Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Vytrvalost se vyplácí

Ač má mnohaletou historii, tak byl pro některé subjekty terčem posměchu, později dokonce trnem v oku. Dnes má vlastní mistrovství a stal se jedním z nejžádanějších zkušebních řádů v kynologii. Nikdy nikoho neomezoval a ani nezakazoval psům bez rodokmenu zkoušky skládat. Ano, řeč je o zkušebním řádu Kynologické jednoty ČR. A pokud se o něm chcete dozvědět víc než kolik má zkoušek, tak neváhejte a čtěte…


Oblíbenost zkušebního řádku Kynologické jednoty ČR stále stoupá. A tak jsme vyzpovídali osobu k výcviku nejpovolanější Ing. Luďka Nováka. Pokud se chcete dozvědět vše o zkušebním řádu Kynologické jednoty od jeho začátků až po dnešní dny, pak je tento rozhovor určený právě pro vás.

Pane Nováku, povězte nám něco o historii Kynologické jednoty ČR.

kjz Před rokem 1989 byla větší část kynologie (vyjma služebních plemen – Svazarm a loveckých plemen – Myslivecká jednota) organizována pod Českým svazem chovatelů drobného zvířectva (ČSChDZ). A právě v této organizaci vznikl předmětný zkušební řád (ZŘ). Kdy to vlastně bylo, již sám nevím. Jeho hlavním úkolem byla snaha, aby každý, kdo pracuje se svými psy a ti mají alespoň základní poslušnost a prokázanou socializaci, byl na základě zkoušky dle tohoto ZŘ osvobozen od místních poplatků ze psů. Je třeba konstatovat, že tehdejší místní orgány státní správy tuto skutečnost respektovaly. Po roce 1989 nastal i v kynologii velký třesk a vznikly svazy, které zastřešuje ČMKU. Jedním z těchto svazů je i Kynologická jednota ČR (KJ-ČR), dříve ještě s dovětkem Brno. KJ-ČR je v podstatě následovníkem ČSChDZ bez těch, kteří založili nebo odešli do jiných svazů.

Po roce 1989 se změnilo prakticky vše, na co jsme byli zvyklí, jak se změnila KJB?

Původně se KJ-ČR zabývala především výstavnictvím. Po roce 1989 se změnila i úloha psů pro společnost. Již není privilegovaný služební výcvik psa. I když i v této oblasti nelze psa plně nahradit, existuje stále více a více spolehlivých technických systémů na obranu a ochranu osob i majetku. Pes se tak v celé škále svých ras stává především společníkem člověka. Je však problém v tom, že v dnešní uspěchané době je častým projevem přehlížení přirozených potřeb psa.  A jednou z nejdůležitějších potřeb je jeho zaměstnání tak, jak tomu byl zvyklý po celá staletí při soužití s člověkem. Když se k tomu přidá ještě i tu a tam nedostatečná péče a špatné (i neúmyslné) zacházení, není divu, když se z televize občas dovíme až o hororovém konfliktu psa s člověkem.

Ano, to je smutné, ale jak to souvisí s KJ-ČR – jaké mají vaše zkoušky poslání?

Právě systém práce se psem dle našeho ZŘ svou dostupností pro všechny majitele a jejich psy bez rozdílu ras a dokonce i bez rozdílu původu (přístupno i pro psy bez PP) a svou postupně se zvyšující náročností neagresivních disciplín je dobrým předpokladem ke správnému vývoji vazeb pes – člověk. Pes vycvičený dle našeho ZŘ není překážkou svému majiteli v jakýchkoliv situacích a kdekoliv (podle stupně absolvované zkoušky), ale naopak je velmi příjemným a významným společníkem.

Tyto zkoušky zároveň vhodně doplňují a rozšiřují originálně a nezastupitelně škálu výcvikové činnosti v ČR s úzkou vazbou a propojením na chovatelskou činnost. Majitel psa, který se věnuje našim zkouškám, sám v průběhu výcviku pozná na co on i jeho pes má vlohy, co je nejvíce baví, což může vyústit i v to, že se později dají na dráhu záchranářskou nebo pracovní apod. Chovatelským klubům, které si lámou hlavu nad tím, jak nejlépe povahově zařadit jedince do chovu, mohou naše zkoušky sloužit jako kritéria upotřebitelnosti psa.

A na to přišla první změna zkušebního řádu. Nemýlím se?

Ano, z výše uvedených důvodů byl v roce 1997 zásadně přepracován ZŘ KJ-ČR, který již neodpovídal změněným společenským podmínkám. Z původního ZŘ zůstala jen zkouška ZPU-2 (která však dnes, po dalším vývoji ZŘ, působí trochu cizorodě).

Záměry změn jsou nejlépe charakterizovány v úvodním článku ZŘ. Cituji.: „Podnítit zájem o systematickou práci se psem v co nejširší kynologické veřejnosti a zejména u mládeže. Prověřit vlohy psů k jejich ovladatelnosti a pracovní upotřebitelnosti. Přispět ke zvýšení všeobecné úrovně ve výchově a vycvičenosti psů v ČR. Ve svém důsledku pomoci selekci v chovu psů v oblasti povahových vlastností a umožnit vstup do pracovní třídy. Vytvořit základ pro záchranářský, popř. sportovní výcvik psů v České republice.“

Vaše zkoušky se počítají psům pro zařazení do tříd pracovních, je to tak?kjz

Zkušební řád KJ-ČR je zároveň jednou z mnoha nabídek chovatelským klubům, které by měly velmi pečlivě a zodpovědně zvažovat to, jaká kritéria si stanoví pro zařazování svých psů do třídy  pracovní po úroveň národní výstavy a v určených případech i s vazbou na podmínky udělení titulu Český šampión.

Zkoušky KJ-ČR  jsou koncipovány i tak, že by mohly sloužit bez jakýchkoliv úprav jako určitá kritéria pro rozlišení přístupu ke psům a jejich majitelům v obcích. Záleží jen na zastupitelstvu obce, pokud chce snížit rizika vyplývající z vlastnictví psů v obcích a městech, jestli nějakým způsobem zvýhodní psy (poplatky), kteří absolvují některou z našich zkoušek (popř. i opakovaně např. ve dvouletém období). Dá se předpokládat, že záruka bezkonfliktnosti psích absolventů našich zkoušek v obci není zanedbatelnou skutečností. Dostupnost zkoušek je přitom bezproblémová. Bohužel tento systém není na rozdíl od minulosti téměř vůbec realizován.

Před několika lety došlo k dalšímu rozšíření zkušebního řádu, proč to?

Dne 9. 4. 2009 bylo ČMKU odsouhlaseno rozšíření zkušebního řádu KJ-ČR o novou zkoušku ZPU-S (Zkouška pracovní upotřebitelnosti – speciál). Podnětem návrhu byl především zájem veřejnosti pokračovat v systému zkoušek KJ-ČR. Jde v podstatě o jakousi vysokou školu ovladatelnosti a rozvoje přirozených neagresivních vloh psa. Navrhovaná zkouška zapadá do koncepce ZŘ KJ-ČR, přičemž svými parametry a nároky jí lze řadit do zkoušek vrcholového charakteru. Konečně je tedy k dispozici řád s tři sta bodovou zkouškou, se třemi oddíly a přesto bez obrany, která se dostatečně vyskytuje ve ZŘ ČKS.

Popište nám tuto zkoušku podrobněji, prosím.            

Disciplíny jsou voleny tak, aby odpovídaly možným praktickým situacím. Výhodou je, že tak jako všechny zkoušky KJ, je i tato přístupná pro naprosto všechna plemena psů, bez rozdílů velikostí a zaměření a to i bez PP. Takto připravený pes může zároveň bezproblémově zvládat další specializace např. záchranářského či pracovního výcviku. Vzhledem k členění zkoušky (tři úseky), bodování (3x100 bodů) i náročnosti disciplín jistě by nemělo nic bránit tomu, aby byla tato zkouška zahrnuta i do kritérií pro pracovní třídu pro všechna plemena a druhy výstav, zařazení ZPU-S do Závazných pokynů pro zařazování psů neloveckých plemen psů do pracovních tříd. Zatím však se tak nestalo. Podle zkoušky ZPU-S pořádá KJ-ČR již čtyři roky své MR.

Málokdo ví, že zkušební řád ZOP má delší historii než si lidé myslí. Dříve tyto zkoušky zaštiťoval klub chovatelů. A tak můžeme najít v rodokmenech předků našich psů tuto zkoušku (ZOP). Prozraďte nám tedy něco o historii těchto zkoušek a KJB.

Přesně, bylo tomu tak. Já na toto období vzpomínám velmi nerad Předem, než jen stručně popíši tento stav, chci zdůraznit, že záměrem ZŘ KJ-ČR nikdy nebylo vytváření konkurence, ale ba právě naopak byla snaha o spolupráci a doplnění systému možností práce se psem v ČR. Nejprve jsme byli některými subjekty terčem posměchu, později, kdy zájem o naše zkoušky prudce vzrůstal, stali jsme se jim dokonce trnem v oku. Nechci zacházet do detailů, ta doba je snad již pryč. Jen bych poznamenal, že byrokratické opatření, naštěstí s jepičím životem, bylo nepochopitelně krátkozraké. Vždyť, kdo přiváděl v tu dobu na cvičiště lidi, kteří by tam pro vysoké nároky nikdy nešli? Ano, byl to ZŘ KJ-ČR. A když už tito lidé na cvičišti byli, mnohdy rozšířili členskou základnu a „uchytili“ se v kynologické činnosti právě u těch kynologických klubů (KK), které to měly svým centrem zakázáno. Stav se vylepšil až poté, co došlo v NZŘ k vytvoření podmínek paradoxně s nižšími nároky na stupeň výcviku v nových základních zkouškách. Je to vlastně nepřímo uznání toho, co ZŘ KJ-ČR řešil již od roku 1999. Avšak proč k takovému kroku došlo, je opět otázkou.

Sama jsem byla mnohokrát svědkem diskuzí, zda se tyto zkoušky mohou či nemohou zapisovat do rodokmenů psů. Jak to tedy je?

ZŘ KJ-ČR je rovnoprávný se všemi ostatními ZŘ a tak přísluší výsledky zkoušek zapisovat do PP.

Kynologická jednota se vyvíjí, o tom není sporu. Jedním z důkazů je například fakt, že letos proběhlo již čtvrté mistrovství dle zkoušek ZPU-S. Jak se vlastně zrodil tento nápad?

kjz Vznik MR KJ-ČR byl motivován v podstatě přáním veřejnosti a dále také faktorem, že vznikem ZPU-S byl ZŘ završen velmi specifickou zkouškou vrcholové výkonosti. Letos se uskutečnil již 4. ročník. Je třeba však upřímně konstatovat, že stále ještě hledáme optimální řešení. Vše děláme za své s pomocí sponzorů a s vysokým podílem obětavosti pořadatelů. Průkopníci byli ve Vlkoši u Přerova, obětavě soutěž zajistili v Březně u Chomutova i v Ostravě, vysoký standard i co do počtu a kvality předvedených výkonů bylo možno vidět v Letech u Prahy. Zatím je dodržována zásada, že jednou je MR pořádáno na Moravě a podruhé v Čechách. Hledáme další sponzory, abychom dovedli MR pořádat trvale na vysoké úrovni.

A co podmínky účasti na takové akci?

Zatím je MR otevřené pro všechny, kdo se přihlásí s limitováním počtu na patnáct týmů v hlavní soutěži. Zatím nejsou podmínky pro vylučovací závody. ZŘ KJ-ČR neumožňuje realizovat závod se zápisem zkoušky. Jen MR je výjimkou. Musí však být splněny všechny podmínky dané ZŘ.

K rozšíření zkušebního řádu o ZPU-S došlo tuším v roce 2010, dnes je to tedy sedm let a psů, kteří tuto zkoušku úspěšně složili, je jen padesát pět. To je poměrně malé číslo, a také vypovídá o složitosti této zkoušky. Čím motivovat lidi, aby nekončili ZPU-2 a šli dále?

Správně jste postřehla, že ZPU-S je obtížná zkouška. Lze ji však získat (stejně jako ZPU-2) po absolvování ZPU-1. Proč byla zkouška vytvořena, jsem již odpověděl. Jen bych chtěl zdůraznit, že ZPU-S lépe zapadá do filozofie ZŘ KJ-ČR (neagresivní disciplíny, specifičnost) a splňuje i formální podmínky vrcholové zkoušky (300 bodů, 3 celky).

Určitě by motivaci k plnění této zkoušky prospělo její zařazení do Závazných pokynů pro zařazování psů neloveckých plemen do pracovních tříd. Je paradoxem, že zkouška ZPU-2 tam je, ale ZPU-S ne. Snad se to jednou změní.

V posledních letech narůstá zájem o tyto zkoušky. Jak již delší dobu pozoruji, základna rozhodčích je již mnoho let stejná a nemění skjze. Jak vidíte toto do budoucna? Budou přibývat rozhodčí?

Dbáme na zásadu, že jen intenzivně využívaný rozhodčí neztrácí svou kvalifikaci. Mít nadbytek rozhodčích, kteří by posuzovali jen občas, by kvalitě jistě neprospělo. Přitom dbáme na to, aby  dosažitelnost našeho rozhodčího byla, po celém území republiky, do 100 km. Zatím se jeví, že potřeby jsou bezproblémově uspokojovány.

Jak si mohou lidé objednat zkoušky KJ-ČR?

Vše okolo přihlášení i realizace zkoušek je podrobně popsáno na www.kjcrbrno.cz. Ale na konkrétní otázku, konkrétní odpověď. Přihlášku lze poslat e-mailem (anebo alespoň zprávou obsahující všechny údaje dle přihlášky) tři měsíce před termínem zkoušek na mou adresu. Pořadatel obvykle téměř obratem obdrží delegaci rozhodčího s dalšími pokyny. Delegačenku zároveň dostává i rozhodčí.

Co byste popřál dnešním pejskařům?

Přeji všem opravdovým pejskařům, aby naše kynologie byla na všech stupních a úsecích řízena jen kvalifikovanými a zkušenými lidmi s komplexním pohledem na věc, majícími na zřeteli jen a jen prospěch psů a nic jiného.

 

Foto: Václav Fanfulík, archiv redakce eCanis

http://www.kjcrbrno.cz