Vytaženo z archivu – značka „rodokaps“ pro kynology

Patříte rovněž ke generaci, která ráda četla rodokapsy? Pokud ano, možná s námi na jeden takový rádi zavzpomínáte nebo se s ním teprve seznámíte. Jmenuje se „Murat: Příběhy služebního psa“ a tady vám k němu nabízíme naši recenzi…

Vztah ke knížce, o které vám budu nyní vyprávět, je pro mě velmi nostalgický. Kdysi jsem ji doslova hltala a sama žila životem hlavních hrdinů. Ačkoliv má pouhých 78 stran, zanechala ve mně nesmazatelné kouzlo. A když jsem tentokrát přemýšlela, o čem budu psát, když jsem minulý měsíc nepřečetla žádnou kynologickou knihu, ale jednu fantasy a dvě koňské, vzpomněla jsem si na Murata. Četla jsem ho naposledy před několika lety, zato už nevím pokolikáté. Tak pojďme na to!

I když se tato kniha nebo spíše brožura z edice Saturn prodávala v trafice za pouhé 3 Kč, já ji měla z druhé ruky. Tuším, že z dědovy knihovny, protože on měl také rád psy. A vlastně jemu vděčím za to, že jsem propadla kynologii a německým ovčákům, neb jeho Dan byl prvním čtyřnožcem, do kterého jsem se zamilovala. Ale nebudeme odbočovat a vraťme se k Muratovi.

Kniha příběhů

Jako malá holka jsem doslova hltala veškeré příběhy o statečných psech, kteří vykonávali neuvěřitelné hrdinské činy. Měla jsem ráda knihu „Člověk a pes“ od Ing. Karla Hartla, kde tyto příběhy na závěr knihy jsou. Byla jsem nadšená , když jsem mluvila s panem Hartlem osobně a on mi potvrdil, že jsou skutečné. A tak vám musí být jasné, jak moc jsem milovala příběhy z knihy Murat.

O čem vlastně kniha je?

 Kniha vypráví jen tři povídky o psech, kteří byli vycvičení a vychovaní pro tehdejší Bezpečnostní služby. Stali se hrdiny a nepostradatelnými pomocníky při boji proti zločinu – neboli narušitelům, jak se dříve říkalo. Ve zkratce kniha vypráví o tom, jak se obrovský německý ovčák, který původně ohrožoval cestující ve vlaku, dostal ke kriminálce, co vše musel prodělat, než se stal dobrým a pro různé vyvrhele nebezpečným služebním psem. V knize najdete různé kriminální případy a ještě další dvě povídky o služebních psech.

Co na knize miluji a co naopak?

Toto je má již šestnáctá recenze knihy, ale pouze druhá příběhová. Recenzuji více knihy faktu než ty povídkové. To ale neznamená, že je nemám ráda. Pojďme si ještě říci, co na této knize miluji a co mě naopak trochu zklamalo. Tak protože jsem prostě knihomol, miluji knihy, a to nejen jejich čtení, ale také jejich vůni. A čím starší, tím lepší. Murat tedy naprosto splňuje moje voňavé požadavky. Miluji čtení těchto věkem zažloutlých stránek. Líbí se mi rychlost, jakou lze kniha číst, i když je písmo celkem malé. Nenajdete tu jediný obrázek či kresbu až na tu, která je na obálce. Je to knížka, kterou si můžete vzít s sebou k lékaři, protože víte, že než přijdete na řadu, je dočtená. A vám to čekání uteče neskutečně rychle. Co mi na knize vadí? Snad jen zjištění, že se jedná o ruské psy.

Doporučení

Kniha „Murat: Příběhy služebního psa“ by rozhodně neměla scházet v knihovně vášnivého sběratele kynologické literatury, jako jsem třeba já. Ostatně znám daleko silnější a větší sběratele. Je to kniha, kterou přečtete jedním dechem a rozhodně a to vám zaručuji, se k ní budete rádi vracet. Určitě musím doporučit i její obsah. Je to napínavé a zajímavé. Každému takovému, kdo má rád hrdinské příběhy nebo třeba příběhy z Pohraniční stráže, udělá tato nenápadná brožura velkou radost.

Jukněte do antikvariátu!

Pokud byste měli chuť vrátit se do starých dobrých časů, třeba prostřednictvím knížky, na kterou jsem vám snad právě udělala chuť, zkuste zapátrat v antikvariátech nebo na internetu a třeba budete mít štěstí a někde ji pro sebe ještě ulovíte. V obyčejných obchodech již k sehnání není. Ale dá se aktuálně pořídit třeba na www.trhknih.cz, kde ji momentálně někdo prodává za 20 Kč nebo také na stránkách aukra.cz. A nezapomeňte nám napsat, jak se vám líbila!

Příjemné čtení, přátelé!

Iveta Panýrková

Foto:   redakce