TOP kavalír ČR je soutěží pro všechny!

Patříte mezi skalní příznivce kavalír King Charles španělů a sledujete veškeré dění okolo výstav? Pak vás bude možná zajímat něco bližšího o soutěži TOP kavalír ČR, o tom, jak a proč vznikla a co tomu všemu předcházelo. A pokud máte doma jiné plemeno, třeba vás inspirujeme k rozběhnutí něčeho podobného.

Zuzanu Novákovou mezi majiteli a chovateli kavalír King Charles španělů nezná asi jen málokdo. Více než deset let plemeno posuzuje na výstavách, společně s maminkou jsou uznávanými chovatelkami a jméno jejich chovatelské stanice Prokopská hvězda má zvuk nejen v našich zeměpisných končinách. A právě Zuzana stojí také za soutěží TOP kavalír ČR, o které si spolu budeme povídat…

Chováme od roku 1991, resp. vlastníme kavalíry, náš první vrh byl narozen v roce 1993. Oficiálně je chovatelkou moje maminka, protože v době, kdy vznikla naše CHS Prokopská hvězda, jsem byla ještě malé dítě.  První dva vrhy byly dokonce odchovány na moji babičku. Ona byla totiž důvodem, proč jsme začali shánět psa.

Babička velmi vážně onemocněla v poměrně mladém věku a zůstala doma v invalidním důchodu. Aby se jí myšlenky neupínaly pouze k její nemoci, maminka přemýšlala, jak ji rozptýlit. A tak vznikl nápad pořídit malého pejska (do té doby jsme vždy měli německé ovčáky). Celá rodina začala listovat Velkým atlasem psů, pak též takovou malou polorozpadlou knížkou z roku „raz dva“, kde jsme objevili právě kavalíry (tedy poté, co jsme vyřadili všechny maltézáky, jorkšíry, čivavy, atd.). Byli tam zobrazeni pouze dva, BH a TR. Trikolor byl na obrázku naprosto příšerný, takže o barvě bylo rozhodnuto hned. Máma tenkrát zavolala HPCH paní Běle Sochorové, která jí doporučila CHS z Kamilkové zahrady, kde shodou náhod byla jedna volná blenheim fenka. Slovo dalo slovo a za týden jsme si jeli pro Justýnu z Kamilkové zahrady k paní Zdeně Šťulíkové. Jenže naše malá „Žanetka“ byla úžasné štěňátko a babičce jsme ji nedali a nechali si ji. Co myslíte, že následovalo… Uražená babička zvedla telefon a zavolala opět Běle Sochorové, že by chtěla pejska, trikolorního, aby nám „šel“ na BH fenečku. Tak jsme jeli pro Erose Kamelku. Tito jedinci se skutečně stali chovným párem, měli spolu celkem čtyři vrhy. A všechny Prokopské hvězdy je mají v rodokmenu, ty nejmladší v deváté generaci.

Babička se stala šťastným majitelem kavalíra, ale nikdy nepropadla kouzlu chovu a výstav, takže se všemu aktivně začala věnovat maminka. A nutno říct, že i já. Prostě mě to bavilo. Listovala jsem v A4 černobílém katalogu plemeníků, znala rodokmeny, linie. Dodnes si vybavuji některé psy a odříkala bych vám, po kom byli.

Už jako desetiletá holka jsem snila velký sen, že jednou budu posuzovatelka. Tak jsem. Od roku 2011.

Něžný, malý, kompaktní, správně balancovaný pes, s typickou rovnou horní linií, dynamickým pohybem, sladkým výrazem, velkýma tmavýma očima, s dlouhýma správně nasazenýma ušima, a hlavně s veselou nekonfliktní rošťáckou povahou.

Já jsem člověk nesmírně soutěživý. Mám teorii, že každá konkurence, soutěž, posunuje a inspiruje k lepším výkonům. Alespoň by to tak mělo být. Uvedu příklad z jiného soudku. Leta jsem tancovala irské tance a když jsem začala jezdit po evropských mezinárodních soutěžích, na prvních dvou jsem se neumístila. Neřekla jsem si, že rozhodčí zřejmě znali soupeře, proto jsem se, já chudinka, neumístila, ale že zřejmě soupeři tančili lépe. Tak jsem začala makat. Na další soutěži jsem se umístila a na té následující konečně vyhrála. Samozřejmě je to i o zkušenostech, o štěstí, jestli na vás rozhodčí zrovna kouká, když uděláte chybu, nebo když zrovna jdete perfektní pasáž. Je to velmi podobné psím výstavám. Jeden rozhodčí, jeho názor v jeden daný okamžik, který nelze vrátit. Hodnotí se jakýsi estetický dojem s určitými předepsanými prvky (standardem), který nelze změřit ani zvážit. Ovšem zpět k TOP kavalírovi…

Už kdysi dávno (cca před dvanácti lety) jsem vedla obdobnou soutěž pod Klubem chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha. Byl to samosebou klubový top kavalír, dalšího klubového top kavalíra měl Club chovatelů Cavalier King Charles spanielů Čech, Moravy a Slezska. Původně platilo, že se do soutěže lidé musí přihlásit. Mně se ale toto pravidlo nelíbilo, jelikož mám ráda logické věci, které mají o něčem konkrétním vypovídající hodnotu. Když se do soutěže přihlásilo pár jednotlivců, nevypovídalo to absolutně o ničem. Navíc se tehdy sčítaly všechny body dohromady jak z ČR, tak i ze zahraničí a často se stalo, že na plné čáře vyhráli šampioni Černé Hory, Makedonie a dalších vzdálených oblastí, přičemž v Čechách se buď vůbec nevystavovali, nebo s nejlepším výsledkem VD4. Nastavila jsem tedy nová pravidla. Body se počítaly pouze z ČR, tenkrát ze všech výstav a počítala jsem je všem. Vypracovala jsem si vlastní tabulku, kam jsem zařadila různá bodová ohodnocení k různým titulům. Ručně, na papírech, jsem měla vypsané jednotlivé psy, výsledky z každé výstavy a počet bodů. Byl to očistec, ale začalo to dávat smysl. Ten smysl bohužel skončil vždy na konci roku, kdy jsem udělala pořadí psů, fen a CHS a poslala to hlavní poradkyni. Ta mi seznam proškrtala, tenhle není v klubu, ta také ne, ta sice v klubu je, ale nechová u nás, takže pes jako jedinec v tabulce být může, ovšem CHS ne…Takže se rázem absolutně změnilo celé pořadí. Už tenkrát ve mně problikávala myšlenka, že by tato soutěž měla být pro všechny, ale bohužel se mi nedostalo podpory.

Ano. Spolupráci s klubem jsem ukončila, ovšem myšlenka dát dohromady „celonárodní soutěž“ mi nedávala spát a neustále mi hlodala v hlavě. Věděla jsem ale, že potřebuji technickou podporu, že chci, aby soutěž měla úroveň, že už nechci mít po obýváku dvoumetrové slepované papíry. Měla jsem vymyšlený úplný koncept, jak by soutěž měla vypadat, novou jednodušší tabulku, nová jasná pravidla. Soutěž, která by byla pro všechny.

Věděla jsem, že prakticky jediný člověk, který by mi v tom mohl pomoci, je Libor Král. Jenže jsem nevěděla, jak ho oslovit. Štěstěna však byla na mé straně a Libor mne požádal, zda bych nemohla odvézt do Anglie jeho kalendáře, a poté pronesl „památnou“ větu, že kdybych snad někdy něco potřebovala, ať dám vědět… Asi si dovedete představit, jak jsem odpověděla: „ A víte, že bych zrovna o něčem věděla?“ Vysvětlila jsem mu celou dlouhou historii i budoucnost soutěže a on se „chytil“. A tím se začala psát nová etapa TOP kavalíra ČR. Dál už to všichni znají.

Nesmím též zapomenout poděkovat vedení „moravského“ klubu, že po několik let umožňovalo prezentovat výsledky TOPa na svém klubovém webu. Sami svoji soutěž již nevyhlásili a plně podporovali a podporují TOP kavalíra ČR.

Soutěžíme ve třech kategoriích. TOP Pes, TOP Fena a TOP CHS. V každé kategorii vyhlašujeme deset nejúspěšnějších jedinců.

Podle barev nedělíme, osobně bych si přála, aby i na výstavě chodily barvy dohromady. Pak by měl CAC hodnotu, když by byl získán z osmi, deseti nebo i patnácti zvířat v konkurenci ve třídě.

Nejúspěšnější veterány každoročně vyhlašuje kolegyně rozhodčí Míša Čermáková na základě tabulky TOP kavalíra. Navíc mnohdy se i veterán objeví v TOP 10. Je samozřejmě báječné sledovat starší kavalíry ve vynikající kondici. Rozhodně je potřeba jim věnovat zvláštní pozornost.

Naše soutěž je právě mimořádná tím, že pro to, abyste do ní byli zařazeni, nemusíte udělat vůbec nic. Pouze se přihlásit na výstavu v ČR CACového typu.

Máme systém, v něm databázi vystavovaných psů. Po každé výstavě zadáme výsledky a body jsou dle nastavené tabulky přičítány automaticky. Jediné, co majitelé musí dodat, jsou kopie šampionátů získané v daném roce. Poté jsou jim připsány bodové bonusy.

Ano, jedná se o poměrně časově náročnou zábavu. Především vkládání výsledků zabere spoustu času, dále kontroly, opravy, úpravy.  Avšak díky tomu, že spolupracuji s Liborem Králem, který dělá komplet IT podporu celému TOP kavalírovi, je vše velmi jednoduché. Po zadání výsledků se samy generují jednotlivé tabulky, dle bodových zisků se rovnají jedinci do pořadí. Soutěž letos existuje sedmým rokem, každý rok nám přinesl nějakou inovaci,  vychytávku, bodové změny, drobné úpravy v pravidlech. Soutěž se stále vyvíjí. Myslím si, že je velmi dobře postavená, transparentní a logická pro všechny zúčastněné.

Jak jsem již  uvedla výše, šampionáty musí majitelé psíků posílat emailem na moji adresu. Pokud se jedná o vyšší tituly získané ve finálním kruhu, je dobré je též nahlásit, nicméně o nich většinou vím a připisuji je tedy ihned do výsledků. Majitel s tím tak tedy nemá žádnou další starost.

Snad ani nic nepřivolávejte! Doufám, že se nic nezvrtne a pevně věřím, že se sejdeme jako vždy v předvánočním čase. Konkrétně je slavnostní předání plánované na sobotu 11. Prosince 2021 tradičně v hotelu Svornost v Praze od 14.00 hod. Tímto bych všechny ráda pozvala, nejen „vyznamenané“, ale všechny příznivce, chovatele a přátele našeho krásného plemene. Naše akce jsou velmi příjemným setkáním s přátelskou atmosférou, kde na chvilku každý zapomene, že nemá umytá okna a ozdobené perníčky.

Mimochodem, uzávěrka pro dodání diplomů a případné opravení chyb ve výsledcích byla letos stanovena na pátek 26. listopadu 2021.

Soutěži bych přála, aby stále měla tolik příznivců jako doposud, případně ještě více. Aby organizátory neotrávily nepříznivé vlivy, aby měli stále chuť a odhodlání se na soutěži podílet. Aby nám milí sponzoři zachovali přízeň, abychom mohli důstojně odměnit všech třicet vyhlášených vítězů.

Vystavovatelům samozřejmě hodně štěstí, hodně vítězství, úspěchů a všeho, co si přejí.

Aby pro ně byla radost vystavovat své psy, aby se posouvali v chovu tím správným směrem a aby na výstavách vždy panovala soutěživá atmosféra, kde si vzájemně lidé přejí zasloužený úspěch.

Moc vám děkuji za krásné povídání a těším se v prosinci ve Svornosti!

Michaela Weidnerová

Foto: archiv pořadatele soutěže a majitelů kavalírů

https://www.facebook.com/TOP-Kaval%C3%ADr-%C4%8CR-747480928711805

https://www.cavaliersociety.cz/cavaliers/top_cr