Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Teplo z Afriky přichází – to je basenži!

Máme tady listopad a příjemné občas ještě slunečné dny vystřídalo podzimní sychravo a nečas. A s novým měsícem a číslem našeho časopisu přichází i nové plemeno. Tentokrát se blíže seznámíte s basenži, psem, který k nám přichází z daleké horké Afriky… Tak snad už jen ta představa rovníkového klimatu a slunečních paprsků odrážejících se od lesklé srsti elegantního zvířete ve vás vyvolá nejen příjemný pocit, ale zahřeje na těle i na duši…


Teplo z Afriky přichází – to je basenži!
Mgr. Jana Šikulová 17.11.2017 1441x Představení plemene v podobě portrétu

Basenži[1] je plemeno pocházející přímo ze střední Afriky. Chovatelé se však domnívají, že ti opravdoví a praví představitelé své rasy pochází jen z konkrétní oblasti na pomezí Konga a Súdánu. Jedná se o místo s exotickým názvem Azande, zvané též jako „Oblast neštěkajícího psa“.       

bas Stvořen přírodou           

V posledních letech přicestovalo několik jedinců také z oblastí Lukuru, Lokoso a Avongara. Po složitém procesu byla otevřena plemenná kniha v USA a na základě velmi přísných kritérií zde byli někteří afričtí basenži zařazeni do registrovaného chovu. Ovšem psy typu basenži lze zahlédnout v celém pásu rovníkové Afriky a toho „pravého“ není pro laika jednoduché odlišit. Mnoho kříženců se jim totiž podobá. Je to pravděpodobně tím, že jde o velice staré plemeno (objevilo se zřejmě několik tisíc let před naším letopočtem), a tak je jejich tělesná konstrukce přírodou vybroušená do té nejpoužitelnější podoby – pes zhruba o váze deset kilogramů, na vysokých nohách, čtvercového rámce a pro život v rovníkové oblasti vybavený bílým břichem a tlapkami a s vysoce vztyčenýma ušima. Proč může být  basenži určitým prototypem psa, je popsáno v knize „Genetics and the Social Behaviour of the Dog“ od Scotta a Fullera z roku 1965[2]. Vědci zde popisují svůj experiment, při kterém křížili čtyři plemena psů. Byli to basenži, bígl, americký kokršpaněl a pes typu kolie. Zjednodušeně se dá konstatovat, že v x-té generaci všichni potomci velmi připomínali basenži s lehce zatočeným ocasem a neelegantně velkýma ušima.

Loví očima…             bas        

Plemeno bylo v Africe v minulosti zřejmě běžnou kořistí kočkovitých a jiných šelem[3]. Asi i proto se u něj vyvinula schopnost lovit na prvním místě očima, dále nasazuje basenži uši a až poté svůj vynikající čich a rychlé nohy. Určitou preferenci smyslů při lovu popisují myslivci u svých cvičených psích pomocníků a chrti například loví na prvním místě také očima – odtud pramení jejich anglické pojmenování „sighthounds“.

Basenži neštěká, protože nemůže!

Neštěká i spousta jiných plemen, některá jsou líná nebo se jim nechce a jiná to nemají zapotřebí jako třeba tibetská doga, ale basenži štěkat nemůže. Jeho hlasivky disponují příliš úzkou štěrbinou na to, aby se rozechvěly do té míry, že pes opakovaně zaštěká. Je to prokázáno řadou pozorování a potvrzeno roku 1974 na základě pitvy feny Fula of the Congo[4], která byla importována přímo z Afriky[5]. Mnoho generací jejích potomků prokázalo, že se geneticky jednalo o toho „pravého“ basenži.[6]

bas Čistotný jak kočka

Basenži postrádá psí zápach a není příliš cítit, ani když se namočí. To je příjemné, ale také to není zcela ojedinělé v psí říši. Nezapáchá nebo je málo cítit i celá řada krátkosrstých plemen, jako jsou například dobrman nebo někteří chrti a psi, jejichž srst se upravuje stříháním. Je ale pravda, že basenži o sebe pečuje jako kočka. Tlapkami si čistí kožich a následně si je olizuje nebo přímo „myje“ sebe a své druhy, čímž odstraňuje všechny nečistoty. Domnívám se, že to je atavismus s kořeny v africké džungli, kde každý odér navíc znamenal ohrožení. Ze zkušenosti mohu konstatovat, že fena basenži odpovědně pečuje o svoje štěňata tak, že chovatel v podstatě nemá žádnou práci s uklízením jejich prostoru. V naší chovatelské stanici s úklidem po štěňatech svědomitě a zcela samostatně pomáhal i dospívající samec basenži, který navíc ani nebyl otcem vrhu.

Devadesát procent štěňat se rodí v zimě   bas          

Fenky hárají pouze jednou ročně v zásadě na podzim. Ale i to je výsadou mnoha malých plemen, kdy fenky opakují říji zhruba po osmi měsících tedy vlastně také jen jednou ročně. Basenži feny jsou v tomto přesné a v podstatě hárají všechny v období od srpna do října a tudíž devadesát procent štěňat se rodí v zimě. Jsou i výjimky, které hárají i na jaře, avšak nikdo zatím spolehlivě nevysvětlil proč. Jedna teorie je, že jejich předci pochází z oblasti na jih od rovníku, a tak mají z našeho pohledu přehozený cyklus[7] a jiná tvrdí, že jsou to feny již přizpůsobené a více domestikované, mají tedy cykly dva jako jiná plemena psů vyšlechtěná v mírném pásu. Řekla bych, že opakování říje na jaře je dědičné po matce.

bas Pár kontroverzních kroků…

Po druhé světové válce postupně vzrůstala obliba tohoto plemene v Evropě, v USA a posléze i v Austrálii a nazpět v Africe. Chovatelé a cestovatelé hledali kvalitní jedince v Súdánu, Kongu nebo Libérii, používali je v chovu v Evropě a v USA a udělali řadu kontroverzních opatření, které dodnes vyvolávají emoce. Když si ale zvážíme všechny okolnosti, za kterých se zlomové okamžiky plemene odehrávaly, tak je lze pochopit a třeba i s nechutí přijmout. Ať už se jedná o zařazování psů z Afriky do chovu, o otevření americké plemenné knihy, o uznání žíhaného zbarvení (brindle/white) nebo o změny v oficiálním standardu plemene. Takových kroků je celá řada a příznivci jiných plemen by u toho svého také našli podobné křižovatky.

Z basenži sálá teplo rovníku a sluneční paprsky se od něj odrážejí jako od krajně nerovného pouštního terénu.

Zdraví se hlídá

Podstatné bylo, že zdraví plemene se postupně zhoršovalo a basenži začali trpět anémií, onemocněním štítné žlázy, očními vadami PPM[8] a PRA[9] a také Fanconiho syndromem. Tyto nemoci se prokázaly býti dědičnými a psi v Africe žádnou z nich údajně netrpí[10]. S anémií se chovatelé vypořádali testováním a nadále z chovu vyloučili nemocné jedince a stejně tak PRA se již v očích objevuje jen sporadicky. U PPM se vybírá chovný pár s ohledem na to, aby případně pouze jeden z rodičů měl zbytkové PPM iris-iris. S testováním štítné žlázy z krve se nyní začíná. Nevyvolává sice smrtelné onemocnění, ale zodpovědní chovatelé se mu přesto snaží vyhnout. Nejzajímavější vývoj zaznamenal Fanconiho syndrom.

bas Fanconiho syndrom – o co jde?

Fanconiho syndrom[11] znamená postupné selhávání ledvin, které se projevuje u několika plemen psů, ale i u člověka. Zjednodušeně lze říct, že organismus vylučuje močí potřebné látky a pes následně uhyne. Ovšem u každého jedince se může demonstrovat jinak nebo se i neprojevuje vůbec nijak. Úhyn je velice bolestný jak pro nemocného psa, tak i pro jeho majitele, protože zvíře trpí dlouhou dobu a v minulosti mu ani nebylo pomoci. Neštěstí této nemoci spočívalo také v tom, že se u psů projevovalo zhruba až od sedmého roku věku. Chovatelé se bránili tím, že používali starší plemeníky, ale to zase snižovalo pravděpodobnost zabřeznutí feny, a tak se nemoc točila v bludném kruhu. Humánní internista Dr. Steve Gonto z USA vypracoval v roce 1999 protokol, podle kterého se postiženým psům podávaly přesné dávky sody bicarbony a další podpůrné látky (aminokyseliny, vitamíny, upravené krmivo a filtrovaná voda). To nemoc brzdilo a postižený basenži, u kterého se rozvinula, mohl tzv. „na protokolu“ standardně žít a sejít věkem. Zabránit rození postižených štěňat se ale nedařilo. V roce 2007 vyvinuli odborníci v USA markerový test, který basenži rozlišoval na tři, respektive čtyři skupiny. Výsledkem testu nejprve z krve a později i ze slin, byli basenži označeni jako geneticky pravděpodobně čistí[12], pravděpodobně přenašeči a pravděpodobně postižení. Záhadou zůstávala čtvrtá skupina tzv. nerozlišená. Zde výsledek ukazoval na to, že pes je pravděpodobně čistý nebo pravděpodobně přenašeč. To vyvolávalo nedůvěru v toto testování a další finanční injekce do výzkumu, který v roce 2011 přinesl nový přímý genetický test. Výsledek již nenese poznámku pravděpodobně, ale basenži je buď geneticky čistý, přenašeč nebo postižený Fanconiho syndromem.

V chovu se tedy této nemoci postupně také vystříháme, protože postižení jedinci nebudou využíváni při plemenitbě a krytí se bude uskutečňovat pouze na dvou rodičích čistých nebo na jednom čistém a pouze jednom přenašeči. Již sezóna štěňat 2011/2012 byla v podstatě celá kontrolovaná a nemoc štěňatům v České republice nehrozila.

Co ještě dodat?

Snad jen to, že každý čistokrevný pes může být skvělým společníkem po boku zodpovědného majitele a vyšlý z rukou dobrého a slušného chovatele. Basenži jsou laskaví, aktivní a primitivní psi, spojení s přírodou tak, jako možná žádné jiné plemeno. Mají v sobě cosi archaického a prapůvodního, kus historie naší země a matky přírody, od které se máme ještě hodně co učit. Sálá z nich teplo rovníku a sluneční paprsky se od nich odrážejí jako od krajně nerovného pouštního terénu.

Foto: Mgr. Jana Šikulová,  Sabine Nagel, Ivan Berta, Markéta Sousedíková

chovatelská stanice Tami’s TamTamy, www.tami.cz

bas

Země původu: střední Afrika

Patronát: Velká Británie

Skupina FCI: 5. skupina FCI – špicové a tzv. primitivní plemena

Využití: lovecký pes, společník

Celkový vzhled: Lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vrásčitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii boků. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.

Barva: Čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, a bílá s tmavými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná: červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a bílý obojek jsou také přípustné.

Ideální výška: psi 43 cm, feny 40 cm       

Ideální váha: psi 11 kg, feny 9,5 kg

Kontakt: Basenji klub Bohemia, http://bkb.basenji.info/

Standard: č. 43 naleznete na www.ecanis.cz

1 Mezinárodní vžité označení je basenji a tak ho také uznává Českomoravská kynologická unie. Zde je použita česká verze psaná basenži.

2 Scott, J. P., Fuller L. J.: Genetics and the Social Behaviour of the Dog, The University of Chicago Press, Chicago and London, 1965, third impression 1971

3 Dnes jsou bohužel často potravou vlastního pána, což je pouze důsledkem chudoby, hladomoru a občanské války. Afričtí majitelé mají své basenži rádi tak, jak nejlépe dovedou a sdílí s nimi svůj život po všech jeho stránkách.

4 K tomuto více v knize Tudor-Williams, V.: Fula Basenji from the Jungle, 1988

5 Pitvu v Anglii vedl Dr. Ashdown a přítomno bylo několik dalších veterinářů, včetně doktora Richarda Fiennese, tehdejšího vedoucího patologa londýnské ZOO. Dr. Fiennese a jeho manželka jsou autory knihy „The Natural History of the Dog“, která vyšla též v Anglii v roce 1968.

6 Náš samec basenži umí vyštěknout. Vysvětluji si to jeho otevřenou povahou a potřebou se projevit. Žádnou z našich čtyř fen jsem nikdy štěkat neslyšela.

7 Klíčovou roli zde hraje střídání období sucha a dešťů v oblasti jejich původu.

8 Trvalá pupilární membrána

9 Progresivní retinální atrofie

10 Ovšem odněkud všechna dědičná onemocnění vzejít musela a nejsem si jistá, že se jedná pouze o důsledek liniového chovu, příbuzenské plemenitby a úzké chovné základny z padesátých let minulého století. Osobně se přikláním k názoru, že se jedná o kombinaci všech faktorů a k tomu se dostavil deficit přímého slunečního záření, kterému jsou zvířata v Africe hojně vystavena a zřejmě ho i potřebují.

11Nemoc je česky označována různě: Fanconiho nemoc, Fanconiho syndrom, zkráceně Fanconi atp.

12 Anglicky „Probably Clear/Normal“, „Probably a Carrier“ a dále „Probably Affected for Fanconi syndrom“.

Kam dál ...