
od 0
Lanové vodítko EASY LONG - TWIST | MINI

Kvalitní, ručně vyráběné vodítko s originálním posuvným systémem umožní zkracování a prodlužování vodítka v celé délce snadným pohybem několika prsty.

ZB000299
od 539
Kam dál ...



-->