Vždy jsem chtěla pomáhat!

Doba pokročila a lidé už chtějí nejen sebe, ale i své čtyřnohé miláčky zbavit všech možných neduhů pomocí přírodních produktů. A ono to opravdu jde mnohdy i bez chemie! Věděli jste třeba, že vhodně nakombinované bylinky dokážou často i zázraky? Ne? Tak právě pro vás je určen náš nový seriál, který nyní startuje úvodním rozhovorem s jeho autorkou – sympatickou Janou Indrychovou.

V současné době se čím dál tím více začíná rozmáhat trend tzv. návratu k přírodě, přirozené stravě, ale i k preventivní péči o zdraví obecně a ani majitelé psů nejsou v tomto ohledu výjimkou. Chtěli byste se dozvědět podrobněji o jedné z možností, jak lze našim domácím mazlíčkům pomoci i bez chemie? Pokud ano, tak právě pro vás je určen zbrusu nový seriál o bylinkách, který bude od listopadu vycházet v našem časopise. Nejprve jsme si ale trochu popovídali s jeho autorkou – sympatickou Janou Indrychovou, odbornicí a poradkyní v tomto oboru v jedné osobě.  

Paní Jano, zabýváte se velmi zajímavou poradenskou činností, mohla byste se ale našim čtenářům nejprve trochu představit? A máte doma v současné době nějaké pejsky?

  Od malička jsem milovala přírodu. Jako malá hlavně pejsky. Maminka říkala, že jenom, co jsem se naučila chodit, tak jsem běžela za každým psem, kterého jsem uviděla a padla mu kolem krku, pokud jsem na něj ovšem dosáhla. Rodiče ale nikdy psa neměli, jen dědeček. Teprve až když jsme se přestěhovali na venkov, tak jsem se vždycky postarala, abychom psa doma měli. Nejdřív to byli voříšci, později jezevčík, irský setr a naposledy anglický bulteriér. Nějak jsem měla přirozené vlohy ke cvičení a chovu psů. Také jsem vždycky tak nějak automaticky provozovala dočasky. Když jsem našla nějakého pejska, tak jsem se o něj starala a našla mu nového majitele. Na střední zemědělské škole jsem se pak dostala ke koním, to byla také má velká láska.  V současné době mám doma jen dvě kočičky, ale situace se lepší a chystám se si vzít fenečku anglického mini bulteriéra z útulku. Jakoby z oka vypadla té poslední bulici, co jsem měla. Zatím je to ale v jednání, protože musíme vyzkoušet, jak se bude snášet s mými dvěma kočkami. Člověk si musí být vědom toho, že je zodpovědný za to, co k sobě připoutal. A proto je třeba všechno dobře promyslet.

Když se řekne slovo bylinky nebo bylinkaření, hned si představím drobnou stařenku s košíčkem půlnočního býlí z nějaké pohádky. Vy ale nejste žádná babka kořenářka, ale moderní vzdělaná žena, co vás tedy přivedlo k Vaší současné činnosti?

Když jsem na základní škole uvažovala kam dál, bylo mi jasné, že to musí být něco se zvířaty. V mé době to ale bylo hodně omezené. Buď veterina, nebo zemědělka. Veterinářku jsem dělat nechtěla, protože nesnesu pohled na utrpení zvířat. Nedokázala jsem si představit, že bych do nich řezala. A tak jsem vystudovala zemědělku a stala se zootechnikem, později ještě inseminátorem. I jako zootechnik jsem však musela čelit špatným podmínkám, ve kterých zvířata žila. Ať to bylo zaviněno technickými podmínkami chovu či lidským faktorem. A díky mému sepjetí s přírodou jsem často hledala přírodní způsoby jak pomoci, abychom nemuseli stále volat veterináře s antibiotiky. Heřmánek, černý čaj, ichthyolová mast, peruánský balzám apod. A hlavně práce s lidmi. Vysvětlovat, ukazovat, někdy jsem byla nucena i vyhodit člověka pro zvěrstva, kterých byl schopen se dopustit. Byla jsem časem znechucená z velkovýroby. Nahrála mi i situace po revoluci, když jsem se vlastně po mateřské neměla ani kam vrátit, jelikož chovy se vybíjely ve velkém. Musela jsem si hledat jiná zaměstnání, která vůbec nesouvisela s mým vnitřním vyladěním a postupně jsem zkušenostmi přišla na to, že je nejlepší, když každý začne pracovat sám na sobě. Proto jsem dlouhá léta zabývala více duchovní stránkou života a také tradiční čínskou medicínou. A ejhle, kdo hledá, najde. Objevila jsem bylinné koncentráty značky Energy a Energyvet. Jejich účinky na zvířata mě nadchly a zjistila jsem, že jim mohu pomáhat, aniž bych do nich musela řezat nebo je nějak invazivně vyšetřovat. Stačil pohovor a věděla jsem, co mám zvířeti dát. A konečně jsem tak našla to, po čem jsem od malička toužila. Účinně pomoci bez zbytečného stresování zvířete.

Předpokládám, že vašimi nejčastějšími klienty jsou majitelé psů a koček. Může se na vás případně obrátit i někdo další?

Samozřejmě. S jakýmkoliv zvířetem. Jednou jsem si doma léčila i akvarijní rybičky. Pomáhám také koním. Pokud vím, tak přípravky Energyvet používají i v zoologických zahradách. Pro plazy i ptáky.  Tyto přípravky nepůsobí jen na fyzickou, ale i na psychickou stránku. Řeší i potíže se strachem, koncentrací, hyperaktivitou nebo naopak apatií. Mají široké vyžití.

Říká se, že prevence je příjemnější a velmi často i levnější než léčba. Dá se podle vás pomocí přírodních produktů i u zvířat výrazně ovlivnit jejich zdravotní stav do budoucna?

Rozhodně jsou to přípravky pro budoucnost. Dnes už spousta veterinářů ví, že antibiotika, kortikoidy a steroidy nestačí.  Neumí řešit všechno a navíc často vzniká rezistence a hlavně vedlejší nežádoucí účinky, ostatně jako u každé chemie. Je potřeba to doplnit i o bylinné produkty. Vždy je lepší nejprve vyzkoušet bylinnou léčbu. Navíc se může v případě pochybností podávat i souběžně s veterinárními léky. Nejdůležitější je ale prevence. Krmení je základ. Bohužel se u nás po revoluci rozmohly „díky“ reklamě granule nadnárodních společností, které jsou ale často příšerného složení a pejsky spíš postupně tráví a vyrábí z nich pacienty. Doporučuji přečíst si knihu od H.U.Grimma „Kočky by kupovaly myši“. Otevře všem oči. Jsem ráda, že jsem mimo běžný trh objevila krmiva německé rodinné firmy Reico, která používá kvalitní suroviny z kontrolovaného německého zemědělství. A která nepodléhá žádným módním trendům, ale vyrábí krmivo podle přirozených potřeb zvířat. Jejich filozofií je vyrobit složením stejné krmivo, jako by si venku pes ulovil – např. králíka. Už jen selským rozumem, vezměte si, jaké procentuální zastoupení masa, vnitřností, tuku atd. takový králík má. A když šelma uloví kořist, co z ní první sní? Můžete si přečíst spoustu „rádoby“ odborných studií ovlivněných komercí, ale je třeba také se poradit se svou inteligencí a nenechat se oklamat reklamou… To už jsme jednou udělali, a jaká to byla aféra, když se zjistilo, že některé vysoce proklamované značky ve svých krmivech nemají ani gram živočišné bílkoviny. To opravdu není přirozená potrava pro psa. A čtyřicet let krmení granulemi nepředělá zažívací ústrojí masožravce, které se vyvíjelo čtyřicet milionů let. Proto apeluji na všechny zodpovědné chovatele. Pokud můžete, krmte syrovou či vařenou stravou. Dobře si pročtěte literaturu s tímto tématem, abyste správně vyvážili krmnou dávku. A pokud nemůžete z jakýchkoliv důvodů takto krmit, kupte svým mazlíčkům zdravé granule a konzervy. Dají se sehnat za běžné ceny. Ráda poradím.

S jakými problémy se na Vás majitelé psů nejčastěji obracejí a s čím vším jste schopna jim pomoci?

Díky výše popsané situaci na trhu s komerčními krmivy nejčastěji řeším metabolické potíže, jako jsou zvracení, průjmy, dysbióza střev, potíže s pokožkou, úporné drbání, červenání kůže, vyrážky, boláky na kůži, ale i epilepsie a rakoviny.  To všechno má z velké části na triku již popsaná strava. Někdy jsou ale i díky špatné chovatelské plemenitbě nemoci způsobené geneticky. Většinou jde o srdeční potíže a potíže pohybového aparátu, jako jsou dysplazie nebo luxace čéšky, kterým se říká vrozené. Každé plemeno má své specifické potíže a jejich majitelé by mohli vyprávět… Ale i tyto potíže se dají omezit nebo napravit vhodnou stravou a bylinnými přípravky. Nejdůležitější je v těchto případech první rok života zvířete. To je základ. Další specifickou řadou je močovo-pohlavní aparát. Tady mohu pomoci třeba s nepravidelnou nebo skrytou říjí, nemocemi pohlavních orgánů, potížemi s močením, prostatou či neplodností. Je toho opravdu hodně. Můžete se informovat třeba na mých webových stránkách www.bylinkyprozvirata.cz/ohlasy-klientu, co všechno se mi již podařilo dát do pořádku.

Daří se Vám přesvědčit klienty, aby té „přírodě“ dali přece jenom šanci, když už nad nimi třeba i moderní veterinární medicína zlomila hůl (případně skloubit klasické postupy s těmi přírodními)?

Lidé se na mě obrací většinou právě, až když neuspěli s veterinární léčbou. Což je škoda. Jakmile ale jednou vyzkouší bylinky, tak si je oblíbí a pak už se se mnou radí i preventivně nebo v akutních případech, jestli nasadit některý z přípravků nebo jít rovnou na veterinu. Někdy stačí podat přípravek a během dvou až tří dnů se stav upraví. Tím také hodně ušetří. Jinak tyto bylinné přípravky se dají kombinovat i s veterinárními. Takže se mohou podávat souběžně s léčbou naordinovanou veterinářem.

Vzpomenete si na nějaký kuriózní nebo nezapomenutelný případ z Vaší praxe?

Ráda vzpomínám na případ, kdy bílá fenka královského pudla tři roky nehárala. Pak se podal bylinný přípravek, pudlička se rozhárala a nakonec z toho bylo i devět štěňátek. Nebo je hezké slyšet majitele zvířat, když se jako zázrakem pomůže od inkontinence nebo epilepsie. To se někdy diví i veterináři. Mám radost z každého případu, který dopadne dobře. A snažím se, aby jich bylo co nejvíc. Vždyť jsem to chtěla už od malička a snila o tom, že budu mít kouzelnou hůlku, abych mohla pomáhat. Možná to byla nějaká bylinková hůlka.

A na co se můžeme těšit v příštím čísle našeho časopisu?

V prvním díle mého seriálu o bylinkách se budeme zaobírat tím, proč si vlastně lidé zvířata pořizují a co by si měli uvědomit, než tak učiní.

„Jsi zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal.“ Malý princ, Antoine de Saint-Exupéry

Foto: archiv J. Indrychové

www.bylinkyprozvirata.cz