Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Vychovat a vycvičit šarpeje chce více času a úplně jiný přístup!

Okouzlilo vás během měsíce března plemeno šarpej a opět byste si o něm rádi něco přečetli? Máte možnost! A dozvíte se mimo jiné, že i šarpej zvládne některé zkoušky z kategorie sportovního výcviku. Příjemné čtení a hezký „zelený“ čtvrtek!


Vychovat a vycvičit šarpeje chce více času a úplně jiný přístup!

Šarpeje na kynologickém cvičišti si dovede představit asi jen málokdo, a přesto i s tímto v tomto prostředí netypickým plemenem se dá trénovat a skládat zkoušky. Nikdy to sice nebude na mistrovství světa, ale o to vůbec nejde. Hlavní je především radost obou zúčastněných ze společně a aktivně stráveného času. Své o tom určitě ví i Jana Falešníková…  

Jano, ani tentokrát neudělám výjimku a zeptám se rovnou: „Jak se u vás zrodila láska jménem šarpej“?  A vzpomněla byste si ještě, kdy a kde jste ho uviděla úplně poprvé?

šarpej Kdy jsem se prvně setkala s šarpejem? Vlastně to bylo před více jak dvaceti třemi lety a měl to na svědomí můj táta. Bydleli jsme tehdy v paneláku a já byla každý víkend i prázdniny u babičky s dědou v baráčku s hospodářstvím. Tenkrát měli mí prarodiče téměř sedmnáctiletého voříška, který na tom zdravotně už nebyl příliš dobře. Táta jednoho dne přijel od známého, který si koupil štěňátko šarpeje, a že prý chovatel má ještě volného jednoho černého pejska. Jeli jsme se tam podívat a děda souhlasil, že se o něj postará.  Tak se k nám dostal náš první šarpej Akim Ni-Lang. V týdnu ho vychovával děda a o víkendech jsem s ním jezdila na cvičák já.

Zajímalo by mne, jak náročná je obecně socializace a výchova těchto exotických psů.šarpej 

Šarpej je poměrně nedůvěřivý k cizím lidem, proto je nutné ho již odmalička řádně socializovat. Stejně jako štěňata jiných plemen je dobré přivádět ho do různých prostředí, seznamovat ho s nezvyklými situacemi, jinými zvířaty, ostatními psy a také s cizími lidmi a dětmi. Je důležité, aby si pes zvykl, že na něj bude sahat i někdo jiný (veterinář, rozhodčí na výstavě apod.) než jen jeho majitel. Když si vzpomenu na našeho Akima, tak ten žil v baráčku, kde se venku volně pohybovaly slepice a děda choval i králíky, kteří občas utekli. Nesměl si dovolit jim ublížit! A nikdy se to ani nestalo, protože s nimi vyrostl a byl na ně zvyklý. Chce to především důslednost!

V současné době máte již třetího jedince tohoto plemene, mohla byste nás s ním blíže seznámit? Jaký je to pes?

šarpej Asi bych se nejdříve měla zmínit, proč mám již třetího šarpeje.  Akim Ni-Lang nás bohužel vinou chyby veterináře opustil už ve svých dvou letech. Poté jsem mezi chovateli hledala, který má právě štěňátka černé barvy a chtěla jsem opět pejska. Bylo to poměrně jednoduché. Hakim Xin Doubravecký vrch byl v té době jediným k mání. Opustil nás krátce potom, co se mi narodil syn, ale dožil se krásných dvanácti let. A tak se do naší rodiny dostal krásný osmiměsíční pes od mé kamarádky, náš současný „Rany“ Uran Red Antilo Gold Pei. Byl to už tehdy velmi temperamentní mladý pes, který vyrostl ve smečce, ale najednou se mu vše otočilo, protože se stal jediným psem v rodině s malým dítětem, žijící ve společném domečku ještě s prarodiči. U něj musím říci, že je to pes s úžasnou vrozenou povahou. Tehdy mého šestinedělního syna okamžitě přijal, miloval ho a funguje to dodnes.

Vzpomínám si ještě na příhodu na klubovém setkání spojeném s výstavou na Slovensku. Probíhaly zde kromě jiného povahové testy a i šarpejové se mohli zapojit. Uvázala jsem Ranyho ke kolíku a figurant na něj všemožně dorážel, ale můj pes jen koukal a ani nechci vědět, co si myslel, avšak necouval, neštěkal, jen se divil, co to tam ten chlapík dělá, po chvíli se otočil a označkoval keřík za sebou. Když figurant vystřelil, tak se šel jen podívat, odkud ten zvuk asi přichází. Pořadatel shrnul jeho povahu jako typicky společenskou. Ale ne každý šarpej je takový jako náš Rany.

O šarpejích se tvrdí, že jsou to psi jednoho pána a těžko si zvykají na novou rodinu a přeci jenom Rany k vám přišel až jako osmiměsíční, to už nebyl zas tak malý pes. Byly vaše společné začátky těžké? šarpej 

Rany žil ve smečce psů a u nás byl najednou jedináčkem. První týden jsme spolu spali na zemi v obýváku, pak jsme vyrazili na cvičák. Zhruba půl roku trvalo, než se na nás opravdu navázal se vším všudy, a také než jsme si mohli dovolit pustit ho venku z vodítka. S přivoláním jsme opravdu „válčili“. Finty jako schovávání se na procházce při sebemenší nepozornosti fungují u malého štěněte, ale u puberťáka ani náhodou. Zpočátku jsem to zkoušela na stopovačce a za odměnu. Nejvíce asi zabrala obrovská pochvala a moje radost. Skvělé však bylo, že se s námi poměrně brzy začal mazlit a okamžitě velmi přilnul k mému maličkému synkovi. Máte ale pravdu, zejména v dospělosti pak  šarpejům změna majitele nedělá dobře. Jinde si zvykají velmi těžko.

Které aktivity spolu s Ranym provozujete?

šarpej Rany k nám přišel až v necelém roce věku a jakmile jsme si tedy na sebe trochu zvykli, vzala jsem ho na cvičák, kde jsme trénovali základní poslušnost. Opět byla důležitá důslednost. A vyplatilo se, po čase jsme spolu složili zkoušku ZOP. Vyrostl z něho úžasný, nyní už desetiletý parťák, který má za sebou i velmi úspěšnou výstavní kariéru. Dnes již vzhledem ke svému věku je spíše tím sparing partnerem na procházkách, a když jedeme všichni na chatu do lesa, tak se mu mnohdy ani nechce domů.

Prozradila byste nám, který cvik vám dal s vašimi psy nejvíc zabrat a naopak, co šlo celkem snadno?

U Ranyho bylo asi největším problémem přivolání, ale nejspíš to bylo dané i tím, že jsem ho neměla úplně odmala a ani není a nebyl příliš „žravý“, aby ho člověk mohl dobře nalákat na pamlsek. Povely prováděl vždy na základě mé pochvaly a projevené radosti. Cvičil prostě pro mne.
U Hakima nám dal nejvíce zabrat cvik „hlídání předmětu“, který nakonec na zkoušce zvládl za polovinu bodů.
A také štěkání na povel bylo pro mne docela velkým oříškem. Rozštěkat ho na první pokyn opravdu nebylo jednoduché. Nakonec jsem s ním ale složila zkoušku ZOP a ZPU1. S Ranym máme na svém kontě zkoušku ZOP.
Oba moji psi ovšem milovali jakékoliv překážky, s tím jsem jak u Hakima, tak i u Ranyho neměla nikdy žádný problém.

Zaujalo mne, že jste se věnovala sportovnímu výcviku. To asi nebylo úplně jednoduché. Co vás přimělo k tomu zkusit právě tuto cestu?  A nedívali se na vás ostatní na cvičišti tak trochu skrz prsty?šarpej 

Se svým prvním šarpejem Akimem jsem se šla na jeden cvičák jen tak zeptat, jestli bychom mohli chodit a tam jsem tehdy narazila na velký údiv a nepříliš vstřícný přístup. Ale v jiné kynologické organizaci to již bylo o něčem jiném a v pořádku. S Hakimem jsem začala chodit na cvičák, kde po nějakém čase prohlásili, že pokud bych měla služební plemeno, tak už mám dávno složeno zkoušek několik. Prostě vychovat a vycvičit šarpeje chce více času a úplně jiný přístup než třeba u německého ovčáka. Dnes už je naštěstí všechno úplně jinak než před dvaceti lety.

Zkouška ZPU1 obsahuje i jeden volitelný cvik a ani jedna z nabízených možností asi není pro šarpeje zrovna typickou disciplínou. Vy jste se rozhodla pro hlídání předmětu, proč ne stopy?

Se stopou jsem začala poměrně pozdě a nakonec jsme to vzdali, protože Hakim nebyl zrovna žravý a tato disciplína ho opravdu nebavila. Hlídačka byla tak napůl, ale dalo to fakt hodně práce ho to alespoň tak nějak naučit, protože opravdu nebyl nijak agresivní, a že mu někdo něco bere, mu bylo tak trochu fuk. 

Zkusila jste si i párkrát agility, což většinu psů přirozeně baví. Jaké jste si odnesla dojmy a pocity z parkúru vy a váš pes? A doporučila byste i ostatním majitelům, aby si to vyzkoušeli?

šarpej Agility jsem prvně zkusila až s Ranym, nejvíce ho bavily tzv. technické překážky, jako jsou áčko, tunel, kladina apod. Avšak i skočky dával vcelku dobře. Bohužel největším problémem byla skutečnost, že se mnou neudržel oční kontakt a pokud ho zaujalo něco jiného, tak prostě odešel a nevnímal.  Musel se totiž třeba doběhnout podívat na druhý konec cvičáku, kde v danou chvíli probíhaly např. obrany.
Pokud chce někdo agility vyzkoušet a nečeká od toho u šarpeje nějaké super výsledky, určitě to doporučuji jako dobrou formu zábavy a na upevnění vztahu mezi psem a jeho pánem.

Všimla jsem si také, že ráda vystavujete. Šarpej patří do poměrně hodně početné II. skupiny FCI, jakou mívá šanci zaujmout pak rozhodčího v závěrečných soutěžích o vítěze skupiny nebo i celého dne?šarpej 

Výstav jsme absolvovali poměrně hodně a vcelku velmi úspěšně. Co se týče závěrečných skupin a soutěží, shrnula bych to asi tak, že hodně záleží na tom, jaká plemena konkrétní rozhodčí preferuje. Ale určitě vypadá výborně, pokud šarpej projeví svůj temperament a pěkné předvedení. K cizím lidem je ale toto plemeno spíše nedůvěřivé.

Máte syna a dceru, nabízí se tedy logicky otázka, jak je na tom šarpej obecně ve vztahu k dětem?

šarpej Pokud je šarpej správně vychováván a socializován, je to prima parťák i pro děti. Již jsem to nastínila v úvodu, že byť pocházel Rany ze smečky psů, našeho šestinedělního synka přijal okamžitě a stejně tak po dvou letech i dceru. Nikdy jim neublížil a vždy byl velmi opatrný stejně jako naše děti, které byly a jsou vychovávány k tomu, aby se ke zvířatům správně chovaly.

Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují o tom, že by si šarpeje pořídili?šarpej 

Především by si každý zájemce o toto plemeno měl uvědomit, že šarpej je pes, který má v dospělosti přibližně dvacet pět kilo a měří zhruba padesát centimetrů v kohoutku. Je tudíž bezpodmínečně nutné i tomu zmuchlanému roztomilému štěňátku nastavit hranice toho, co si může dovolit a co v žádném případě. Socializace a výchova je velmi důležitá již od prvního dne, co si nový majitel přiveze štěně domů. Alfou a omegou je již zmiňovaná důslednost! Potom je šarpej skvělým parťákem na celý život!

Foto: archiv Jany Falešníkové

Kam dál ...