Umějí psi počítat?

Také už jste viděli videa, kde zvířata počítají? Na Youtube je jich hned několik. Kromě psů a prasátek můžete vidět počítat třeba i koně. Nicméně tyto počty bývají často jen trikem pro diváky, kdy zvíře reaguje na nepatrné povely svého trenéra a díky tomu je schopné označit správný počet. Nicméně před pár lety jeden z celosvětově uznávaných trenérů a ochránců přírody Ken Ramirez udělal vlastní výzkum, ve kterém naučil svěřenou fenku opravdu počítat.

Přijde vám to jako sci-fi? Chovatelé i odborníci se shodují na tom, že každý pes umí počítat zhruba do čtyř až pěti. Vysvětlují si to tím, že fena potřebuje vědět, zda jí ve vrhu nechybí některé ze štěňat. Nicméně nad pět už obvykle feny berou svůj vrh jako shluk štěňat. Ken Ramirez se ale do počítání psů položil opravdu profesionálně a postavil na něm celý svůj výzkum. Ten byl tak náročný, že sám pak na semináři v Praze uvedl, že už žádný další zatím dělat nechce.

Na začátku nebylo cílem proslavit se tím, že naučí psa počítat. Ken Ramirez trénuje různé druhy zvířat (od psů přes mořské savce až po divoká stáda slonů). Má neuvěřitelné znalosti i výsledky z praxe, díky kterým ho znají přední trenéři z celého světa. A jak to s tím počítáním tedy bylo? Ken mimo jiné zkoumá i práci s problémovými psy. Díky různým aktivitám a zaměstnáním jejich mozku se mu daří je postupně zařadit do normálního života a udělat z nich vyrovnané jedince. A tak jednoho dne začal pracovat i s problematickou fenkou křížence. Ze spontánního tréninku nakonec vzešel regulérní výzkumný projekt.

Nejprve jednoduše

Jako u každého tréninku bylo i zde potřeba přidávat kritéria postupně. Nejprve Ken cvičil tak, že pes podle počtu předmětů měl zaujmout konkrétní pozici. Pokud tedy například viděl jeden předmět (na určeném a naučeném místě), měl si sednout. Když viděl dva předměty, měl si lehnout, a tak dále. Při tréninku bylo velmi důležité, aby psa bavil. Nicméně neustálé změny poloh byly pro fenku postupně přece jen vyčerpávající. V dalším kroku tedy Ken pořídil magnetické bílé desky, na které umisťoval černé magnety.

U každé desky byl také červený terčík, který sloužil jako target pro dotyk psího nosu. Před fenku umístil na zem tác, kde byl určitý počet předmětů. Naučil fenku, že jakmile si tác prohlédne, má jít na pokyn „kolik?“ k tabuli, na které je stejný počet magnetek a přitisknutím čumáku k targetu u tabule označit svůj výsledek počítání. Nejprve fenku učil počítat do pěti, později do osmi. Dokonce zkusil i variantu, kdy na tácu nebylo nic a v prostoru byla mezi ostatními deskami s magnety i jedna bílá bez magnetů. Fena téměř nechybovala. Samotné počítání považuje Ken za vrchol ledovce. Velmi se také hodí, pokud pes má z dřívějška zkušenost z rozlišování malých a velkých předmětů, případně těch umístěných nalevo a napravo. Díky tomu se dá dále trénovat, že pes vybere třeba jen největší předměty nebo nejmenší, či určitou barvu.

Bez ovlivňování trenérem

Ken Ramirez s fenkou cvičil tak, aby byla schopná počítat jak v jeho přítomnosti, tak i bez ní, a to z jednoho prostého důvodu. Chtěl dokázat, že pes opravdu počítá bez toho, aniž by byl ovlivněn trenérem. V dalším z experimentů tedy psu ukázal tác s předměty a odešel za plentu. U bílých tabulí s magnety byl nezávislý pozorovatel, který neznal správnou odpověď, pouze předával výsledky další osobě, která informovala Kena, zda může psa odměnit za správnou odpověď. Fenka počítala několikrát za sebou a nechybovala. Ken tedy předpokládal, že je výzkum hotový. Nicméně odborní vědci stále nechtěli uznat, že pes opravdu umí počítat. Podle nich pes nepočítal stylem „jedna, dva, tři, čtyři“, ale jen se podíval a odhadl počet. Podobně, jako když vám někdo na ruce ukáže čtyři prsty. Také je nepočítáte po jednom, ale hned vám dojde, že jsou čtyři.

Návrat k experimentům

Ken Ramirez byl už tak daleko, že to nechtěl jen tak vzdát, a tak se k celému projektu po měsících vrátil. Nicméně s fenkou, kterou učil počítat, již delší dobu sám nepracoval. Byla umístěna u nové majitelky, která ji po tréninku adoptovala. V té době s ní nikdo počítání netrénoval. Nicméně nová majitelka s dalším experimentem souhlasila a propůjčila Kenovi fenku na trénink. Ten začal s něčím zcela novým. Na bílých magnetických tabulích už nebyly jen stejné černé puntíky, ale magnetky nejrůznějších tvarů, barev i velikostí. I na tácu, kde byly umístěny předměty k počítaní, došlo k změně. Nyní tam byly nejrůznější předměty. Fenka neurčovala jen počet všech předmětů na tácu, ale Ken experiment vyšperkoval tím, že počítala určité předměty. Například si vzal do ruky stejné kolečko, kterých bylo na tácu třeba pět, zeptal se feny „kolik?“ a s povelem ukázal na kolečko v ruce.

Fena měla za úkol vyhodnotit, kolik stejných koleček je na tácu a označit výsledek na tabuli se shodným počtem magnetů. Celý proces jsme mohli vidět na pražském semináři v lednu 2020, kdy nám ho Ken Ramirez během přednášky pouštěl na videích. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak fena dokázala správně vyhodnotit konkrétní předměty a určit správně jejich počet. A jak to dopadlo? Fenka měla velmi dobré výsledky do počtu čtrnácti předmětů. Od patnácti výš se již občas dopustila chyby, ale dokázala mnohokrát správně určit počet až do devatenácti předmětů. Zda šlo o mimořádně talentovanou fenku nebo zda se takto dokáže naučit počítat každý pes, zatím není známo. Ken také připouští, že feny mohou být talentovanější ten psi, právě z důvodu, aby si dokázaly spočítat svá štěňata. V dalším experimentu již pokračovat nehodlá, ale byl by velmi šťastný, pokud by někdo na jeho práci navázal.

Část záznamu z projektu je na tomto videu:

Text: Marie Trauškeová
Foto: Marie Trauškeová, Pixabay