Velškorgi pembroke je jedinečný a tak trochu svůj!

Velškorgi není žádným malým gaučovým psíkem. Je sice relativně malý, avšak také je to ovčácký pes. A my se nyní seznámíme s chovatelkou tohoto plemene, která nám poví něco nejen o povaze těchto psů, ale také třeba o strastech a slastech spojených s chovem...

Pokud máte opravdu štěstí a na rozhovor se vám podaří oslovit člověka, který svým plemenem doslova žije, máte, jak se říká, vyhráno. I mně se za tímto účelem tentokrát povedlo kontaktovat velmi sympatickou dámu, která si život s velškorgi pembroke vážně užívá. Povídat si budeme se zkušenou a velice zodpovědnou chovatelkou paní Barborou Hanákovou (CHS Across the Desert). Tak si to užijte!

Se psy jsem vyrůstala od narození, jelikož se moje mamka věnovala kynologii se svým NO a táta cvičil psy pro policii ČR. Moje první setkání s pembrokem bylo na stěně našeho obýváku, měli jsme tam tehdy plakát s vyobrazením dvou malých štěňat corgiho. V té době jsem samozřejmě ještě netušila, co za pejska to je, ale věděla jsem, že ho jednou budu mít. Můj úplný začátek s tímto plemenem se ale datuje na začátek roku 2014, kdy jsem si svého prvního corgiho přivezla domů.

Momentálně mám doma čtyři corgi holky. Nejstarší, Berrynka, které bude v prosinci devět let, je zakladatelkou celé mé chovatelské stanice. Sice už je teď veteránkou, ale je neuvěřitelně akční a u všeho musí asistovat. Doma jí všichni říkáme šéfová, protože opravdu ví o všem a je velice moudrá. Bohužel, Berrynka je takový ten typický, velmi uštěkaný corgi. Vím, že nějaký její vnouček to po ní zdědil.

Druhá fenka se jmenuje Lolo, pochází z mého prvního vrhu a dcerou Berrynky. Stejně tak, jako třetí fenka Emma, která je z vrhu B. Lolo bude v květnu sedm let a je přímým důkazem závislosti psa na člověku. Je strašně dobrosrdečná, absolvovala se mnou všechny kurzy týkající se fyzioterapie pro pejsky. Emmička oslaví letos své páté narozeniny a donedávna byla naším malým benjamínkem, protože po těžkém porodu zůstala naživu jen ona, a ač to nebylo v plánu, zůstala doma. Emma je akčňák, ale doslova, velký průzkumník a milovnice drbání. No, a poslední je zatím Loli dcera Suri, které je teď osmnáct měsíců. Suri je torpédo, do všeho jde s chutí a s nebojácností. Běhá hoopers a společně jsme poprvé začaly s pasením ovcí. Na jeden trénink pasení jsem s sebou vzala včetně Suri i Emmičku, a tak teď už pasou obě dvě.

Obecně holky milují cestování a jízdu autem, stačí říct, že pojedeme na výlet a už nervózně přešlapují u vchodových dveří, celé natěšené. Jsou to naopak ale také milovnice dlouhých rán, kdy se můžeme jen tak válet v posteli. Mají rády ostatní zvířátka a zeleninu. Moje holky milují vodu, ale není to pro corgi úplně pravidlem, obecně mi spíše lidi říkají, že jejich corgi tento živel příliš nemusí.

Across the Desert v překladu znamená „Napříč pouští“. Tento název byl inspirován pravou corgi odvahou překonat jakoukoliv překážku a tak trochu i Malým princem, kdo četl, pochopí spojení liška a Malý princ.
Stanice byla založena roku 2015 a první vrh se nám narodil v roce 2016, takže přímo chovu se teď věnuji přes šest let. Momentálně mám odchováno pět vrhů, dohromady celkem osmnáct jedinců. V roce 2023 mám v plánu dva vrhy, F a G.
A na koho jsem pyšná? Na každého jednotlivce jsem pyšná, vyrostli z nich opravdu báječní pejsci, kteří dělají radost svým rodinám a tím pádem i mě. Spoustu psů a fen z mých odchovů jezdí na výstavy, a pokud se dobře umístí, je to pro mě velikou odměnou.

Mou největší prioritou je zdraví. Už zkraje, kdy se o zdravotní stránku chovu moc lidí nezajímalo, jsem své feny nechávala testovat, hledala jsem pro ně zdravé psy a hlavně od začátku až do teď se snažím mezi lidmi, kteří mají o corgi zájem, anebo je už mají, šířit ohledně zdraví osvětu. Důležité je také pro mě krytí s jedinci, kteří v ČR ještě nekryli, abych k nám přinesla novou krev. I do budoucna si přeji mít zdravý chov, s vyrovnanými jedinci a vyvarovat se agresivní či bázlivé povaze.
V čem vidím slabost v chovu našeho plemene? Jednoznačně v krytí se stejnými jedinci, kteří bohužel chovatelé párují tak, že dědičné choroby u vrhu nevycházejí zrovna dobře. Slabost vidím také u pembroků, kde se čím dál tím více objevuje u štěňat tolik bílé barvy, až je to skoro někdy na hranici standardu. Dále se bohužel začíná objevovat agresivita nebo extrémní bázlivost, nejčastěji u mladých psů, ale bohužel jsem několikrát viděla i agresivní štěně. Samozřejmě, corgi si v poslední době pořizují nezkušení lidé, kteří si v neodborných publikacích přečtou, jaký je to skvělý rodinný pes, a pak jsou ale bohužel překvapení, že se z malého roztomilého uzlíčku vyklube dominantní puberťák. V čem ale vidím největší slabost, že je corgi módním plemenem a jsou mezi námi i tací, kteří toho bohužel jen využijí a nedělají chov pro dobro a zlepšení plemene, ale jen pro své vlastní potřeby.

Když jsem měla před rokem vrh D a E, na každý z nich se mi ozvalo přes osmdesát lidí. To bylo opravdu šílené. Vlna popularity začala mírně stoupat už v době, kdy se v kinech objevil film Psí Veličenstvo a kdy se pejsci corgi začali obsazovat do různých filmů. Je ale pravdou, že po nedávné smrti královny Alžběty II., corgi poznává čím dál tím více lidí, a možná přijde i nějaká druhá vlna zájmu o toto plemeno.
Já si na výběru budoucích páníčků pro své odchovy dávám velmi záležet. Pokud mě budoucí zájemce osloví, nejdříve si s ním dám osobní schůzku, kde si popovídáme a navzájem tak nějak zjistíme, co zájemce očekává ode mě a co já naopak od něj. Samozřejmě, nejvíce dělá první dojem a také to, jak se líbí holkám, které u každé schůzky musí asistovat. Jelikož nemám vrhy pravidelně, čekací doba je velkou časovou zkouškou, zda daný člověk chce mít opravdu štěňátko od nás. V naší stanici se na štěňátko čeká jeden až dva roky, jelikož moje fenky mají maximálně dva vrhy za život.

Stoprocentně je to komunikace! Nejen před pořízením štěněte, ale i v době, kdy už jsou štěňátka na světě, ale hlavně potom, když už je pejskovi, rok, dva, pět let. Pokud to vezmu za sebe, jsem ať už s budoucími zájemci, tak majitelům svých odchovů neustále k dispozici nějakou radou či pomocí. Když si sama nevím rady, konzultuji to dále, ale nikdy nic nenechám bez odpovědi. A to bohužel i pro majitele pejsků z jiných stanic, kde už s nimi chovatelé nechtějí po prodeji mít nic společného.
Dle mého je správný servis chovatele právě v komunikaci, slušnosti, nezištnosti a lásce ke svým odchovům. To samé by ale také mělo vycházet od zájemců a majitelů. Moje motto, kterým se řídím už od začátku dob svého chovatelství: „Buď takovým chovatelem, od kterého by sis sám chtěl vzít štěně!“

Ze své zkušenosti jsem nikdy neměla s krytím a zabřeznutím feny žádné problémy. V dnešní moderní době, kdy vám na veterině udělají progesteron za pár desítek minut, je to vcelku snadné. Pro jistotu dělám pár týdnů před samotným krytím testy na pohlavně přenosné nemoci, abych měla opravdu stoprocentní jistotu a snížila tak procento nezabřeznutí. Samozřejmě ale vím o případech, kdy pes nebyl schopný fenu nakrýt nebo kdy fena opakovaně nemohla zabřeznout, ale to si myslím, že takoví jedinci se najdou u každého plemene. S čím ale corgi opravdu problémy mají, jsou porody. Je to malý pes, ale jejich štěňata při porodu dosahují vah větších ovčáckých plemen (např. u nás byla nejnižší váha štěněte 169 gramů a nejvyšší 393 gramů). Přirozených porodů je bohužel málo, pembroci rodí přirozeně hůř, než cardigani. Výjimkou nejsou ani mrtvá štěňata při porodu nebo během prvních dní.

Ano, výstavy jsou naším velkým koníčkem. Korgi obecně není úplně jednoduchým psem na vystavování. Spoustu nových majitelů jde na první výstavu a nevědí, jak psa správně vystavit. Správný postoj by měl vypadat tak, že pejsek má nohy rovně a kolmo, hlava rovná a vzpřímená. Pes se vystavuje na výstavním vodítku, to by mělo být barevně sladěno s barvou pejska.

Má rada pro začínající vystavovatele zní: „Zajděte si na výstavu s pejskem jen tak, na socializaci, podívat se, jak to chodí, poptat se nějakého zkušeného vystavovatele, a v nejlepším případě by měl umět poradit chovatel.“ Existuje také spousta psích školiček, kde nabízejí lekce handlingu, vybírala bych ale ty, kteří mají s předváděním korgi osobní zkušenost, přeci jen každé plemeno se předvádí trochu jinak.

Pro mě nezapomenutelnou výstavou je a vždy bude klubová výstava Valtice 2020, kde se Emma stala klubovou vítězkou a také nejlepším pembrokem českého chovu v roce 2020. Celkově se na této výstavě vedlo dobře i mým odchovům, kde jeden pejsek z C vrhu byl čtvrtý nejlepší mladý pes a další pejsek z toho samého vrhu, Coco Jin, vyhrál nejlepšího mladého psa a nakonec jsme obsadili i 2. místo v soutěži o nejlepší chovatelskou stanici roku 2020. Dále to byla i loňská WDS v Brně, kde Suri skončila jako druhé nejlepší štěně světa za corgi pembroke.

Účelem to není. V rodokmenech mých holek se objevují i trikolorní pembroci, dokonce jsem i jedním takovým kryla, ale nikdy se nám trikolor nenarodil, až třeba našim odchovům. Ve vrhu E jsem měla dva sobolí jedince.

Samozřejmě, červená barva je pro mě srdcovkou, svého prvního korgiho jsem si přála mít červeného, ale do budoucna bych byla ráda, aby se u nás nějaký trikolor také objevil.

I já vám moc děkuji za oslovení a možnost rozhovoru. Do budoucna bych si pro plemeno přála, aby bylo pořád tak své a jedinečné, jako když jsem se do něj před mnoha lety zamilovala. Ať jsou corgiho oči pořád plné moudrosti a přátelství a ať chov dělají lidi s láskou ke zvířatům a ne k penězům.

Děkuji vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: Barbora Hanáková

https://www.instagram.com/kennel_across_the_desert/

https://www.facebook.com/profile.php?id=100077310303994