Testujeme za vás... aneb Výukový program ATA – Trenér psů I. stupeň POPÁTÉ

Pojďte se s námi podívat, co se tentokrát dělo na výukovém víkendu Amimal Training Academy (ATA). Dali jsme si trochu pohov od cvičení a výuky a vrhli se na veterinární přípravu. Co vše by měl z této oblasti znát dobrý trenér? To se dozvíte v pátém díle testovacího seriálu.

Na náš společný a už pátý víkend jsme se vydali koncem dubna. Konečně jsme se po těch čtyřech mrazivých víkendech dočkali tepla, možná až moc velkého, rtuť teploměru se totiž vyšplhala skoro až k tropickým hodnotám. Ne všichni byli z takového počasí nadšeni, avšak po tom, co jsme zažívali doposud, to byla příjemná změna. Ostatně důkazem toho byl i fakt, že po výuce se skoro všichni rozběhli do okolní přírody prohlédnout si krásnou malebnou krajinu u Českého Šternberku. Ostatně ani farma PRAK nebyla k zahození.

Naskytl se nám pohled hoden bohů. Toto nádherné místo nás doslova okouzlilo. Všude rozkvetlé květiny, stromy, vše vonělo jarem a farma byla doslova lemována tulipány hrajícími všemi možnými barvami. Koně v ohradách jakoby zářili nastávajícím jarem. I my všichni přišli s úsměvem. Konečně nebudeme tuhnout mrazem a přešlapovat z levé nohy na pravou a víkend si krásně užijeme. Ale dost sladké romantiky pojďme se podívat, co nás tentokrát čekalo.

Seznamte se...

Veterinární přípravu s námi pro změnu vedla sympatická MVDr. Renata Kratochvílová, která je nejen skvělou veterinární lékařkou, ale věnuje se také výcviku psů. A tak moc dobře ví, jak pracovat se psem. Jejím parťákem je hyperaktivní kříženec Miki, se kterým se ve volném čase věnuje výcviku různých psích sportů.

Pátý víkend je tradičně věnovaný veterinární přípravě

Možná si nyní kladete otázku, co to ta veterinární příprava může znamenat? Co má společného s tréninkem psů? Inu, budete se divit, ale společného toho má mnoho. Každý trenér by měl umět manipulovat se psem a v případě potřeby by měl umět zajistit, aby pes mohl dostat potřebné léky, nebo aby se nechal ošetřit. A tak sobotní teoretická příprava byla věnována mimo jiné také fyzické manipulaci se psem. Jak a kde správně psa uchopit, jak jej položit, přidržet a podobně.

Někomu možná tyto věci přijdou úsměvné, ne každý veterinární lékař se však chce se svým pacientem v ordinaci prát tak, jak to můžeme vidět na následujícím videu.

Také jste se při zhlédnutí této produkce pěkně od plic zasmáli? No věřte, že veterinárním lékařům opravdu není do smíchu, jsou-li nuceni ošetřit psa, který se tak urputně brání. Sama si vzpomínám, jak jsem ve svých dvanácti letech měla svého prvního německého ovčáka, kterého jsem „násilím“ táhla na veterinu. A projít okolo této budovy během procházky bylo prakticky nemožné.

Velmi pěknou vsuvkou bylo rovněž předvedení psa Luboše Adamce, který nám ukázal, že i na veterinární ošetření je možné psa připravit. Stresu se tak vyhneme všichni – pes, jeho pán i lékař. Ostatně přesvědčte se sami.

Pokud ale nemáte svého psa takto zvládnutého, je dobré vědět, jak s ním při nutném ošetření manipulovat. Jak a kde ho uchopit a přidržet. V odpolední praktické části jsme si tak pěkně ve dvojicích vyzkoušeli manipulaci se svým psem. A překvapivě jsme to zvládli. Proč? Myslím, že právě proto, že jsme mnoho věcí už pochopili a naučili se ke svým psům přistupovat jinak! Ale to trochu předbíhám...

Nejprve jsme si všichni vyzkoušeli manipulaci na plyšovém psu a až poté jsme přešli k manipulaci se psem svým.

Teorie je jako buňka...

Ano, teorie je jako buňka – základní stavební jednotka všeho. A také o ní byla řeč. Tato teoretická část mi možná poněkud připomněla dobu mé střední školy, kdy se začínalo pěkně od začátku, tedy od buněk. Témata, která jsme probírali, by nám měla všem být jasná. Vy přeci také víte, kde máte srdce, kde máte ledviny, jak vysocký máte tlak nebo kdy nejde o zvýšenou tepotu, ale už o horečku. A opravdu znáte tyto hodnoty i u svého psa? Když vás někdo zastaví na ulici a vyhrkne na vás, jaký má pes tep, kdy má teplotu apod.? Budete umět odpovědět? Jako správní trenéři psů bychom toto měli mít v malíčku.

• Tep:
  štěňata – 220 tepů/min.
  malá plemena 120 – 160 tepů/min.
  velká plemena 60 – 120 tepů/min.
  Počet nádechů:
  10 – 30 dechů/min.
  Teplota psa:
  37,5 – 39,1°C

Probrali jsme prakticky vše od oněch již zmiňovaných buněk přes všechny soustavy v těle psa, březost, porody, výživu. Ostatně ta byla velmi zajímavá. Dozvěděli jsme se třeba, které vitamíny plní jaké úkoly, co se děje, když v těle schází a jak je doplnit nebo kde hledat pomoc.

A tak se praxe odehrávala zvesela 

Tak jak zde zvykem, vždy se nejprve zkouší „na sucho“ bez psů. Stejně jako jsme v jezdecké hale klikali jeden na druhého, tak jsme i zde použili „trenažér“. Pro nácvik manipulace nám posloužil nádherný plyšový pes, kterého by nám z rukou vyrvalo každé dítě, jakmile by jej jen uvidělo a my bychom měli smůlu. Naštěstí děti byly daleko a tak nám „Alík“, jak jsem si ho osobně nazvala, posloužil velmi dobře. My jsme si na něm tedy některé dovednosti vyzkoušeli – třeba jak zavázat tlamu, jak zvednout psa, jak ho položit na veterinární stůl nebo jej v případě potřeby na stole otočit.

První pomoc...

V neděli jsme se věnovali tématu velmi aktuálnímu a důležitému. Tedy první pomoci psů. Je velmi důležité vědět, jak se v určitých nečekaných a nepříjemných situacích zachovat a jak třeba zachránit psa ať již svého, či cizího. V teoretické části jsme se dozvěděli, jak a kde fixovat zranění, na co si dát pozor a v praktické části jsme si to opět vše vyzkoušeli. Nejprve nám posloužil statečný Alík a pak jsme pro změnu obvazovali jeden druhého. O legraci nouze nebyla, ale v praxi se mi tyto dovednosti hodily hned následující týden, aniž bych to o tomto víkendu vůbec tušila.

Studenti školy ATA děkují statečnému psu Alíkovi za jeho obětavou práci při výuce.

Dnes jsem to viděla!!!

S radostí přiznávám, že jsem poctivě sledovala každého svého spolubojovníka. Jeho práci se psem, chování a práci či spolupráci psa. Dnes jsem to viděla! Viděla jsem ten obrovský pokrok, který každý z nás udělal. Měla jsem z toho radost. A v jednu chvíli mi až vytryskly slzy do očí, protože pokud vidíte člověka, který sem na začátku přijde zoufalý a se svým psem si neví absolutně rady, jeho pes lítá, skáče, je chvíli tady a chvíli zas tam a na nic nereaguje, natož na svého páníčka. A najednou se nezkrotný a nezvladatelný živel po pěti víkendech „promění“ a ta stejná dvojice dokonale funguje. Vy vidíte psa, který se nebojí toho, co ho čeká, protože má vedle sebe svého pána, svého parťáka. Jeho pán se také změnil. Nyní si je jistý, je si jistý sám sebou i tím, co dělá a co bude dělat. Nikam nepospíchá a ví přesně, jak se má chovat. A to je přesně ono... Všichni jsme za těch pět týdnů prošli neuvěřitelnou proměnou. Udělali jsme pokroky, začali jsme rozumět svým psům.

Nemožné ihned, zázraky na počkání…

Největší radost mi však udělala Jiřka a její maďarský ohař. Tento mladý pejsek má v sobě tolik energie, tolik temperamentu a tolik lásky. Kterou by rozdával všude a každému. A tak není divu, že pohyb v jeho okolí je trochu nebezpečný. Vše ho také vždy zajímalo více než jeho panička. Tentokrát, když spolu pracovali, jsem už ale viděla něco jiného a ten pohled na ně mi doslova vyrazil dech. Chvíli jsem si připadala jako porotce v jedné nejmenované televizní soutěži, neboť mi stejným způsobem spadla čelist. A spadla mi nad dokonalou prací Jiřky a jejího psa. Možná je slovo dokonalé až moc odvážné, ale já to tak vidím. A vidím to, protože tahle dvojice prošla obrovskou proměnou. A nebyli to jen oni, ale i ostatní. Všichni pracovali se svými psy s rozvahou a klidem k tomu potřebným. A věřte, že manipulace se psem v místnosti plné lidí není asi zrovna příjemná. Tentokrát už nemusel pan Ščučka do práce nikomu moc vstupovat, každý si svůj krok předem pořádně rozmyslel, vysvětlil kolegovi co a jak (vždy se pracovalo ve dvojicích) a psi tak byli klidní. Ano, našlo se pár vyvádějících divochů, ale i ti se dali nakonec bez násilí zklidnit. Protože jsme prostě věděli jak, a protože jsme to také nevzdali.

Zazvonil zvonec a i pátému víkendu byl konec...

Tento článek nemá sloužit k tomu, abych prozradila výukový program, či metody této školy. Má vám nastínit průběh a vyvolat úvahy nad tím, zda by to pro vás mělo význam se zúčastnit, či nikoliv. A slušelo by se pochválit i trpělivého Jiřího Ščučku, který nejenže má detailně propracovaný učební plán, ale dokáže každému vše dokonale vysvětlit a nenechá se odradit ani záludnými otázkami a že jich nebylo málo.

Foto: archiv redakce