Testujeme za vás... aneb Výukový program ATA - Trenér psů I. stupeň

Výcvik psů je nedílnou součástí našich pejskařských životů. Není tedy divu, že se chceme a měli bychom se vzdělávat. Jenže kde a jak? Jak poznáme, zda ten či onen cvičák má dobré trenéry? Existuje vůbec nějaká škola pro trenéry? Ano! A my jsme o ní již psali, a aby to nebylo jen o psaní, rozhodli jsme se ji i otestovat. A právě nyní se dozvíte, jak probíhají první hodiny ve výukovém programu Trenér psů I. výcvikové školy Animal Training Academy (ATA) pod vedením Jiřího Ščučky.

Mnozí z vás jistě na našich stránkách zaznamenali článek se případným názvem: 96 hodin – žádný hollywoodský trhák, ale špičkový výukový program! Věříme, že vás příspěvek zaujal a položili jste si hned několik otázek. Jak to tam vypadá? Co to přinese? Co se naučím? Má to pro mě smysl, vždyť nejsem trenér, jsem jen psovod nebo naopak. Já již trenér jsem a toto opravdu nepotřebuji. Takových otázek a pochybností bychom zde mohli vyjmenovat opravdu mnoho, ale my přišli s něčím jiným. Školu pro vás jednoduše na vlastní kůži otestujeme. Provedeme vás celým kurzem a vy jej budete moci sledovat spolu s námi a pak se rozhodnout, zda ano, či ne! První lekce je již za námi a co nás tedy naučili?

Začátek nové „civilizace“ aneb otevřu svou mysl novým věcem?

Jak asi začít takovou recenzi. No, určitě tím, že se vám nejdřív představím. Jmenuji se Iveta Panýrková a ve výcviku psů nejsem úplný začátečník, něco málo za sebou již mám. A nyní jsem se rozhodla otestovat tento výukový program a snad se i „otevřít,“ novým poznatkům a opustit tu tzv. „starou“ školu. Zvládnu to? A co mi to přinese? Své zkušenosti mám na poli sportovní kynologie jako psovod i jako výcvikářka, která působila v ZKO Rakovník a nyní v ZKO Svojetín. Tak hurá do toho...

Bez trocha teorie se člověk neobejde…

Ano, tak to je možná řečeno s nadsázkou. Není teorie jako teorie a já si myslím, že základní věci znám. Patřím ještě k těm, kteří se za Svazarmu učili o podmíněných a nepodmíněných reflexech a Pavlov pro mě není sprosté slovo. A tak jsem se při čtení propozic zhrozila při pohledu na takové množství teorie. Pokorně přiznávám, že jsem se už viděla, jak budu sedět v lavici a usínat. Znáte ty scénáře z různých školení, kde sledujete hodinky a zíváte...?

Mírně jsem se však přepočítala, o to více mě to bavilo… 

Ve výcvikové škole Jiřího Ščučky to probíhá tak, že do oběda se vždy probírá teorie. A pak se jde s plnými bříšky cvičit se psy. Ale zpět na onu „nenáviděnou“ teorii. Ona zas tak hrozná nebyla. Způsob výkladu s fotografiemi a v některých případech i  videi byl velmi zajímavý. Musíme si uvědomit, že každý z nás, kdo chce se psem pracovat, by měl základy teorie ovládat a porozumět jim, a tak se nám zde dostalo náležité osvěty od domestikace psů, přes historii výcviku až k motivaci. Přiznávám, že domestikace byla velmi poutavě přednášena a nescházely ani zajímavé historické vsuvky.

Jakpak to v tom psím mozečku funguje?

Tak to je otázka, kterou by si měl položit každý. Jak to ten pes v té hlavě vlastně má? Každý denně čte a slyší, že nemáme polidšťovat psy, nemáme jim přisuzovat to, či ono. Ale pozor! My to víme, ale už nám nedochází fakt, že je to PES a zvíře. Má to nastavené jinak a podle toho k němu musíme samozřejmě přistupovat.

A to je právě něco, co se zde naučíte. Na začátku je třeba si uvědomit, že pes i přes domestikaci má své základní pudy a těch je mnoho. Nejčastěji se hovoří o pudu loveckém nebo o potravinovém, které se hojně využívají při výcviku psů. Jak těchto pudů dokonale využít k výcviku a k tomu, aby pro nás pes chtěl určitou činnost vykonávat? I to je předmětem tohoto kurzu.

Krmení nepatří do misky, ale na stopu! Toto jsme jistě slyšeli už mnohokrát, ale... 

Ale pozor přátelé, je třeba si uvědomit, že pokud k výcviku chci využít potravu, musím se k tomu tak postavit. A nepleťme si potravu s pamlsky. Zvláštní kapitola je v rámci teorie věnována právě potravě. Dozvíme se zde, jak nejlépe pracovat s jídlem při výcviku psů, na co nesmíme nikdy zapomenout, jaká pravidla dodržovat, či kdy ji psu vůbec podávat. Možná se to zdá úsměvné, ale věřte, že není. I já jsem objevila mnoho naprosto logických věcí, a to hlavně těch, o kterých sice vím, avšak v kontextu mi vůbec nedocházejí. Věřte, že hned po návratu z prvního kurzu jsem si pustila video, kde nějaká slečna odměňovala psa a okamžitě jsem v tom viděla problém... Takže pro mě byla potravinová část obzvláště přínosem.

Motivuj – vždy s nadhledem a správně!

Motivace je jedním z nejdiskutovanějších témat v kynologii vůbec. Jenže mnoho z nás nemotivuje správně a třeba ani ve správný čas nebo vůbec netuší, co vlastně správná motivace psa je. Velmi zajímavá ukázka, jak je pes motivovatelný a jak dosáhnout správné motivace byla tzv. práce s bedýnkou. No možná to byl jen test našich psů. Co mě však na teoretické části motivace velmi zaujalo, bylo video, které nám pan Ščučka pustil. Možná byste čekali video se psem a jeho bezvadnou prací. Ale ne! Toto video jsem již na internetu viděla, tenkrát mi přišlo velmi vtipné. Jenže zde nám mělo ukázat něco, co bylo až doposud pro mnohé z nás skryté...

Stále přemýšlíte, co je na videu tak zajímavé a spjaté s motivační částí teorie? Já myslím, že mnozí již víte – je to právě ta správná motivace, která žene silnou ženu svižným během za autem. A co nám ještě ukazuje? Perfektního trenéra! Dokázal vymyslet tak skvělou motivaci, že žena ani nevnímá zvyšující se rychlost auta. A položme si otázku. Myslíte, že by tato žena někdy sama uběhla takovou vzdálenost zvyšujícím se tempem bez patřičné motivace? Určitě ne, stejně jako já bych kvůli tomuto způsobu odměny neběžela. Každý z nás by za tímto autem běžel z jiného důvodu. Každý jsme jiná osobnost a máme jiné priority. A podobně to mají i psi. Některý bude pracovat za míček, jiný za pamlsek a další třeba za pochvalu.

A v podobném duchu se nesla celá teorie. Dala nám mnoho zajímavých srovnání a příkladů, které vedou ke zdárnému cíli, a tím bylo pochopit mozeček psa. Já tento víkend zjistila, že nejlépe to pochopím právě na takových příkladech.

Hurá do praxe...

V praktické části dostal prostor se svým psem každý. Jednotlivé výkony se pak hromadně hodnotily a zbyl i prostor pro otázky. To bylo naprosto dokonalé. Na kurzu bylo vidět několik plemen psů a zároveň různě staré jedince. A opět se u každého hojně diskutovalo a řešilo, proč došlo k tomu, či onomu chování.

Od samého začátku jsem se těšila na práci s bedýnkou. Nevěděla jsem přesně, o co půjde, rozhodně to však pro mě byla nová zkušenost a přiznávám, že podnětná. Takže k bedýnce. Principem je vhodit do bedýnky pamlsky, či potravu a nechat psa pracovat – dostat se k pamlskům, či potravě. Důležité u toho je, aby pes vyvíjel činnost nebo aktivitu, za kterou pak bude odměněn. Každý jsme si to se svým psem zkusili a každý jsme měli možnost srovnání aktivit různých psů.

Neděle je od slova nedělat, a tak jsme šli klikat...

V nedělní praktické části jsme se zabývali sekundárním odměňováním psů. Pro mě to byla novinka, neboť i když vím, co to klikr je, doposud jsem jej při výcviku nepoužívala. Teorii jsme měli nastudovanou z dopoledne a teď byla řada na to ji vyzkoušet v praxi. Nejprve jsme si naklikávali kolegy a pak přišla řada na psa. Opět stejný scénář jako předchozí den – každý pes sám na place se svým páníčkem, ale pod dohledem trenéra Jiřího Ščučky. Vše pozorně sledovalo třináct párů očí budoucích trenérů, a tak se opět vyrojilo mnoho otázek a okamžitých vysvětlení i s ukázkou.

Já hlava děravá, úplně bych zapomněla

Nejspíš si kladete otázku, kdo všechno se do tohoto výukového programu přihlásil. To byla otázka, kterou jsem si také pokládala. Říkala jsem si již při odjezdu z domova: „Koho asi potkám“, no a pravdou je, že jsem byla překvapena. Na tomto výukovém programu najdete rozmanitost jak ve věku psů, tak v plemenech, ale také v lidech. A jak to myslím? Jednoduše, zkušenosti psovodů byly různé. Přijeli majitelé, kteří mají svého prvního psa, ale zároveň i psovodi, kteří cvičí se závodními či trenérskými ambicemi. A to na tom bylo to krásné.

Zazvonil zvonec a prvnímu víkendu byl konec...

Závěrem bych řekla asi tolik. Možná jste nyní zklamaní – nic moc jste se nedozvěděli. Ale tento článek nemá sloužit k tomu, abych prozradila výukový program, či metody této školy. Má vám nastínit průběh a vyvolat úvahy nad tím, zda to by pro vás mělo význam se zúčastnit, či nikoliv. Mne osobně tento víkend nadchnul a už se velmi těším na další. A slušelo by se pochválit i trpělivého Jiřího Ščučku, který nejenže má detailně propracovaný učební plán, ale dokáže každému vše dokonale vysvětlit a nenechá se odradit ani záludnými otázkami.

Sama jsem se tak trochu, i když nechtěně pustila do ústního sporu s Jiřím Ščučkou. Ano, čtete správně – já člověk s pár zkouškami a několika závody jsem si myslela, že mám pravdu, protože tak jsem se tu diskutovanou věc prostě učila, a tak jsem ji i roky dělala. No, jak si asi myslíte, že to dopadlo? Pravdu jsem neměla. A o co šlo? O pochvalu. Co je to ústní pochvala a jaký má pro našeho psa vlastně význam? Jestli to víte, napište nám do komentáře pod článek. Budeme se těšit.

Foto: Jiří Ščučka - Aminal Training Academy (ATA)