Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Abychom si rozuměli - vzájemné soužití 2. díl

Máme doma štěně, a že je ho plný dům, je jasné. Jak s takovým štěňátkem pracovat a hlavně jak ono samo vnímá nás a okolní svět? Přesně o tom se právě nyní něco málo dozvíme.


Abychom si rozuměli - vzájemné soužití 2. díl
luisanna 5.8.2018 1088x Začínáme
Celkem 14 článků z rubriky: Začínáme

Práce se štěnětem není vždy snadná, někdy nám dokáže pořádně zamotat hlavu a i když se snažíme sebevíc, vyskytne se problém, se kterým si vůbec nevíme rady. A mimo jiné i proto je tady rubrika Pavla Beera, ve které si můžete přečíst o tom, co je to orientační reflex a jak se vyvarovat některým problémům při práci se štěnětem a seznamování s lidmi.

Orientační reflex

Pavel Beer Je velmi důležité ihned od začátku pracovat na budování dostatečného orientačního reflexu, nebo-li jinak řečeno: „ukázat mu, co to je svět.“ Čím více toho pes pozná ve štěněčím období (prostředí, povrchy, nadzemí i podzemí, sklepy, půdy…), tím lépe se vyrovná se situacemi v době, kdy přijde období nejistot a zkoumání a tady mnohdy dochází k formování povahy, tedy ke změnám charakteru v důsledku nedostatku poznávání v tomto útlém dětství. Mnohdy se pohodový pes stává zlým a nevypočitatelným, protože ho ovlivňuje a formuje strach. Velmi často k tomu přispívají i špatné reakce jeho lidského partnera,  který ve snaze psa povzbudit, nevědomky jeho nežádoucí projevy svým jednáním upevňuje. Například: Pes se bojí, couvá, vrčí, páníček ho uklidňuje hlazením a chlácholí ho hlasem. Tím mu ovšem říká, že jeho jednání je oprávněné a situace opravdu nebezpečná. Jinak řečeno tyto reakce podporuje a upevňuje, v takovém případě je správné odpoutat pozornost psa od předmětu, který tuto reakci vyvolal a přepnout jej na sebe, tedy odvést jeho pozornost. Pokud se jedná o předmět neživý, psa si nevšímat, dojít tam a položit na něj ruku nebo si sednout a nechat psa uklidnit a uvedenou věc prozkoumat.

Jděte svému psu příkladem!Pavel Beer 

Je dobré vždy a všude jít svému psovi příkladem svým nadhledem, klidem, úsměvem a rozhodností. Pes by se měl neustále přesvědčovat, že když je se mnou, tak se mu nic zlého nestane. K tomu si dovolím dodat, a pokud k něčemu dojde, neomlouvám se svému psovi, to věc nezmění, ale jen zhorší, dělám jako by to tak mělo být. Je dobré veškeré nebezpečné situace analyzovat a nechat na psa působit od jednoduchého k složitému, aby nápor na jeho nervovou soustavu působil vzestupně. Například při začleňování psa do davu je dobré postupovat zezadu a davem procházet, než nechat to velké množství lidí na psa působit čelně. Než začnu jezdit veřejnou dopravou, je dobré, aby pes místa a tyto prostředky znal, tedy tam několikrát projdu jen tak, aby viděl, jak se chovám. Pokud přijíždí dopravní prostředek, je dobré se postavit bokem tak, aby nejdříve míjel mně a tím psa pomyslně ochránit.



Soutěž o nové pamlsky pro psy Carnilove Fresh


Seznámení s lidmi

Pavel Beer Při seznamování s lidmi záleží na tom, zda bydlíme v bytě nebo bude pes v kotci. Dalším faktorem je to, jak se pes k lidem chová. Pokud máme štěně v panelovém domě s hodně byty, pak nám hrozí, že jej všichni budou mazlit a hladit. Když ale pes vyroste a poskáče jim oblečení nebo je oslintá, může vzniknout problém. Proto pokud je pes vstřícný a lidí se nebojí, razím zásadu: „Nemazlit, nehladit, nevšímat si ho!“ A to platí i pro návštěvy v bytě. Dle mého mínění je lepší, pokud má pes s lidmi neutrální zážitky, pak není nebezpečný a ani je nevyhledává. Jinak hrozí, že pro samé okřikování psa si s návštěvou člověk ani nepopovídá. Je možné to nastavit tak, že u všech psů, ať venkovních nebo domácích, pes ví, že o všech jeho kontaktech rozhoduji já. Mohu to nacvičit – pes sedí u mě, pomocník (člověk), se kterým chci psa kontaktovat, stojí asi metr od nás, na můj pokyn k nám přistoupí, psa pohladí, případně mu dá pamlsek a já rozhodnu, co bude dál, zda hra nebo odstoupení. Je to na delší dobu, ale funguje to. Tento proces je kultivovaný a je třeba pravidla dodržovat dlouhodobě. U psů v kotci na zahradě je to jiné, je dobré hlídat, jak se pes k lidem chová a usměrňovat to dle potřeby, aby nebyl vtíravý a byl ovladatelný. Vzhledem k tomu, že jej mohu zavřít, tak nemusím řešit návštěvy a pokud chci, aby hlídal, pak je dobré, když přichází návštěva, jej demonstrativně zavřít. To psa naštve a nemá návštěvy rád. Dovolím si upozornit, že zejména u velkých psů nenechávám nikdy malé štěně běhat k lidem, i když tito s tím nemají ve většině případů problém a naopak si s ním pohrají. Mezitím k nim mohu dojít a psa si odvést a nic se neděje. Člověk však musí přemýšlet a přizpůsobovat vše velikosti psa, aby se třeba nestalo, že když má naše štěně sedmdesát kilo a nepochopí, že pokud je vprostřed louky nahluchlá babička, která trhá trávu králíkům a on ji letí pomazlit, že jí může způsobit infarkt, i když páníček v dáli křičí, že nic nedělá. Těžko se to odbourává, pokud si pes tento návyk vypěstuje v dětství. A bohužel nám pejskařům to nedělá dobré jméno u nepejskařské veřejnosti. Je dobré pořád už od útlého věku psovi ukazovat, co je a co není dobře. Držme se zásady: „Výborné komentuji, průměrného si nevšímám, špatné napravuji úměrně tomu, jak to umím!“

Foto: Nikola Kolářová