Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

V mantrailingu by se pes měl spoléhat jen sám na sebe!

Také máte sami tendence psovi na stopě všemožně pomáhat, „telegrafovat“ vodítkem nebo za něj řešit obtížnější úseky? Tak právě tentokrát si společně probereme, proč byste na to měli co nejrychleji zapomenout.


V mantrailingu by se pes měl spoléhat jen sám na sebe!
Richard Novotný 26.10.2020 1733x Záchranářská kynologie

Výcvik metodou Single Blind, nebo Double Blind trailů odebere psovi poslední „pomocnou berličku“, kterou mohl dostávat ze strany psovoda. V případě, že totiž má správně zapracovanou motivaci, musí se konečně spoléhat pouze sám na sebe. Jednoduchá poučka zní: Pokud psovod (a i jeho doprovod) neví, kudy pachová stopa vede, nemá pak možnost psovi v jeho práci jakkoliv pomáhat, ať už vědomě, nebo nevědomky. A další, co je velmi důležité, je nemyslet za psa.

Vše je o správné motivaci

V mantrailingu by se pes měl spoléhat jen sám na sebe!

Když si ve své hlavě takto nastavíte priority, určitě vás napadne i otázka, jak je tedy vlastně možné práci psa kontrovat? Co když začne tuto samostatnost zneužívat a bude podvádět a místo práce na stopě si bude řešit své zájmy. Na to je jednoduchá odpověď. V tomto případě nemá dobře zvládnutou motivaci k práci a také to, co můžeme nazvat „prioritou hledaného pachu“. Co to je? Je potřeba si uvědomit, že mantrailing je ve své podstatě hrou emocí. Tady se psovod musí naučit být správným psychologem a vlastním systémem předstartovních rituálů a svou činností správně naladit míru emocí psa tak, aby nebyl ani ne (de)motivovaný, ale ani přemotivovaný. Nemotivovaný pes nemá zájem o sledování požadované pachové stopy a i odměna na konci pro něj není tou správnou motivační složkou, kvůli které má cenu pachovou stopu sledovat. Všechno kolem pro něj bude důležitější a zajímavější. Pokud psovod toto chování rozpozná a začne na psa „tlačit silou“, většinou tím dosáhne opačného nežádoucího výsledku, kdy se pes na práci nebude těšit a spíše se jí bude jen, jak to bude možné, vyhýbat. Tady je hláška, že to pes pro psovoda nakonec udělá, zcestná. Tento postup je cestou do pekel a skoro s jistotou můžu napsat, že tímto stylem je váš výcvik mantrailingu u konce.

Přemotivovaný pes ve své euforii a přemíře snahy naopak může dělat chyby, přeskakovat z hledaného pachu na jiný pach, popř. pouze bezhlavě lítat a označovat kohokoliv, jenom, aby co nejrychleji dosáhl požadované odměny.

Pro zvýšení motivace je velmi šikovné zařazovat do tréninků i tzv. „produkční“ stopy!

Naučte se předstartovní rituály!

Oba dva tyto extrémy je možné usměrnit systémem předstartovních rituálů a hlavně v tréninku zařazováním tzv. motivačních, produkčních stop. Produkční stopa znamená, že kladeč se pohybuje většinou někde podél nějaké opory, například v příkopě, podél plotu, hrany keřů, hrany lesa, nebo vysoké trávy. Jde velmi pomalu, může se dotýkat vegetace, ideálně ve výši hlavy psa. V žádném případě ale nesmí šoupat nohama tak, aby narušoval půdu anebo vegetaci, ani ji jakkoliv lámat. Pouze osahat. Tím se vytvoří velmi intenzivní pachová stopa, kde je velké množství pachových částic. Hůře motivovatelný pes tak má k dispozici velké množství pachu, za sebou radostně naladěného psovoda, který ho může povzbuzovat k práci na stopě a i tím, že pes po krátkém trailu dostane rychle odměnu, dostává tak do hlavy základní vjem: Sledováním pouze jednoho hledaného pachu bez jakýchkoliv jiných zájmů se dostanu rychle k vytoužené odměně.

Trénujte jen, když jste v pohodě!

V mantrailingu by se pes měl spoléhat jen sám na sebe!

Aby to zafungovalo, je potřeba se vrátit k našim prvním dílům, tedy k rozvoji motivace, koncentrace, optimalizace předstartovních rituálů a TOP odměně. Psa ta práce musí bavit. A nejenom jeho. Pes v zásadě reaguje na psychický stav psovoda. Prostě, když se doma pohádáte s manželkou, šéf v práci vám strhne prémie, tchýně se vám nastěhuje do baráku a kamarádi jdou bez vás na pivo a vy se jdete odreagovat, tak kamkoliv jinam, jenom ne se psem na mantrailing. Mantrailing je formou terapie pro oba. Tady je potřeba zapomenout na strasti všedního dne, problémy hodit za hlavu a věnovat se pouze svému psovi. Vaše (opravdová) pozitivní nálada se promítne do chování psa. Proč opravdová? Protože tu hranou pes okamžitě pozná.

Když se doma pohádáte s manželkou, šéf v práci vám strhne prémie, tchýně se vám nastěhuje do baráku a kamarádi jdou bez vás na pivo a vy se jdete odreagovat, tak kamkoliv jinam, jenom ne se psem na mantrailing!

Kdo si počká, ten se dočká

Podobný efekt má produkční stopa i pro psy přetáčivé až hyperaktivní. Tady se psovod naopak snaží psa zpomalit, zklidnit, může pracovat i s krátkými přestávkami. Vedle produkčních stop je dobré do předstartovních rituálů zařadit i sednutí, nebo lehnutí psa s odměnou až do doby, než se pes zklidní natolik, že je schopen pachovou stopu sledovat. V každém případě nečekejte zázraky do týdne. Toto je činnost dlouhodobá a výsledky se dostaví až v řádu i několika měsíců.  V těchto případech je nutná velká dávka trpělivosti.

Pokud se psovod již naučil přizpůsobit předstartovní rituály tak, aby psa dostal do optimální pohody, je pak prakticky jedinou možností, jak kontrolovat práci psa na pachové stopě, naučit se číst z jeho pohybů, co právě dělá. Je to na jednu stranu velmi jednoduché, ale jak to tak v životě bývá, právě ty nejjednodušší věci bývají ve své podstatě velmi složité.

Co je to tedy vlastně to „trailovací chování“?

Pokud je pes plně zaujatý prací na jedné konkrétní pachové stopě, měl by mít konstantní postavení hlavy, uší, ocasu, celého těla a stabilní tlak do stopovačky. U každého jedince je nutné toto přesně sledovat, a přestože jsou u každého psa možné určité odchylky, můžeme si vše zobecnit.

Hlava trailovacího psa by měla být natažená dopředu, není nutné, aby pes „vysával pach“ ze země, někteří psi chodí s polovysokou hlavou. Je potřeba se zaměřit na postavení hlavy a rozlišit, kdy skutečně pracuje nosem a kdy vnímá své okolí i zrakem. Pokud pes zvedne hlavu nad úroveň ramen, tak buď nasává čerstvý pach od kladeče, anebo zachytil cizí zajímavý pach, který rozhodil jeho koncentraci.

Uši a ocas: Soustředěný pes vypadá jako by byl strnulý, napnutý a postavení, anebo pohyb uší a ocasu je opět relativně neměnné. Někteří psi mají ocas nahoru, někteří jej nosí vodorovně, někteří s ním kmitají v určitém rytmu. Ale v každém případě, kdy se postavení nebo pohyb změní, musí být psovod na pozoru, protože se něco děje.

Tělo trailujícího psa je většinou lehce pokrčené, snížené, je na něm vidět určité napětí a soustředění.

Velmi důležitým prvkem pak je tlak do stopovačky

Pokud pes musí překonávat silnější tlak, než je zvyklý, může s tím mít problém. Nechtěně a podvědomě to někdy psovodi zdůvodňují tím, že chtěli, aby je pes „přetáhl“, tedy přesvědčil, že právě tam pachová stopa vede. Opět je to problémem u nejistých psů, nebo malých jemných psů, kteří prostě tuto situaci nezvládnou a raději zůstanou stát na místě, než by pracovali „proti vůli psovoda“. Samozřejmě pokud máme na stopovačce sebevědomého, dominantního a dravého psa, tak ten nám mnohé z těchto změn tlaku odpustí, nebo je nebude vůbec vnímat. V každém případě je ale nejlepší, spíše se věnovat trailovacímu postavení hlavy, uší, ocasu, celého těla a pokud se pes do tohoto postavení opět vrátí, měl by nás tímto svým chování přesvědčit, že na pachové koncentrovaně pracuje i bez toho, aby nás do správného směru přetahoval.

Pokud pes nemá dostatečně zvládnutou prioritu hledaného pachu, může se stát, že jiný cizí pach pro něj bude tak zajímavý, že opustí sledovaný pach a začne si sledovat pach jiný!

Pozor na změnu v chování psa

Změna v chování psa by měla v psovodovi zvýšit ostražitost. Pokud se kterýkoliv z těchto pěti charakteristických stavů změní, v každém případě to signalizuje buď jakoukoliv změnu (množství pachových částic) na pachové stopě, anebo nějaké vyrušení. Změna může tedy souviset i přímo se sledováním požadované pachové stopy. Může být v tomto místě změna směru, nebo pachová oblast, vyšší, nebo naopak nižší intenzita pachu, odvátý pach, změna povrchu, nebo signalizace blízkosti hledané osoby apod.  V těchto případech pes sice změní své standardní trailovací chování, ale nepřestane na hledaném pachu pracovat. Větším problémem pak je jakékoliv vyrušení, ať již jiným pachem, nebo dalšími vjemy, na které pes reaguje. Pokud pes nemá dostatečně zvládnutou prioritu hledaného pachu, může se stát, že jiný cizí pach pro něj bude tak zajímavý, že opustí sledovaný pach a začne si sledovat pach jiný. POZOR! I v tomto případě se ale poctivě vrátí do trailovacího chování. Ale o těchto změnách zase až příště.

A jak vy řešíte přípravu svého psa před zahájením práce na pachové stopě?

Foto: archiv Richarda Novotného

www.pohresujeme.cz

Kam dál ...