Vystavování je hra...

A je to tady! Nová kniha Michaely Čermákové a RNDr. Františka Šusty s názvem „Vystavování je hra“ jde právě do tisku! Na co se můžete těšit? A je libo malou ochutnávku? Tak jen račte…

Vy předstíráte, že máte nejkrásnějšího psa na světě a rozhodčí se občas tváří, že tomu věří…

Jsou chvíle v životě lidském, které vás poznamenají nadosmrti. Pro mě jedním z takových „mezních“ okamžiků bylo setkání s RNDr Frantou Šustou (http://www.treninkjerozhovor.cz/), trenérem zvířat a člověkem, který se do dnešní doby ani moc nehodí. Má čtyři děti, je mu asi líp mezi zvířaty než v davu, vnímá něco, co ti nejcitlivější z nás jen tuší, dokáže s přehledem odhadnout možnosti člověka i psa a ještě to všechno považuje za úplně normální... prostě tak trochu exot.

Mezi nosály a lachtany ho v ZOO Praha objevila děvčata z dogdancingu a já mu vstoupila do života na podzim roku 2013, kdy jako čerstvá důchodkyně, co má konečně čas dělat věci, které ji baví, jsem se rozhodla „pozitivku“ a toho chlapa, co o něm všichni mluví, poznat trochu víc.

Tak jo, poznala jsem Frantu i jeho metody, které mě nadchly, protože jsem konečně našla model, který pro výstavní přípravu pejsků fakt funguje; a nakonec to dopadlo tak, že už čtyři roky spolu pořádáme různé „cvičáky“, workshopy a minitábory, kde se zaměřujeme na trénink výstavního předvedení pomocí pozitivní motivace... Jo, je to trochu krkolomný název, takže jinak – zkoušíme připravit vás a vašeho psa na výstavu tak, aby vás oba bavila... Lepší?

Minulý rok jsme se na táboře ve Vlastějovicích dohodli, že by nebylo marné společně napsat knížku, kde bychom lidem vysvětlili, jak to na psích výstavách chodí; Fanda z pozice metodika a trenéra zvířat a já jako posuzovatelka exteriéru, vystavovatelka, pořadatelka výstav a člověk, pro kterého jsou psí výstavy tak trochu jako droga – už se bez nich nedokážu obejít.

I když to tak napřed nevypadalo (občas jsem měla pocit, že každý mluvíme o něčem jiném a já riskovala zadržení v cele určené pro obzvlášť brutální vrahy), nakonec je text knížky o vystavování na světě a v Nakladatelství Plot (https://plotknihy.cz) se chystá její vydání.

Tady je malá ochutnávka…

Trojúhelník a chůze „tam a zpět“

To je další nezbytná výstavní dovednost, se kterou se patrně v kruhu setkáte. Pohyb psích končetin zezadu (při chůzi „tam“) a zepředu (při chůzi „zpět“) nemá rozhodčí možnost dobře posoudit při předvedení psa ve skupině, proto po prohlídce jedince v postoji na zemi nebo na stole dostanete pokyn ještě k jeho sólové prezentaci. Při klusu po trase ve tvaru trojúhelníku má posuzovatel navíc ještě jednu šanci vidět vašeho psa z boku. K předvedení trojúhelníku je prozíravé vyrazit od rozhodčího vpravo, pak se jen půlobratem otočit k předvedení psa z boku a následně se vrátit a to všechno se psem u levé nohy. Kdo to zvojtí a vybere si opačný směr, tedy vyrazí doleva, musí si na přeponě trojúhelníku přehodit psa z levé na pravou ruku, protože jinak by šel celou trasu mezi psem a posuzovatelem a rozhodčí by patrně z předváděného jedince mnoho neviděl.

K takové chůzi je potřeba mít psa připraveného, proto je dobré vycházet se soustředěným psem z klidové pozice. Můžete jej například ještě předvést ve výstavním postoji, což zabere jen pár vteřin, ale vás i psa to skvěle nastaví na předpisový klus. Také počítejte s tím, že se některý pejsek před rozběhnutím potřebuje otřepat, proto je dobré mu tu chvilinku na provětrání kožichu dopřát. Franta vám to vysvětlí... Františku, budeš tak hodný?

Řada živočišných druhů používá oklepávání jako jakousi „automasáž“ spojenou s přechodem ze ztuhlosti do aktivity. Typickým příkladem může být papoušek, který, pokud se něčeho trochu lekne, přitiskne peří a na chvíli jakoby zatuhne. Když zjistí, že nebezpečí nehrozí, načechrá peří a trochu se oklepe. Toto otřepání je pro mě jako jeho trenéra zprávou, že živočich už je připraven zase fungovat a je v pohodě. U psa menšího plemene se může z podobného důvodu objevit oklepávání po prohlídce na stolku – pes při ní ztuhne podobně jako papoušek, a když vše pomine, potřebuje se otřepat, aby mohl zase klusat. Je ale pravda, že u psů je tato reakce velmi individuální a ne tak častá jako u ptáků. Podobně se může oklepávat před klusem v kruhu i pes, který byl právě probuzen, vytažen z kenelky, a tím pádem má ještě zatuhlé tělo. Aby se to nedělo, je vhodné dát psovi krátký čas na jeho vlastní „automasáž oklepáním“ anebo mu kůži na zádech rukou lehce promnout. To často celý proces urychlí.

Zkuste si to projít se mnou – sundáte psa se stolu a okamžitě vyrazíte splnit pokyn rozhodčího – tam a zpět. Napřed se pes rozběhne cvalem, pak se oklepe, následně jde pár metrů mimochodem, protože chytá v chůzi rovnováhu, a už je tu otočka, kde se spolu zamotáte, protože pesan nepochopil, že má jít doleva, a „hópne“ vám pod nohy, a když to dobře dopadne, tak k posuzovateli přivedete již zklidněného pejska a on vás požádá o tentýž úkon znovu, protože z pohybu zadních končetin psa neviděl téměř nic. O co lepší je investovat těch pár vteřin navíc, kdy připravíte psa na chůzi, a ušetřit tím rozhodčímu čas a sobě nervy.

Tak se budu těšit, protože jsem přesvědčená, že se vám bude naše společná knížka líbit.

Foto: Michaela Weidnerová, Jitka Metličková