To jsem já Bella!

Chystáte se na příchod nového člena rodiny? Bude mít čtyři nohy, měkoučkou srst a dorozumívat se štěkotem? A vy si vůbec nejste jistí, zda o štěňátko zvládnete správně pečovat, dobře ho krmit a také ho důkladně socializovat, vychovat a případně i vycvičit? Nebojte se toho, my vám rádi pomůžeme! Právě nyní totiž startuje zbrusu nový seriál, který se těmi úplnými začátky bude zabývat…

První rok až dva v životě každého psa je tím úplně nejdůležitějším obdobím, ve kterém se toho dá hodně vybudovat a naučit, ale naopak také mnoho pokazit. Vše začíná již opravdu uváženým výběrem plemene, jeho vhodného chovatele a následně pak pečlivou socializací a výchovou. Společně se tedy v následujících měsících pokusíme nahlédnout do života jednoho takového úplně malého štěněte a povíme si jak na to…

„Kamarádi mají psa, sousedi mají psa, kolega z práce má také psa a dokonce i tchýně má jednoho chlupáče. Tak my také chceme. A líbí se nám ten Jack Russell teriér! Po našem sídlišti jich běhá spousta a navíc jsou hladkosrstí, tak aspoň nebudeme mít v bytě chlupy!“ Takhle nějak by mohly znít úvahy takové normální rodinky, která zvažuje pořízení čtyřnohého kamaráda pro sebe nebo své děti. Plánujeme-li, že do naší domácnosti v dohledné době přibude pes a bude s námi žít v průměru dvanáct let, je jasné, že chceme, aby se nám také líbil. Ovšem pozor! Vzhled by v žádném případě neměl být jediným kritériem pro výběr plemene!!! Je třeba si skutečně zodpovědně položit více otázek. K jakému účelu si psa hodlám pořídit? Co s ním chci, anebo nechci dělat? Kolik na něj budu mít času? Co od něj očekávám a co jsem naopak já ochotný „obětovat ze svého pohodlíčka“? Jak jsem na tom fyzicky? Ukočíruji a dostatečně zaměstnám čtyřiceti a vícekilového psa pracovního plemene nebo budu mít co dělat i se střeďákem? Zvládnu temperamentního teriéra? Nebudu se naopak nudit se společenským plemenem? Nepozabíjí nám lovecký pes doma všechny slepice nebo kočky? Budu schopný a ochotný pravidelně pečovat o dlouhou srst? Odpovídají prostory mé domácnosti velikosti vybrané rasy? A mnoho dalších podobných…

Možná vám tento úvod přijde jako poněkud zbytečný, ale bohužel až nezdravě často vidíme na ulicích nebo volně v přírodě dvojice člověk-pes, které si naprosto nesedly. Netvrdím, že velký pes nemůže být zcela spokojený v paneláku, pokud na něj jeho pán má dostatek času a dopřeje mu adekvátní vybití jeho přirozené energie. Neříkám ani, že aktivní a vitální důchodce nezvládne temperament teriéra, nebo že šikovné dítě pod dobrým vedením také nedokáže vycvičit německého ovčáka. Ale… ale… ale… Je tomu tak vždy? Přemýšlejte tedy, prosím, včas a zkuste se rozhodnout správně! Zvolíte-li neuváženě, budete nešťastní nejen vy, ale i váš pes. V případě malého plemene to nemusí být až taková katastrofa pro okolí (Obtížných, nikoliv však nebezpečných psů vídáme kolem sebe nakonec mraky, že?), ale nezvládnutý velký pes může být opravdu problémem a neřízenou střelou na mnoho let. A jak to pak dopadá, čteme denně na internetu nebo vidíme v televizi. Takže rozum do hrsti, přátelé!

Plemeno máme tedy vybrané, a teď už nám nezbývá nic jiného než vybrat vhodné štěňátko právě pro nás. O tom, zda s PP nebo bez PP, toho už bylo napsáno mnoho, tudíž pouze ve zkratce. Chceme-li konkrétní rasu, pak jedině zvíře s rodokmenem. Pouze zde máme totiž jistotu, že oba rodiče nevykazují dle standardu žádnou z chovu vyřazující exteriérovou, povahovou nebo zdravotní vadu, že štěně bude řádně očkované, odčervené a neodvezete si ho dříve než v sedmi týdnech. Ano, nedostanete záruku, že pes bude šampionem několika zemí, nebo že bude doživotně zcela zdravý, ale pravděpodobnost, že se bude všemi parametry co nejvíce přibližovat ideálu plemene, je nepoměrně vyšší (A proto jste si konkrétní rasu také vybrali, ne?) než ze spojení v inzerátu na štěňata bez PP po „možná uvedených rodičích“. A je lhostejné, zda chcete nebo nechcete chodit na výstavy! Rozumný chovatel na ničem takovém netrvá a zajímá ho především, do jakých podmínek jeho s láskou vypiplané miminko půjde a jak se u vás bude mít. Uvažujete-li přesto o nečistokrevném pejskovi, vyberte si nějakého v útulku. Ty mnohdy doslova praskají ve švech. Uděláte dobrý skutek a navíc nebudete podporovat množení bez PP všelijakých „rádoby chovatelů“. Dokud se totiž pořád najdou lidé, kteří u nich koupí, budou ve své činnosti beze studu pokračovat. Až jim jednoho krásného dne pšenka nepokvete, začnou své aktivity směřovat někam jinam! To mi věřte!

Samozřejmě jako ve všech oblastech lidského činění se najde člověk poctivý a zodpovědný a pak jsou tu ti druzí. Stejně tak je tomu i v chovu psů. Existují malé rodinné chovatelské stanice, kde mají jednu nebo dvě feny, které s nimi žijí doma v obýváku. Pak samozřejmě narazíme na větší chovatelská zařízení, kde mají také větší počet chovaných zvířat, obvykle malého plemene. No, a naštěstí nejméně početnou skupinu tvoří obrovské velkochovy, sice psů s PP, ale kde je na první pohled patrné, o co tu jde především. Těžko lze dát univerzální návod na to, jak se pozná opravdu ten nej… nej… chovatel. Strádat může i jedna fenka, na které se „mrskají“ jedna štěňata za druhými od věku, kdy to chovatelský řád daného plemene povoluje až takzvaně do důchodu někde ve stodole. A na druhou stranu více fen v jedné domácnosti se může mít takříkajíc jak prasátka v žitě. Co tedy poradit? Všímejte si, v jakém prostředí je fenka držena, kde odchovává svůj vrh, jaký má vztah se svým majitelem, zda ji musí při příchodu zájemců zavřít, či zda respektuje to, že vás ke štěňátkům pustil její pán. Neméně důležité je i to, jak se projevují štěňátka. Běží k vám nadšeně a jsou zdravě zvědavá nebo se krčí někde v koutě? Správný chovatel by vás měl také upozornit nejen na to, že právě to jeho plemeno je to nejlepší na světě, ale že pro vás třeba není z určitého důvodu vhodné, a dále nikoli jen na klady rodičovského páru, ale i na jejich případné nedostatky. Chovatel by vám měl být rovněž sympatický jako člověk, protože právě k němu byste si měli přijít pro radu, až budete se svým štěňátkem řešit nějaký problém. Těžko se vám bude pak volat nějakému nerudnému dědkovi, či uštěpačné jedubabě. Vezměte si prostě štěně jen z takových podmínek, ve kterých byste se i vy, být tím malým tvorečkem, cítili naprosto spokojeně a skvěle!

Jmenuje se po ní nakonec celý seriál, tak by bylo záhodno vám ji také představit, že? Bella, celým jménem It´s Me Bella ze Zámku Lešná je dvouměsíční kavalír King Charles španělka v barvě blenheim, která se o vánočních svátcích přestěhovala do své nové rodiny. A právě její dětství a dospívání budeme v našem seriálu už od příště minimálně rok a možná i déle pravidelně sledovat. Těšíte se?

Michaela Weidnerová

Foto: Michaela Weidnerová, Nikola Kolářová